alena1228 komentáře u knih
Kniha Nadechni se podruhé je naprosto skvělý román, který je jako ze života. Opravdu silné téma, které je podáno citlivě, i svým způsobem syrově.
Příběh začíná vyprávěním mladičké Miriam, která už začíná tušit, že s jejím manželstvím to nebude úplně růžové. Vzpomínkami se pak vrací do minulosti a nejprve hledá chybu sama v sobě, než jí dojde, že za vzniknou situaci vůbec nemůže.
Moc se mi líbí právě ty návraty do minulosti, kdy zjišťujeme pozadí celého příběhu a vztahy s manželem i s rodiči.
Kniha je velice čtivá a to nepřeháním, protože jsem ji měla přečtenou za jeden den.
Nutilo mě otáčet stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to s Miri dopadne.
V knize není mnoho postav, ale každá má svůj charakter, který se ale s postupem času vyvíjí a mění. Nebo už takoví byli všichni od začátku?
Miri má jen nejlepší kamarádku Bublinu a násilnického manžela, od kterého se rozhodne odejít. Podaří se jí najít další přátele a ochránce?
Společně s malým synkem se vydává na cestu s nejistým výsledkem.
Nenudila jsem se ani chvilku, jen jsem s napětím očekávala, jak to dopadne a samozřejmě jsem držela hlavní hrdince palce.
Ke konci jsem danou situaci trochu odhadla, ale to konečnému výsledku vůbec nevadilo. Konec je otevřený, třeba se dočkáme pokračování.
Román se mi velmi líbil, dávám pět hvězdiček a to zcela oprávněně.
Opět naprosto brilantní a čtivá detektivka z pera Arnaldura Indridasona, další kniha ze série s mým oblíbeným Konrádem. Konrád má smysl pro spravedlnost i pro humor, instinkty, které ho vedou tím správným směrem.
Konrád, bývalý policista, dnes detektiv na volné noze v důchodu, řeší stále vraždu svého otce, která mu nedá spát. Ač by jeho otec lump a mizera, přesto chce chce Konrád dojít k rozuzlení případu. V pátrání mu pomáhá známá Eygló, se kterou je spojil osud dobou otců. Eygló má zvláštní schopnosti, které Konrádovi pomáhají při pátrání.
Kniha řeší i další případ, kdy je objevena zazděná kostra v jednom ze starých domů. Kdo je ten člověk a proč byl takto odstraněn?
Kapitoly jsou svižné, líbí se mi střídání postav ve vyprávění. Konrád tentokrát řeší i své soukromé a rodinné záležitosti, vztah k synovi Hugovi, zemřelé ženě i bývalé přítelkyni. Vypadá to, že smrt otce bude už konečně úspěšně vyřešena. Policie ale hází Konrádovi klacky pod nohy, než aby s ním spolupracovala. Spíše naopak-kolegové mu příliš nedůvěřují.
Moc se mi líbí dějová linka, kdy se vracíme do doby před padesáti lety a sledujeme osud Elisy a jejího manžela Stana.
Elisa, která žije ze Stanem, to nemá vůbec jednoduché. Do toho se jejich kamarádi vloupají do osamělého domu, kde ukradnou šperky a fotografie. Jenže dotyčný je chce dostat za každou cenu zpátky.
Tím se rozjíždí velký případ, kdy se ve finále střetne minulost a přítomnost a vše dává najednou smysl.
Knihu jsem si velmi užila, hodnotím opět pěti hvězdičkami, protože to nejde jinak. Postavy nejsou černobílé, prostředí je dobře vykresleno. Vše do sebe přesně zapadá. Oběť jsem z počátku neodhalila, což je u mě co říct.
Celá tato série je velmi povedená, doporučuji číst knihy postupně. Rozhodně ale čtenář o nic nepřijde, když začne touto knihou. Vše je v ní vysvětleno a čtenář se v ní neztrácí. Severské detektivky mám celkově ráda, zvykla jsem si na severská jména, do této knihy prostě patří. Jen si vždy zvykám na tykání všech, i cizích lidí. S každou knihou od tohoto autora se mi Konrád dostává víc a víc pod kůži a těším se na jeho další osudy a případy.
Kniha Vrahův učeň je opět vynikající, velmi čtivá a zdařilá detektivka z viktoriánské doby.
