Agatha84 komentáře u knih
Přečteno za jeden den. Velmi inspirující, dojemný příběh vyvolávající řadu emocí. Svéráznou Eleanor nelze nemít rád. Moc děkuji DK a oblíbeným uživatelům za tip. O tento zážitek bych byla nerada ochuzena, je to jeden z těch nezapomenutelných.
Dočteno pouze ze setrvačnosti. Další naprosto zbytečná kniha bez výraznějšího děje či zápletky a s neskutečně mdlými postavami, které jsou samozřejmě (nejlépe se svým širokým příbuzenstvem a kolegů v práci - jako vážně?) postiženi řadou psychických poruch, o kterých se autor neváhá zmiňovat nejlépe v každé kapitole (to kdybychom na to asi náhodou zapomněli).
Přetrvávajícím pocitem zůstává roztříštěnost. Autorka se tak moc snaží napsat poutavý a dojemný příběh, že pro jistotu vsadí na tři (vlastně i více) úhly pohledu a dějové linky popisující výběr toho nejhoršího z druhé světové války. Přesto tato snaha vychází spíše naprázdno. Postavy i samotný děj působí až prazvláštně chladně, odtažitě, sama nevím, čím přesně se toto autorce ne/podařilo. Příběh je to jistojistě smutný, jen zbytečně překombinovaný a stěží zanechávající hlubší dojem.
Já jsem spokojená :-) Neočekávala jsem v podstatě nic a na oplátku jsem obdržela pár příjemně strávených hodin. Jasně, že se jedná o přehnaný příběh plný neuvěřitelných náhod a jen stěží uvěřitelného hrdinství (nesmrtelnosti), nicméně přesně tohle očekávám od knížky, u které si chci odpočinout, vypnout hlavu a nakonec si říct, že to stálo za to!
Začátek navnadí,ale na 150té straně zjistíte, že byl to byl začátek značně přepálený,neboť se stále nic neděje! V příběhu se objevuje řada hluchých, zcela postradatelných míst, postavy se chovají šablonovitě, jsou otravné (obzvláště Cynthia, se kterou bych nevydržela ani den, a to se považuji za poměrně trpělivou). Takže zase jen prolistováno. Je smutné, že i tak to k pochopení - podivně překombinovaného děje - stačilo.
Jedna hvězda za očekávání... a za následné zklamání. Během prvních 30 stran je vám jasné, kam to směřuje. Chtěla bych knihu označit za oddychovou, ale vážně je jen tak povrchní a plytká. Prolistováno za dvě hodiny, i tak to hodnotím za ztrátu času.
Zpočátku je děj až neúprosně pomalý, lenivý,odpovídající horku ostrova,který je dokonale popsán. Měla jsem velké problémy s tím, abych autorovi uvěřila, že hlavními postavami jsou děti (možná jsem v tomto směřu jen negativně ovlivněna současnou generací stejně starých chlapců,které si v podobné situaci neumím představit ani pod vlivem silné sugesce :-) Každopádně, přerod nevinnosti až naivity v touhu po moci, nemorálnost a krutost je epochální. Zase jedna z knih, k níž se už- v tomto případě i díky Bohu - nemusím vracet, protože toto zapomenout nelze.
Autorka už postupuje podle jisté šablony, která zapříčiňuje lehkou ztrátu napětí a překvapení. Tentokrát to byla fakt pohádka, a slušně nedotažená.
Nevěrohodné, studené, stylistická úroveň odpovídající základní škole. Děj mě nedokázal ani v nejmenším pohltit tak, jak bych to od této problematiky očekávala. S četbou jsem skončila brzy,stačilo k tomu následující: CO JSEM TO PROVEDL. OHROZIL VEZENKYNI 34902. ON JE CHRÁNĚNÝ. ONA NE. LALE VSAK PŘESTO TOUŽIL RIZIKO PODSTOUPIT. Jako vážně???
Kde začít, počet hvězdiček klesal úměrně počtu přečtenych stran, až zakotvil na výslednych dvou - jedna za nápad s metaforickým vyprávěním pohádek, druhá za babičku,což byla má jediná oblíbená postava, ač byla pouhou vzpomínkou... Jinak, autor to má těžké, četla jsem od něho zatím pouze Medvědín a bylo by urážkou se o srovnání těchto dvou knih jen pokusit. Příběh v tomto případě byl velmi nijaký, odosobněný, osoby žijící v domě naprosto nesympatické, podivné, těžce uchopitelné - nechovající se jako dospělí, obzvláště naprosto emočně tupí rodiče. Příběhové linie fantazijního světa byly spíše rušivé, opakující se vyjadřování o "kafi", "vajičkách", "dózách s dřímánky", "neexistujícím smítku" více než otravné. Jako psí mámu mě vytáčelo krmení "worse" svařákem a čokoládou... Největší tragédii pro mě představovala malá Elsa, ať jsem se snažila sebevíc, osmiletou holčičku jsem v ní prostě nenašla. A to jsem se snažila opravdu hodně...
