ahinK komentáře u knih
Romány Radky Denemarkové čtu ráda, protože mě vždy spolehlivě vymrští z mé komfortní zóny. Pokaždé mě to nějakým způsobem zneklidní a tak trochu zápolím se sdělením. Často mám totiž pocit, že mě autorka tlačí do svého vidění světa, o kterém si ona vytvořila jasnou až mravokárnou představu (teze, střídá tezi), než si znovu a znovu uvědomím, že záměrem je vyvolat ve čtenáři otázky. Nekonečné množství otázek...a to mě opravdu baví a proto vyhledávám knihy podobného ražení.
U Čokoládové krve mám trochu problém s tím, že postavám, které skutečně žily a nejsou vyfabulované, autorka vtiskla jednoznačné myšlení a postoje. Opravdu netušíme, co se v nich odehrávalo...
Pokud se oprostím i od detailů typu věrohodnosti a autenticity, vidím zajímavé experimentální dílo, které stojí za přečtení a je třeba na ně nahlížet z nadhledu, který poukazuje na těžkosti lidského konání napříč staletími, které se nemění v principu, ale jen střídají kulisy a sílu dopadu.
Způsob psaní je vskutku na dnešní dobu vyplněnou prázdnými frázemi velmi osobitý, netradiční a prošpikovaný filozofií. To kvituji, protože mě vždy potěší, když v textu objevím krom epiky i poetiku nebo filozofii.
Rozpad osobnosti je téma vinoucí se celou knížkou, vyvedené až k absurdnosti. To mi jako konzervativnímu čtenáři až tak nesedlo, ale chápu, proč to autor takto pojal.
Jen se obávám, že téma je více než aktuální. Z příběhu nelze jednoznačně definovat, jestli příčinou jakési odevzdanosti hlavního hrdiny je primárně ztráta manželky nebo to byl jen impuls, který dokonal jeho obecně nenaplněný životní příběh. Ta ztráta identity a neukotvenost je v současné společnosti dost citelná.
Doufejme, že to není trend...
O autorech se často říká, že zrají jako víno. A já to zde vztáhnu na tento titul, protože obsah knihy zraje, kvasí a probublává stále více do reality tohoto světa. Byť v čase vydání se jevil jako svým způsobem dystopický...
Nesmírně mě bavil zdánlivý rozpor brilantního poetického jazyka se surovostí až vulgaritou děje. Při čtení mě přepadala různorodá škála pocitů a emocí. Smích nevyjímaje, i humor se vetkal do pavučiny příběhu.
Autor dokázal do knihy vtěsnat ohromující výpověď o rozkolísaném a nevyváženém stavu dneška v různých alegorických příbězích. Povedlo se mu vše, co současná společnost umně a záměrně skrývá pod povrchem, vynést na světlo a to "dokonalé", co žijeme, je v knize přítomno zcela neviditelně.
Právě nyní, po šesti letech od vydání, je ta správná doba k přečtení této knihy. Vřele všem doporučuji a čtěte i mezi řádky...
Já dočetla román o naději. Ta tam je!
Autorka by se měla rozhodnout, jestli píše román nebo literaturu faktu.
Román bych zkrátila alespoň na polovinu...vše, co v této bichli bylo sděleno, lze popsat v románových zkratkách, mělo by to spád a dějové zvraty, které čtenáře neunudí.
A faktografická literatura je oproštěná od fikce, o kterou její čtenáři vůbec nestojí a mohl by to být velmi povedený a žádaný titul.
Velké zklamání po předchozích přečtených titulech. Tato kniha mi opravdu vůbec nic nedala. Dočetla jsem ji docela s přemáháním...pořád jsem čekala alespoň nějaký výjimečný zvrat nebo konec. Nedočkala jsem se. Bohužel. Nicméně tento titul je z počátků spisovatelské činnosti autorky...beru to jako rozběh k lepším výkonům...
Výborný zdroj fundovaných informací a kvalitní fotodokumentace pro etnografy a zájemce o lidové umění. Konkrétně - obydlí, drátenictví, kovářství, valchářství, soukenictví, maškary, zemědělství.