Opravdu mě baví popisy ponurých uliček Londýna zahalených do mlhy a osudů obyvatel, ať chudých či bohatých. Tleskám autorce, že vždy dokáže vystihnout atmosféru devatenáctého století a nelehkou dobu, která z lidí dělá zloděje, vrahy a intrikány. Tato autorka mě baví svou květnatou mluvou, naprosto dokonalým vykreslením charakterů osob, ale hlavně prostředím, ve kterém se ocitám při prvních řádcích. Syrovost, špína, chudoba tohoto prostředí a této doby. Vše je naprosto věrohodné, kdo má rád viktoriánské období a jak se žilo ve staré Anglii, ten si zajisté přijde na své. Prostředí bylo opravdu skvěle vykresleno, jako bych se tam právě ocitla-to se mi líbilo asi ze všeho nejvíce.
Příběh začíná nálezem mrtvé ženy v popelnici za restaurací. Kdo je ta žena proč ji tam někdo pohodil? Kdo měl zájem, aby nežila?
Je povolán policista Ben Ross, právě on je ten pravý k vyšetření spletitých zločinů. Z počátku se zdá, že se ocitnul ve slepé uličce, ale to by nebyl Ben, kdyby se nechal zastavit těžkým případem. Dozvídá se, kdo dívka byla a musí vyšetřit všechny možné podezřelé. Postupné rozkrývání zločinu, další odborníci a nové důkazy jsou přesně to, co Benjamin potřebuje. Ben je puntičkář a perfekcionista s dobrým srdcem, který chce za každou cenu dojít k vyřešení zločinu. Má správný policejní čich a intuici, stejně jako manželka, která mu zdárně sekunduje ve vyšetřování záhad. Elizabeth není zakřiknutá panička, která se drží doma, je to silná žena, která se hned tak něčeho nepoleká. Lizzie se pouští do vyšetřování a svým laickým pohledem a neotřelým chováním a názorem vnáší svěží duch do případu. Řekla bych, že v té době je nebývale moderní a odvážná. Nebojí se vyrazit do hostince jen se služebnou nebo se vydávat za charitu, aby se dostala do domu, kde je údajně vězněna mladá dívka. Chce pomoci jedné staré paní, která se kvůli dívce trápí. Každý den ji vidí z okna svého bytečku nad hostincem a zdá se, že dívka neopouští dům. Druhá linka případu je stejně zamotaná jako ta první. I přes částečný nesouhlas svého manžela se Lizzie pouští do akce. Nakonec tento její čin přinese hlavní zvrat v případu mrtvé dívky.
Vraha jsem opět neodhadla, rozuzlení bylo pro mě překvapením. Nemusí téct potoky krve, aby detektivka byla detektivkou. Autorce se to opravdu daří.
Za mě opět plný počet hvězdiček, klidně bych dala i víc. Těším se na další autorčinu knihu. Jsem zvědavá, jak si Ben a Lizzie poradí s dalším, jistě zapeklitým, případem.
Velmi čtivá kniha s překvapivým rozuzlením.
Autorku jsem do této doby vůbec neznala, hned si objednám její druhou knihu.
Tajemství domu v L. je spojením detektivky, thrilleru i románu. Měla jsem přečteno za dva dny. Zajímalo mě jak to dopadne, bavily mě dvě časové roviny vyprávění a příběhy všech hrdinů.
Kniha začíná vyprávěním Václava a Anny, kteří dávají vale Praze a stěhují se na vesnici, ke které má Václav blízko, prožil zde své dětství a dospívání. Anna se stěhováním nesouhlasí, ale z lásky k Václavovi se podvolí. Za plotem potkává podivného souseda a začíná strhující drama.
Druhou linií je vyprávění Jany a Jitky, kterým zemře nejbližší člověk. Každá se s tím vyrovnává po svém, hlavně Jana brzy po pohřbu chce navázat další vztah. Podaří se jí to, ale následky budou devastující pro všechny.
Jaké budou další osudy všech zúčastněných? Bude to jízda plná sexu, překvapení, her i tajemství. Nakonec se osudy všech protnou a vyústí v dramatický i nečekaný konec.
