Agatha84 komentáře u knih
Zkusím se oprostit od děje, který byl minimálně znepokojivý. Zkusím nepřemýšlet nad tím, zda uvěřit či nikoli. Hodnotím pouze formu, která byla - pro mě - otřesná. Přes první třetinu jsem se málem neprokousala...všechno to působí tak amatérsky, těžkopádně, žasnete nad tím, že posloucháte vyprávění vysokoškoláka. Igor je postavou mimořádně slabošskou a nesympatickou, vulgarity mi nevadí, ale tady jich bylo tolik, že působily neskutečně rušivě... Nelíbilo se mi to, možná v jiném pojetí...
Má první "kingovka". Úplně přesně takto jsem si to nepředstavovala, přesto je finální dojem pozitivní. Autor je úžasný vypravěč a navnadil mě pro další společná setkání. Jedinou výtkou zůstává přílišná obsáhlost jeho románu, která je spíše rušivá, děj ztrácí na atraktivnosti a zapříčiňuje příliš dlouhou dobu, po kterou kniha setrvává na nočním stolku :-)
V pozadí bylo možné vytušit spoustu existenciálních, závažných témat, která však byla bohužel přebyta poměrně balastu plným příběhem. Škoda.
Kniha, kterou bych neotevřela nebýt DK - DÍKY!! Kniha, kterou jsem musela odkládat, protože její čtení mě fyzicky bolelo a psychicky vyčerpávalo. Kniha, která rozervala mou duši. Kniha o bolesti, naději, síle, lásce, kniha, na kterou nelze zapomenout. Nikdy. Děkuji.
I přes další nezapomenutelný čtenářský zážitek se nemohu ubránit jistému pocitu neuspokojení a nevyváženosti. Minimálně v tom, jak se první polovina knihy "táhla" cestovatelskými zážitky, aby pak následovala řada "AHA momentů" krátce za sebou a já si je tak nemohla řádně vychutnat. Každopádně i s přihlédnutím ke svému značně pokročilému věku vůči dětské četbě, jsem se všemi hrdiny strávila množství času, kterého rozhodně nelituji a slibuji, že se určitě uvidíme znovu!
Velmi, velmi předvídatelné. Vystupují tam asi 4 postavy, je těžké být překvapený. Chápu, že je obtížné vyniknout na poli detektivky/thrilleru, když už bylo napsáno téměř vše, ale toto bylo opravdu těžce podpůrměrné.
Příliš podivná kniha na to, abych se jí cítila být jakkoli zasažena. Možná jsem jen nepochopila její hloubku. Naopak v ději vidím jen samou plytkost, přílišnou snahu, nadmíru sexu, který ač k pubertě/adolescenci patří, nemusí být stěžejní součástí. Rodina Charlieho mi připadala dysfunkční, stejně jako Charlie sám. Autorovi se bohužel ani v nejmenším nezadařilo probudit ve mně nějaké emoce, či snad pouto s hlavním hrdinou, který se pro mne stal naprosto neuchopitelným.
Sice ještě stále není dočteno, ale protože si myslím, že se již nestane nic, co by mé hodnocení ovlivnilo, hodnotím nyní.... A to je vlastně i důvod, proč dávám 4*. Kniha je to naprosto bravurní, psychologický výklad osobností jednotlivých členů rodiny mistrně zvládnutý a jazyk díla dokonalý, tím bych byla schopna opájet se stále. Přes všechny superlativy je to však jen velmi obsáhlá rodinná sága, která do jisté míry počtem stran a děsně nepraktickým formátem do postele (jak jinak při této obsažnosti) vyčerpala sama sebe. Jistě, děj je spletitý, plný vrcholů a pádů, ale když se to děje na 850ti stránkách, ztratí to časem své kouzlo.
Pokud na toto téma chcete psát diplomku nebo disertaci, určitě najdete inspiraci. Pokud hledáte praktického a srozumitelného pomocníka, zapátrejte jinde.
I když jsem si to nechala řádně projít hlavou, nemohu hodnotit více než 3* (možná bych s postupem času hvězdy dále ubírala). Příběh z aljašské divočiny to byl sice poutavý, ale... chyběla mi více propracovaná charakteristika postav, popsání motivů jejich jednání. Takto jsem jen do poloviny knihy četla o opakujících se "náladách" otce... děj si nikam dál neposouval. Od zhruba třetí třetiny se vše začalo komplikovat, nicméně pro mě zase neuspokojivým způsobem, který nakonec skončil překombinováním dějových zvratů, aby skončil formou červené knihovny.
Autorce se nepodařilo mě přesvědčit, že to s námi celou dobu myslela vážně...... možná kdyby tam jen bylo více "té Aljašky", nebo hlubšího ponoru do jednotlivých vztahů. Takhle ve mně přetrvává jen dojem snahy o citové vydírání čtenáře.
Opět jsem celkem rozpolcená. Rozhodně oceňuji popis dítěte s vývojovým traumatem. Neboť se s řadou takto "postižených" dětí setkávám, bylo to více než jen přínosné a poučné čtení. Na druhou stranu se mi většina knihy jevila jako neuvěřitelná fikce. Počínaje netradiční schopností dítěte tak malého pojímat terapii založenou na verbální a - dle mého - těžce abstraktně pojmové práci. Jako naprostá pohádka se pak mi jeví také pojetí celého pěstounsko-adopčního procesu. Alespoň v porovnání s tím, co je standardem u nás. Možná jen amíkům závidím, když jejich pěstouni mají více schopností, nadhledu a empatie než kdejaký "náš" psycholog. Obdivuhodné, a možná i dost přehnané.
