Al3x4nd3r komentáře u knih

1984 nebo 2071 to je tu, oč tu běží :D

Proč to říkám.. Příběh knihy je inspirován knihou 1984, místy je to cítit více, místy je to cítit méně, nicméně si nemyslím, že kdokoliv, kdo četl Orwella, by to nepoznal.
Nejedná se ale opis Orwellovy knihy, toho se bát nemusíte. I když Postavu Velkého bratra bychom tu našli :D A to nemluvím ani o ztrátě soukromí, zejména pro Sama. A to jen kvůli bludu..

Příběh nabízí vcelku reálný pohled na Prahu v budoucnosti samořídící kočárky, samovařící kuchyně, voda na příděl, autonomních vozidel, samoroznášečí drony.. Zkrátka, autor si dokázal pohrát s vizí, která je sice vzdálená, ale přesto velmi lehce dosažitelá.

Bohužel si myslím, že kniha je psaná pro specifickou skupinu čtenářů a né všem může sednout. Důvod?
Žádné velké akce se nekonají. Příběh je spíše zaměčen na popis prostředí (které je velmi dobře promyšlené!), poukazování na absurditu některých věcí a obrovské dávce štěstí pro Sama (i když to štěstí není tak náhodné jak se může jevit).
Ale i tak po začtení nemáte chuť knihu odložit a chcete víc... Chcete vědět, jak to se Samem vlastně dopadne zvítězí nad postavou umělého boha? Dostane odpovědi na všechny své otázky?

Na závěr bych jen rád zmínil ilustrace, které jsou v knize. Příběh krásně doplňují :)
Za možnost si knihu přečíst děkuji samotnému autorovi. Přeji i další skvělé knihy jako je tato.

4 10.08.2023

KNIHA BYLA POSKYTNUTA ZA ÚČELEM RECENZE!

Černý dort není kniha, kterou bych četl každý den. Naopak, podobné knihy čtu jen občas a jsem rád, že těch málo knih, které jsem přečetl, byly skvělé. Ani Černý dort není výjimkou.

Pokud milujete časté střídání pohledů, zde neminete.
Příběh nabízí mnoho pohledů od sourozenců, po jejich matku a její přátele. Také se velmi často přeskakuje mezi minulostí a přítomností a místa děje se rychle střídají.
Na začátku to může tvořit neplechu, ale pokud se postupně dostanete do děje, můžete očekávat skvělý příběh, který se dotýká témat jako je rasismus, diskriminace žen nebo smrt blízkých. hlavní hrdinka - Eleanor - se ale nevzdává a veškeré nepříjemné věci ji posouvají vpřed.

Osobně jsem si knihu užil ve stylu příběh se mi líbil od začátku až do konce hlavně díky krátkým kapitolám neskutečně rychle utíkal. Jediný problém, který jsem měl, byl s tím skákáním do minulosti/přítomnosti a střídání pohledů. Někdy to bylo matoucí a musel jsem kapitolu číst dvakrát, abych pochopil, v jakém časovém úseku se příběh odehrává.

Pokud podobné knihy nejsou váš šálek kávy, i tak bych doporučil dát knize šanci. Proč? Zejména kvůli tématům, které příběh řeší.

2 15.06.2023

(SPOILER) KNIHA BYLA POSKYTNUTA ZA ÚČELEM RECENZE, TÍMTO DĚKUJI SAMOTNÉ AUTORCE

Čtení knih, které se zabývají umělou inteligencí, není v dnešní době - kdy se tato technologie nachází na dosah ruky - něčím nereálným. Tento příběh nabízí jeden z možných co se může stát v budoucnu. Styl příběhu je vcelku podobný hře Detroit: Become human, kdy lidští hrdinové dostanou svého robotího přítele, ve kterém se po čase probudí myšlení mimo naprogramované "jedničky a nuly" a bojují více za svoji svobodu, jelikož už nejsou jen hloupé a nemyslící stroje.