Opravdu mě to bavilo, i když nemůžu říct, kdo tam byl sympaťák a komu jsem fandila. Asi nejvíce Anně.
Intriky provázejí celou knížku, postavy se vyvíjejí, mnohdy k horšímu. Někdy jsem měla až husí kůži.
Myslím si, že se čtenář nudit nebude a určitě bude chtít vědět, jak to celé dopadne.
Za mě plný počet hvězdiček a už jsem natěšená na další autorčinu knihu.
I když je dle mého kniha určená spíše ženám, i muži si v ní najdou to své.
Vynikající a velmi zdařilá severská detektivka, která mi velmi připomněla staré anglické detektivky ve stylu Agathy Christie.
Kniha vypráví o čtyřech sourozencích, kteří si nejsou příliš blízcí, proto je překvapí pozvání nejstaršího bratra Ludviga, aby společně strávili Vánoce.
Lars se svou ženou Ellen, Leif a Louise se svou dcerou Linn. Vřelé přivítání Ludviga i se svou přítelkyní Catherine se zdá být příjemnou změnou po létech odloučení. Ovšem jen do okamžiku, kdy si je Ludvig pozve další den na rodinnou rozmluvu.
V domě tu noc dojde k vraždě a rázem jsou všichni podezřelí. Udělal to někdo ze sourozenců nebo se do domu vloupal někdo další s úmyslem si odnést Ludvigovy slavné obrazy?
Na to už musí přijít inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou.
Čím déle vyšetřování trvá, tím více se objevuje otazníků ve vyšetřování. Stalo se něco na schůzce nebo rodinná tajemství sahají mnohem dál? Jde o dědictví nebo o úplně něco jiného?
Případ se komplikuje a dochází i k dalším nečekaným událostem, které zamotají zkušeným vyšetřovatelům hlavu.
Kniha se mi moc líbila, je velmi čtivá a určitě všichni čtenáři budou chtít případ rozlousknout. Bavilo mě vyprávění z pohledu všech zúčastněných, každý má nějakého kostlivce ve skříni. Velmi jsem ocenila i prostředí knihy a starý dům, který jakoby vybízel k nepravostem. V poslední řadě mě zaujalo i vyprávění z minulosti, mám ráda, když se střídají časové roviny. Objevuje se zde ve větší míře i čas pandemie.
Autor věrohodně popisuje charaktery postav, nikdo není černobílý a všichni touží po uznání a lásce.
Já za sebe jsem velmi spokojena, dostala jsem všechno, co od pravé detektivky očekávám, i bez zbytečných potoků krve.
Líbí se mi tato série s inspektorem, kdy Barrbarotti je velký sympaťák, který díky svému umu i intuici zdařile vyřeší i ty nezamotanější zločiny. Zde mu velmi pomůže dopis z Mnichova.
Dávám plný počet počet hvězdiček, mám tohoto autora moc ráda, těším se, až vyjde další kniha.
Příjemná čtivá oddechovka, kde Alena Jakoubková opět ukázala, že romantické letní příběhy pro ženy jí jdou ze všeho nejlépe. U knížky jsem se bavila, zajímaly mě osudy všech hrdinů, byly skoro jako ze života.
Román začíná vyprávěním Joriky, která čirou náhodou najde dopis, který otřese od základu jejím, do té doby bezchybným, životem a manželstvím. Dlouho se s tím užírá, neví, co má dělat. Svěří se své nejlepší kamarádce Karolíně. I přes její rady, ať se na to zeptá svého manžela, na ní nedá a začne jednat.
Moc se mi líbilo umístění příběhu do okolí Blatné, protože toto město mám za humny, takže mi byla popsaná místa velmi blízká. Poté zasazení příběhu do Bretaně bylo také příjemným zpestřením knížky, protože z ní pak sálala letní pohoda a lehkost. Nejvíc jsem si užívala, když spisovatelka popisovala exotická jídla, úplně se mi sbíhaly sliny, nejsem tak dokonalá kuchařka jako Jorika. Je vidět, že manželům nechyběly peníze ani chuť zdravě jíst.
Kniha kromě hlavních hrdinů, Joriky a jejího manžela Tibora, pojednává z větší části i o jejich nejlepších přátelích-Karolíny a jejího manžela Pavla a o jejich třech dospívajících dětech.
