Aghatte komentáře u knih

V komentářích už bylo asi řečeno vše.
Mně nejvíce vadilo chování vrstevníků, to byl odporný hnus. Byla jsem kdysi puberťák, mám děti, které prodělaly pubertu, ale s takovou záští a šikanou jsem se ( naštěstí ! ) nikdy nikde nesetkala. To je něco, co nedokážu pobrat, a z čeho mi je fyzicky zle.
Příběh je to neradostný, Julie ujetej precizní magor, Anežka chudák prostředek k naplnění jejího snu. Koupíte si dítě, a to vás, kurva, bude milovat, ikdyby jste to z něj měli vymlátit, jelikož ona, matka, vám dá všechno!

Bavily mě postřehy ze života matek, to má autorka okoukané trefně, stejně jako ta trapácká fóra, kde si vyměňují “rady , to jsem se pobavila, příjemné odlehčení v jinak hutném příběhu.

40 30.09.2023

Nebylo to špatné.
Klasický příběh psychopatky, podobných knih je spousta.
Boháči si stále myslí, že si mohou koupit vše a každého, že vlastně dělají dobrou službu těm, kdo jim slouží. Nazývají je členy rodiny a někdy je pasují i na přátelé rodiny. Ale jen dokud z toho mají užitek.
Konec byl očekávaný, a ten kdo “vyhrál v tomto duelu si to nezasloužil.
Nervují mě lži a zaplétání se do nich, ale svět chce být klamán, to víme už dávno.
Knihu bych si nekoupila, znovu se k ní vracet nebudu.

16 29.09.2023

Zuby jsou bělostné, hrudi ocelové, nitra rozžhavená, pasy vosí, mužství vztyčená a všichni stále jen potřebují sex. Do práce se moc nechodí, zato se hojně posiluje a popíjí. A hlavně souloží. Pokud zrovna nesouloží, tak o tom mluví a přemýšlejí. Postavy jsou vykresleny pouze z hlediska přitažlivosti pro druhé či stejné pohlaví. Všichni, včetně policie, která tam vystupuje, když už to má být detektivka, jsou atraktivní.
Zřejmě mám pro četbu tohoto typu málo vyvinuté poprsí. Nějak tam nezapadám.
Naprostá ztráta času a škoda tolik drahého papíru.

11 29.09.2023

Můj první Bosh a upřímně nechápu, proč jsou knihy této série tak žádané a drahé. Dvě hodiny celkem nudného čtení - chápu, že práce policie je titěrná a úmorná dřina, která často nikam nevede. Zde mi to bylo dokládáno na každé stránce.
Nejvíc mi vadí, když někdo něco ví celou dobu, dělá blbého, apak když to konečně vysype, můžem se dostat ke kýženému konci.
Kdybych knihu koupila, byla bych zklamaná, takhle ji vrátím do knihovny, kde mě nic nestála a za dva dny už nebudu vědět, že jsem ji četla.
Je to možná dáno tím, že hrdina už je vyhořelý a otupělý, tudíž i řádky jsou psány bez emocí a rutinně.
Obálka a název jsou úchvatné.

13 29.09.2023

Cituji 90.letou babičku: “ to je nejdivnější kniha, co jsem kdy četla. Taková kravina! Ale přesto ji dočtu, ani nevím proč. V životě jsem větší blbost nečetla” :-D

12 28.09.2023

Jsem ráda, že to mám za sebou.
Při konečné bilanci zjišťuji, že si absolutně nedokážu vybavit předchozí díly, a ani jedno jméno a souvislost mi nic neříkají. To, co mělo konečně dát smysl a zapadnout do sebe, zapadlo v zapomnění.
Nechápu, jak osobu vyhublou na kost a shrbenou mohl považovat za muže a ještě se s “ním” složitě prát, když údajně pomalu neudělala ani krok na atrofovaných svalech.
Mama, papu a ječení a obří hovínka už ztrácejí na půvabu,
A nesmrtelný Honza opět unikl jen o vlásek.
Zrada z vlastních řad je tak ohrané klišé, že by mě překvapilo, kdyby to tam nebylo.
Knihu přečtete a nikdy více se k ní nevrátíte.

