Aghatte komentáře u knih
Účastníci zájezdu z pohledu seniorky.
Paní píše velmi hezky, příjemným jazykem, ale tak nějak o ničem.
Mořím se s knihou už 3 večer, vždycky mě zákonitě uspí.
Slečna Marplová se v hrobě obrací a protáčí oči. Jak je někdo mohl přirovnat
Žhavé erotické scény versus velmi studený děj.
Nic, co bych musela mít doma nebo opakovaně s chutí četla.
Pěkný román od mnou oblíbeného autora, příběh odvíjen stručnou reportážní formou, bez zbytečné omáčky okolo, přečteno za necelé 3 hodinky.
Hajzl na entou a tři slepice, kterým zničil život, bohužel doslova.
Bez skrupulí a bez svědomí, valí svou kuličku exkrementů až k nevyhnutelné propasti.
Popis života ve vězení byl také dosti děsivý, hlavní hrdinka při své naivitě rozkvetla v obdivuhodnou silnou ženu, jejiž kariéra u zlomených duší si nezadala s tou jeho.
Jak sama řekla, ženy z kraje či dna či doslova žumpy společnosti ji naučily více než všechny univerzity světa.
" Máme k dispozici přesně určeném ale neznámé množství zkušeností.
Jakmile se přesýpací hodiny otočí, začne se písek sypat a nezastaví se,
dokud nevypadne poslední zrnko.
Hrozně rád bych zabránil tomuto pohybu...
Kdyby to mohlo prodloužit přítomnou chvíli...
Nevíme, kolik času je nám určeno a musíme velmi dbát na to, abychom nezničili krásu, kterou v ní máme. Všechno existuje v omezeném množství, především štěstí.
Má-li se zrodit láska, je to někde zapsáno, stejně jako její trvání a obsah..."
Citace z knihy.
Cítíte atmosféru doby a sílu ducha génia z každé stránky.
Civilní černobílé fotografie jsou už jen tečkou k dokonalosti.
Mám v ruce úžasné staré odrbané vydání, které je celé poškrtané, podškrtané a popsané a povykřičníkované tužkou, jak čtenář přede mnou byl stejně fascinován.
Miluju příběhy, kde jsou staré domy, tajemství, blata,
vychovatelky a divné děti! :-))
Milá knížka,
jen mi nepřipadá moc ze života introvertky, na to je příliš otevřená, free a happy,
spíše takové klasické párování - rozdíly mezi mužem a ženou, různé situace v manželství, partnerství.
Správná introvertka nemá skoro žádné kamarády, nechodí k ní návštěvy, a ona sama jde na návštěvu asi jako k zubaři - zatnou zuby a přežít to.
Introvertka nešetří a nejezdí na dovolenou ( příliš mnoho neznámých a proměnných: cizí prostředí, cizí lidé, cizí jídlo, cizí koupelny..., musí se přizpůsobovat lidem, které nezná a nechce znát, musí se bavit s lidmi, které by nejraději vzala po palici pěkně tlustou knihou ), po absolvování dovolené by potřebovala týden na zotavenou sama pod dekou - viz obálka knihy "Introvertka v hlučném světě ".
Introvertka nikdy a nikde neprdí, i kdyby měla prasknout a umřít. Ani před manželem, ani po 10 letech. Obdivuje v duchu tvory, kteří to dělají, a dokážou o tomto fenoménu mluvit NAHLAS, ale ona sama - NIKDY. atd... Takže do introvertky to má ještě daleko.
Kdybych psala- nepíšu, kdybych kreslila - nekreslím, kdybych znala někoho, koho by to zajímalo - neznám, kdybych měla ambice - nemám,
ukázala bych mu ( vám), co to je, být INTROVERT... :-)
Vážně hezká knížka, dostala jsem ji jako dárek - DĚKUJI! - a užili jsme s ní spousty zábavy, vymýšleli jsme celý den vlastní obrazy a situace.
Doufám, že k svátku, který budu mít za pár měsíců, dostanu další díl.