Druhá polovina knihy se točí kolem jejich problémů, radostí i trápení. Trable se nevyhnou ani starší dceři Máše.
V knize je postav méně, čtenář se v nich neztrácí, každá z postav má svůj charakter, který se ale v průběhu knihy posouvá dál a určuje další vývoj.
Knihu jsem si moc užila, měla jsem ji přečtenou za tři večery, dokonce ani autorčino typické "Ach jo" a "Nu" mi tentokrát tolik nevadily, asi proto, že jich tam nebylo přehršel.
Moc se těším na další Alenčinu knihu, určitě si ji nenechám ujít. Dávám plný počet hvězdiček, byla jsem spokojena, dostalo se mi vše, co jsem očekávala a možná i něco navíc.
Super, super a zase super. U této knihy jsem se opravdu bavila a několikrát jsem se i nahlas zasmála. I když čtu spíše jiný žánr, tak kniha Poslední svobodný miliardář mi opravdu sedla a četla jsem ji s radostí a chutí. Téměř 400 stránek jsem měla přečteno za tři dny, je to opravdu taková příjemná oddechovka.
Kniha začíná vyprávěním hlavního mužského hrdiny, miliardáře Hayese.
Hayes je unavený mrzout, kterého už nebaví, jak mu matka dohazuje přítelkyně a je pod neustálým nátlakem žen, kterého chtějí získat. Vypraví se do svého soukromého sídla, kde si chce odpočinout. Ovšem netuší, že zde narazí na ženu jménem Begonie, která si dům pronajala. Jenže tento pronájem byl podvod a ona zde nemá vůbec být. Po vtipném seznámení dorazí i jeho matka s Amélií, která chce také Hayese ulovit. V tuto chvíli napadne Hayese, že ze situace může vytěžit a představí Begonii jako svou přítelkyni, aby měl klid. Přemluví Begonii, aby hrála jeho přítelkyni. Begonie ráda kývne, protože miliardářův bratr byl jejím idolem a navíc její asistenční pes Marshmallow zničil dost drahou sošku v domě. Tak začíná hra na falešnou přítelkyni. Může vztah založený na přetvářce ale fungovat?
Velmi se mi líbilo střídání vyprávění z pohledu Hayese a Begonie. Každý má na svět jiný úhel pohledu, Begonie je naprosto ztřeštěná optimistka, která ráda pomáhá všem lidem, kteří to potřebují. Byla mi velmi sympatická a moc jsem jí fandila. Takový nezáludný človíček plný dobra se jen tak nevidí. Dokázala ho najít i ve všech lidech, které potkala. Bude to účinkovat i na zahořklého miliardáře? Naprosto dokonale jí v tom asistuje její pes i dvojče Hyacinta.
Hayes také není takový, jak se na první pohled zdá a i on mi byl blízký.
V knize není moc postav, čtenář se v nich neztrácí. Jsou dokonale popsány charaktery a místa, kde se děj odehrává. Chvílemi mi přišlo, jako bych se v těch luxusních sídlech u moře sama ocitala.
Trošku mi to připomnělo film Pretty Woman a ten naprosto miluju.
Knížka je prošpikovaná nejen humorem, ale i erotickými scénami a dráždivou mluvou.
Za mě velká spokojenost, plný počet hvězdiček. Zatím jsem se s touto autorkou nesetkala, ale těším se na její další knihy, určitě si je přečtu.
Zase naprosto mistrný thriller od Michaela Robothama.
Naprosto souhlasím s výrokem S. Kinga: "Robotham nemůže napsat špatnou knihu".
Zaujala mě myšlenka této knihy: "Vypadá jako kachna, chodí jako kachna, ale kachna to být nemusí". To přivádí hlavního hrdinu Cyruse k myšlence, že ne všechno, co se tváří jako jasná věc, je tou správnou cestou k vyšetření případu. Že se někdo hodně snaží, aby to tak vypadalo.
Kniha začíná vraždou muže a únosem jeho dcery. Kdo měl důvod toto udělat? To je přesně ten správný případ pro forenzního psychologa Cyruse Havena.
Pro neznalé čtenáře předchozích dílů se znovu dozvídáme o pohnuté minulosti nejen Evie, ale i Cyruse, který se má nyní vyrovnat s propuštěním svého bratra.
