Aghatte komentáře u knih
Druhá kniha Charlese Martina, kterou jsem si půjčila. Nemohla jsem ji odložit, takže dnešní bouřková noc se hodila jako přesná kulisa. Přečteno do rána.
Opět trochu málo uvěřitelné lékařské zákroky jako v minulé knize, tam šlo pomalu o operace srdce, takže (ač sama zdravotník) neumím si to v reálu představit. Stejně tak si neumím představit to prostředí, ani popisy různých technických záležitostí mi moc nešly do hlavy - opět shoda s minulou knihou.
Ale, co je hlavní, šlo o dialogy. Tolik koncentrovaného dobra, lásky, naděje, v podstatě tam není nic špatně. Brečela jsem jako želva většinu knihy a promítala si do toho svoje vlastní démony. A to má správná kniha umět. Vtáhnout nás a vytáhnout z nás, co se dá. Donutit přemýšlet, analyzovat, vzpomínat, bědovat, brečet, křičet, smát se a běhat a tancovat. I bez nohou.
Tento pan autor to dokáže, takže plný počet bodů a nějaké nepřesnosti mu odpouštím. Ráda. A kouknu se, co dalšího pěkného nám napsal.
Příběh tak obyčejný až byl zbytečný.
Chybělo mi tam něco, co by zdůvodnilo, proč byla kniha napsaná.
Povrchní, nedotažené, bez větší hloubky a bez větších emocí.
Škoda, nevadí mi obyčejné české ženské příběhy, ale musí mi něco dát. Tady to nebyl ani příjemně strávený čas.
Jen pěkná obálka.
Kniha se mi moc nelíbila.
Vadí mi to nahlížení na ženy jako na - cituji : “šukatelné" či ne, a vůbec všechny postavy mi byly protivné. Nebavilo mě číst o jejich divných životech.
Jiné knihy autorky už vyhledávat nebudu, dvě bohatě stačily.
Není to jen ona, více současných autorek píše ze světa, kde se hodnota člověka měří pouze počtem hodin strávených v posilovně, a každý o tom druhé přemýšlí pouze z pohledu, zda by to s ním šlo či ne...
Nechápu, co je to za sexistický a šovinistický svět.
A pokud někomu zemře milenka před očima dost hnusnou smrtí, a dotyčný si jen pomyslí: "budu si muset sehnat jinou kočičku"..., pak nemohu knihu kladně hodnotit, už jen za tuto jednu větu.
Zdá se to tak jednoduché…
Tak proč všichni nejdeme touto cestou?
P. S. A souhlasím s tím, že nejhorší jsou očekávání. Kdo nic nečeká, nemůže být zklamán.
Stačí být přítomní a otevření.
Vždy, když je mi na prvních stránkách hl. hrdina vylíčen jako úžasný borec, který skvěle a rychle vyřeší každý zločin a bez nějž by se celá policie mohla angažovat tak akorát u přechodu před školkou, přepnu do módu : tak bacha hochu, Tebe JÁ ráda mít nebudu a celou knihu na něm hledám chyby.
Bohužel se nám novodobé české detektivky přímo hemží agenty 00prd, kteří nedodržují žádné předpisy a je jim to odpouštěno, jelikož jsou tak excelentní kriminalisté.
Přišlo mi, že zatímco se na místním hřbitově hromadí vic mrtvol na náhrobcích než pod nimi, ostatní ( včetně našeho super sexy Erika ) jsou celkem v poho. Popíjejí pívečka, pojídají gulášky a řeší, zda mají tričko bílé nebo růžové. Koutkem oka sleduji pevné zadečky deroucí se zpod kraťásků sličných slečen s vyplněným hrudníkem. ( to všechno se tam dočtete, naprosto zbytečně ).
Pak nastává obrat do minulosti.
Vyvalí se X kostlivců ze skříní. Je to samej otec, otčím, utajený syn, nevlastní bratr a za chvilku už nevíte, kdo je Petr a kdo Pavel.
Uvítali byste genealogický stromeček v úvodu knihy.
Ovšem pár z nich už taky skončilo připíchnuto na náhrobku… to nevymyslíš.
Obec o 9 č. p. s 50 usedlíky a ono to tam je jako v Midsumeru.
Do toho dva mladíci vařej herák, stříkaček je plný barák, to ale policii nezajímá vůbec.
Rozuzlení je dost krkolomné. Tedy po té linii, kam to směrovalo ( a pozorný čtenář hned zbystřil a řekl si, aha tak to bude tak ), se skvělý Rambo nevydal vůbec, a usvědčující důkaz mu musel přinést na stříbrném podnosu největší lúzr. Anabáze s DNA testem byla k smíchu, “ spousta odborných slov v angličtině “
( a kde feťák vzal prachy na ne zrovna levný test? ) , nemůžeme chtít po českém policistovi, byť nejlepším, co máme, aby to přečetl.
Jo, a v kempu nemají nic na první pomoc při alergii na vosu / včelu. Na co taky, že. Kde by se tam holky štípavý vzaly.