Jelikož jsem ale velkým fanouškem již zmíněné hry, nemohu říct, že se mi příběh nelíbil. Líbil. Ale ne pro zápletku v knize.

Kouzlo knihy totiž tkví v něčem jiném - mezi vztahem Ichira a Sofie, kteří jsou jako led a voda.
Sofie se snaží najít místo v novém světě, kde se od ostatních lidí odlišuje jak to nejvíce jde; Ichiro na druhé straně už po novém světe nějaký ten pátek chodí, ale jelikož lidí ubývá a noví lidé se rodí ojediněle, snaží se co nejvíce přiblížit člověku, aby se lidé necítili tolik osamělí.
Zpracování, jak se oba učí spolupracovat, budovat důvěru a vztah, je něco, kvůli čemu bych si příběh v klidu přečetl znovu.
Další skvělá věc je autorčin popis a představa budoucnost - místy úsměvná, místy smutná, ale hlavně detailní a srozumitelná. Lidé se prostě neponaučí

Knihu bych doporučil čtenářům, kteří hledají oddechovou českou sci-fi s prvky umělé inteligence.

Na další díl (?) se budu těšit :) Hlavně jeho vývoj neuspěchat :D Raději čekat 2 roky a dostat stejně kvalitní příběh s Ichirem v hlavní roli, než čekat 2 měsíce a dostat něco horšího.

2 08.06.2023

Kniha byla poskytnuta za účelem recenze od samotké autorky -

Ze začátku knihy jsem byl lehce smutný, když jsem zjistil, že hlavní postava předchozích dvou knih zmizela a na jejím místě se objevila nová tvář - Maëlle. Maëlle bojuje s amnézií neví, co se stalo předtím, než byla adoptovaná svoji adoptivní rodinou, kromě nich si na nikoho jiného nepamatuje. Navíc se potýká s mnohými nevysvětlitelnými zdravotními problémy, každé ráno se probouzí s pírkem u hlavy a její okolí ji zná pod přezdívkou Smrtka.
Maëlle ale potká mladého muže, který ji dodá odvahy, aby začala hledat odpovědi na otázky, které ji už delší dobu trápí.

První polovina příběhu byla trochu divoká staré tváře byly vystřídány novými a novým okolím. Chvíli mi dalo zabrat, než jsem se do příběhu znovu začetl. Plusem byly krátké kapitoly, které mi v začtení pomohly. I přestože byl příběh pomalejší a spíše takový uvítací, utekl mi rychle. Né že by tam bylo moc akce, spíše naopak se toho v knize moc nestalo tedy kromě toho, že se Maëlle zamilovává do Michaela, který je takovým spouštěčem událostí.
Za to druhá polovina příběhu ta už byla o něco akčnější. Nejenom že se vrátily tváře z předchozích knih, ale Maëlle se konečně dostane do Společenstva, kde společnými silami hledají odpovědi na otázky. Tady jsem byl vcelku nerad, že to tak rychle utíkalo. Čtení této poloviny mě neskutečně bavilo, jelikož už se projevila ta fantasy strana více.

Zároveň se tu konečně vyřešila otázka, co se děje s oblečením! Konečně!

Vcelku dost oceňuji i nápad se Smrtkou a jejím zapojením do příběhu. Nestává se mi moc často, že bych četl něco takového na denní bázi. (A hlavně velké plus za zmínění Thanatose. Nepřijde mi, že by o něm moc lidí vědělo, maximálně to je vždy Hádes..)

Za sebe jsem nebyl vůbec zklamán, ba naopak jsem se moc rád vrátil zpět do tohoto světa. Velmi příjemná změna :) Děkuji za výtisk k recenzi.