Mám všechny Michaelovy knihy, protože jeho styl psaní mi sedí a baví mě. Knihy se čtou samy s lehkostí, nejsou tam žádná hluchá místa. Jeho styl písma není kostrbaté, děj plyne a čtenáře nutí se posouvat dál, dokud se nedozví konec příběhu.
Tato je snad Michaelova nejlepší kniha, ale to říkám pokaždé. Vždy mě překvapí originální zápletkou a tajemstvími, kniha nám je postupně odhaluje.
V tomto volném pokračovaní jeho další knihy v sérii s Evie- Když byla hodná, se opět setkáváme s Cyrusem a Evie, ale i s Eliasem a nesympatickým vyšetřovatelem, dalšími členy policejního sboru a dalšími aktéry tohoto případu. Celý případ je záhadný a do velkých potíží se dostává Evie i Cyrus.
Hltala jsem stránku za stránkou a knihu jsem měla přečtenou za tři dny. Je velmi napínavá, akční a jen nerada jsem ji odkládala. Hlavně konec jsem si náramně užila.
Líbí se mi vyprávění z pohledu psychologa Cyruse a Evie, mělo spád, mám ráda i střídání děje v postavách. Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, postavy jsou dobře vykreslené, čtenář se v nich neztrácí.
Cyrus je naprostý sympaťák se srdcem na pravém místě, má smysl pro spravedlnost, brání nevinné a cizí pro něj není ani odpuštění bratrovi, který udělal jeho rodině hrozné věci.
Evie je zhrzená, náladová, věčně zamrzlá pubeťačka, která se upnula na Cyruse, protože u něj začala bydlet a on je na ni hodný, chápe ji a zná její minulost.
Líbil se mi její černý humor a vtipné narážky. Je drzá, ale má ráda pravdu a lež pozná. Miluje svou fenku Poppy a Cyruse, na kterého až nezdravě žárlí.
Pro mě je to opět TOP kniha, ke které se ještě někdy vrátím. Dávám plný počet hvězdiček a těším se na další knihu tohoto autora. Doufám opět v další případ s Cyrusem a Evie, protože přesně tato série mě baví moc a určitě doporučuji všem milovníkům kvalitních detektivek, kde nechybí humor a postřehy ze života.
Kdosi buší na dveře je kniha sestavená ze třech různých povídek. Jedno mají ale všechny tři povídky společné-spletitá tajemství, hledání místa v životě a touhu po štěstí a lásce. Není to detektivka v pravém slova smyslu, spíš bych to nazvala psychologickým románem, takovou sondou do nitra lidí, hledání sebe sama. I když nepřirozená úmrtí zde také najdeme. Román, ač se zdá na první pohled obyčejný, je úplně neobyčejný.
První příběh je o učitelce Anně, která není příliš spokojena v manželství. Jednoho dne nachází dopis, který změní celý její další osud a průběh života.
Druhá povídka mě naprosto rozsekala. Byla tak temná, smutná, srdce beroucí. Příběh začíná vyprávěním osamělého muže a jeho setkání s dívkou Sarou, která našla svou rodinu. Líbilo se mi vyprávění z obou pohledů hlavních představitelů. Zachrání se navzájem?
Třetí příběh je o Judith, dceři Noře a jednom dávném zločinu. Nora se marně z matky snaží vyloudit, kdo je jejím otcem. Možná že by to raději vědět neměla, obě ženy se dostávají do nebezpečí. Opět se vypravuje z více úhlů a to je pro mě velmi zajímavé. Ráda vyhledávám knihy, které nejsou napsány jen z jednoho pohledu.
V každém příběhu je dokonale vykreslen charakter postav. Není jich tam mnoho-hlavně v druhé a třetí povídce, což beru jako velké plus.
Propojením všech tří příběhů je vyšetřovatel Jung, který se prolíná všemi třemi příběhy a vyšetřuje pokaždé něco jiného, jiný zločin.
K této knížce nejde toho mnoho napsat, abych nespoilerovala. Musíte si knihu sami přečíst, vychutnat a posoudit.
Mně se velmi líbila, ještě dlouho mi zůstane v hlavě. Není to typ knížky, o které nevíte za měsíc, o čem jste četli.
