Aghatte komentáře u knih
Povedený počin, přerod hlavní hrdinky z totální krávy k snesitelné mladé ženě, díky bohu, žádná romantika mezi aktéry, zajímavá zápletka, sice trochu předvídatelný děj, ale to nevadí.
Bavilo mě to, hezky napsáno.
Jen mě udivuje, že 5.tis město má dvě redakce, MHD a gymnázium
Začátek vypadal slibně, ale jak to se dostane k soudu....
Nesnáším romány a filmy se soudním přelíčením, a nechápu jejich oblibu.
Nejdéle čtená kniha v životě mé babicky, je jí 90. Obecně čte knihu 2-4 dny, podle toho, kolik má na ni času. Tuto četla přes měsíc, nezáživný styl, chtěla vědět, jak to dopadne, ale nemohla se tím vůbec prokousat. Sotva pár stránek za den a šla od toho. Domov pro Kathy to samé. Já měla stejný problém u Adopce, ta rozvleklá soudní jednání, ostatní knihy autora ani zkoušet nebudeme. Měly jsme jich ještě pět. Odnesla jsem je do knihobudky, snad někomu sednou lépe. Vesměs mají vysoká hodnocení, ale s tím nemohu souhlasit. Být takové všechny knihy, tak přestaneme číst úplně.
Příběh se mi líbil, ač byl až dost drsný a nelítostný. Fajn atmosféra i prostředí.
Vadí mi v celé této edici, že se nejprve zeširoka rozepisují o nesmyslech a popisují pomalu každý krok na každý schod, a každou myšlenku, a pohled souseda a pohyb záclony, na konci dojdou normostránky, bác ho, tudíž vše vyřeší během pár řádků. Zachrání se a žijí šťastně až do smrti.
Drama milostného trojúhelníku.
Nevíte komu může Rhonda věřit.
Jednoduchý příběh, do vlaku akorát.
Mám vydání půlnoční román, šlechtickou romancí bych to rozhodně nenazvala.
Je s podivem, že všechny hrdinky v těchto příbězích už nemají rodiče, asi aby jim nekecali do špatného výběru partnera :-)
Knihu jsem dlouho sháněla, čekala na ni asi rok, než jsem ji sehnala za cenu, kterou jsem ochotna zaplatit za svou zvědavost.
Čekala jsem něco naprosto jiného, byl to mazec, nic pro slabé nátury.
Pokud nejste toho zaměření ( nejsem ), je to opravdu nepochopitelné.
Autorka zaslouží obdiv za odvahu, ať už píše o svých představách, reálných zážitcích, snech či je to jen fikce, či má to skrytý podtext. Který jsem ovšem neodhalila. Ani doslov nepomohl.
Např. film 100 dnů Sodomy (hnus) měl být nějaká alegorie na fašismus, což jsem také nepochopila, takže zřejmě nejsem dostatečně erudovaná k hodnocení kontroverzních děl. Knihu pošlu dále, nechci ji mít doma.
Svět všech hrdinů je divný, temný a ujetý mikrosvět, kde se vše točí jen a jen kolem toho v těch nejbizarnějších podobách. Když už si myslíte, že není co vymyslet, přijde autorka s něčím ještě divnějším, že už to opravdu s erotikou - nedej bože s láskou - nemá nic podobného. Můj pohled na život je jiný.
"A je to skutečně láska, která ji provází až k závěru, k cíli její proměny, kdy se konečně stává erotickým objektem, který už pouze je. A tak nám osm otvorů jejího ležícího těla obnažuje pravdu nekonečna lidské touhy." S tím nemohu souhlasit.
Přestože v celé knize není jediné vulgární slovo, mám pocit, že nic spostějšího jsem v životě nezažila. A to už jsem přečetla kdejakou prasárnu.
Napínavý a ďábelsky zapeklitý příběh.
Když vyloučíte vše nemožné, to, co vám zůstane, musí být pravda, ikdyž to nedává smysl a nevíte JAK. Přesně tak to bylo.
Vynechám některé nesrovnalosti, nepochopila jsem, kde John přišel k Hectorovi, a jelikož nechci spoilerovat, nemůžu to zde více pitvat. To samé s Charlotte, zde jsem si říkala, že to už by bylo moc, ale i to se potvrdilo.
Na str. 106 cosi zaznělo, co pro mě bylo rozhodující a musela jsem čekat až na str.258, než to došlo i Stevenovi :-) Pořád mě rušil hlásek v pozadí, ale vždyť přece....
Na konec si opět zahrál na McGyvera a doufám, že když už si "zvolil maskáče a vyšlápnuté boty", bude nosit v kapsách zapalovač :-))
Chcete-li se dozvědět, o čem to tu plácám, musíte si to přečíst.
Je to skvělé!
Takový jednoduchý předvídatelný příběh, samý siroteček a jeho raneček, míchání spol. vrstev, chudé dívky a bohatí nápadníci
Tajemna tam mnoho nebylo, ale šlo to. Podobné románky měla babička na půdě, takže nostalgie. Přečteno ve vlaku, a tam to asi patří.
Žádnou Virginii Woolf nečekejte.
Na str. 33 je věta: Skončí to všechno vůbec někdy?
Ano, přesně to jsem si říkala já. Zpočátku mě to bavilo, ale pak už se omílalo stále dokola to samé, a přitom bylo naprosto evidentní, co za tím vším je. Jako slavná spisovatelka s milionovými náklady mohla mít hl. hrdinka více fantazie.
Na tři stránky popisována jízda metrem, čekala jsem, že ji někdo shodí ze schodů nebo aspoň se pokusí šoupnout pod soupravu, a ono vůbec nic. Prostě jela metrem :-)
A romantika? Během dvou minut měla muže snů navždy a milovala ho celým srdcem.., no coment.