Možná však jen nejsem cílovou skupinou této knihy. Možná jsem to nakonec vůbec nepochopila.
Nemůžu si pomoci, ale knihy autorky se mi líbí čím dál více. Zdají se mi propracovanější a více uvěřitelné (s přihlédnutím k tomu, jak moc neuvěřitelný samotný příběh bývá :-).
První část knihy popisující dětství Alice byla úžasná, zbytek příběhu však už poměrně pokulhával. Možná by bylo vhodnější věnovat se více charakteristice hlavních postav a jejich motivů, nežli několika dějovým linkám s mnoha "procházejícími" osobami, které už jakoby jen vyplňovaly prázdná místa.
Celkově lze však příběh hodnotit jako vydařený, odpočinkový, milý a nápad s květomluvou a ilustracemi květin byl prostě božský!
Možná už se ani nedá vymyslet nic nového, když jste 85ti letým staříkem v domově důchodců, ale kdybych přeci jen přihlédla k obsahu knihy jako takové, tentokrát jí chybělo takové to kouzlo nového, neotřelého. Děj se až příliš podobal prvnímu dílu, až příliš se táhl, snad i kvůli mnoha politicko-kulturním vložkám, které mi jako NENizozemci byly cizí. I přes spíše pochmurný přetrvávající dojem, zůstává však Hendrik i nadále mým oblíbencem.
Nezáživné, ploché. Zajímavé téma zcela zabité emočně tupými až retardovanými postavami, které tak působí otravně a jen stěží reálně. K dobru nepřispívají ani bezduché hovory a jakési filosofické úvahy. Škoda, na mokřady jsem se těšila.
Nebudu lhát a přiznám se, že se autorovi podařilo mě několikrát rozesmát. Nicméně postupem času si začnete připadat jako - a teď si půjčuji samotnou citaci knihy - "ve vyčpělém sitcomu s namazaným herci". Po sté se kouzlo prostě vytrácí a humor se mění na trapnost. Vezměte několik podivných postav s roztodivnými úchylkami, vsaďte je do zámeckých kulis a bez velkého přemýšlení kupte jednu veselou příhodu za druhou - bez ohledu na reálnost a inteligenci čtenáře. Moc dlouho to bohužel nefungovalo. Další pokračování již rozhodně ne.
Předpokládám, že toto nebude kniha, která by se líbila každému. Četla se mi těžko, přetěžko, i když jsem nestačila žasnout nad tím, jak autorka (už jen to, že mladá žena píše postavu takřka 60ti letého "vyděděnce") kouzlí a kreslí svými slovy. Neuvěřitelné.
Nicméně plný počet nedám kvůli příliš pochmurnému, tragicky depresivnímu pesimistickému ději. Neustále jsem byla v nepříjemném vnitřním rozechvění, co se bude dít. A já bych raději, kdybych měla trochu té naděje...
Velmi čtivě napsaný příběh, který může v určitých pasážích působit jako děsné klišé, přesto jej v něm já osobně nevidím. Možná byl vývoj vztahu mezi otcem a dcerou příliš rychle pozitivně gradující, možná tam bylo pár dějových linií, které neměly žádný hlubší význam, možná uhodnete samotný závěr, přesto je to kniha, která mi nabídla řadu úvah. A taky bych si ji možná znovu nepřečetla, přesto na ni nechci zapomenout...
Zanecháno zhruba po třetině... možná jen nejsem schopna docenit onen umělecký pokus,ale tohle bylo fakt ujetý. Divně vkládané věty, které snad ani nejde pochopit. Pocity špíny a odporu.
Pokud bych hodnotila,možná bych dala * za popisy přírody,ta jediná se jevila býti "v pořádku".
Snažila jsem se,ale dočíst to opravdu nešlo. Hloupoučké,naivní, snad pro cílovou skupinu náctiletých dívek. Stylisticky neupravené, obsahově velmi naumělkované. Tato série mě míjí.
Milé, klidné počtení o poměrně hodně patologických rodinných vazbách - každá vystupující postava má své klady a zápory, a i když se vyvádí děsné nepřístojnosti, vlastně ji nelze nemít v oblibě. Po celou dobu jsem se bavila, každý večer se těšila na pokračování rodinných katastrof a nemohla se dočkat závěrečného rozzuzlení. No a ten konec to nakonec srazil na tři hvězdy, je mi líto, ale více nemůžu dát.
Jednak to závěrečné rozplétání působilo příliš zrychleným dojmem, a dvak bylo - alespoň pro mě - plně neuvěřitelné a nepromyšlené a nevěrohodné a ... něco (hodně) tomu chybělo.
Nic to však nemění na tom, že se jednalo o příjemnou oddychovou literaturu. Jen nemám potřebu přečíst si ji podruhé.