Aknel26 komentáře u knih

Výborná kniha ze starého Egypta, ve které najdeme snad všechno: napětí a akci, ale i lásku, strhující vyprávění i květnaté popisy krajiny, šperků či lodí. A snad i něco z historických reálií. Hvězdičku dolů strhávám za postavu Taity, který byl sice výtečný, velmi pozorný vypravěč, ale takový všeználek, všudybýlek, velice krásný, zdatný, vzdělaný, předvídavý... zkrátka ve všech ohledech geniální a také patřičně ješitný.

2 20.01.2016

Podle mě určitě slabší než první díl. U prvního projektu jsem se smála, Donova "společenská nemotornost" mi přišla roztomilá. V Potomkovi, a hlavně v jeho druhé polovině, mě jednání i myšlení hlavního hrdiny (a občas i Rosie) spíš rozčilovaly. Vtipné momenty bych asi spočítala na prstech rukou.

2 20.01.2016

Podle mě jedna z těch slabších od královny detektivek, moje vydání navíc bylo s dost hrozným, krkolomným překladem. Ale během cestování se čte lehce, to jo.

2 08.11.2015

Moje první kniha od této autorky. Čekala jsem podobný styl, jako má Urbaníková, kterou mám moc ráda, ale nedočkala jsem se. Nikdy mi přišlo dost rozvleklé, pocity a myšlenky hlavní hrdinky se omílaly stále dokola, někdy kurzívou, někdy ne (proč?). Děj byl dost předvídatelný, ale postavy byly vesměs sympatické, moc se mi líbilo, jaké vztahy měla Katka s dcerou, kamarádkami, otcem, sestrou... Taková trochu motivační kniha pro ženy po čtyřicítce.

2 29.10.2015

Nelíbila se mi. Respektive nelíbila se mi především hlavní hrdinka, která jednala iracionálně (mj. v zaměstnání), docházela k předčasným závěrům (hlavně co se týče dětí) a především ke svému muži se chovala jako k totálnímu hňupovi, srovnávajíc ho s anonymní postavou tazatele, který jí na rozdíl od manžela rozumí... Její posedlost (poblouznění?) oním tazatelem mi přišla úplně nepochopitelná, zato jeho totožnost mi byla jasná takřka hned a celé to bylo dost přitažené za vlasy, včetně závěru.

2 29.10.2015

Myslela jsem, že to bude prostě příběh putování dvou mladých lidí po USA, během něhož hlavní hrdinka najde sama sebe i velkou lásku, ale bylo to něco víc. První půlka vtipná, oddechová, pak překvapení - a druhá část hodně emotivní a smutná, ale tak hezky, nenásilně. Dala bych čtyři hvězdičky, knížka se čte dobře, ale literárně přece jen něco schází. Připomněla mi ale písničku Závidím s textem Jiřího Grossmanna, kterou mám moc ráda - a za to je ta pátá hvězda.

2 29.10.2015

První krátká kapitolka z dětství na letišti se mi moc líbila, i druhá z období dospívání - a pak už to šlo z kopce, přišlo mi, že od třetí kapitoly autor nepřišel s ničím novým, jen dokola rozmělňoval totéž.

2 20.10.2015

Ke knížkám Ivanky Deváté mě přivedla babička, autorčina vrstevnice, už před více než čtvrtstoletím. Nebylo mi ještě ani osmnáct a už jsem četla Všechny mé domovy, Rodinný podnik nebo moji nejoblíbenější a později mnohokrát zopakovanou Lázeňskou kúru. Dodnes máme v knihovničce pěknou řádku Ivanek.
Bohužel Ivančiny nové knihy otvírám se stále větší tísní, zda v nich vůbec najdu ten laskavý humor a cit pro jazyk, který si pamatuji z 90. let. V "gerbešínu" jsem se tedy nedočkala.
Jednotlivé kapitoly se jmenují podle částí garderoby, které paní Devátá ve svém šatníku mívala. Já bych je ale mohla nazvat takto:
1. kapitola Vychloubání, jak mi to slušelo jako holčičce, jako mladé paní, jako divadelní hvězdě
2. kapitola Vzdychání, že dnes už to není, co to bývalo, ale čert to vem, beru to s nadhledem
3. kapitola Zdůrazňování, že i když už to není ono, stále mám něco, čím se můžu chlubit
4. kapitola Pomlouvání kolegyň
5. kapitola Dštění síry na pana Vinkláře
6. kapitola Oprášení některých starších textů
Ani babička tuto knížku neohodnotila lépe. Přesto nám Ježíšek nadělí autorčin nejnovější počin, tak třeba si po "hezounech" spravíme chuť.

