Aknel26 komentáře u knih

Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.

3 25.08.2019

Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.

3 25.08.2019

Něco se mi na knížce líbilo a něco ne. Chválím reálné prostředí hokeje, to mi bylo jako sportovní fanynce blízké (navíc znám něco podobného z fotbalu), moc zajímavé bylo i téma stalkingu. Na druhou stranu Dita byla na můj vkus dost „prdlá“ – a se svou usedlou povahou nikdy nepochopím ty úlety na jednu noc. K tomu ten slepičinec z její třídy... Dvě a půl hvězdičky.
A ještě jedna úvaha ohledně jména hlavní hrdinky. Myslím, že Dita je autorčino oblíbené jméno,když se zamyslím, najdu je hned v několika knížkách – Prázdniny pro zaláskované, Vůně deště, Pár minut lásky a určitě ještě někde. Já ve svém okolí nemám jedinou! Naproti tomu častá jména jako Alena nebo Helena se vyskytla jen jednou (matka Radky a Jana Helena v Devátém nebi). Ale to jsem asi hnidopiška.

3 21.08.2019

Svatá prostoto, to opravdu existují takové husy? Andrea dá každému klukovi, co se v jejím okolí vyskytne, a jedinkrát, kdy k tomu nedojde, není to z důvodu jejího svědomí, ale protože má kluk malý penis? WTF? Nemá snad ani cenu komentovat příběh, nedej bože jeho konec, který byl jasný od začátku. Zastavím se jen u setkání se starými známými z Půlnočních snů. Zatímco jindy mě takové zmínky potěší, tady mi to přišlo poněkud násilné.

3 21.08.2019

I druhý díl se četl úplně sám, i když mě mrzelo, že všecko, co Pavel Radku „naučil“, přišlo vniveč. Ale vlastně se tomu nedivím, prostě v jeho nepřítomnosti vykoukla Radčina původní nátura, navíc podpořená povrchní matkou. A Erik byl jistě pro sedmnáctiletou slečnu okouzlující, určitě jí jeho zájem lichotil. Zajímavý byl vztah Radky a Samanthy.

3 21.08.2019

Knížka pro holky školou povinné. Evě je třináct čtrnáct let a jediné, co si čtenářky z knížky odnesou, je, že i krásné holky můžou být zamindrákované a nejisté. Dick je chytrý a krásný jako Brandon Walsh a úplně chápu, proč se stal pro tábornice idolem. Eva díky němu zjišťuje, jak je důležité nestát v ničím stínu, ale být osobnost. Zajímavé je líčení dění a aktivit na táboře prakticky den po dni.

3 21.08.2019

Nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo jako znevážení hrůz, k nimž docházelo a jež prožila paní Viola, ale kniha jako taková se mi nelíbila. Přišlo mi, že jejím hlavním smyslem nebylo vylíčit, čím paní Viola prošla, ale útočit na city čtenářů. Asi jako když nějakou tragédii uchopí bulvární novinář a snaží se ze svědectví skutečných osob vymáčknout co nejvíc emocí, hlavně aby si čtenář mohl poplakat, ať už dojetím, nebo zděšením. Hvězdičky dávat nebudu - kvůli této "účelovosti" bych hodnotila velmi nízko, ale protože jde o skutečné vzpomínky, nebylo by to uctivé.

Knížka, kterou je radost listovat, vzhledově jí není co vytknout. Vazba, obrázky, písmo, vše perfektní. A u některých básniček jako bych slyšela smích a potlesk, jaký by si vysloužily na školních besídkách.

3 10.05.2019

Když nahlížím dospělýma očima, oceňuji nejvíc krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Básničky mě nezaujaly a některé z her, které jsou v knize zmíněny, jsme v dětství už nehráli ani my, natož naše děti. V dětských očích ale kouzlo této knížky funguje - já si dodnes pamatuji přebal a můj syn si v ní také moc rád listoval a vůbec mu nevadilo, že už není moc "aktuální".

3 10.05.2019

Na knihu jsem se těšila, protože jsem se mylně domnívala, že půjde o thriller. Byl to ale román pro ženy, a to velmi rozvleklý. Sarah se na jednu stranu urputně držela myšlenky, že Eddiemu se něco stalo (a obtěžovala s tím všechny okolo), ale na druhou stranu po něm pátrala velmi laxně a každý svůj krok milionkrát zvážila, než se k němu odhodlala. Poté co se čtenář prokouše dvěma třetinami knihy, ukáže se, že něco bylo jinak, než se celou dobu nabízelo - a zbytek byl už doslova o... o ničem.

3 09.05.2019

50 na 50. První příběh se mi líbil, připomínal mi ty, které znám ze svého dětství: vtipný, ale ne překombinovaný. Souboj vynálezců mi naopak nesedl - a to ani názvem, čekala jsem úplně jiný příběh. Snahu o vtip nelze upřít, ale všechny ty fixátory a antispreje mi přišly tak zmatené, že jsem nakonec nevěděla, co je co. Až po dočtení jsem si všimla, že Záhadná karta je ještě z pera paní Štíplové, zatímco druhý příběh vymyslel současný tvůrce čtyřlístků pan Poborák. A stará škola je prostě lepší.

