Aghatte komentáře u knih
Historické romány skoro nečtu, jelikož všichni vědí, jak to s každým dopadlo, a pokud se autor nedrží reality, je to ještě horší.
Čekala jsem něco více, než učebnicový popis života na středověkém hradě a pletky s podhradím.
Vlastně, co psát? Domluvené sňatky, právo první noci, čarodějnice, dědicové, zástavní práva, porodní stoličky, kojné, služebné… je to stále dokola a vetknout tomu něco víc asi ani nejde.
Navíc, zdejší anotace je tak podrobná, že vlastně knihu už ani číst netřeba. Je v ní řečeno vše.
Baví mě obyčejné příběhy, kde se celkem nic neděje, ale ze současnosti, nemusím je mít umístěny mezi hradními stěnami se Zikmundem za zadkem.
(SPOILER) Tak to bylo hustý!
Fakt peklo, tentokrát brazilské.
Opravuji svůj názor na autora.
Začala jsem číst ve vlaku, ale dočíst musela doma, potř. jsem vědět, jak chudák holka dopadne.
Prodala své tělo nejprve do luxusního bordelu, tam si to ovšem příliš dlouho neužila, jelikož ji bohatý hnusák odvezl do džungle, kde ji přivázal řetězem k posteli. Těžko říct, kam chodila na wc…
Ovšem podařilo se jí uprchnout a našel jí ( velmi nepravděpodobně ) její snoubenec a vše dobře dopadlo.
Ufff :-D
Nelíbila se mi. Vůbec.
Zase střídání postav a příliš násilí na ženách.
A ten konec. Jako jediní dědicové… to jako vážně? Ani suchý chléb bych od toho sviňáka nechtěla.
(SPOILER) Ukecaná a zároveň děsně nudná kniha, doslova o ničem.
Půjčila mi ji kolegyně z práce, tak jsem po ní rychle skočila, ne, že bych se nemohla nabažit, ale nemám ráda půjčené věci, chci rychle vrátit.
Hvězda za trefný dvojsmyslný název, ale jinak…
Nechápu tak vysoké hodnocení, jdu krutě proti všem.
Za cenu 329, bych žádala aspoň něco, cokoliv, čím by mě detektivka zaujala. První případ se vyřešil sám ( skutečně nikdo v okolí neviděl kanál, a v něm smrtící nástroj? ), pak tedy celý pátrací tým může odevzdat odznaky a jít hrát šachy do domova důchodců.
A druhý případ s identitou, to bylo trapný celý, hlavně 50 str. se skutečným pilotem a jeho výslechem.
Nikdy více.
(SPOILER) Už je toho vážně trochu moc.
Opět jsme zpět u doručovatelek a Prasáka, náš nesmrtelný Honza vyvázl jentaktak, a neustálé zrady z vlastních řad, to už ani jinde pátrat nemusí, nebavilo mě to.
A poslední tři stránky plků o toastech, to mělo být vtipné? Mě postřelili, mě mučili, heč.
Já nemám prst, tak hele, já mám díru v hrudníku…
ADHD zřejmě nemá jen Kettova dcera.
A Keith, Keefe, Kett, to není dobrá volba pro čtenáře.
Mně se líbí i druhý díl.
Neskutečně trefně vykresleny charaktery, baví mě, když nám autor nic nepodsouvá, nesnaží se zavděčit, ale podává nám osoby tak, jak by asi jednaly a myslely v daných situacích. Ne vždy krásně.
Poutavé jsou i popisy panství, maloměsta, zdejší morálka, řeč peněz, pokřivené vztahy, společenské i třídní rozdíly, domluvené sňatky, do toho v pozadí hrůzy války a její nevyčíslitelné ztráty...
Škoda, že toho nenapsala více, ale díky za tyto dvě knihy.
Babičce jsem po pár dnech vyprávěla děj knih a dokázala jsme to celkem přesně, ač tam je množství postav.
U některých knih které přečtu, bohužel už do 24 hod marně tápu, o čemže to vlastně bylo.
Proto knize dávám plný počet, příběhy jsem si užila.
P.S. - jen nechápu, když někdo něco tají, proč důkazy schovává na nemožná místa, kde si myslí, že je nikdy nikdo nenajde ( najde, vždycky ), proč je prostě nezničí...
Lovecraft, Lovecraft, Lovecraft...
Každý komentář se tím ohání.
Myslím, že kdyby dílko napsal Pepa Vopršálek, všichni ho zahodí jako nechutný paskvil, vhodný maximálně jako účinné dávidlo.