20 28.09.2023

Tolik vztyčených mužství jsem neviděla za celý svůj život, a to jsem nežila v klášteře
Dokonce i chudák ženská, co našla mrtvolu, byla krásně tvarovaná, až jsem se bála, že někdo z těch svaloušů, půjde hledat pod deku, pod kterou se v šoku choulila, její jistě vlhké místečko
Proboha, proč?
Papír snese vše, já ne.

No, fuj, velebnosti!

Když čtu detektivku, kdovíjak vyšperkovanou popisy zrůdnosti, uklidňuji se myšlenkou, že jde o fikci, a nechápu, jak autoři mohou s takovou představivostí žít, milovat a radovat se.

Toto je ovšem holý fakt a skutečnost, o to hrůznější je to čtivo.

Silné téma, ale to zpracováni.
Některé blbosti mě doslova vytáčejí.
Kolega ( lékař) najde v noci nahatou promrzlou ženu s novorozenětem, dá jí deku a odjede? A druhý den to vypráví v práci.
Magor ji mydlí, všichni to vědí a nikdo nic? Zůstane sama zavřená dva dny, a nikdo ji nehledá, nemá telefon a nikomu to není podezřelé.
Potká Erika pár dní po porodu, náhodou venku, sama bez dítěte, a on po ní hned vyjede, začne se sápat na její výstřih
Na jedné stránce se z Heleny stane Tereza, a Tadeáš ji objala.
Helena nevěděla, co chce, chlapa, prachy, pozornost, dárky, večeře, běžný manželský život ji nudil.
Psáno školním slohem, a dialogy opět působí uměle a trapně.
Nakonec jeden z jejích obdivovatelů povzdychne, chudák holka, proč zrovna ona má takovou smůlu. Domácí násilí, psychoteror, urážky, bití, ponižování, vražda, tomu se říká smůla. Fakt trapné.

12 24.09.2023

"Sníme si buchtu, vypijeme čaj, posedíme, poklábosíme.... ".
Tato věta mě úplně dostala. Autorka je prostě geniální.

Řve to do celého světa, ale nikde nic.
Pocit naprostého zmaru.
Těžká deprese.
Reportážní styl bez špetky emocí. Jediný pokus o útěk byl klasifikován jako psychotická ataka. Nač brát léky, když to není nemoc. To Ti nikdo nevyléčí.
Kdo by se divil, že takový osud není životaschopný.
Není to hezké čtení, ale je to potřeba psát a číst.

Na podobných knihách mě nejvíce zajímá úplně jiná linka.
Popis každodenního života bez moderních blbostí, bez peněz a bez tlaků reklamy a okolí.
Co si dala k večeři, jak za pár drobných si koupí něco z košíku s prošlým zbožím, jak má stoleté zásoby ve spižírně a v zimním období je ráda likviduje. Jak si ohřeje vodu na kamnech a jak si váží tepla a slunce.
V době, kdy jsou plná nákupní střediska, reklamy říkají "KUP!" a doručení a vrácení máš zdarma. Kdy všichni mají umělé nehty, umělé řasy, jsou otetovaní, mají členství v klubech, chodí na kosmetiku, ke kadeřnici, kde vypláznete za sestřih 1800 a nikomu to nepřijde divné...
Klimatizujeme a solarizujeme se, investujeme do chytrých domácností, kdy za nás světlo rozsvítí mobil.
Kdy někdo má na očích stíny za 800 a sluneční brýle za 2000...
Pak život holky ve starých botách mě vážně "baví" ( nejsem nelida, je to jen další pohled ), i když to neznamená, že musíme být napřed zneužiti, abychom přestali konzumovat.

