Ajaiwik komentáře u knih
Odebírám hvězdu za neustálé omílání Strikovy bolavé nohy a nedostatku financí, myslím, že nebylo třeba to tolikrát zdůrazňovat... jinak super detektivka, !!!spoliler!!! Do odhalení, že zmizelý je mrtvý to bylo celkem průhledné, taky mě překvapil náhlý obrat vztahu mezi Strikem a Anstisem.... od odhalení mrtvoly mě konečně příběh vtáhl, neměla jsem vůbec tušení, kdo by to mohl udělat. !!!konec spoileru!!!
Příjemná oddechovka, asi si přečtu ve volné chvíli i následující díl, ale vracet se k tomuhle nebudu...
Trošku vážnější zeměplošský příběh, moc se mi libilo Smrťovo filosofické pojetí smrti ve stylu “stane se to, v co lidé věří”... jinak jsem se moc pobavila, hlavně když se na scéně objeví nějaký povedený mág na způsob Mrakoplaše nebo Dobrořeza... a slon utíkající přes Stolat... to by se jeden zbláznil :D
Co na to říct... prostě Pratchett... Řada absurdit poskládaných za sebe přesně zapadající a vymyšlená do posledního detailu. Už mám rozečtené i Lehké fantastično, protože mě opravdu zajímá, co ještě provede Zavazadlo
Ze začátku mě kniha strašně nudila. Říkala jsem si, že to přece nemůže být Coelho, když jsou všechny pesimistické myšlenky ponechávány bez argumentů proti nim, a že se ani moc nebylo nad čím zamýšlet. Kniha mi připadala strašně plitká. Pak se objevila postava Zetky a už jsem byla spokojená. Přirovnání, zamyšlení, filozofování, všechno tam bylo. A najednou jsem chtěla Veroniku zachránit, protože už přemýšlela jako člověk, který něco cítí...
Na konci jsem byla, jako happyend v každé knize hledající puberťačka, spokojená.
Ale pokud bych si měla vybrat, znova si přečtu spíše Alchymistu...
Špička světové literatury. Děsivě blízká realitě. Krutě podrobné popisy, úplně se mi svíralo hrdlo. Ale určitě doporučuji přečíst, protože pokud si neuvědomíme, jak absurdní jsou totalitní režimy, budeme nuceni si to doopravdy zažít. Díky pane Orwelle.
Asi je to tím, že se prostě pokaždé moc vžiju do hlavní hrdinky nebo hlavního hrdiny knihy, ale zasáhlo mě to. Téma přírodní magie mě velmi zajímá a do posledních minut audioknihy jsem věřila, že konec nebude otevřený. Bohužel. Nebo jsem to nepochopila?
Ke smíšeným pocitům mi napomáhá i to, že jsem spíše od Žítkovských bohyní čekala moderně vyprávěnou Babičku s nějakou romantickou zápletkou... už první kapitola mě vyvedla z omylu.
Ale zabavila mě pěkně, jenom vím, že příště mám sahat po veseleji laděných knihách.
Doporučuji :)
Ale jo, pobavila jsem se, zápletka tam je, závěr zajímavý, přesah do dalšího dílu taky, ale možná jsem čekala víc...
Našla jsem si novou nejoblíbenější knihu. Skvělý humor, absurdně vyhrocené zápletky a poutavý příběh. Určitě jsem ji nečetla naposledy
Zábavné historky, příjemné oddechové čtení, i když se člověk někdy musí pozastavit a přemýšlet nad významem některých slov “po našimu”
Mno, jako... Růžová knihovna, tak bych to nazvala a možná to ani vic nerozpitvávala.
Přesně plní povinnosti dívčího románu, milá odpočinková četba, i jsem se chvíli smála a chvili byla vtažená do děje. Bohužel už jsem takových knih asi přečetla moc, takže nic napínavého už se pro mě neobjevilo.
Ale kniha mi příjemně zkrátila cestu autobusem, což taky důležité, takže nemohu říci, ze bych byla úplně nespokojená. Jen jsem z tankových knih asi už vyrostla...