Dočteno s velkým UFF, jsem ráda, že to mám za sebou.
Knihu vracím do knihovny a nikdy se k ní nevrátím.
Obálka a lákavý název jistě navnadí spousty dalších čtenářů.
Knihu se snažím číst podruhé, ale je to tak roztahané a úmorné, jenom popis kuchyně je pomalu na stránku. A cesta do lékárny na další.
A zase ty jména…
Kdyby na knize bylo jiné jméno, nikdo by ji nečetl a nechválil. Není co.
Knihu bych si vzala pouze na opuštěný ostrov, abych měla dlooooouho co číst :-/
Téma okoukané, děj předvídatelný, amatérské zpracování, krásná lákavá obálka.
Softthriller, kdy se bát nebudete a vlastně vám je vše jasné hned od začátku.
Ale vcelku slušná prvotina, přečteno za 2 hod, nenudilo, ač šlo o životy a příběhy bohatých znuděných paniček.
Jógy, nehtíčky, kafíčka, selfíčka. Měly s tím nicneděláním plné ruce práce.
Jen mi přišlo k smíchu, že otec nechtěl “ vyhazovat peníze “ za opravu kola pro syna, když jinak jim prachy doslova tekly z kohoutků. Ale nějak tam to kolo do děje zakomponovat musela.
Určitě autorce fandím, má co zlepšovat, a věřím, že se ještě knih od ní dočkáme, a já si její jméno pamatovat budu
Moc hezký souboj dobra a zla.
Povedené dílko, bylo to super!
Vydržela jsem to do strany 77, ale to se vážně nedalo.
Vrah byl jasný z jedné věty, ale všechno to mezi tím, to bylo utrpení.
Rádoby vtipné dialogy, skeče, zvraty, neustálé omílání téhož, dolévání sklenek, a náš šotek pozorovatel s očima jako dva korálky… to je prostě víc, než jsem ochotna snést.
Hezká obálka. Víc kniha nemá.
(SPOILER) Mně to přišlo celý pošahaný.
Od str. 37 jsem čekala, kdy vyjde na scénu dvojče, ale že to bude variace na dr. Jekylla a pana Hyda, jsem nečekala. To bych to zavřela rovnou.
Kladný leč chudý hrdina/milenec a věrná služebná nesmějí chybět.
A konečné dovětky s teploušem a větrem, který byl všechno jen ne něžný, to už byl trapas úplně.
Spíše než romantický příběh o lásce bych to nazvala sadistický příběh, co nemá konce. Když už si myslíte, že je to vyřešeno, přijde autor s další magořinou.
Pro mě neuchopitelné, a vzrůstající agrese proti slovu syrový
Děkuji uživatelce bokeh,
Její příspěvek mi mnohé osvětlil.
Tak toto bylo vážně výrazně slabší.
Připomínalo mi to babiččiny románky z půdy.
Samý únos a zrada, a člověk pořád čeká, když už bude konec, a konečně se vezmou :-)
Nechci tady být sprostá, ale divím se, že se dožili miminka, když to stále strkali do vedlejších otvorů :-D
Proboha, kdo a proč to píše a kdo proč to čte?
Úplně zbytečně popsaný papír.
Kniha velmi volně navazuje na
V pondělí a ve čtvrtek, kterou jsem dočetla nedávno ( ale není to nikde uvedeno, a nic se neděje, pokud čtete jen jeden díl, vystupuje zde v hl. roli Denisa, která v předchozí knize je jen okrajová postava).
Po včerejší detektivce s rozřezanou mrtvolou jsem musela vzít na vyrovnání tuto jednoduchou konverzačku, kdy se dva dospělí jedinci chovají jako telata za účelem sblížení.
A jak je zde psáno, jediná jistota na tomto světě je, že se v těchto knihách vezmou, a my jen sledujeme proces a vývoj :-D
Přiznám se, že prvních 10 stran mě pěkně vyděsilo, to jsem nečekala, ale pak se vše vysvětlilo a my už jen sledujeme báječnou dovolenou na samotě u lesa.
Člověk, který v nakl. Petra má na svědomí obálky, by měl sedět. To je katastrofa, jedna vedle druhé.
Takové obyčejné vyprávění,
nevyvolalo to ve mně skoro žádné emoce. Ke konci jsem už přeskakovala.
Je zvláštní, jak silné ženy mají téměř vždy problém s výchovou dětí. Že to nezvládne chlap, to už je ohraná klasika. Domácí násilí bylo hustý, ale podání takové reportážní, že jsem jen čekala, až se magor vyřádí a bude po všem. Zní to necitelně, ale tak bez citů je celá kniha. Máš rakovinu, v pohodě, to zvládnem. Děti dáme k babičce, nikomu to neřeknem a bude to dobrý
Četla jsem od autorky lepší.
Je legrační, jak se zde liší názory na audioknihu ( od skvělé po katastrofu ). Já sama jsem ještě nikdy ( naštěstí ) žádnou neslyšela, asi blok z minulého režimu z dráťáku - nedělní chvilky poezie a pohádky ve 13:00.