1 25.11.2024

Já velice nerada dávám odpad, vždycky se snažím na knize najít něco pozitivního... ale tady to prostě nejde.
Autorka vytáhla to špatné ze svých předchozích knih, přidala k tomu pár nových blbostí a vznikla kniha, nad kterou jsem se tvářila asi stejně jako žena na titulní stránce. To jako vážně?
Asi po desáté je hlavní hrdinka žena ve středním věku, vypadá však mladší a svým luzným vzhledem a šarmem si získává srdce všech gentlemanů široko daleko. (A to má přitom, jak je několikrát zmíněno, jen "krátkou džínovou sukni a černé tričko s velkým výstřihem"!)
Asi po desáté je hlavní hrdinka majitelkou nádherného domu zděděného po rodičích, na který si někdo dělá nárok, ale ona liška podšitá mu to překazí.
Asi po desáté je hlavní hrdinka skvělá kuchařka (přestože tentokrát vaří jen mimochodem), stejně jako ji skvělými jídly, kávou i vínem zásobují její úžasní přátelé; je ovšem také cestovatelka, byť tentokrát zamíří do Irska - kde, světe, div se, vůbec neprší! I počasí zřejmě podléhá jejímu šarmu!
Asi po desáté je hlavní hrdinka velmi nekompromisní, zvláště když je ukřivděná, a ve svém protivníkovi vidí nepřítele, zrádce, lháře... Sama má ovšem právo být hysterická, ublížená a kopající kolem sebe, ohánějící se právem a podnikající kroky, které podle mě leckdy ani nejsou legální. Přitom mně zvlášť tentokrát nepřišlo, že by se její muž choval podrazácky (když pominu nevěru samozřejmě), zato ona rozhodně.
Asi po desáté se hlavní hrdinka v jednom kuse uchyluje ke svému četnému "ach jo", i když tentokrát se pravda vyvarovala svých obvyklých frází typu "ano, tak blbá jsem byla".
Nejvíc mě ovšem dostal závěr - kdo tedy knihu nečetl, ať nyní přeskočí o komentář níže, neboť SPOILER ZAČÍNÁ:
Lada, jíž je něco přes 40 let, žije více než 20 let v celkem spokojeném manželství, ale po manželově nevěře si náhle uvědomí, že ho vlastně nikdy nemilovala, že s ním byla ze zvyku a kvůli dětem, že ji jen vysával, že mu šlo jen o majetek (což není pravda, jak vyvrací svým chováním). Nejprve si myslí, že skončí s Jaroslavem, přestože mu polovinu knihy vyká a má ho za přítele dědečka. Pak ale poznává muže, který se chová jako hulvát, což jí náhle nevadí, ale imponuje, a během pár týdnů mu říká své ano.
Její kamarádka Dita - zklamaná muži (jeden pětiletý vztah kdysi v pravěku) udržuje vztah s jedním přítelem s benefitem a váhá, zda to s ním dát dohromady na sto procent; náhle ke konci knihy si vzpomene, že miluje Jaroslava, a dělá vše pro to, aby i on zahořel k ní (což se stane)
Laděnka - 17letá dcera Lady a Luďka, která otěhotní se stejně mladým klukem, s nímž má dlouholetý fungující vztah a chtějí se vzít, ale on podlehne tlaku rodičů a s Laděnkou se rozchází. (Mimochodem, tenhle motiv jsem už zaznamenala nejmíň dvakrát.) Laděnka se v porodnici seznámí s lékařem, který je o 18 let starší, ale bezmezně ji miluje. Kniha končí jejich svatbou. Lada si ještě libuje, jak dcera našla skvělého muže - to je pro mě totálně nepochopitelné, ten věkový rozdíl je masakr a jsem si jistá, že bych svou případnou dceru před takovým svazkem spíš chránila...
Jaroslav - nejšílenější ze všech. Pětašedesátiletý muž, který se nikdy neoženil, protože od prvního dne, co se narodila, miluje Ladu a věří, že jednou bude jeho. Je to skutečný gentleman, líbá jí ruku, dívá se na ni jako na svatý obrázek, vychází jí ve všem vstříc - ale na adresu jejího muže neváhá několikrát říct, že by mu klidně rozbil hubu. Pravý gentleman! Poté co Lada alias Žigula dá přednost jinému, tento Jaroslav, který ovšem přes 40 let miluje Ladu, náhle obrací svou pozornost na její kamarádku a všichni jsou šťastní. (Jen ten manžel dostal na vyučenou - a já také, snad mě tato kniha ze zájmu o tuto autorku definitivně vyléčila!)

