1alena1 komentáře u knih
Krásná čeština, dobře popsané příběhy jednotlivých postav, ale ... na můj vkus příliš smutné, temné, depresivní, některé nepříjemné a zvláštní postavy. Docela mě překvapuje a zdá se mi, že naši mladí autoři (např.Třeštíková ml., Bolavá..) vidí na životě to horší, pesimistické. A já, prošlá socialismem, si myslím, že teď je mnohem více naděje na to žít lépe a radostněji, ale musí se proto něco udělat. Tak příště něco více úsměvného.
Kniha mě nadchla. Paní Třeštíkovou (starší) mám velmi ráda, obdivuji její časosběrné dokumenty a tak jsem se na rozhovor s ní těšila. Velice příjemné je, že pan Kosatík ji dobře zná a proložil své otázky i svými názory na jednotlivé počiny paní Heleny. Skromnost a upřímnost jsou hlavní pozitiva paní Třeštíkové a jsou cítit z celé knihy. Na nic si nehraje, přizná chyby - každý jsme člověk chybující - o svých dokumentech hovoří se stejnou láskou jako o své rodině. Moc bych si přála s touto úžasnou paní potkat. A také nesmím zapomenout poděkovat za stejně upřímnou výpověď o svém minipůsobení v pozici ministryně kultury. Velice dobře chápu, proč to vzdala. V politice pro tak slušné lidi není mnoho místa. Velké poděkování za tuto knihu, měla jsem jí vypůjčenou, ale napíšu si Ježíškovi, protože ji chci vlastnit.
Výborná knížka pro střední a vyšší věk, mládí nemůže pochopit (nechci urážet mladé čtenáře, moc si vážím, že čtou), ale k takové knize se musí dospět.
Nádherná knížka pro ženy!!! Na Světu knihy jsem si dala výtisk podepsat od autorky a moc mě mrzí, že jsem v té době knihu ještě neměla přečtenou, ráda bych jí poblahopřála k tak úžasnému dílku a okamžitě jdu shánět další čtení od autorky. Na svůj mladý věk je tato knížka velice "moudrá", skoro by to měla být povinná četba pro ženy, které mají se svým sebevědomím trošku problém. Nechci se rozepisovat o jednotlivých příbězích, dost již bylo naznačeno v předešlých komentářích,ale vřele doporučuji k přečtení.
Po první knížce Michaely Klevisové jsem okamžitě pátrala po další a nezklamala, opět velmi dobře čtivá česká krimi, jsem ráda, že jsem čistě náhodou spisovatelku objevila a budu doufat, že se její krimi budou rychle množit, ale ne na úkor kvality. Doporučuji.
Nejsem obdivovatelka M.V., ale sama bojuji s jednou z nejhrozivějších nemocí, která existuje (pevně doufám, že s úspěchem) a tak mě zajímaly pocity spisovatele. Plně chápu jeho věčnou otázku "proč já", která tam není vyřčena, ale stále nás provází - myslíme si, že si to opravdu nezasloužíme. Nezasloužíme, ale nic s tím nenaděláme. Je to těžké naučit se žít s určitým "omezením", také mi to někdy nejde, ale jindy jsem šťastná, kolik je na světě krásných věcí i s tím "omezením". Knížka mě nezklamala, ale ani nijak výrazně nenadchla. Jsem ráda, že ji Michal napsal a jsem ráda, že si jí spousta lidí přečte. Jen mi tam trošku vadí, několikrát opakovaná otázka "kdo to zaplatí" - přesto neustále chodí na obědy a večeře do dost dobrých restaurací a žije si nad poměry většiny obyčejných lidí, kteří si kupují jeho, s prominutím, předražené knížky. Většina národa se na jídlo do restaurace dostane jen při nějaké příležitosti oslavy a jinak si musí s finančním rozmyslem vařit denně sám a jezdíme ojetými auty často nejlevnějších značek. Michalovi V. přeji hodně zdraví i štěstí a hlavně umění radovat se z maličkostí !!!
Přestože měla hlavní hrdinka život velice, velice složitý a v různých obdobích velmi těžký, kniha celá působí laskavě a mile. Také jsem si prožila spoustu drsných momentů a našla jsem tam často paralelu se svými zkušenostmi. Proto musím potvrdit pravdivost, autentičnost situací a lidských charakterů, které kolem sebe měla hlavní postava, je to uvěřitelné, výborně napsané. Také si myslím, že je to nejlepší dílo spisovatelky (i když jsem všechny nečetla, tak z těch, které znám, určitě). Moc doporučuji.
Tuto knihu by si povinně měla přečíst každá učitelka, která si stěžuje na to, jaké dneska jsou "hrozné" děti a myslí tím děti jen rozmazlené a nevychované rodiči. Je zde perfektně ukázáno na jednotlivých situacích, že učit problémové děti může jen člověk, který k tomu má nadání a je ochoten obětovat část svého života, soukromí. Učitelské povolání se nemůže dělat jen proto, že jsou dlouhé volna, prázdniny atd., učitelka musí hlavně děti milovat, jinak to nejde. Kéž by se narodilo více takových pedagogů jako je Torey L. Hayden, a kéž by nechtěné, nemilované a životem těžce zkoušené děti takovou pedagožku potkaly, jedině to je může v budoucnosti zachránit. Úžasný příběh úžasné autorky.