Za mě právem plný počet hvězdiček, Haken Nesser je mým oblíbeným severským spisovatelem prózy, jeho Řeznice z Malé Barmy byla taky dokonalá.
Už se těším na jeho další knížku.
Opět naprosto dokonalý román od mé oblíbené spisovatelky.
Mám přečteny všechny knihy od Dagmar, líbí se mi autorčin styl psaní. Tato je za mě další topka.
Kniha Kdo ti píše je opět sondou do charakterů postav. Autorka má výjimečnou schopnost vytváření charakterů, popisem lidí i krajů, Dáša prostě psát umí.
Barvité líčení krajiny Řecka, západů slunce, prostředí taveren, místních obyvatel i dovolenkářů v rezortu. Úplně jsem v tom příběhu byla a to mě prostě baví.
Příběh se odehrává ve dvou prostředí a to v Čechách a v Řecku, ve více časových rovinách, které se ve finále spojí v jednu a dál pokračují v následném časovém posunu. Příběh se hodně točí kolem zvláštního dopisu, který přišel, zatímco jsou na dovolené.
Knihu jsem měla přečtenou za dva dny, potřebovala jsem vědět, jak to s Danielem a Šárkou dopadne...
Příběh začíná vyprávěním Daniela, rozvedeného muže středního věku. Je to úspěšný podnikatel, ovšem ne právě se smyslem pro rodinu.
Za téměř dvacet let v práci potkává mladou Šárku, se kterou začíná žít. Z počátku je vše zalité sluncem, ale po třech letech se to díky dvěma zásadním událostem začíná měnit. Daniel se snaží o záchranu vztahu, koupí dovolenou v Řecku a čeká, že vše se vrátí do starých kolejí. Ale touží po tom i Šárka a co když ani Daniel o pokračování vztahu vlastně také nestojí? Vypadá to, že téměř generační rozdíl je zde opravdu propastní.
Navíc si Daniel začíná uvědomovat, že jako mladý se nezachoval dobře ke své původní rodině a začne bilancovat nad svým životem.
Šárka zase zjišťuje, že touží po něčem jiném a chce si splnit svůj životní sen.
Kniha se rozdělena do kratších kapitol, zaujalo mě vyprávění z pohledu Šárky, Daniela a později i Kláry.
Povahy a osoby jsou věrohodné, v knize jich příliš není, takže se v nic čtenář neztrácí. Musím říci, že Šárka mi příliš nesedla, přišla mi ufňukaná, z počátku pořádně nevěděla co chce, všechno příliš řešila, všechno omílala kolem dokola. Daniel byl pro mě na tom lépe, i když na svůj věk mi také přišel nevyrovnaný a nezralý.
Ke konci konečně všechno dopadne tak jak má a každý je s tím, s kým má být.
Já jsem si knihu užila, ještě lépe by se mi určitě četla na letní dovolené v Řecku. :-)
Této knize i autorce dávám opět plný počet hvězdiček a už se těším na další knihu od této autorky.
Opět krásně a citlivě vystavěný příběh, u kterého jsem polykala slzičky. Musím říci, že druhý díl překonal ten předešlý, jestli je to tedy vůbec možné. Opravdu se to zase Štěpánovi Javůrkovi povedlo a on je stále lepší a lepší vypravěč.
Četla jsem všechny dosud vydané autorovy knihy, ale tato se mi zdá úplně TOP. Hltala jsem snad každé slovo, chvíli jsem nevěřila vlastním očím. Toto že se opravdu událo? To snad ani není možné. Já tuto dobu naštěstí nezažila. Samozřejmě jsem o ní ledaco slyšela, ale neuměla jsem si dost dobře představit, jak hrozné to muselo být.
Příběh začíná dva roky po válce a František dál čeká na svou milovanou Paulu. Rozvíjí se tak další osudy nejen rodiny Smolíkovy, ale i dalších obyvatel vesničky Skláře.
Do popředí se dostává nová postava, dívka Jarmila, která nemá zrovna na růžích ustláno. Maminka jí zemřela, ona se stará o dva bratry a ne příliš spolehlivého otce. Moc by si přála Františka získat, ale František má v mysli stále Paulu.
