Alena_S komentáře u knih
Moc poučná kniha, do dnešní doby můžu jen doporučit. Není to druhá Digitální demence, kde se jen nekompromisně brojí vůči vší elektronice. Autor naopak dovede jednotlivé části problematiky nejen odsoudit, ale i probrat z více úhlů a vysvětlit, občas i celkem vtipně (např. dnešní honbu některých lidí za „lajky“ vysvětluje touhou zděděnou z pravěku, kdy samotáře nepřijaté skupinou čekal smutný konec). Jen si místy protiřečí, jestli něco škodlivé je/není/občas. Ale aspoň si z toho vezme každý své.
Reportáž má zajímavou zápletku, dobré zpracování, a mohla by být opravdu poutavá, jen kdyby, jak píše Palivo, zkrátili všechnu tu Poštu pro tebe. (Nevyznělo by to pak, jako když se z komára na holandské klinice dělá velbloud.)
Ano, je to krásný a citlivý vhled a autorovi patří dík za to, že se s námi o své nitro dělí. Přesto musím souhlasit i s názorem pana Losa. Proč? Při editaci textu museli ve skladbě něco podstatného opomenout. Když totiž napíšu "Dělám problémy. Y-krát tytéž dokola. Určitě jsem z toho smutnější než vy, tak laskavě neremcejte." - tak za to prostě nemůžu (!) napsat: "No nejsme skvělí?" To pak fakt nevyzní v souladu s tím, co se kniha snaží sdělit.
Jeden velký háček: vydržet do půlky. Škoda, že tu knížku předtím trochu neucelili. Autorčin humor mě bavil (i když až tak blboučkou ze sebe dělat nemusela, když není), ale all that czenglish mi spíš než blog připomíná, jak jsem v patnácti ukazovala svému deníčku, co už umím anglicky, a hlavně si od někoho, kdo procestoval svět, slibujete víc, než že kam přijeli, tam se najedli… Až od poloviny se konečně dočkáme moudřejších informací o její práci, všedním dnu a místech, která navštívila.
Kniha je jedním slovem hezká. Snadno se čte. Je krásná na pohled. Pobaví, osvěží. Aktéři jsou sympatičtí a názorní (jen Michelle místy moc tlačí na pilu, např. že ji baví... filmy pro dospělé... budiž jí přáno, ale stačilo by to zmínit 1-3krát, víc už je moc...) a bude fajn, pokud se spolu zase někdy pustí do dalšího díla.
(Svatopluk + Rostislav = Pat a Mat) + Blanka = nevím, asi Simpsonovi. Docela čtivá kniha o tom, kolik dovede jeden člověk otrávit lidí ve svém okolí, na které střílí ukřivděnost jako dikobraz ostny.
Doporučím spíš těm, kdo s (anti)utopiemi začínají, jinak je struktura příběhu předvídatelná. Jako varování, kam se nechceme dostat, ale dobré. Ale je tu jedna výborná neobvyklá věc, a tou je hlavní postava - nejde jen o systémem klasicky semletého sympaťáka, hlavní hrdina je a zůstává oslem ve stylu Arnieho J. Rimmera, docela jsem se i těšila, až básník přijde o iluze :-)
Měli by k tomu dávat nějaký příbalový leták s varováním, protože... Au. Prostě AU.
Většinu knihy jsem si říkala: To je dobře, že je napsaná. Tam jsou věci, co neškodí si jednou za čas připomenout.
A najednou tam mimozemšťané. A ta zápletka k tomu.
Ne, vážně, běžte se na to podívat. Nebo radši naopak dočtěte jen k té kapitole. Mně to tedy dojem zkazilo od "celkem rozumné" k "Irenko, proč?"
Nečekala bych , že potkám knihu o vlcích, u které se budu skoro pořád smát, a vlka, kterého jde nazvat sladkým - a pak jsou tu tahle kniha a strýček Albert. A protagonista, který je taková Bridget Jones severské tundry a nebojí se to přiznat :-) Nádherné čtení, ať už o vlcích víte málo nebo hodně. Škoda jen toho epilogu. My lidi jsme hrozné plémě.