Dejte tomu šablonu Lovecraft, a všichni jdou do vrtule, jak je to skvělé.
Za mě celkem ujeté, ale tím, že jde o mužíky bez obličeje, bez kloubů a s chapadly a mrkví mezi nohama, nepadám znechucením do mdlob.
Jinak na tak malém formátu mi vadí opakování téhož, což neodpovídá o autorově velké slovní zásobě. Spanilé křivky s divnou barvou jsou snad na každé stránce. Přečetla jsem ze zvídavosti, nevěda, co znamená bizzár fikce, a když už to vím, myslím, že se asi vrátím k literatuře krásné, tudíž nelovecraftovské.
Pobavila mě jedna věta.
Po té, co se na hrdinovi vystřídalo 5 dívek a on si ležíc na zádech, s rukama za hlavou, trochu znuděně a trochu shovívavě posteskne - ženy dokážou být pošetilé.
Myslím, že kdejaký čtenář by chtěl mít doma takto pošetilou ženu :-D
(SPOILER) Kniha má krásnou obálku a poutavý název, kr. slibuje mnoho.
Bohužel z 90 % je to děsná nuda, prostě sledujete, jak dva policisté putují jako ne příliš úspěšní koledníci po vesnici od jedněch dveří k druhým a od usedlíků s prdlýma jménama se nedozvědí vůbec nic.
Pak následuje řada nejasností a nesmyslů. Jakože se znají od zdrávky, to na ni Naďa nastoupila ve 20? A kolik jí tedy bylo nyní. A když s ní primář vyhodí dveře, nemá k tomu co říct vedení nemocnice? To jim tam sestra nechybí? Nechtějí vrátit uniformy a přístupovou kartu? A že by se někdo oběsil na šňůrce od andělíčka? To jako vážně? Tak možná náramek by si z nich udělal. A na klice? 100 kg chlap?
Jo, a navíc to nemá rozuzlení, takže to nedopadne nijak, protrpíte 300 str. nudy a nakonec se nedozvíte vůbec nic. Jen samé dohady.
Doporučuji pouze lidem trpícím nespavosti, po třech hodinách se zákonitě uzíváte ke spánku.
Hvězdička za obálku, ta se povedla.
Bože, jsi tak nádherná, až to bolí.
Bože, jsi tak nádherný, až to bolí.
Bože, já mám teda sakra představivost, ale tak krásná, jako jsi ty, to až bolí.
Bože, bože, bože.
A čtenář záchytné slovo nedostal.
Mně to přišlo strašně nezáživné.
Na začátku se dozvíme, že budou 4. mrtvoly, pak jsou desítky stran, kde je popsáno, kdo je jak krásný a co má na sobě. Případně co jí a co pije.
Chápu, že mělo být jasno, z jak rozdílné galaxie osoby jsou, ale stačilo by jednou.
Doslova nesnáším v knihách odkazy na hudbu, jakoukoliv, tudíž pro mě naprosto nevhodná celá zápletka, a moderní technická hantýrka je pro mě jako čínské znaky, nechápala jsem většinu přečteného.
Nemůžu hodnotit, protože mimo mísu jsem já. Jiní jistě ocení lépe.
Prostě jsem neměla dostatek trpělivosti se tím prokousat, abych se dostala k přemýšlení o vraždách, motivu a pachateli.
Četla jsem kdysi dávno, a moc se snažila knihu z hlavy vytěsnit, děsně jsem se bála a měla z ní noční můry.
Hned jsem ji někomu dala dál, ani v knihovně bych ji nesnesla.
Dělám, že ji neznám a nechci vzpomínat. Jiné knihy od Kinga jsem už do ruky nevzala.
Opět střídáni postav a časových dějů, noví autoři už jinak ani psát neumí. Dost mi to vadí.
Už při čtení anotace bylo jasné, co se asi stane, a stalo.
Nic originálního, ale budiž. Současná linka mě nebavila vůbec, ta tam ani být nemusela, stačila by léta válečná.
Přátelství v nelidských podmínkách je vždy čtivé téma, a neoprávněně odsouzeni bojující za rehabilitaci bezmoc a beznaděj, když všichni vědí, že to neudělala, a lžou a lžou, na to nemám nervy.
Šlo to. Ale znovu bych už knihu nečetla, ani si ji nekoupila. Vracím do knihovny pro další čtenářky.
Tento díl se mi podařilo sehnat jako poslední po skoro roce a půl hledáni.
A zatím je jednoznačně nejlepší.