1 17.05.2023

(SPOILER) Layla má tři cíle – zůstat naživu, nenechat se chytit a zničit hlavního záporáka Guntega a jeho výzkumný program, který Layle a spoustě dalším lidem zničil možnost vést normální život. Ví, že není jediná alfa, které se podařilo výzkumný program přežít. Je jich více a Gunteg je chce vše najít a získat nad nimi kontrolu, aby mohl vytvořit armádu. Layla musí být rychlejší a najít je dřív, než je najde Gunteg.
Tenhle díl se mi líbil o dost více než první díl. Přisuzuji to tomu, že v knize se objevila kupa nových postav a Laylin humor se zde neprojevoval tak moc, jako v prvním díle. Velké plus – z mého pohledu! Co se ještě týče nových postav, oceňuji, že každá z nich je svým způsobem originální a svá. Něco takového chybělo prvnímu dílu. Co bych dodal k ději? Abych mluvil pravdu, při čtení si určitě všimnete, že je podobný prvnímu dílu. Ale to jsou i Hunger Games, ne? :D
Zda se těším na třetí díl? Ano. S každou další knihou je příběh lepší a lepší a proto doufám, že zakončení téhle série bude povedené. Nechám se ale překvapit

(SPOILER) Začnu tím pozitivním – což je rozhodně obálka, která se u obou dílů povedla a leckoho by mohla nalákat na knihu. Ani příběh nebyl špatný. Příběh vypráví o Layle, která si žije klidný život až do chvíle, kdy zkolabuje a málem umřela. Nikdo nemá tušení, proč málem umřela. Laylu se pokusí z nemocnice unést neznámí muž a ona zjišťuje, že není tak obyčejná, jak se na první pohled zdá. Je vržena do víru událostí, které změní její život. Co se děje s jejím tělem? Měla by se bát o svůj život?
Teď to negativní - Layla. Hlavní hrdinka, která mi pila krev už od samého začátku. Nesedla mi, ale to přisuzuji tomu, že já si nepotrpím moc na humor, který je velkou součástí Layly. Ono ty její ironické poznámky to mnohdy spíše kazily, než tomu napomáhaly. Ze začátku jsem s ní nebyl schopen vůbec soucítit a kdyby se jí něco stalo, tak by mi to snad ani nevadilo. Od půlky příběhu se toho moc nezměnilo. Jen příběh nabral trošku více směr, ale Layla byla stále – mně – nepříjemná, nesympatická postava. Mně to přijde jako škoda, jelikož příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, i když měl chybky, nebyl vůbec špatný.
Ke konci knihy mě příběh chytnul asi nejvíce, jelikož konec byl přímo nabitý na další díl, na který jsem se vrhnul vzápětí. Už jen z důvodu, že jsem doufal, že druhý díl bude lepší.

(SPOILER) Hlavní hrdinkou druhé knihy není nikdo jiný než Sam Barnetová, hlavní hrdinka prvního dílu. Zápletka byla skvěle napsaná – narovinu jsem si nikdy nemyslel, že mě bude bavit odhalovat, kdo stojí za záhadnými vraždami a atentátem na trpasličí královnu.

Líbilo se mi, že vše se odehrává v Praze. Nějak mi to k tomu hezky sedlo, jelikož se říká, že Praha je magické město. Především to bylo hezky promyšleno, aby se normálnímu člověkovi nepodařilo dostat do té magické časti města.

Příběh byl rozhodně čtivý, napínavý a místy jsem se pousmál. Musím se ale pozastavit nad záporákem – moc často se nestává, abyste museli přemýšlet nad tím, že to co dělá, je špatné nebo dobré. Přemýšlel jsem, zda jeho jednání je doopravdy tak špatné, jak postavy okolo něho tvrdí, anebo je to oprávněné.



Tuhle sérii vřele doporučím každému, kdo miluje fantasy a detektivky. Pokud hledá kombinací obou - tady nesáhnete vedle.