3 11.04.2019

Podle mě asi nejslabší z celé série, je znát, že jak se tenčila zásoba všelijakých církevních i státních svátků, docházely i nápady. Pro ilustraci jsem si dovolila základní myšlenku knihy popsat svými slovy. Nebojte, rozuzlení nevyzradím, ale pokud chcete znát zápletku leda z anotace nebo nemáte rádi sarkasmus, nečtěte dále.
Kamarádka mě pozvala, zda bych ji nedoprovodila na pracovní cestě do hor XY. Vzpomněla jsem si, že jsem před dvaceti lety chodila chvíli do školy s klukem, který tam později jel a něco se mu přihodilo. Bývalá spolužačka mi osvěžila paměť – ten kluk tam později, už na vejšce, jel na výšlap a po pádu z hory zemřel. Rozhodla jsem se, že navštívím jeho matku, a ona si v mé přítomnosti s radostí připomněla těžké časy. Při příjezdu na místo nehody jsem okamžitě odhalila spoustu podezřelých okolností, které tenkrát vyšetřovatelům unikly. Bez problémů jsem nalezla lidi, kteří objevili tělo, a položila jsem jim několik rafinovaných dotazů, na jaké se ti neschopní policajti vůbec nezmohli. Případ náhle dostal jiný rozměr. Kontaktovala jsem děkana z univerzity, kterou můj spolužák navštěvoval, a i po dvaceti letech jsem obdržela informace o jeho spolužácích, a dokonce i o tom, kdo s kým bydlel na koleji. To vše jen tak na dobré slovo, protože jsem taková sympaťanda. Poté jsem se ozvala jeho kolegům ze studií – a všichni se mnou spolupracovali, dokonce i ti, kteří se se svými spolužáky už nestýkali (což bylo nadmíru podezřelé, protože jak někdo nemá potřebu udržovat vztahy se spolužáky dvacet let, je to vyvrhel a potenciální vrah), a upamatovali se i po dvou desetiletích na takové detaily, o kterých bych nevěděla už týden nato. A běda jak někdo odpovídal neochotně! Vždyť já jsem přece bývalá jeptiška, můj muž je policajt a já řeším případ, k tomu přece nepotřebuju žádné oprávnění...

3 27.03.2019

Pecka, pecka, pecka! Pro dvouletého syna to ještě moc nebylo, přece jen toho rozhodování je tam moc, ale já jsem se královsky bavila. Přišli Jeníček a Mařenka k perníkové chaloupce, nebo do pizzerie? A chtěla je ježibaba/servírka strčit do pece, nebo do topinkovače? Vtipné kresby a až absurdní dvojice možností, jak by pohádky mohly vypadat, no řehtala jsem se nahlas, fakt! Až syn povyroste, určitě po ní znovu sáhneme.

3 25.02.2019

Knížky o tomto malém rošťákovi a jeho kamarádech mám moc ráda, takže jsem se zájmem přečetla i komiksy - zabralo to jen pár minut, pobavila jsem se, ale připadalo mi, že tyto komiksové příběhy by se spíš než Malý Mikuláš měly jmenovat Chudák tatínek.

3 25.02.2019

Nerada přiznávám, že se mi knížka nelíbila. Veselých, nebo alespoň úsměvných historek bylo poskrovnu a navíc mi připadalo, že jednotící téma, jímž je ono stanování, chataření či chalupaření, slouží spíš jako záminka k pospojování velice nesourodých historek a vzpomínek. Častá jsou povzdechnutí na téma odchod na věčnost a našla jsem i nesprávný tvar přechodníku (sic!). Milá paní Devátá, přeji vám hodně zdraví a optimismu, abyste nás mohla potěšit nějakou veselejší knížkou!

3 04.09.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé. Tato mi ale přijde slabší, skluzavka nebo hra na schovávanou mi do knížky o těle moc nepasují.

3 10.04.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

3 15.03.2018

Detektivka se mi líbila, příběh byl napínavý a docela reálný, jen Chris mi lezla na nervy svým obvyklým způsobem - viz můj komentář ke knize Vražda o narozeninách. Hvězdičku navíc přidávám za poměrně podrobné líčení jeruzalémských pamětihodností, přírody či zvyků obyvatel. Jen škoda těch místopisných názvů, jak už poznamenala uživatelka pode mnou.

3 02.01.2018

Milý soudruhu deníčku,
chci ti říct, že se mi knížka líbila. Nejvíc mě zaujala hned ta úvodní pasáž z doby těsně po revoluci a překvapilo mě, jaké časové období nakonec kniha obsáhla. Občas by neškodilo trochu seškrtat popisy míst i postav. Laura byla na můj vkus trochu moc dokonalá (stejně jako celá její rodina), na druhou stranu se mi moc líbilo, že o své matce i v dospělosti stále psala i mluvila jako o mamince, bylo znát, jaký mají pěkný vztah. A soudruh deníček mě pobavil, prostě jsem ho tu musela zmínit!

3 20.11.2017

Často se tady na Databázi podivuju, jak může mít nějaká knížka tak vysoké hodnocení. U této tomu bylo dlouho naopak, nechápala jsem, proč není "v červených číslech". Moc se mi líbil styl, jakým je kniha napsaná - a protože mi nepřišla až tak napínavá, užívala jsem si ten jazyk a dopředu nijak nechvátala. Bohužel posledních 20-30 stran můj dojem pokazilo, děj byl náhle plný zvratů, jako by autorka měla předepsaný počet stran a nutně jej musela dodržet. Navíc se všechny postavy jaksi vybarvily - a ne moc pozitivně. Takže je mi líto, po mém hodnocení kniha určitě nezčervená.

3 16.11.2017