Já jsemse bavila. Většinu knihy i dobře, možná jen při doporučené četbě po každé stopařově poznámce autor trochu moc tlačí na pilu... ale zklamal mě závěr. Vědomí, že další díl asi nebude a ten poslední končí slovy ''konec dalšího z prostředků,'' mě zamrzelo a trochu jsem i zalitovala, že to pátým dílem neskončilo. Nemám ráda otevřené konce.
Na druhou stranu jsem se vážně během čtení tolikrát zasmála, že by byla škoda si neco takového nedopřát.
Nejkrásnější kniha povinné četby. Jsem unešená, nadšená a mám slzy v očích. Do sedmé kspitoly jedním dechem, pak mi trochu daly zabrat popisy všech slavností a tradic a zvyků a okolí, ale nebyly tak těžké, aby mě odradily.
Babička mě mile překvapila a jsem si skoro jistá, že jsem ji nečetla naposledy...
Skvělá kuchařka, úžasný úvod. Jednoduché recepty z dostupných potravin. Jednoduše perfektní.
Ano, když člověk přejde z polotovarů na plnohodnotnou stravu, bude zdravější. Ale maso v kazdem chodu mi připadá trochu moc. Vlastne maso je moc. Pokud si ho jako neandrtálci sami ulovíte, ok, buďte paleo, ale jestliže sedite celý den v kanclu a ládujete se biftekama, myslím že je jezeni masa zbytečné. Úplně.
Přece jenom, masožravci neustále vymýšlejí nové diety, ale videli jste někdy tlustého vegana?
Přečetla jsem si úvod a po zjištění že kniha zavrhuje mléčné výrobky nadšeně dál četla. A došla k totálnímu zavržení luštěnin a vychvalovaní masa a živočišných tuků. Fuj. Odsuzují sóju kvůli možnosti narušení hormonální rovnováhy a doporučují maso z velkochovů, které hormony jen kvete. Po tomhle jsem prestala číst a uz jen dolistovala. Je to vlastně dobrý průvodce proteinovou dietou, proto lidé zhubnou. Ale neni to k trvalému stravování, tolik živočišného jidla by nezvládla ani kočka. Předáním, ake prostě mě to naštvalo. Stejne jako odsouzení pohanky nebo quinoy, které jsou bezlepkové, pro ,,obsah lepku a dalších nebezpečných bílkovin.'' A další dávno vyvracené mýty.
A když se přenesu přes faktické nesrovnalosti, styl jakým je hniha napsaná je hrozný. Člověk zaplatí balik za sice tlustou, leč neustale se opakující knihu, která v každé druhé větě mluví o hubnutí. Anorexii už mám za sebou, ne, díky. Raději budu vegan.
Úžasné spojení Douglasova humoru a přírody. Informací, které jsou pro nás důležité vědět a poznamek, bez kterých by takovou smršť ohrožených druhů neunesl ani muj profesor biologie. Opravdu skvělá kniha, moc jsem si jí užila...
Prostě perfektní ukazka Pratchetta. Obávala jsem se její rozsáhlosti, ale bezdůvodně. Konec jsem úplně hltele, strašně rychle to uteklo... jedním slovem prostě boží.
Za dva dny co jsem knížku četla se na mě až nepříjemný počet lidí podíval s výrazem, nebo i vyřčenou větou „neblbni.“ Vysvětlení, že je to nejpozitivnější kniha, co jsem za poslední dobu četla, zněla vždy ironicky, tak jsem musela i popisovat děj.
Ke knize... Na začátku je všechno. Napětí, správně temno, člověk hltá a hltá. Pak Alan už nějak moc dlouho šišlá, v době Mišmovy nemoci příběh už úplně ztrácí gradace nebo návaznost a konec je pro mě nehodící se, pokus o co nejrychlejší dokončení, které by mohlo čtenáře překvapit. Ale je předvídatelné a ke zbytku příběhu prostě nesedí.
Dobrá knížka se špatným koncem...
Moliére je od dočtení téhle knihy jeden z mých oblíbených autorů. Určitě si chci přečíst i další hry, docela jsem se pobavila a příjemně odreagovala, i když jsem plnila čtbu do školy...