2 13.04.2021

(SPOILER) Bývá pravidlem, že první díly jsou většinou slabší. Čtenáři nemají tušení, co mají očekávat a spisovatel nás musí nějakým způsobem se světem a hlavním hrdinou seznámit. Já jsem se vcelku bál, že celá kniha bude pojatá v duchu detektivky a fantasy bude utlačována někde v pozadí. To se nestalo. První půlka knihy je spíše detektivní, ale v půlce se to přehoupne do akčního fantasy. V druhé půlce se příběh četl prakticky sám - stránky mi doslova mizely pod rukama, jelikož jsem za každou cenu chtěl vědět, jak to s hlavní hrdinkou Sam dopadne, zda přijde na to, kdo ji chce neustále zabít a zda se vysvětlí záhady, které během příběhu vyplývaly na povrch.

Vypíchnu zde jednu věc, která mi přišla úsměvná – elfy. Asi všichni známe elfy, ať už ze Středozemě nebo z Alagaësie. Byli zde vyobrazeni jako mocné postavy budící respekt. V téhle sérii jsou vyobrazeni jako někdo, komu se nedá věřit a nejlépe se od nich držet co nejdál.

13.04.2021

(SPOILER) Kniha I – Spoločonstvo: Zrod vlčie bojovníčky
Prvně co jsem otevřel první knihu, byl jsem mírně zmatený, co se děje. Přišlo mi, jakoby kdybych velký kus knihy někde ztratil, ale přibývajícími stránkami jsem se začal více chytat a příběh mně začal mírně připomínat jednu dystopickou knižní sérii. Řeč je tu o Divergenci, ze které si autorka zřejmě brala velkou inspiraci. Abych své tvrzení zdůvodnil: Příběh se odehrává ve světe, kde jsou tři kmeny lidí, kteří se mohou přeměnit na zvířata. Jedná se o myši, havrany a vlky. Každý z nich má velice specifickou charakteristiku. Myši si vystačí s málem, zároveň rádi pomáhají ostatním. Odevzdanost. Havrani dohlížejí na tzv. společenstvo, neměl jsem s nimi moc velkou možnost se seznámit, ale je bych přirovnal k sečtělosti. Pak tu jsou samozřejmě vlci. Všichni jistě známe, jací vlci jsou. Zde byli vyobrazeni jako někdo, kdo se ničeho nebojí. Vlci proto putují do…. Neohroženosti!

Dobrá, možná jsem se nechal trošku unést. Na začátku mě to dost štvalo, abych řekl pravdu. Časem jsem to ale vypustil z hlavy a díky tomu jsem si mohl naplno užít tenhle bezva příběh. Bavilo mě číst si o (ne)všedním životě hlavní hrdinky, které se změnil život díky tomu, že přestoupila od myší k vlkům a stala se výjimečnou vlčicí. Nebojte, celá knížka opravdu není jen o jejím (ne)všedním životu ???? Zlom ale přijde zhruba až v půlce, kdy už máte alespoň trochu ponětí, jak svět funguje.

Snad poprvé se mi naskytla možnost seznámit se s „lidskou“ hrdinkou, která pořád nebrečí nebo zvládne úplně všechno sama. Tohle moc oceňuji! Pomocnou ruku ji vždy nabídla její svorka (já ten český název fakt nepoužiju!), přítel a nebo další vedlejší postavy(spoiler.. všechny vedlejší postavy jsou úžasné). Jejich nepřátelé jsou Venátoři, jinak zvaní lovci. Prostě banda můžu na steroidech co loví vlky. Ich-forma tomu všemu dodávala svěží nádech, zamilujete si číst Raine (skloňování…) myšlenky a pocity. Zároveň bych moc rád vytkl, jak fungovala „vlčia svorka“ (pokud to mám špatně napsané, nezabíjte mě!). Zachovala se zde hierarchie, která funguje i ve skutečnosti. To se mi moc líbilo ♥ Akorát mám otázku. Když se přemění na ty zvířata, co se stane s oblečením? ????