Smolíkovi, jako většina obyvatel této vesničky, pracuje na své polnosti, k tomu chodí mladí i do továrny. Zdá se, že život už bude je a jen lepší. Jak jen se mýlili...
Bohužel se k moci dostává právě jen jedna strana a to komunistická, začíná přituhovat a začínají se utahovat kohouty.
Strana v čele nenáviděným Tomečkem, předsedou okresního národního výboru, chce po lidech stále větší dodávky a aby se přidali ke kolektivizaci zemědělství.
Nejdříve přesvědčují, později naléhají, poté pod hrozbami zničení celé rodiny i bitím, lidé dávají svůj majetek ve prospěch státu. Komu se to nelíbí, ten se zlou se potáže.
Přátelé se mění v nepřátele a nikdo už neví, komu může věřit.
Ideály strany se pomalu stávají horším zlem než fašisté. Někteří lidé vydrží, jiní ne. Nemají odvahu nebo sílu se vzepřít špatnosti, udavačům a tajné policii. Raději sklopí hlavu nebo odcházejí. Strana si může dělat, co si zamane, nikdo není v bezpečí. Kolikrát jde i o vymyšlená udání, ve velké neoblibě je i církev.
František si ani v nejbujnějších představách nepřipouští blížící se nebezpečí, je stále velmi odvážný, rovný a přímočarý, nemá rád bezpráví. Jenže v této době není na odvahu místo.
Moc se mi líbil věrný popis událostí, ale i charakterů postav, prostředí a okolí vesničky.
Většina lidí není černobílých, jejich charaktery se vyvíjí. Buď dobou, ideály nebo pod nátlakem.
Těm, co nečetli první díl, bych doporučila si ho přečíst, i když předešlá kniha je zmiňována a čtenáře uvádí do děje.
Kapitoly jsou přiměřeně krátké, postav tak akorát.
Jen doufám, že třetí díl bude trošku optimističtější, abych zase nebulela.
Naprosto doporučuji. Nemohla bych dát deset hvězdiček? :-)
A kdy že bude ten třetí díl. Budu ho netrpělivě vyhlížet.
Lidé odvedle je pěkně vystavěný psychothriller, třísetstránkovou "jednohubku" jsem měla přečtenou za dva dny.
Jde o příběh manželů Lany a Romana, kteří se po otřesném zážitku stěhují na vysněný venkov, do idylické čtvrti plné bohatších milých lidí, kteří jsou lačni se s nimi přátelit.
Jak už je ovšem o thrillerech známo, nic není ve skutečnosti tak jak to vypadá.
Myslím si, že fanoušci Lapeny a Moriarty si přijdou na své.
Na knize se mi líbí střídání kratších kapitol a vyprávění z pohledu Lany a z pohledu Romana.
Lana je sympatická mladá žena, která miluje svého manžela a společně chtějí zapomenout na noc ve městě, která jim změnila život. Brzy se Lana spřátelí s novými obyvateli, hlavně s manželkami sousedů. Ze začátku jí přijde toto místo jako ráj na zemi, později se v ní začínají probouzet obavy z různých nesrovnalostí. Kde je Juno, manželka jednoho ze sousedů? Do jakého domu se to přistěhovali? Zdá se, že každý skrývá nějaké to svoje tajemství.
Postupně začíná rozkrývat některé okolnosti, což se manželovi ani sousedům moc nelíbí. Lana neví, jestli nezačíná bláznit... Vždyť je tady přece tak krásně a nikdo nechce odejít. Nebo nemůže?
Hlavní hrdince jsem držela palce, neměla to jednoduché, zato její manžel mi přišel strašně naivní trumbelín, který si nechá všechno namluvit, popravdě asi spíš chce tomu svému snu věřit.
Mně se kniha líbila a jak už jsem zmínila, je velice čtivá a čtenář chce vědět, jak to dopadne.
I když jsem ke správnému závěru došla a zvraty se moc nekonaly, konec byl pro mě překvapením. Trošku se mi zdál překombinovaný, ale to výslednému dojmu neuškodilo.
Já jsem spokojena. Od tohoto autora sem zatím četla pouze dvě knihy, ale myslím si, že další budou následovat.
Opět skvěle napsaný thriller od Lindy Castillo, troufám si říci, že nejlepší.