Naprosto zbytečná nicneříkající kniha, která má úžasné obrázky, a je tak pitomá, až je krásná.
Pubertální syn ji má v knihovničce a prohlížíme si ji. Občas.
Třeba po ránu, než se nastartujeme.
Původní vydáni Zámecký román má 60.dílů a autorka předpokládá, že víte, o co, a hlavně o koho jde.
Hemží se to postavami, které připomínají Cimrmanovu operetu Proso. Když už myslíte, že víc jmen nemůže padnout, přenechají to Isabele :-), a vy vůbec netušíte, kdo to je.
Mám ráda série, dokonce jsem na ně Monkovsky ujetá, ale toto dílko s množstvím překlepů, trapným překladem a slaboduchým dějem mě zatím nepřesvědčilo, že musím bezpodmínečně sehnat všech 60.na sebe navazujících dílů.
Vyloženě prázdninové čtení.
Jak zde bývá zvykem, dojdou normostránky, takže se napřed složitě popisuje každý prd, a na poslední stránce se bleskově všechno vysvětlí a vyřeší.
Byla vážná, chytrá a suverénní, působila nepřístupné a přesto z ní vyzařovala laskavost, její srdečnost, její prostý a přitom elegantní zjev ho poutal. Což nedává smysl :-)
Ale to nevadí, je tam léto, slunce, dovolená, láska, zápletka, hepík,
tudíž vše, co člověk od brakové literatury požaduje.
Ani České dráhy se zpožděním 70 min plus mě nedonutily to přečíst,
Neustále všichni tuhnou hrůzou, ženy omdlévají a muži tasí meče, doslova vytrhl meč.
Děsivý překlad, a dokola se opakující popisy chodeb, schodů, komnat a síní, kroky za dveřmi a steny z neznáma.
Je mi úplně jedno, jak to dopadne, jsem na str. 28 a umírám nudou a touhou vrhnout se z útesu.
Gotický román zní velmi lákavě a vznosně, toto je ale nebetyčný blábol.
Trochu slabší díl, množství překlepů, hlavní hrdinka se neustále válí po zemi a muži ji někam přenášeji, bohatá rodinka, jeden větší magor než druhý, popíjejí a vedou nudné konverzace, a nakonec se vraždí navzájem, netušíte komu věřit. Hrdince usilují o život ze všech stran. A milují ji také všichni muži v rodině.
To bylo docela drsné.
Rádoby z roku 1913, ale bylo vidět, že to píše někdo ze "současnosti", můžeme-li tak nazvat 80.léta.
Jedna mrtvola za druhou a vy stále nevíte, komu může krásná hrdinka věřit.
Přečteno ve vlaku, a málem jsem zapomněla vystoupit, jak jsem se do toho zažrala :-))
Hvězdu ubírám za množství překlepů a nesmyslů, odfláknutá práce editora... Byl-li vůbec nějaký. (Vysoká muž a blonďatý žena... atd.)
Obálka a název jsou dost divné a mimo mísu,
ale bylo to pěkné, ikdyž žádná hloubka, lepší z této edice, bavilo mě to a hrdinka mi byla sympatická. Čekala jsem zradu ze tří stran, přišla ze čtvrté, to je také bod k dobru.
Docela drsné to bylo.
Napínavé, hezky napsané, uvěřitelně neuvěřitelné, čeho je pověrčivý. člověk schopen. Bavilo mě to, nešlo odložit, čekala jsem, jak to dopadne.
(SPOILER) To jsem tedy nepochopila, co na něm ty ženské viděly
Napřed matka, pak dcera, obě jak blbé, slepé a pitomé
Má to hepíček, ale v reálu by to tak růžově nedopadlo.
Slušný přiběh, přečteno ve vlaku, tam i doporučuji.
Přečetla jsem to v čekárně u doktora, nenáročné, bez většího napětí.
Jediná strašidelná zápletka byl sen, a jinak to bylo spíše politováníhodné.
V této edici jsem četla lepší.