Já osobně k příběhu nemám co dodat ???? Od nějaké padesáté strany jsem měl problém knihu odložit. Neuvěřitelně mě to vtáhlo a nechtělo pustit ven. Nedivím se, já totiž miluji vlky. Čtení příběhu, kde hlavní hrdinka je člověk, co se může přeměnit na vlka.. To jsem už delší dobu potřeboval. Několikrát jsem si šel zkontrolovat, jestli je autorce opravdu 22 let :D Nevěřil jsem tomu a doteď nevěřím. Tenhle příběh měl všechno, co já potřebuji k dobrému příběhu.
Úžasný svět s minulostí, „lidská“ hlavní hrdinka a mnoho skvělých vedlejších postav.



“Na utrpenie druhých sa ľahko zabúda.”
― Laura Ensi, Spoločonstvo II. – Zrod vlčieho impéria


Kniha II – Spoločonstvo: Zrod vlčího impéria
Po konci prvního dílu jsem musel ihned začít druhý díl. Ten už je více zaměřený na to, co se stalo v minulosti a má to dopad na přítomnost. Ani náboženská stránka zde nejde moc stranou. Objeví se zde spousty jmen nejen z antických mýtů, ale i severských. Co je lepšího, než antičtí bohové a vlci?

Pokračujeme ve stopách hlavní hrdinky Raine, která se snaží splnit svůj osud společně s přáteli a se svorkami z ostatních koutů světa.

(!SPOILER! Ruská svorka byla stejně nejlepší ????)

Podaří se jí to ? Naplní svůj osud?

Nerad bych se zde opakoval, jelikož i druhý díl série je naprosto úžasný! Asi nechcete znovu číst, co jsem napsal o pár řádků výše, proto názor na druhý díl bude poněkud kratší. Já žádné výtky k druhé knize nemám, čtení jsem si moc užil a vůbec bych se nezlobil, kdyby byl i třetí díl ????


Čtivost, humor, vlci a přátelství jsou zaručeni!

03.03.2021

Kniha I – Spoločonstvo: Zrod vlčie bojovníčky
Prvně co jsem otevřel první knihu, byl jsem mírně zmatený, co se děje. Přišlo mi, jakoby kdybych velký kus knihy někde ztratil, ale přibývajícími stránkami jsem se začal více chytat a příběh mně začal mírně připomínat jednu dystopickou knižní sérii. Řeč je tu o Divergenci, ze které si autorka zřejmě brala velkou inspiraci. Abych své tvrzení zdůvodnil: Příběh se odehrává ve světe, kde jsou tři kmeny lidí, kteří se mohou přeměnit na zvířata. Jedná se o myši, havrany a vlky. Každý z nich má velice specifickou charakteristiku. Myši si vystačí s málem, zároveň rádi pomáhají ostatním. Odevzdanost. Havrani dohlížejí na tzv. společenstvo, neměl jsem s nimi moc velkou možnost se seznámit, ale je bych přirovnal k sečtělosti. Pak tu jsou samozřejmě vlci. Všichni jistě známe, jací vlci jsou. Zde byli vyobrazeni jako někdo, kdo se ničeho nebojí. Vlci proto putují do…. Neohroženosti!

Dobrá, možná jsem se nechal trošku unést. Na začátku mě to dost štvalo, abych řekl pravdu. Časem jsem to ale vypustil z hlavy a díky tomu jsem si mohl naplno užít tenhle bezva příběh. Bavilo mě číst si o (ne)všedním životě hlavní hrdinky, které se změnil život díky tomu, že přestoupila od myší k vlkům a stala se výjimečnou vlčicí. Nebojte, celá knížka opravdu není jen o jejím (ne)všedním životu ???? Zlom ale přijde zhruba až v půlce, kdy už máte alespoň trochu ponětí, jak svět funguje.