Vzhledem k tomu, že jsem přečetla obě předcházející knihy Tomáše Etzlera, věděla jsem do čeho jdu a jen jsem se těšila. A právem. Bavilo mě to, Čína je tak strašně velká, specifická, hrozná, zajímavá a má mnoho dalších přívlastků, takže číst o ní je dobrodružství a napsáno novinářem, který se účastnil tolika zajímavých natáčení, to je opravdu lahůdka. Doporučuji k přečtení úplně všem, kdo si neustále stěžuje a na všechno u nás nadává.
Nikdo, kdo nezažil, ať nesoudí chování druhého. Dcera se zachovala dle mého správně. Je to strašně těžká situace, kdy chcete svému blízkému člověku co nejdéle zachovat "normální" život a kdy je ten den, kdy už to dál nejde, je pro všechny nesmírně těžké posoudit. Bohužel díky prodlužujícímu se věku dožití (což je dobře) se nemoci tohoto typu vyskytují více než dříve. Je moc dobře o tom vědět co nejvíc a snažit se pochopit. Skutečnost je ale vždy mnohem těžší ......
Děkuji za tuto knihu.
Příjemná kniha na dovolenou, nenáročné čtení, vzpomínka na devadesátky.
Moc se mi kniha líbila (všechny od autora jsou velmi čtivé). Poslední dobou knih s tématem sudetských problémů je několik, ale nevadí mi to, je dobré si tuto dobu připomínat. Žijeme době, která není zrovna jednoduchá, ale naši předci to měli mnohem složitější. Poutavé vyprávění, doporučuji k přečtení.
Není to na 100%, některé věci mi přišly trochu nereálné, ale nedá se upřít, že tato spisovatelka umí čtenáře tak vtáhnout do knihy, že se nedá přestat. To je typ knížky, kdy jsem schopná číst i na úkor "neumytého nádobí" či spánku.
Zpočátku jsem se bála velkého množství postav, se kterými jsme se v prvních kapitolách museli seznámit, ale brzy jsem se zorientovala. Všichni tam měli své místo a svůj důvod. Na to jak je autor mladý, se dílo myslím povedlo. Pěkně popsaná láska k místní drsné krajině Krušných hor. Je mi sympatické, když někdo lne k "rodné hroudě" nebo si zamiluje místo a lidi, kde se rozhodl žít. Popsána těžká doba, nikdy neškodí si připomenout, čím si prošli naši předci. Hned se zastydím za všechny, co nyní na všechno "brblají"!
Shrnutí toho, co všichni (skoro všichni) známe, bohužel. Čím dál více je kolem nás těch mazánků a těch maminek-služek, to není dobře !!!!!!
Jak už tady v komentářích bylo několikrát napsáno, souhlasím s tím, že jsem několikrát začala s myšlenkou, že to nedám, náročný začátek. Ale na doporučení kamarádky, že je to úžasná kniha, jsem se prostě dostala přes ten "složitý začátek" a kniha to úžasná opravdu je. Je taková úplně jiná a zvláštní. Autor si dal hodně práce - a za to díky - se seznámením určité skupiny emigrantů v daném období v Paříži. Zajímavé osudy, zajímavý klub. Klobouk smekám i před překladatelkou. A děkuji náhodě, že mi tuto knihu přivedla do cesty.
Nejsem chovatel žádného "domácího mazlíčka", ale nechápu jak si někdo může pořídit zvířátko a potom mu ublížit. Dobře, že se o tom píše, mluví a měl by mít každý oči otevřené, aby se v našem okolí nic podobného nemohlo stát.
Zajímavý osud jednoho koutu v Česku, určitě to musí být srdcovka obyvatelů kraje, kterého se tento příběh týká. Ač z daleka, moc mě to bavilo. Nebylo to asi lehké v příhraničních oblastech v dobách, kdy se psaly dějiny a je moc zajímavé se o těchto osudech dozvědět.
Dokonalá kniha o krásné křehké duši, četla jsem ji pomalu po částech a užívala si té atmosféry Petrkova, kam se opravdu chci podívat pro genius loci tohoto "konce světa". Obdivuji tvorbu umělců této generace v jejich bídě, úplně jsem se styděla za svoji narvanou lednici, když jsem četla o té nouzi těchto rodin. Velký obdiv a úcta !!!
Je mi moc líto, že jsem se nezajímala o tento osud dříve, dokud oba synové žili - je hrozné jak se minulý režim snažil zničit jejich život donucením živit se nekvalifikovanými činnostmi. Smekám před nimi, zlomit se nenechali, ale měli život velmi těžký, přesto mnohem bohatší a kultivovanější než ti duševní chudáci, kteří jim ztrpčovali bytí. Při tomto vyprávění si člověk připomene bezvýchodnost tohoto úseku našich dějin, skláním se hluboce před všemi, kdo byli přesto schopni vytvořit a předat budoucím generacím něco tak oduševnělého. Děkujeme.