56 23.09.2023

Mě to moc nebavilo, vadil mi hlavně patetický jazyk, který se do detektivky vůbec nehodí.
Pro představu, například.
“Zalovil ve své husté kštici, sepnul ruce na skoro chlapecké šíji. Zalomcoval několikrát hlavou, bylo to celkem zuřivé gesto. Hlava držela jako přišitá “
“Směšné a zamotané klubko citečků a srabů. “
“Na sedm pohádkových zámků. Na sedm tajemství, na sedm hladových roků “( prostě zavřela dveře).
Takovýchto hysterických výkřiků je plná kniha, a to je něco, co nesnesu číst.

15 22.09.2023

Krásné.
Miluji Fern, Wallyho i Willow a moc jim fandím. Líbil se mi jejich svět.
Probdělá noc v jejich společnosti byla úžasný čtenářský zážitek.

34 15.09.2023

Knihu jsem nečetla, ale někde by pro čtenářky mělo být uvedeno, že se jedná o reedice Harlekýnek, v novém poutavějším obalu.
Zde tedy již třetí vydáni klasických harlekýnů, které se dají koupit za pár kaček, aby nevyhazovaly peníze a předcházely pak zklamání z obsahu.

Až do str.58 se vůbec nic neděje, kromě toho, že nám hlavní hrdinka neustále podsouvá, že se něco dít bude.
Sama se zmítá láskou mezi dvěma muži, tu miluje jednoho a o stránku dál zase ten druhý v ní rozdmýchává zvláštní pocity
Pak se tedy něco stane, hrdinka upadne do mdlob, a když se probere, je po všem.
Pokud nechcete taky hadr na hlavu, tak to ani neotvírejte. Škoda papíru i času.
Tento díl se nepovedl.
Hvězda za obálku.

14 03.09.2023

Průměrná detektivka, jakých už byly napsány mraky, ohraná zápletka, a vcelku nudný irevelantní balast okolo.
Minimálně dvě věci zůstaly nakousnuty a už se k nim nikdo nevrátil. Nechci být konkrétní.
Hrozně mi vadí, když vyšetřování je založeno na pocitech, něco mu našeptává, něco se jí nezdálo.
Cítila jsem bezmoc rodičů a bezradnost vyšetřovatelů, v podstatě nepřišli skoro na nic, a pořád jsem se v hlavě posouvala dál, tak sakra dál.
A oni se vždy vydali špatným směrem, než jim něco radilo se otočit. Jedna z maminek byla chytřejší než zbytek všech elitních jednotek, kteří ale o své vánoční prémie nepřijdou.
Policisté jednající na vlastní pěst, neuposlechnutí rozkazů, zbytečného a nepochopitelného vystavování se smrtelnému nebezpečí, proč to musí všude být?
Tuto knihu bych si nekoupila, znovu ji číst nebudu.
Blechu bych zabila hned v první kapitole a tajemný Chodící muž, ten mi taky pil krev.

23 23.08.2023

Tento díl se mi podařilo sehnat jako poslední po skoro roce a půl hledáni.
A zatím je jednoznačně nejlepší.
Propracovaný historicko - romanticko- dramatický příběh plný mrtvol a nejasností, kdy skutečně nevíte, co z toho vyleze. Je blázen nebohá hlavní hrdinka, lidé kolem ní, způsobují to opojné vzácné černé lilie, či může za to prostředí tajemného hradu na ostrově uprostřed ničeho?
Jedna z mála, kt. jsem dočítala doma a nenechala ji jen do vlaku.

22 22.08.2023

Velmi smutný a napínavý příběh, moc mě bavil, hezky napsáno, jeden z dosti povedených v této edici.

19 21.08.2023

Naprosto přelomová kniha.
Masakr v Nankingu na mě v posledním roce útočí ze všech stran. 50 let nic, a nyní se celý svět rozhodl vydat své svědectví.
Autorka úchvatně propojila historická fakta a fikci do strhujícího dramatu.
Nikdy nepřestanu žasnout, čeho je člověk schopen.
Četla jsem před týdnem i dvě knihy o masových vrazích, byli zde vypíchnuti jako vředy společnosti mnohdy vyrůstající na již pokřiveném podhoubí. Ale nevěřím, že celá JCA byla složena z deviantů, psychopatů, pedofilů, nekrofilů a vrahů. Jak je tedy možno, že tento osvícený národ dodržující tradice a zvyky, se změnil v běsnící bandu nepředstavitelných zrůd? Kdo mi to vysvětlí?