Kdysi před 30.lety, ještě v pubertě, jsem měla autorovy knihy ve velké oblibě, četla jsem jednu za druhou, ale už vůbec nevím, o čem byly. Jen vím, že se mi vždy líbily, jedna vedle druhé. Dostávala jsem je k narozeninám a k vánocům. Mají své místo v mojí knihovně, že se k nim postupně vrátím.
Ve svém tažení po knihách s lékařskou tematikou mi padla do ruky tato se zajímavým obsahem - černý trh s orgány.
Četlo se to nedobře, ta bída a utrpení, člověk děkuje bohu, že žije v ČR. Kalkata je vylíčena surově a jistě pravdivě, bez emocí a pěkně natvrdo. Ten ohromný kontrast mezi lidmi, co mají barevné papírky a těmi, co nemají a nemůžou mít ani stopu důstojnosti, prodají a udělají vše pro trochu jídla a někdy jen vlídného slova. Děsivý obraz lidstva. Hepík nečekejte, ani by to nešlo.
Dávám plný počet a doporučuji.
Kdyby každý vypadal tak, jaký opravdu je, bylo by na světě plno ošklivých lidí, pane.
Moje lůno zůstalo suché a prázdné.
Už vidím, jak na JIP dají oběti násilné činnosti taštičku s mejkapem a hydratačním krémem...
Tak tímto s autorkou končím, třetí kniha a je to horší a horší.
Stupidní rozhovory, klišé v každé větě,
erotika jak přes kopírák, krásné ženy s krásnou postavou a krásný muž se svalnatou postavou a týčícím mužstvím, si vjíždějí do vlasů a nacházejí vlhké místečko.
Totálně neschopná policie s dotazem, " jak je?" - když najdou oběť´ připoutanou k židli, a nebojte, můj brácha taky dostal do držky, ale za týden už vypadal k světu, bez prstu se dá žít i bez ucha, trochu trauma, ale hlavněže člověk žije, no ne?
Zde zapomněli na osvětu, takže chyběl dotaz na kondom a skončilo to miminkem.
Fakt, je to děs, nekecám. Mé oblíbené pokleslé Plynové lucerny jsou proti tomu literární skvost.
Rozcapená, citově plochá panička se nudí, tak mává zlatou kreditkou svého příliš zaměstnaného manžela a užívá si, kde to jen jde a s kdekým.
Je sice adoptovaná, ale určité povahové rysy si nese od svých rodičů. Jak lze postřehnout, její matka pronesla, že první láska ( chudý obyčejný kluk ) naštěstí zemřel
Pak nastane obrat a Marie dostane šanci rozhřešení a vykoupení. Bohužel jí to nevěřím a ani nepřeju. Vidím v tom opět její sobecký zájem.
Jediné, co hodnotím vážně kladně, je její sterilizace. Když se žena necítí být matkou, nemá mít děti. A málokdo si to přizná. Společnost je tak nastavena - žena = matka. A kdo to odmítá, je rázem odsouzen. Spousta lidí si myslí, že až se TO narodí, příroda a hormony zapracují, ale ve spoustě případů to tak není. Chudáci děti, které jsou takto přivedeny na svět. Žena, která nahlas říká, že nechce děti, jakoby byla prašivá. Já si myslím, že je zralá na metál. O nešťastnou dušičku méně.
A co ti chlapi?! To je vážně každý hned připraven v pozoru, když kdejaká zmalovaná nána houkne? Vážně hned stáhnou kalhoty a jdou na to? Já bych ji hnala, že by nestačila počítat schody.
Moje první zkušenost s autorkou.
Nebavilo mě to, překombinovaný děj, irelevantní erotické popisy, jeden jako druhý, jak přes kopírák, neschopná policie a příliš mnoho náhod. Vadilo mi i domácí psychoteror Marty, ten chlap byl vážně odporný, a to vyřešení bylo příliš naivní.
Necháme všechny záporné hrdiny zemřít, kladní přežijí, a vesele spolu žijeme na obláčku, kde jdeme z orgasmu do orgasmu. Zavání to brakem, ač se to tváří jako erotický thriller.