Snad poprvé se mi naskytla možnost seznámit se s „lidskou“ hrdinkou, která pořád nebrečí nebo zvládne úplně všechno sama. Tohle moc oceňuji! Pomocnou ruku ji vždy nabídla její svorka (já ten český název fakt nepoužiju!), přítel a nebo další vedlejší postavy(spoiler.. všechny vedlejší postavy jsou úžasné). Jejich nepřátelé jsou Venátoři, jinak zvaní lovci. Prostě banda můžu na steroidech co loví vlky. Ich-forma tomu všemu dodávala svěží nádech, zamilujete si číst Raine (skloňování…) myšlenky a pocity. Zároveň bych moc rád vytkl, jak fungovala „vlčia svorka“ (pokud to mám špatně napsané, nezabíjte mě!). Zachovala se zde hierarchie, která funguje i ve skutečnosti. To se mi moc líbilo ♥ Akorát mám otázku. Když se přemění na ty zvířata, co se stane s oblečením? ????

Já osobně k příběhu nemám co dodat ???? Od nějaké padesáté strany jsem měl problém knihu odložit. Neuvěřitelně mě to vtáhlo a nechtělo pustit ven. Nedivím se, já totiž miluji vlky. Čtení příběhu, kde hlavní hrdinka je člověk, co se může přeměnit na vlka.. To jsem už delší dobu potřeboval. Několikrát jsem si šel zkontrolovat, jestli je autorce opravdu 22 let :D Nevěřil jsem tomu a doteď nevěřím. Tenhle příběh měl všechno, co já potřebuji k dobrému příběhu.
Úžasný svět s minulostí, „lidská“ hlavní hrdinka a mnoho skvělých vedlejších postav.



“Na utrpenie druhých sa ľahko zabúda.”
― Laura Ensi, Spoločonstvo II. – Zrod vlčieho impéria


Kniha II – Spoločonstvo: Zrod vlčího impéria
Po konci prvního dílu jsem musel ihned začít druhý díl. Ten už je více zaměřený na to, co se stalo v minulosti a má to dopad na přítomnost. Ani náboženská stránka zde nejde moc stranou. Objeví se zde spousty jmen nejen z antických mýtů, ale i severských. Co je lepšího, než antičtí bohové a vlci?

Pokračujeme ve stopách hlavní hrdinky Raine, která se snaží splnit svůj osud společně s přáteli a se svorkami z ostatních koutů světa.

(!SPOILER! Ruská svorka byla stejně nejlepší ????)

Podaří se jí to ? Naplní svůj osud?

Nerad bych se zde opakoval, jelikož i druhý díl série je naprosto úžasný! Asi nechcete znovu číst, co jsem napsal o pár řádků výše, proto názor na druhý díl bude poněkud kratší. Já žádné výtky k druhé knize nemám, čtení jsem si moc užil a vůbec bych se nezlobil, kdyby byl i třetí díl ????


Čtivost, humor, vlci a přátelství jsou zaručeni!

03.03.2021

Knihy jako tato, nejsou můj denní šálek kávy. Řekl jsem si, že je načase vyzkoušet něco nového!
A ano to i vcelku klaplo.

Když jsem otevřel balík a v něm viděl knihu, která má 171 stran, nevěřil jsem, že se dokáže příběh rozvinout. Na knihy, které mají pod 300 stran se dívám dost skepticky. Zde jsem se ale mýlil.
Příběh se krásně rozvinul, I když by mohl být určitě delší!

K příběhu jako takovému bych měl jen dvě výtky: občas jsem se ztrácel, z jakého pohledu je příběh psaný. Třeba je to chyba na mé straně (píše člověk, co si celou knihu Eragon myslel, že Safira je člověk????‍♂️????).
Na jedné straně se změnil čas z minulého na přítomný, což mě na chvíli zarazilo. Naštěstí to bylo jen chvilkové. Příběh jako samotný rozhodně špatný nebyl. Jednalo se spíše o příběh ze všedního života se špetkou detektivního prvku.
Příběh se mi líbil také proto, že nad ním člověk nemusel moc přemýšlet(a nic ve zlém!) . Vypnul jsem a četl. Děj se posouval opravdu rychle a bez větších zádrhelů.
Osobně si myslím, že to spíše čtení na jedno odpoledne než na týden (což je má chyba).