Prostě a jednoduše jde o novodobou "červenou knihovnu" . Kdo má rád přímé nekomplikované dějové linky...též trochu nezbytné tragédie vyvážené ovšem řadou idealistických a za všech okolností povedených životních posunů aktérů knihy a to vše okořeněno téměř absolutně kladným hrdinou...ten si počte a těsně před koncem i popláče...
Já hledám v knihách něco jiného.
Lehké to neměl nikdo...ani Češi, ani Němci...a bohužel ani já při čtení.
Čekala jsem čtivý román, ale ten je zde ukryt pouze v kouscích poslepovaných někdy až z mého pohledu zbytečnými pasážemi, které mají spíše historický a faktografický charakter. Na dokumentární dílo je to zase až moc románové. S tím mám nejspíš problém...
Téma je ovšem silné. Až tak, že bych se já sama do něj určitě nepustila. Je totiž velmi těžké vybalancovat kontroverzní náměty. Válečná a poválečná období jsou totiž velmi specifická a obtížně uchopitelná pro každého, natož pro toho, kdo je nezažil na vlastní kůži. Mění lidské charaktery, citelně zasáhne do života všech zúčastněných a je úplně jedno, na které straně kdo stojí. Tam i tam se najdou lidé všech možných povah a osudů...
Rozhodně nechci obhajovat jakkoli páchané zlo, jsem pacifistka tělem i duší, ale snažím se pochopit, proč je pácháno...nic není černobílé a nic není tak složité jako lidská duše...
Tady mi prostě chyběl ten širší oboustranný rozměr, ale v každém případě kniha stojí za přečtení.
Je o hledání identity v místě, kde vám to velmi komplikují. Ze dne na den ztratíte domov a octnete se v "cizí" zemi. Autorčina pečlivá příprava je zde znát a to oceňuji.
Velmi pečlivě promyšlený syžet (nic bych neměnila - krátké kapitoly a zdánlivě chaotické střídání časových rovin mají svůj důvod a chápu i zařazení závěrečných epilogů ze současnosti), hluboké citlivě pojaté téma a brilantní styl psaní (smekám i před překladatelem)...válečná tématika obvykle svádí k prvoplánovým a černobílým scénářům...tady na to zapomeňte...musíte číst i mezi řádky...teprve potom to celé správně pochopíte...
Kniha mne bavila a nastavená tajuplná linka mě táhla stále kupředu. Je to příjemné čtení s lehce filozofickým přesahem, pokud ho tam chcete najít. Z mého pohledu je to výborně řemeslně zpracovaný román. Chybí mi jen "to něco víc", ten nadstandard, který by knihu posouval k literárním výšinám. Škoda, ten základní syžet je totiž skvělý nápad...
Taková slušně řemeslně napsaná "oddychovka"...čtivá, nedlouhá...nicméně postrádám zde něco víc, než jen jednoduchý popis životních poutí obou protagonistek...ten zvláštní až patologický vztah matky s dcerou mohl být více rozprostřen a tento motiv mohl celou knihu vést, což se bohužel z mého pohledu nestalo...
Výborně napsáno, styl K. Dubské je skutečně čtivý. Přesto si dovolím napsat, že Člověk Gabriel mě zaujal více. V Dcerách je mnoho postav, mnoho zvratů a celkově to působí trochu roztříštěně. Přesto doporučuji, určitě stojí za přečtení.
V dnešní překotné době je tato kniha zjevením. Výsek klidné hladiny v rozbouřeném moři. Jsem čtenář vzrostlý na klasice, stále ji ctím a ráda čtu. Děje tam ubíhají pomalu, rozvážně a přemýšlivě. Člověk Gabriel je přesně taková "klasika". Nelze tedy doporučit těm čtenářům, kteří potřebují jednoduchou linku a spádový děj.
Souhlasím s tím, že je třeba být naladěn na stejnou vlnu, abych správně uchopila celý náročný obsah. Já měla celou trilogii doma už poměrně dlouho, než přišla ta správná chvíle...všemi třemi díly jsem si báječně ukrátila čas strávený v nemocnici...myslím, že to byl ten přesný okamžik, kdy jsem měla otevřít první stránku a dát se do čtení...vřele doporučuji! Určitě se budu vracet...