Aknel26 komentáře u knih
Tenká knížka o hledání toho pravého partnera, která pobaví i pohladí. A navrch jedno pravdivé pošťouchnutí: Přítomnost nečeká!
Frantíkovo druhé pátrání bylo napínavější než to první cukřenkové. Děti si při něm "čuchly" i ke skutečné kriminalistické práci, a přestože jim trochu pomohla i náhoda, hodně toho vyřešily správnou dedukcí.
Pěkná detektivka pro předškolní děti nebo malé školáky. Zápletka byla jednoduchá a vysvětlení takové zbrklé, bez důkazů, ale jako seznámení s tímto žánrem perfektní a třeba od ní povede cesta až k Nesbovi. Hlavní hrdina byl rozhodně sympatičtější než Harry Hole. Určitě si přečteme i další díly. Ilustrace nás tolik neoslovily, třeba ty hlavy v oblacích byly vyloženě divné!
Podle mě je to už trochu vykrádačka prvního dílu i dalších podobných knih, ale synovi se příběhy stále líbily a nejvíc ho bavilo tipovat, v jakou nadpřirozenou bytost se nezbedníci promění. Kéž by si z toho malí čtenáři něco odnesli a svých zlozvyků se zbavili!
Docela pěkný horůrek, rozhodně o sto procent lepší než nedávno přečtení Duchové rodiny Folcroftů, určení spíš teenagerům. Zápletka byla uvěřitelná (tedy v rámci žánru) a také jsem ocenila, že vypravěčkou je žena ze sousedství.
Krásná knížka! Moc chválím nápad, že vypravěčem je přímo domeček. A také to, že ačkoli jsou hlavními postavami dvě staré paní, zůstává příběh pohádkový, napínavý a pro děti velmi poutavý.
Babka Bejvávalka je stará paní, tak trochu zapšklá a uzavřená. Do svého domečku nikoho nepouští a čas tráví vzpomínáním na minulost a na svého muže, s nímž měla spoustu plánů, ale on odešel dříve, než ty plány uskutečnili. Až se domeček rozhodne to změnit a vydá se s babkou do světa...
Povedená kniha ve stylu paní Láryfáry nebo A pak se to stalo. Děti mají nějaký zlozvyk, za který jsou vytrestány. A některé tresty jsou docela kruté!
Velkým pozitivem je, že kapitoly jsou velmi krátké a i šestiletý syn, ještě předškoláček, si je zvládl číst sám nebo se mnou na přeskáčku. Líbily se nám i obrázky.
Kdybych tento díl měla napsat sama, asi bych toho od skutečného autora moc neopsala. Především bych vynechala tu část o španělské vlajce a šicím stroji a naopak bych věnovala víc prostoru samotnému pobytu česnektariánů u dědečka a soubojům s upíry.
Na Halinu Obrowskou, ať už v televizi, nebo na papíře, musím mít tu správnou náladu. A tentokrát jsem ji asi měla, protože se mi kniha líbila. Halina vzpomíná na svoje výlety a dovolené (ať už to byl víkend s kamarádkou v Beskydech před třiceti lety, nebo dovolená v italském letovisku), na lidi, s nimiž se během nich setkala (a často to jsou muži) a přidává recepty spojené s tou kterou cestou (na hlavní jídla, polévky i dezerty, srozumitelně popsané a lákavé, i když bez fotek).
Šlápnutí vedle. Příběh sám o sobě je jednoduchý, což by nevadilo, ale objasnění je takové nijaké, žádná pointa. Obrázky jsou krásné, ale neodpovídají ději.
Přečetla jsem zatím všechny knihy této autorky a Lásku na zavolanou řadím k těm slabším. Je to celé trochu přitažené za vlasy - ať už jde o sdílení telefonu, nebo toho Magnusova "kostlivce ve skříni". Pátrání ve firmě mě ale bavilo.
Klasika z nakladatelství Svojtka ve stylu okénkových knížek Natalie Choux pro úplně nejmenší děti. Čtyři zvířátka, kterým k pohybu pomáhají děti svými prstíky. Tak jako ve filmu Trhák i zde je nejslabším článkem had - jednak si myslím, že toho prázdného místa na druhé straně se dalo smysluplně využít, jednak je nejvíce náchylný k poškození a ohýbání. (I když to druhé je způsobeno tím, že jeho pohyb je nejzajímavější a nejsnazší.)
