ajasin komentáře u knih
Jsem okouzlena. Sága jedné rodiny. Úžasný příběh. Oceňuji zejména shrnutá historická fakta té doby, které mají na život postav zásadní vliv. Je vidět, že autorka si se sběrem materiálu dala spoustu práce, kterou skvěle zúročila.
Čtivá knížka řešící vztahy manželské, partnerské, sourozenecké, kolegiální a asi i všechny ostatní. Ráda jsem se ve vedlejší linii opět setkala s Terezou z Pandy. Ale vždy po dočtení autorčiných knížek mám zvláštní pocit. Něčím mě lehce iritují a já nemám potuchy, čím přesně. Příliš mnoho náhod? Nevysvětlení pár maličkostí? Občas nějaká nelogičnost? Jsme s autorkou každá na trochu jiné vlně myšlení? Nevím. Možná s další knížkou na to přijdu.
Ach Bože (pardon), kam až tohle dospěje. S Nočním klubem jsem vzala na milost upíry. S touto knihou démony, zombíky a bůh ví (opět pardon) co ještě.
Výborný příběh, skvělý černý humor, bezvadné hlášky. Nemohu tomu uvěřit, ale za mne maximální spokojenost.
Zajímavě propracovaný dystopický svět kde musí být všichni zdraví. A pokud jsou zdraví, musí být i šťastní. Prostě musí! Úřad se o to postará. Ať už chtějí nebo ne.
„Ne všichni si takovéhle zřízení přáli. Zdaleka ne všichni.“
„Tak proč vzniklo?“
„ Protože ne všichni měli možnost říct svůj názor.“
„Myslíš volby?“
„K tomuhle ani přání většiny nebylo třeba. Občas stačí, když se najde skupina lidí, která má dostatečně velký vliv a křičí dost nahlas. Taková skupina pak dokáže změnit svět podle svých představ. A ani nemusí být nijak zvlášť velká. Stačí, když určití jedinci svoje osobní preference prezentujou jako jedinou správnou možnost a přednesou je natolik nahlas, až vzbudí dojem, že za nimi stojí zapomenutý a zanedbaný masy.
Tak zase vím, co to znamená být závislý. Může za to tato kniha. Skvěle rozehraný a rozpracovaný příběh. Hlavní děj a několik doprovodných do sebe krásně zapadalo a já se daný čas úžasně bavila. Bravo. Ostatní autorovy knihy musím přečíst co nejdříve.
Psát do komentářů tady na Databázi, že čtení knih pomáhá překonat těžké chvíle, umožňuje únik od reality a sbližuje lidi, je házením hrachu na zeď. Tady už nadšenci jsou. Nicméně pokud si o tom chcete přečíst hezký příběh, nelze jinak než toto dílo doporučit.
Přiznávám, mám spoustu restů ve světové literatuře. Otevírala jsem knihu s obavami. Zbytečně. Tento skvost světové literatury mě nadchnul.
Dobře napsané. S vtipem, nadhledem a troškou černého humoru. Nejspíš patří velký dík i překladateli. Zápletka nic překombinovaného, jasná a uvěřitelná. Zrovna tak uvěřitelná je i práce vyšetřovatelů. Za mě super.
Čtivý životní příběh jedné ženy, který se díky době ve které se odehrává, stal neobyčejným.
Super. Petra Stehlíková ví jak skončit, aby si na sebe opět upletla pomyslný bič. Kdy bude další díl? :-)
Tak tentokrát jsem z knihy nadšená. Možná v tom sehrál roli fakt, že předchozí dvě knihy mne nijak zvlášť nezaujaly, možná to, že jsem si dala v četbě knih Dana Browna větší časovou prodlevu. Zkrátka Počátek mi sedl stejně jako Šifra a Andělé a démoni. A jednu velikou kladnou vlastnost knihy Dana Browna mají. Každá z nich je výborným bedekrem pro začátečníky.
Byla jsem od četby Foresta Gumpa odrazována. Prý to zdaleka nedosahuje kvalit filmu. Za mne - není to pravda. Každé má své, každé je trochu jiné a oboje je skvělé.
Další skvělá návštěva ve vesničce Three Pines. I když tentokrát jsme do vesničky pouze dojížděli.
Výborný román, který vám poodhalí trochu z tajemství lékařské profese .
Emil Zátopek – člověk, který tak rád běhal, až se v tom stal nejlepším. Poslouchala jsem audio, které je na rozdíl od knihy obohaceno rozhlasovými záznamy. Jak z rozhovorů s panem Zátopkem a jeho manželkou, tak i archivními komentáři ze závodů.
Knihy Nory Roberts jsou tím čím jsou. Nenáročné oddychovky se špetkou romantiky a napětí.
To dílko je prostě geniální. Zejména, pokud přihlédneme k době, kdy vzniklo.
Výborná odpočinková četba. Napětí, humor, svižný děj. V mém případě naprostá spokojenost.
1984 - nejhrozivější kniha, jakou jsem zatím četla. Diktatura dovedená k dokonalosti. Totalita, z níž není úniku.
Co mě však zaujalo je „Československý doslov„ o úctyhodném rozsahu téměř 100 stran. Autorem je pan Milan Šimečka, doktor filosofie, původně člen KSČ a posléze disident, kterému se tato kniha dostala do rukou v polovině šedesátých let minulého století. Samozřejmě v originále.
Svůj doslov začíná tím, že každý člověk si nejspíš přál prožít některý z příběhů, který četl. A ano. Sama jsem si vzpomněla, jak jsem si jako sedmi nebo osmileté dítě přála žít v Bullerbynu nebo jet s Neználkem do Slunečního města. A panu Šimečkovi se to povedlo. Jeho život se v určité fázi hodně podobal životu hlavního hrdiny z románu 1984. Samozřejmě, aniž by si to vůbec kdy přál.
Nakonec jsem tento doslov četla déle, než samotnou knihu. Bylo to fascinující, ale zároveň náročné. Tak jsem si četbu raději dávkovala po troškách.
Vím, že příběh Winstona Smitha už nejspíš nikdy číst nebudu. Zároveň vím, že ho mám v hlavě vypálený tak, že ho nikdy nezapomenu. Ovšem rozbor díla a jeho vliv na autorův osobní život od pana Šimečky, bych mohla číst opakovaně. Mnohokrát. A jsem přesvědčena, že bych vždy našla něco nového.
Pan autor si zde, ve svých povídkách, bere na paškál v podstatě všechno a všechny. Nenapadá mne jediný literární žánr, který by zůstal ušetřen. Povídky jsou trefné, někdy více, někdy méně vtipné. A některé nečekaně aktuální, na knihu, která vyšla poprvé před více jak sto lety.