Nerozumím tomu, jak se knize s takovým potenciálem podaří být odosobněnou, kýčovitou, někdy i nudnou (pasáže o sportu,stávce,..). Morrie byl natolik inspirativní a statečný, a jediné, co se autorovi podařilo, je jeho ponížení mírou patosu a balastu. Veškeré mindfulness, veškerá moudrost jsou skryty v ději, který je nezáživný a zbytečný. Jedná hvězda za krásnou obálku, druhá jako poděkování Morriemu.
Kniha, která mě donutila pohlédnout do očí vlastnímu netvorovi. Krutě a bolestně upřímné, lidské. Prosím, nechť toto nezapadne mezi dětskou literaturu. Myslím, že to tam vlastně ani nepatří.
V prvé řadě díky DK, která mi zprostředkovala tento neuvěřitelný zážitek. Nevím, jak knihu hodnotit, slova jako úchvatná, krásná,nezapomenutelná mi připadají nedostačující. Knize a tedy autorovi (vážně klobouk dolů za takovou prvotinu) se podařilo sáhnout mi přímo na duši. Zprvu s lehkostí, hravostí a nadějí, postupně zvyšujíc svůj tlak mě uvrhli do stavu úzkostí, očekávání, aby mě propustili pomačkanou, zmučenou představami i skutečností, která mě s poslední stránkou uvrhla do fáze bezmoci a nevěřícné fascinace.
Ano a ještě jednou ano. Prosím, nechť autor píše dále.
Neuvěřitelně silný, naturalistický, krutý příběh (biografie). Příběh o nezdolnosti lidského bytí, o vůli k životu. Paní Viola nutí k přehodnocení vlastního života, priorit, prožívaných "těžkostí". Opakovaně si kladu otázku, jak bych se v podobné situaci zachovala, byla bych schopna prožít to samé a zároveň o tom všem vyprávět s tak neuvěřitelným nahledem a přetrvávající vírou v lidské dobro?
Zároveň se nemohu ubránit srovnání s některými podobnými knihami, které v této perspektivě působí jako pohádkové příběhy. Zvláště pak takového Tatéra z Osvětimi, který snad ani neměl být vydán, vnímám jako výsměch vůči tomu, co se skutečně odehrávalo.
Dle mého se autorka rozhodla popsat všechny negativní sociální jevy napříč celou společností, a to prosím pěkně od 17. století počínaje. Jak jsem se zpočátku bavila, kniha mě zdolala počtem stran, přílišným natahováním děje a jaksi unylými postavami s velmi chudou slovní zásobou. Policejní sbor mi připadal velmi amatérský a spisovatelka Erika zaujímala roli, se kterou se mi nedařilo splynout. Celá kniha působila takovou podivnou melodramatičností, přesladkým patosem, zároveň jen těžko uvěřitelnou přeplácaností.
Byla to má první kniha této série, nejspíše ne poslední, ale že bych si je musela přečíst za každou cenu, tak takové nadšení se autorce vzbudit opravdu nepodařilo.
Přečteno na základě tipu DK - díky :-) Námět knihy je originální, poutavý, postavy jsou velmi osobité, výborně prokreslené, charakterově bohaté. Trošku (vlastně poměrně hodně) mě mátla ona všeprostupující časová smyčka, kdy se zdá, že dovoleno je prakticky všechno a já dumala, jestli jen nechápu, o co jde, anebo to pochopit ani nejde a autor jen nevyužil časového paradoxu právě k tomu, aby si se čtenářem mohl krutě zahrávat. Každopádně závěr byl více než uspokojivý, stejně do poslední chvíle nevíte vůbec nic, takže já těch 5* dávám a své kritické připomínky zahazuji v dáli.
Přečteno za jeden den. Velmi inspirující, dojemný příběh vyvolávající řadu emocí. Svéráznou Eleanor nelze nemít rád. Moc děkuji DK a oblíbeným uživatelům za tip. O tento zážitek bych byla nerada ochuzena, je to jeden z těch nezapomenutelných.
Dočteno pouze ze setrvačnosti. Další naprosto zbytečná kniha bez výraznějšího děje či zápletky a s neskutečně mdlými postavami, které jsou samozřejmě (nejlépe se svým širokým příbuzenstvem a kolegů v práci - jako vážně?) postiženi řadou psychických poruch, o kterých se autor neváhá zmiňovat nejlépe v každé kapitole (to kdybychom na to asi náhodou zapomněli).
Přetrvávajícím pocitem zůstává roztříštěnost. Autorka se tak moc snaží napsat poutavý a dojemný příběh, že pro jistotu vsadí na tři (vlastně i více) úhly pohledu a dějové linky popisující výběr toho nejhoršího z druhé světové války. Přesto tato snaha vychází spíše naprázdno. Postavy i samotný děj působí až prazvláštně chladně, odtažitě, sama nevím, čím přesně se toto autorce ne/podařilo. Příběh je to jistojistě smutný, jen zbytečně překombinovaný a stěží zanechávající hlubší dojem.