Druhý díl se nám líbil víc než první - což se nestává často. Bonifácova role se navzdory názvu knihy smrskla, ostatní pejsci dostali více prostoru. Na začátku se pobavíme při hledání zubů paní "bučitelky/mučitelky/hučitelky", pak se dozvíme, proč pejskové spí na půl oka - a při zkoušení se děti hodně nasmějí. Myslím, že závěr a také novinový výstřižek o spojení psích a kočičích škol nabízely možnost pokračování příběhu, ale zdá se, že se k němu paní spisovatelka už nevrátila.
Anča a Pepík jsou moc povedený český komiks, ráda jsem ho ve Čtyřlístku četla. Tento soubor obsahoval příběhy z doby, kdy jsem už časopis nekupovala, takže pro mě byly stejně nové jako pro syna. Moc se mi líbí náměty příběhů - někdy jsou detektivní, jindy se dostáváme do minulosti či do pohádky a zajímavá jsou i dobrodružství z čarovného lesa. Ve svazku najdeme mimo jiné jeden příběh na pokračování a na konci také nějaké informace o tom, jak komiks vznikal a jak získával svou podobu. Můžeme si tu přečíst vůbec první příběh, psaný ještě psacím písmem.
Komiks může zaujmout poměrně široký okruh čtenářů od těch nejmenších až po děti ve věku třeba jedenácti, dvanácti let hlavně kvůli fantasy prvkům. Jsem moc ráda, že se Anča a Pepík po letech dočkali i zdařilého seriálového zpracování - a také docela obtížné hry na webu Déčka.
Anžto jsem přečetla už dost knížek paní Jakoubkové (a leckdy ve mně zanechaly docela negativní dojem), chtěla jsem zkusit také její detektivku. A neměla jsem to dělat. Dvě sestry-vyšetřovatelky jsou neskutečně nesympatické, vesnice je plná drbů a padne tu tolik jmen, že se v nich čtenář úplně ztratí. Jsem od této autorky zvyklá na ledacos, ale tuto knihu jsem nedočetla a na další díly se nechystám.
Prima oddechovka, ačkoli je pravda, že děj ani hlavní hrdinka už nejsou tak ztřeštěné, jak jsme bývali u této spisovatelky zvyklí. Fixie ale byla milá, i když naivní a lpěním na platonické lásce z dětství mi byla blízká. A v té pověstné potřeštěnosti ji s přehledem zastoupila její sestra. Musím říct, že jednu z postav jsem neprávem podezírala z falše - tímto se jí veřejně omlouvám.
Měla bych ale výhradu k českému názvu. Pod splátkami si představuji něco jiného - jeden dluh, který člověk postupně splácí. Řekla bych, že Fixie a Sebastian si poskytovali spíš protislužby. Nicméně chápu, že Láska za protislužby zní kapku podezřele a odkazuje na jiný typ četby.
Výborná knížka, ve které si každý čtenář či posluchač přijde na své - mě třeba nejvíc bavila závěrečná soutěž v psích dovednostech. Vtipný i nenásilně poučný příběh o tvorovi, který vznikl z obrázků kočky, psa a papouška, skvěle doplňují ilustrace, kterých je vážně hodně, jak to má v knížkách pro děti být.
Tato knížka, kterou jsme si donesli z knihobudky, se nám moc líbila. Nápad s upířím zubem byl super, chválím i práci překladatele - hlavně jmen postav, v čele s koňmi Gulášem a Polívkou. Zajímalo by mě, jestli existuje i jakýsi nultý díl o tom, jak dívky koně získaly, z náznaků jsem pochopila, že to taky bylo nějaké pěkné dobrodružství. Jen je škoda, že bylo do knížky vpašováno i jedno omílané téma - šikana chlapce, který má "dvě maminky". A taky by mě zajímalo, kde je v Německu Kalifornie!
Zlatý tygr byl akčnější a měl větší spád než první díl, protože děj nebrzdily Kittyiny pochybnosti, jestli úkol zvládne a jestli je opravdu dobrá superhrdinka. Jen škoda, že se tu neobjevili všichni kočičí kamarádi z první knížky. Dospělí předčítači občas musí nad dějem přimhouřit oči a potlačit úsměv.
Napsáno podle stejné šablony jako první díl, až by se chtělo napsat "mé hodnocení - viz Liška Šiška ve školce". Syn byl spokojený a já také.