Pokud hledáte příběh s menším množstvím postav, u kterého nemusíte moc přemýšlet a radši byste "vypli" a odpočali si u nějaké hezké romantické knihy ze všedního života s trochou detektivky, tak tahle kniha je přímo pro vás!

"Hrdinství je boj za to, co miluješ"

Ke knize mám jen pár drobností :

1) Mapa
Když se řekne fantasy, kromě toho, že si vybavím elfa na drakovi, vybavím si i mapu. A ta mi tu chyběla. ???? Je to sice jenom drobnost, ale za mě k fantasy vždy patří mapa. Padlo zde spousty krásných názvů měst, vesnic, skal, hor.. K lepšímu zorientování by přispěla mapa.

2) Postavy
K postavám mám jen jednu výtku. Když šly něco udělat, nezeptaly se "Proč bychom to měli dělat." Prostě to udělaly. Možná to myslely vždy dobře, ale z mého pohledu na to šly po hlavě. Chápu, že měly dobré úmysly, ale ta otázka mi zde chyběla.

A teď k pozitivní stránce :

1) Svět
Ten svět - to bylo něco úžasného!
Bál jsem se, že skončím někde v přítomnosti, kde se nikdo nestará co bylo v minulosti. Nestalo se tak. Minulost byla krásně promyšlená a vysvětlená. Rozdělení světa na věky byl opravdu skvělý nápad.

Další úžasnou věci byly názvy měst a vesnic. Ty mi přišly velice originální!

2) Fauna a flóra
Jsem rád, že jsem se zde našel i originální tvory a ne jen elfy, trpaslíky či obry. Lomse už fakt z hlavy nedostanu ???? I když jich zde moc nebylo, bylo pěkné narazit i na těch pár nových druhů.

Líbil se mi i pohled z nepřítelovy strany, kde bylo ukázáno, že i nepřítel je člověk.
Děj se vůbec nevlekl, ale zhruba od dvou sté stránky se to četlo samo. K ději bych podotkl jen jednu věc - myšlenka, že v rodině je síla, tu byla úžasně podána.

Jsem moc rád, že jsem měl možnost si přečíst tuhle knihu!

Možná je hotentotské určitě věci ignorovat, ale pomáhá to soustředit se na to důležité.

Poslední dobou si všímám, že se po mých oblíbených knihkupectví začínají objevovat sekce "osobní rozvoj". Když jsem byl menší, dal bych ruku do ohně za to, že tam nebyly, a nebo byly, ale někde schované. Lidé se snaží i nadále rozvíjet, což není nikdy na škodu. Pokud uvažujete o knize, která by vám dala jiný pohled do života, tak tuhle knihu doporučuji
~~~
Na začátku knihy je přirovnaný proces tvoření sebe sama na proces výroby čokolády. Díky tomu jsem to byl schopen lépe pochopit a zároveň zjistil, že za výrobou čokolády je více práce, než jsem si prvně myslel.
V celé knize je několikrát zmiňované, že bychom vše neměli brát jako samozřejmost. S čímž po přečtení plně souhlasím. V knize toho najdete ale mnohem, mnohem více.
Samotná kniha je obohacena o autorovy osobní příběhy a cvičení, nad kterými se musíte zamyslet. Jakmile nad nimi popřemýšlíte, uvědomíte si spoustu nových věcí. Co vás například dělá šťastnými?
Z knihy jsem si odnesl jednu věc - musím chtít. Pokud chci žít šťastně, musím chtít. Mohu přečíst miliony knih, ale pokud nebudu chtít, nic se nezmění.