Propracovaný historicko - romanticko- dramatický příběh plný mrtvol a nejasností, kdy skutečně nevíte, co z toho vyleze. Je blázen nebohá hlavní hrdinka, lidé kolem ní, způsobují to opojné vzácné černé lilie, či může za to prostředí tajemného hradu na ostrově uprostřed ničeho?
Jedna z mála, kt. jsem dočítala doma a nenechala ji jen do vlaku.
Beletrizované životopisy a zromantizovaná historická fakta pomáhají přibližovat minulost i lidem, jako jsem já, tedy těm, v dějepise plavali a hleděli spíše do budoucnosti.
Knihy pana Gortnera mám ráda, tento příběh mě bavil trochu méně než Carevna nebo Coco.
Říkala jsem si, že je to nějak moc překombinované a přenáhodované, navíc záměny dvojčat přímo nesnáším, ale číst se to dalo vcelku pěkně. Bavila mě tedy spíš minulost než současnost.
V doslovu jsem se dozvěděla, že je to na základě skutečných událostí, a to mi zvedlo hodnocení, omlouvám se autorce - život píše příběhy, že by člověk nevěřil.
Knihu vracím do knihovny, nic, co by člověk musel mít doma.
Božínku, to bylo překrásné!
Přečteno za noc, nešlo to odložit, kniha je dosti silná a ještě má malá písmenka, ale i tak mám pocit, že se nedostává slov.
"Samozřejmě, že jsi byla těžká, byla jsi drahocenná..." !
Ellen na konci jedné kapitoly křičí: "Jak já ještě můžu žít?", také jsem to mnohdy nechápala. Měla ale kolem sebe ohromné lidi, platil zde zákon, že rodinu si nevybíráme, jak do světa voláme, to se nám vrací.
Byla jsem vskutku ráda, že mé podezření ohledně Williama se potvrdilo a stihli si to vyjasnit i mezi sebou. Také jsem Ellen ze srdce přála, že pro nevzdělanost v určitých otázkách nakonec našla svého učitele. Ne, že by na tom stál svět, nakonec ona sama to tak na začátku života pojala, ale proč by měla za každou cenu mít tu mizerii se vším všudy? Nechme jí aspoň něco.
Bylo to okouzlující čtení se spoustou slz, ale i úsměvů, a člověk honem utíká pohladit své děti a u toho si hladí plné bříško.
Mé čekání bylo odměněno.
To, co jsem vytýkala v předchozích dílech, tedy neschopnost citu, neuchopitelnost postav, povrchnost.... toho se mi zde dostávalo měrou skoro nesnesitelnou a neunesitelnou.
Postavy živé, jejich krev horká, srdce bijící, láska (mateřská, partnerská, přátelská) všudypřítomná, mizérie světa a života zadušující ale nevítězící.
Četla jsem celý den, až jsem uronila slzu v poslední kapitole.
Pana Robothama jsem objevila díky DK, a děkuji čtenářům, že mě na něj navedli.
Ani jedna z knih nezklamala. Hl.hrdina s jeho Parkinsonem je můj miláček od první stránky.
Obdivovala jsem dívky, jak snášely své zajetí, díky deníku jsem měla možnost sledovat jejich boj. Byl to prvek, kt. ještě zvedl atraktivitu knihy. Autor navíc dokázal neklesnout k pathosu.
Pachatele jsem neměla možnost uhodnout, a prolnutí s jiným případem bylo také nápadité. Nemám co vytknout, po dlouhé době volný (a bouřkový) den ve společnosti čaje a této knihy, dokonalé, užila jsem si to.
Přečteno za 5 hodin.
Mně se to tedy líbilo. Nejde o detektivku ani Thriller, spíš rodinné psychodrama. Styl psaní mi vyhovoval, připadalo mi, jako bych sledovala film, jak to bylo plastické.
Knihy autorky čtu od nejnovější k první, už jsem tedy pochopila, že vyšetřovatelka je jen postava do pozadí. I zločin je zmíněn spíš na okraji a vyřeší se sám, sérií náhod, rozhodně při vyšetřování nemá policie žádnou zásluhu na dopadení pachatele. Nicméně, detektiv konstábl je žena, a je sympatická. Není zde ani žádný zvrácený popis činu či obětí.
Výborný doslov autorky. Opravdu máte pocit, že ženám rozumí. I těm "perfektním matkám", i těch "co toho na ně prostě bylo moc". Muži jsou jen jako doplněk příběhu. Kladný, záporný, občas projeví svou zranitelnost, ale v podstatě o ně nejde.
Je to hlavně pro ženy a o nich. Donutí vás přemýšlet. A po přečtení honem utíkáte obejmout své děti.