Strom sice roste vzhůru, ale kvalita jde podle mě trochu dolů... No ale já jsem dospělá, že jo.

1 20.10.2023

Já jsem tenhle díl nečetla, ale sedmiletý syn i devadesátiletá babička by dali plný počet.

1 20.10.2023

Milí čtenáři, máte také nějakého autora nebo třeba sérii knih, jež vás vždycky rozčilují a při jejichž četbě nadáváte, ale i tak se k nim s další knihou vrátíte s nadějí, že tentokrát to určitě bude lepší - a ono většinou není a zase nadáváte a zase si říkáte, že to je naposledy? Pro mě tuto funkci zastávají třeba knihy Aleny Jakoubkové nebo právě tato série deteltivek s bývalou jeptiškou Chris.
Mně totiž hrozně vadí, jak policisté Christine sdělují každý pokrok ve vyšetřování, každý výsledek - ale ona nic podobného nedělá, vždy si nechává před policií náskok. Přitom zrovna v tomto díle by si rozhodně zasloužila obvinění z maření vyšetřování nebo dokonce zatajování informací. A když je to jí a jisté osobě vytknuto, hned se ohání právníkem, rozčílená až na půdu. (Mimochodem, policie byla jednoznačně v právu, vždyť ani při výslechu dotyčná neřekla vše!)

(!!!!!) A protože si nemám s kým o knížce povídat a potřebuju to ze sebe dostat, uchýlím se k SPOILEROVÁNÍ. (!!!!!) Přístup Christine a Ariany mi totiž přišel totálně pokroucený a mimo. Žena se nemůže starat o své dítě, a proto je svěří své sestře a švagrovi, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Po čase chce své dítě zpět, ale manželé se před ní dvacet let skrývají, stěhují se, používají falešná jména a dceři zatají skutečnost, že není jejich vlastní dítě; zatají jí i samu existenci tety. A když pravda vyjde najevo, je pravá matka, která celý život trpěla, protože neměla své dítě nablízku, hodna jen opovržení, zatímco rodiče zůstávají v srdci jako ti jediní a milující. Jsem jediná, komu je té ženy spíš líto a samozvané pěstouny považuje za zločince? (!!!!!) KONEC SPOILERU A KONEC KOMENTÁŘE. (!!!!!)

1 17.06.2023

První díl jsme četli jako druhý, ale bavili jsme se stejně. Ideální první čtení.

1 03.03.2023

Knihožrouti mají všechno, co má správná knížka mít, aby děti přivedla ke čtení.
Předně - samozřejmě - jsou o knihách. Mají dva sympatické hlavní hrdiny. Odehrávají se v knihovně a moc pěkně popisují, jak to v knihovně chodí, jak jsou řazené knihy, jaké je zabezpečení, jaká jsou oddělení a jaké knihy tam lze pořídit. Autorka si při psaní i hezky hrála se slovy, jež se týkají čtení. Ilustrace jsou prostě kouzelné. A nechybí ani detektivní zápletka.
A možná právě kvůli ní, i když mě to mrzí, nemůžu dát plný počet. Čekala jsem nějaké reálnější vysvětlení. Ale jinak opravdu knihu doporučuji.