(SPOILER) Já bych to čtivé nenazvala. Nudné popisy cesty a řeky a silnice stále dokola, šel tam a šel sem, a zase zpět, 200 str. tam vůbec nemuselo být, a byla by z toho krátká povídka. Kdybych měla na práci už jen ležet a číst, tak budiž.
Pachatel zjevící se hned na začátku, a pak až na konci je okoukané, tudíž překvapení se nekonalo. Osoby mi nepřirostly k srdci ani jediná, snad trochu snesitelný byl Knihovník.
Mám pocit, že celé slavné pátrání nikam nevedlo, a případ se vyřešil tak nějak sám. Policie ani její úžasný poradce mě o svých kvalitách nepřesvědčili.
Podruhé už knihu číst nebudu.
Jakoby to napsal za autorku někdo jiný, nepoznávám její rukopis.
Trochu překombinované a přenáhodované, konec přeslazený, ale jako sonda cesty na dno a zpět - bájný Fénix vstane z popela a dělá, co má udělat - to bylo dobré.
Rozhodně nejlepší ze všech knih, co mi od autorky přišly pod ruku. Přečetla jsem ji celou a bez přeskakování.
Já sama si před spaním místo oveček vyjmenovávám věci,
za které jsem vděčná, a za které děkuji.
Zdravé děti, práce, teplá voda, teplá postel, peřina, klid a svoboda, ty tam nikdy nechybí. Vím, že pro spoustu lidí to samozřejmostí není.
Napínavý a ďábelsky zapeklitý příběh.
Když vyloučíte vše nemožné, to, co vám zůstane, musí být pravda, ikdyž to nedává smysl a nevíte JAK. Přesně tak to bylo.
Vynechám některé nesrovnalosti, nepochopila jsem, kde John přišel k Hectorovi, a jelikož nechci spoilerovat, nemůžu to zde více pitvat. To samé s Charlotte, zde jsem si říkala, že to už by bylo moc, ale i to se potvrdilo.
Na str. 106 cosi zaznělo, co pro mě bylo rozhodující a musela jsem čekat až na str.258, než to došlo i Stevenovi :-) Pořád mě rušil hlásek v pozadí, ale vždyť přece....
Na konec si opět zahrál na McGyvera a doufám, že když už si "zvolil maskáče a vyšlápnuté boty", bude nosit v kapsách zapalovač :-))
Chcete-li se dozvědět, o čem to tu plácám, musíte si to přečíst.
Je to skvělé!
Autorka využila umírající k tomu, aby zviditelnila sebe samu.
Bohužel to vůbec není o odcházení, ale o tom jak ONA je skvělá, a chudáky umírající má jen jako nástroj, aby mám to všem mohla ukázat.
Celá kniha má ústřední téma - JÁ! Já jsem pochopila, já jsem udělala a já jsem neudělala, já jsem...
Všichni lidé jsou sice krásní, a ona nás všechny miluje, ale bohužel jsme také nedokonalí, a ona to chápe, jelikož naše srdíčka jsou zastíněna neláskou, prostředím, hmotnými statky... Asi málo meditujeme.
Pila mi krev na všech stránkách, ty její vznosná slova, vše ji velmi naplńovalo, hlavně když celý život nemusela nic dělat, jen se toulat v lesích, koupat se v řece a pozorovat ptakopyska - to ji velmi obohatilo.
Mezi řádky probleskovalo, že by nonstop bez peněz, neustále někde něco somrovala (vesmír ji to seslal) , odmítala platit nájem, živila se jako "hlídačka domů", i péči o umírající zvolila jako rychlý přístup k penězům, celé dny popíjela čajíčky, planě filozofovala a pomlouvala rodiny umírajících, kteří ještě nedosáhli jejího osvícení.
Nechápu, kam ty peníze mizely, když neměla nic, než auto a krabici osobních věcí.
Roky pracovala v bance, a když chtěla dávno po 30 natočit desku, neměla ani vindru, nic naspořeno, a opět musel zasahovat vesmír....
Já být vesmírem, tak ji pošlu do továrny, ať pořádně maká a odvádí daně, zdravotní a sociální...
Chudíci lidé, kteří se jí dostali pod ruce. Ty její sluníčkovaté kecy jim musely otrávit poslední dny na tomto světě, že asi umřeli i docela rádi, jen aby se jí zbavili.
Jelikož jsem viděla film, a byla naprosto uchvácena, musela jsem si hned půjčit to, co stálo za jeho vznikem. Zmiňovaná Pustina od T.S.Eliota mě naprosto minula, neviděla jsem ani milimetr podobnosti, kdyžto toto dílko je uhrančivé. Nádherný jazyk a hloubka myšlenek, téměř v každé větičce je "něco".
Nevím, zda bych to cítila stejně, kdybych knihu dostala do ruky před filmem...
Velmi zajímavý a pro mě objevný byl také doslov. (Vydání Dokořán 2010 ).