Kniha mě ubezpečila ještě v jedné mé myšlence. Člověk musí mít vášeň, cokoliv, co ho ( v dobrém ), posouvá dál. Nějaký cíl, mezník, vrchol, něco, co ho nutí každý den vstát a jít dál.
Hrdinka své snažení završila po dlouhých 10 letech, na chvilku odbočila, když se zamilovala, ale hned se zase vrátila a pokračovala. Pochopila, že ani pomyslná láska, která láskou nebyla, (ale kdo by se jí divil. Po tom všem), ji nenaplní klidem. Dokud nezjistí pravdu.
A pravda byla tak šílená, že i člověk přeživší NM, a věnující celý život, tedy 53 let, pomstě, pro ni neměl omluvu. A že o bolesti a ztrátě ví své.

Naše civilizace se žene do záhuby. Nikdo nemá své vášně, své cíle. Vše máte na pár kliknutí. Umělé berličky v podobě chemikálií a ethanolu, různé pochybné závislosti. Člověk hledá onen pověstný klid a pocit naplnění, ale jde to moc těžko, když už všechno máme a můžeme.
A je-li pravda, že se pohybujeme v kruzích a na konci jsme na začátku, tak panbu s námi. Po svědectví NM vím, že člověk je opravdu schopen všeho a peklo existuje. Děláme si ho tady sami, nikdo nemusí složitě čekat, až umře.

26 20.08.2023

Prvních 40 stran jsem nechápala, to má být nějaký Švejk od Němců?
Všichni ožralý, jeden gag za druhým, neskutečné situace, mluva začínajíci a končící poslušně hlásím, sprostá slova, kdy drž hubu je to nejkrásnější, a hovno a prdel je součástí každé věty.
Pochod oživlých mrtvol napříč nepřátelským územím ve snaze dostat se do bezpečí, a dosáhnout alespoň bazálního lékařského ošetření, to je jen pro silné nátury.
Ač to protagonisté líčí jako v podstatě báječnou jízdu lemovanou potoky krve, hromadami mrtvol a vyhřezlých vnitřností, doplněnou o neskutečný smrad sraček, spáleného a hnijícího masa, pro čtenáře je to šok.
Kdy lidský život má hodnotu - a to cituji-
Ne větší, než hovno, který instalatér prostrčí zacpaným odpadem.
Je to jízda, kdy držíte palce všem hlavním aktérům, aby se stal zázrak a v tom šíleném ohňostroji sestaveném z výbuchů, ohlušujícího řevu, v ledovém sevření všudypřitomného sněhu,
v chladu a apatii vyhořelých unavených zdravotníků, za fanatického ječení nadřízených, kteří mají místo očí hákové kříže, prokličkovali až na teplá místečka někde v zázemí daleko od fronty a hrůzností války. A mohli spát až do půlky příštího roku.

21 19.08.2023

KONEČNĚ mě někdo chápe.
Např., jedna věc ze všech - Jak tam zvoní telefon a ona zdrhá, já ještě vypnu zvonění, ten zvuk je jako výhružný prst.
Vidím se na každé stránce.
Ale knihu by měli přečíst spíš lidé v mém okolí, aby pochopili i oni, že netrpím tím, že nejedu nikam na dovolenou, nebo na vernisáž, nebo na oslavu, nebo... naopak jsem blažena, když mě opomenou pozvat.
A hlavně, že to není nemoc a nepotřebuji se vyléčit, když do konce dne už neuvidím ani duši, jen dobře. Já ten zpovykaný svět kolem nepotřebuji, pořád někdo trvá na tom, že to musí zlomit, a dostat mě z té ulity, ale to ( kdovíproč) potřebuje on, ne já.
Já žádný problém nemám :-))

62 18.08.2023