ajasin
komentáře u knih
Prašina
Vojtěch Matocha
Před cca dvaceti lety jsem se doslechla, že vyšla kniha, která přivedla děti zpět ke knihám a čtení. Jmenovalo se to Harry Potter a já se rozhodla si to přečíst, abych neměla mezery v dětské literatuře. O Prašině jsem se dozvěděla zde na databázi a rozhodla jsem se ji přečíst ze stejného důvodu. Pro mne to byl tak trochu mix Záhady hlavolamu a Boříkových lapálií a rozhodně bych měla k příběhu pár připomínek. Pro děti to však bude kniha plná akce a napětí, a snad je to jedna z těch, které mladou generaci přesvědčí, že na čtení přeci jen něco je.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Říká se, že jestli chceš rozesmát Pánaboha, řekni mu své plány. Život hrdinky Rybí krve toto rčení potvrzuje do posledního písmene. Příběh mne velmi oslovil a vytáhl na světlo mlhavé vzpomínky na to, jak se i v mém rodném městě bouraly prvorepublikové domky a vilky, aby ustoupily nové „lepší“ výstavbě. Rybí krev je po všech stránkách skvělá kniha a já mohu jen doporučit.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Už dlouho se mi nestalo, abych se od knihy nemohla takhle odtrhnout. A přitom na ní není nic extra zvláštního. Obyčejný manželský trojúhelník. Ale kdo je tu padouch a kdo ... no hrdina tu asi opravdu není nikdo. Na konci si nejspíš řeknete, že něco takového není možné. Stejně jako já. Ale pak se vám hrůzou zježí vlasy, když si řeknete " A co když ano".
Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
Mé čtenářské nohy se vydaly prozkoumat podivnou, zarostlou pěšinu, po které ještě nikdy nešly. A já nelituji, že mne tam zanesly. Byla to zajímavá exkurze a rozhodně se po této pěšině ještě někdy vydám. Upíry jsem vzala na milost a jsem s nimi smířená.
Nejkrutější měsíc
Louise Penny
Three Pines – kouzelná vesnička, jejíž kouzlo neustále čeří jeden prokletý dům. Další detektivka psaná v klidném duchu a kde pachatelé páchají zločiny pod vlivem těch nejobyčejnějších lidských vlastností. Už se moc těším, až tam pojedu na další návštěvu.
Jak si zařídit domov
Jana Pěkná
Zajímavé, přínosné rady. Rozhodně knížka, kterou využijete, pokud si právě chcete nově zařídit cokoliv od pokojíku až po vilu.
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
Páni, tohle je teda jízda. Vhodné rozhodně jen pro silnější nátury, ale všechnu tu brutalitu a potoky krve vyváží neskutečně sympatický hlavní hrdina. Tarantino by na její motivy určitě vytvořil filmový trhák.
PS: Až doteď jsem, vyjma Draculy - což je klasika, bytostně nesnášela cokoliv s upíry. Jo, jo. Člověka může pořád něco překvapovat.
Serotonin
Michel Houellebecq
Audio. Skvěle načteno panem Prachařem. Muž ve středním věku bilancuje, ne příliš kladně, svůj dosavadní život. Nic pro jemné, romantické duše. Pan autor se s ničím moc nemaže a některé aspekty života svého hrdiny popisuje dost naturalisticky. Zajímavá kniha.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Klasická detektivka. České kulisy, skvěle propracované postavy a zajímavá zápletka, která mě udržela v napětí a tápání až do konce.
Hořící stromy
Kristina Ohlsson
Takový morbidní, za vlasy přitažený “ horůrek “ to byl. Možná jsem už podobných příběhů přečetla víc než bych měla, možná s autorkou přemýšlíme až moc podobně. Z rozuzlení jsem totiž odhadla to zásadní, totiž pachatele, příliš brzy. Asi po čtvrtině příběhu. Pak jsem jen čekala, zda se můj odhad potvrdí. A potvrzoval se mi víc a víc i když některé souvislosti nakonec byly překvapující. Konec je, přiznávám, neotřelý. Tam k lehkému překvapení došlo a celkově kniha není špatná. Pro mne ale byla dost předvídatelná.
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Bláznivý, absurdní, nesmyslný, mystický, poetický, obscénní, jiný, zvláštní, hodně překvapivý, v některých aspektech neukončený. To všechno příběh této knihy je.
Vražedný chlad
Louise Penny
Tak tentokrát si se mnou paní autorka pohrála. Dostala jsem náladu na pěknou detektivku a s chutí si otevřela druhou knihu v této sérii. Ale bože, pořád jsem jen četla popisy postav, popisy idylické kanadské vesničky a záhada žádná. Až konečně, někdy po šedesáté stránce, jsem se dočkala. Najednou se začaly záhady hromadit jedna za druhou a já začala být nadšenější a nadšenější. Autorka je prostě geniální. Vše bylo tak, jak být mělo a zapadlo to do sebe jako dokonale sestrojené ozubené soukolí, které mě na konci vyplivlo zcela ohromenou.
Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
Dva navzájem se prolínající příběhy ve dvou časových rovinách. První odhaluje jednu zásadní historickou událost, odehrávající se v okupované Paříži v červenci roku 1942. Druhý se začíná odehrávat také v Paříži, ale o šedesát let později.
Velice působivé čtení, i když ke konci sklouzlo k trochu zbytečnému patosu. A v jednou má autorka naprostou pravdu. Zapomínat by se nemělo.
Výjimeční lidé
Peter May
Nebudu srovnávat s jinou autorovou sérií. Připadá mi to jako srovnávat hrušky s jablky a každý autor má své lepší a horší kousky.
Vyjimeční lidé jsou odpočinková detektivka, lehce ve stylu Dana Browna. Možná ne úplně dokonalá, ale já jsem se bavila.
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
Hezký příběh, zajímavé postavy. I dvě časové linie mám hodně ráda. Ale v tomto příběhu mi to propojení přišlo násilné, nedomyšlené a absolutně nelogické. Nebo málo vysvětlené. Také s dobovými fakty si autorka moc práce nedala a soustředila se asi jen na příběh a jeho čtivost. Což je škoda.
A také mě trochu zmátlo a rozhodilo, když se profesor Jan Kuchař, náhle, za půlkou knihy, přejmenoval na Tomáše.
Smrtka
Neal Shusterman
I když už dávno věkově nepatřím mezi cílovou skupinu pro YA literaturu, ráda si v ní ze zvědavosti občas něco vyberu. Smrtka se velice povedla. Zajímavý svět i příběh mě u knihy doslova přikoval. A kdo ví. V roce 2042 mi bude 74 let. Třeba je Shusterman vizionář a já, pokud se dožiju, stihnu
„ obrátit list “. :-)
Betonová zahrada
Ian McEwan
Poslechnuto a uf, byla to síla. Bylo to temné, zvláštní, syrové a skvěle zpracované.
Dívka, která musí zemřít
David Lagercrantz
Patrně závěr série Milénium, tak se ho pokusím shrnout jako celek. Po čtvrtém pokračování jsem zajásala a doufala, že se „ zastupující autor “ teprve rozehřívá. Bohužel z pátého dílu jsem už byla rozpačitější. Šestka se mi celkem líbila, ale málo platné, je to průměr. Abych to vzala zkrátka. Nemám problém si vzpomenout, o čem bylo původní Milénium. Některé části se mi dostaly pod kůži hodně hluboko. O čem byly navazující dva díly jsem si sama od sebe nevzpomněla vůbec. Takže asi tak.