1 01.02.2023

Podle nás lepší než první díl. Příběh drží víc pohromadě, Pate už nepůsobí jako takový nedůvtipný mimoň, i když jistá naivita mu zůstala. Příběh pejska Totiho, přestože je podán s humorem, je dojemný a přináší i nenásilné poučení.

1 09.12.2022

Knížka je veselá, obrázky bomba, absurdních myšlenek a nedorozumění přehršel - a vším probleskuje jednoduchý příběh o návštěvě strýce. Jen si nejsem jistá, pro jakou věkovou skupinu je koumák určený. Četli jsme se šestiletým synem, je bystrý, ale Patovy myšlenkové pochody a to, co z nich vzešlo, jsem mu musela často vysvětlit polopatě, aby věděl, čemu se s manželem smějeme. A naopak starším čtenářům to může připadat trochu dětinské.

1 09.12.2022

Tady vidím velký špatný. Začátek ještě ušel, byl ale zbytečně rozplizlý,půlku knihy zabralo jen šťourání v rozvodu. Pochybuju, že všechna Elenina opatření byla vůbec legální, manžela jsem vlastně až litovala - a nejen kvůli té směšné pomstě, kterou mu Elena připravila. Jako vždy stáli všichni na její straně - rodina i věrní a noví přátelé. A sotva se trochu zmátořila, hned se začali rojit nápadníci a především v sobě objevila dosud dřímající talent a rozjela mega úspěšné podnikání.
Samostatnou kapitolou je věčné autorčino povzdechnutí. Přísahám, že když jsem knihu přinesla z knihovny a náhodně ji otevřela na třech místech, pokaždé tam bylo ACH JO! Možná je paní spisovatelka za to placená nebo jde o sázku...

1 16.06.2022

Taková milá jednohubka, přečtená za půl hodinky ve vlaku z Kladna do Prahy. Vtipná a originální, zvlášť postava zarputilého a nevděčného myslivce, jen jsem myslela, že písmenek nakonec bude víc.

1 23.01.2022

V tomto případě jsem se nechala pěkně napálit. Podle názvu i anotace jsem se domnívala, že se jedná o četbu pro předškoláky či malé školáky, ale tady se řeší dokonce i vyjmenovaná slova a chemie... Myslím, že anotace by měla vypadat zhruba takto:
Štěpán, jehož rodiče jsou velvyslanci v Indii, chodí do internátní školy spolu s dalšími dětmi prominentů, ambasadorů a podobně. Kamarádí tu s chlapci z několika zemí (každý z nich trochu komolí češtinu, což může být pro malé čtenáře matoucí). Kluci v čele se Štěpánem jsou pěkní sígři, mají konflikty s učiteli a zejména s paní učitelkou Hrozivou, vyznačující se mohutnou postavou a zápachem nohou, od něhož jí Štěpán - bohužel dost netaktně - pomůže. Náhle dostává zašifrovaný dopis od rodičů z Indie a brzy k němu dorazí zpráva, že rodiče byli uneseni. Spolu s jedním kamarádem se vydává do Indie na záchrannou akci.
Na knížce se mi líbil nápad se šifrovacím kolečkem a ocenila jsem zejména popis indických reálií, mahárádžova paláce a pochoutek z indické kuchyně. Druhý díl z Indie má mnohem větší spád. Jak jsem ale psala hned za začátku - menší čtenáři se asi budou ztrácet v té záplavě informací - kdo to jsou velvyslanci, co je internátní škola, kdo je mahárádža a vezír... Jedenáctiletí kluci se ale při četbě obstojně pobaví.

1 17.01.2022

Proklatě! Polly Zubaté vyrostl druhý špičák! A maléry na sebe nedají dlouho čekat... Když se smíříte s tím, jak snadno se dá v Hamburku vloupat do zoo, unést slona a pak ho ubytovat na hausbótu, budete se docela dobře bavit. Jen to pověstné "proklatě", stejně jako svraštění obočí, jsem při hlasitém předčítání často vynechávala. Nejde ovšem o nedbalost překladatele či jeho malou slovní zásobu - tyto výrazy se hojně vyskytují i v originálu. Mimochodem, na Goodreads jsem zjistila, že série knížek o Polly sloním nadělením zdaleka nekončí - třeba se dočkáme dalších dílů i u nás.

1 22.12.2021