No, ale cestou ve vlaku jsem to přelouskala a úplný odpad to zase nebyl.
Tak klišoidní, až to pěkné není.
Ještě se lepím.
Muži se zásadně starají o orgasmy svých nádherných partnerek,
ženy jsou krásné, skvělé a bohaté, ale pracují, aby je peníze nekazily,
pokud někoho podvedu, nevadí, vyjde najevo, že on mne podvedl dřív, takže vlastně jsem kladná i nadále.
Lidi, co se nám nehodí do života, necháme tragicky zemřít a pojmenujeme po nich své děti....
Muži jsou krásní a usilují jen o tu jednu jedinou...
Bože, mělo to mít varování na obálce, jen pro silné žaludky.
Šerední, chudí a nudní a obyčejní, ať to nečtou vůbec, nebo skočí z mostu.
To tedy bylo strašidelné, fuj, bála jsem se.
Děsný překlad a trapná romantická linka, ale jinak dobré.
Jen by mě zajímalo, je-li z chodníku vidět na střechu 20 patrové budovy?
Pár nejasností to má, ale v edici pokleslé literatury fajn čtení.
Dílko jsem v noci přečetla, bála jsem se a čekala, co z toho vyleze.
Mínusem byl šílený překlad, kdy některé krkolomné věty a a opakující se slovní spojení působily komicky a rušily tak napětí.
Půjčovat si kazety od lidí z vyšších vrstev ( myšleno bohatší kamarádky ve škole ), a podobné šplechty. Také příliš často měla hlavní hrdinka buď husí kůži po těle nebo motýlky v bříšku :-))
Ale jinak docela povedený románek. Mám vydání Půlnoční román, ty Šlechtické romance se k tomu vůbec nehodí, ani názvem ani obálkou.
Netuším, proč je to zabaleno do nejkrásnější příběhy velký lásek,
ale - myšleno na tuto edici - dobré.
Bavilo mě to a byla jsem zvědavá, co z toho vyleze. Ani překlad nebyl nejhorší. Čtení do vlaku, žádná Pulitzerova cena z toho nekouká, ale úplný brak to není. V této edici 5*
Dozvíte se asi 80 názvů pro vagínu a vše kolem toho, ale proč to paní píše, to netuším.
Není to ani odpočinkové, ani vzrušující ani alarmující, ani to nemá nějaké kouzlo nebo dar, nebo něco pod čarou. Když to nikdy nepřečtete, vůbec nic se nestane.
Méně někdy znamená více…
Vůbec mě to nebavilo.
Těch švagrových, maminek, tatínků, dědečků a babiček…
Zpočátku mi přišlo vtipných pár postřehů, ale na tom nejde postavit celou knihu. Jazyk celkem líbivý, jen nešťastně vybraná ( průhledná a zbytečně zamotávaná) zápletka.
Za mě tedy ne, vracím do knihovny.
Dosti jednoduché, ale ne úplně pitomé.
Kterak chudá leč čistotná, laskavá a pracovitá dívka ke štěstí přišla.
Nápis na obálce “ šlo jí o život” je naprosto mimo mísu.
Jelikož jsem zůstala uvězněna 2,5h na chirurgické ambulanci, přečetla jsem tam nejen dva časopisy, ale i tento paskvil.
To snad ani nemůžou myslet vážně... Můj první Dr. Norden v životě a doufám, že poslední.
Paní napsala 875 sešitů!, pokud jsou v tomto slaboduchém stylu všechny, tak potěš...
Je vtipné, jak padoucha vždy nechají zemřít a všichni se vezmou a žijou šťastně až na věky.
Ve skutečném životě vám kdejakej idiot dělá peklo celý život, a ještě nás všechny přežije.
Na knihu jsem se těšila, líbil se mi název i obálka, ale čekalo mě veliké zklamání.
Autorův ukecaný styl mi vůbec nevyhovuje, než dojdu na konec věty - a tím mnohdy i na konec odstavce - zapomenu, co tím chtěl básník říct.
Postavy povrchní, plytké, nikdo mi nijak nepřirostl k srdci, a je mi jedno, kdo koho a proč zabil. Závěrečná sepsaná přiznání tomu nasadila korunu.
Vracím do knihovny a jsem ráda, že jsem ji nezakoupila, jak bylo v plánu.
Knihu jsem pořídila za 5 korun, jako nová, to mě mělo varovat.
Krásná obálka a nakl. Brána + lákavá anotace. Tím klady končí.
Možná, kdybych byla na pustém ostrově, kde neni ke čtení nic jiného, tak bych ji zvládla, takhle jsem unuděna k smrti a nechápu, zda Herman měl být parodií na Deník pana Nuly, nebo prostě jen jouda.
Opět aktuální téma pandemie, očkování, bioterorizmu… psáno v roce 2007, to ovšem neubírá na čtivosti a atraktivitě.
Našla jsem tam pár momentů, kt. nedávaly moc smysl. Např.o nakaženém páru nikdo nic neví, přitom byli pacienti 0, mohli nakazit personál celé nemocnice, podruhé je zmínka na str. 150, muž zemřel, žena na tom není dobře, ale kde jsou a jaká jsou opatření… dál už o nich není ani slovo.
Také anabáze s opicemi, obj. 6 a maji jen 5, nikomu to není divné, opice sem opice tam, Steven na to přijde také až v závěru.
A že by s informacemi, kde je pomalu i značka zubní pasty a vložek, nepřišla i fotografie dotyčné osoby… když Sci-med má neomezené přístupy ke všemu…
Ale kniha se mi líbila, ponechám si ji a určitě zase někdy přečtu, a poohlédnu se, co dalšího pan Ken napsal.