Kniha má krásnou úpravu a pokud hledáte rozhovory s opravdu (!) neobvyklými lidmi, je pro Vás ta pravá. Autor volí otázky dobře a plynule. Ale ti aktéři mi přijdou trochu nešťastné "seřazení" a asi i zvolení; hned první pán je tak zvláštní případ, že se čtenář může leknout hned zkraje, a většina ostatních je na tom podobně. Tady bohužel musím souhlasit se zdejšími kritickými komentáři.
Ženská vydrží ne "jako kůň" - ještě víc. Paní vydržela a překonala neskutečné věci, a našla přitom víru a oporu ve svých dětech. Navíc, psaní je v základu terapie, ale sdílet tyto zkušenosti prakticky v přímém přenosu chce odvahu. Kniha jako celek se proto občas opakuje, ale stejně jsem byla zvědavá, jak to s nimi dopadne.
Vím, že je ošklivé to srovnávat. Ale nemohla jsem nemyslet na vdovce z Pršení, jak celé dny volá na své jedno zdravé dítě truchli, sakra! a nemá ani jednu ovci.
Je to výborné, vtipné a poučné. Chvílemi trochu zdlouhavé, ale dávám všech pět, ať si to přečte co nejvíc lidí. Blankica si je zaslouží, za svou práci i za prokázané nervy!
První kniha oblíbeného autora, z které jsem nejdřív měla dojem, že se v tom jen plácá. Pak si řekne: Už vím, jak dál - z 1.dílu mi zbylo pár postav, které ještě nepotkalo selhání ani tragédie, tak hurá na ně!
A z Medvědína, který jsem zbožňovala, je Velký Buranov. South Park bez vtipů.
P.S. Asi není fér nazývat někoho xenofobem jen proto, že ze změn neskáče radostí. Ale jak vůbec může přežívat celá obec s mentalitou omezenou na "Au, něco se děje, musím rychle myslet jen na hokej! Á, zase problém, pomoc, ještě víc se soustředit na hokej!"
Jak se ti lidi vůbec dovedou obléct a najíst???
A slyšela jsem, že bude 3.díl. Potěš koště. Budiž. Mě South park neděsí. :-)
Paní zažila spoustu koček a situací, a milé i dojemné příběhy, které z nich sepsala na ukázku, se mi tam líbily nejvíc. (Zachytila i pár skvělých obrázků) Škoda, že jich není celá kniha.
Myslím totiž, že člověk vědoucí, že i zvířátka mají city, se v první třetině nic moc nedozví a přijde si na své až časem, a kdo tomu nevěří, po knize beztak nesáhne.
Zápletka je výborná, ale v trochu obsažnějším ději by obstála lépe. Takhle mám dojem, že a) už jsem to někde viděla a b) druhý díl bude totéž. Ale zkusím ho, abych viděla, jak to s tím robo-klukem ušatým bude dál, a třeba překvapí.
Jak poznáte, jestli ještě máte trpět tiše nebo už je na všechno pozdě? Jak dlouho lze čerpat literární inspiraci z toho, že rodič chlastal? Paní DeVigan Vám na to ochotně odpoví. Nic víc, nic míň. Opět.
Byla to milá knížka; i když ke konci smutná, sedla mi víc než Budžes. Ilustrace mi trochu připomněly Mikulášovy patálie, to beru jako další plus. Zkusím si přečíst i něco od jejího táty, ale sympatický mi po téhle knize asi nebude...
Tahle kniha mi sedla. I při velkém počtu obrázků je v ní hodně různých informací, výzkumů a rad.
Např. jde naučit mícu, že natažený prst jim má něco ukázat a ne nabádat k zahryznutí, za to děkuji :-)
Tak nevím. Knížka "Jen aby" se mi moc líbila, úderná, vtipná, sebekritická. Tahle mi přišla jako chlubivá sonda do idyly zaopatřeného seniora. Možná do toho musím ještě dorůst..? Nejčastěji mě rozesmívaly pauzy na reklamy na podprsenky. Ale dobře, taky třeba scéna se stěračem.