Bylo zde všechno, co od dobré detektivky potřebuji, zajímavá zápletka a pachatel, kterého jsem vůbec neodhalila.
Kniha je velice čtivá, měla jsem jí přečtenou za dva dny. Tuto sérii mám moc ráda, už mi zbývá dočíst je pár starších knížek.
Každá kniha má svůj vlastní příběh a v každé se dozvíme něco víc o minulosti Kate. Pochází z amišského prostředí, proto rozumí těmto obyvatelům více než kdokoli jiný.
Hlavní postavou je opět náčelnice Kate, ze kterou přijíždí tři postarší muži ze střední Pensylvánie. Mají prosbu, aby se Kate s nimi vydala prověřit jeden případ. Kate se do toho z počátku moc nechce, než ovšem zjistí, že obviněným je její první láska Jonas. Tím se rozjíždí velké dobrodružství, při kterém bude mít Kate co dělat, aby se udržela naživu.
Obětí je místní biskup, který se pohřešoval osmnáct let. Proč ho ale chtěl někdo zabít a co úctyhodný biskup skrýval? Na povrch se vynořují další okolnosti, nesrovnalosti a tajemství.
Kate, která v této oblasti nemůže plně používat svůj odznak, se pouští do rozmotávání nitek lží a polopravd.
Opět se mi líbí Kateiny vsuvky a promluvy pensylvánskou němčinou. To knize dodává jedinečnost a tu správnou atmosféru.
Moc mě tato kniha bavila, byla plná napětí a akčních scén. Líbí se mi popsané prostředí Amišů, příroda i chalupy-jako kdybych se tam ocitla. V každém dílu se dozvídáme víc a víc o jejich tradicích, životě i obyčejích. Amišská komunita má svá přísně daná pravidla, která někteří těžko dodržují.
Postav je tam tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel. Postavy jsou tentokrát jasně dané, každá má svůj neměnný charakter.
Samozřejmě že jsem palce opět držela hlavně Kate, která se zase ukázala jako důvtipná žena, kterou jen tak něco neskolí.
Velké sympatie jsem měla i k Jonasově rodině, méně už k ostatním obyvatelům i místním policistům.
Myslím si, že můžu dát této knize s čistým svědomím plný počet hvězdiček, opravdu jsem si ji užila. Už se těším na další autorčinu knihu.
Miluji Michaela Robothama, miluji Joea, miluji Vincenta Ruizeho...
Kniha Druhá žena je opět dalším excelentním krimirománem od tohoto autora.
Každou jeho knihu hltám a musím ji mít ihned po vydání. Čtyři sta stran kvalitního čtení uteče jako nic, je velice čtivá, měla jsem přečteno za tři večery.
Musím říci, že mě kniha úplně pohltila, jede ve svižném tempu. Hlavně od poloviny jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Tento příběh začíná napadením Joeova otce a zjištěním, že u jeho lůžka v nemocnici stojí cizí žena, která tvrdí, že je jeho žena. Jenže je tu problém, Joeova matka to není a Joe ji vůbec nezná.
Na povrch se vynořují další nové okolnosti a rodinná tajemství.
Už od začátku knihy příběh nabírá grády a finišuje na konci.
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, postavy nejsou černobílé, jsou dokonale vykreslené. V průběhu se objevují nové osoby a jejich osudy.
Hlavním hrdinou je opět Joe, který se po ztrátě manželky vyrovnává se životem osamělého otce dvou dcer.
Knihy Michaela Robothama je dobré číst postupně, i když každá kniha má svůj příběh a svou zápletku. V této knize se opět dozvídáme, co se událo v předchozích knihách. Myslím si, že bystrý čtenář se brzy dostane do děje i do osobního života tohoto forenzního psychologa. Opět mu pomáhá jeho věrný přítel Ruiz, bývalý policista. Líbí se mi jejich břitký humor, slovní přestřelky i trefná spojení. Oba mají své charisma, Joe se musí se vyrovnávat se svou nemocí.
Nechybí akční scény a Vincent se neváhá zapojit do vyšetřování společně s Joem, i když by to mohlo stát život obou kamarádů.
Pachatele jsem absolutně neodhadla, Michael si mě pěkně povodil, mé vize se tentokrát vůbec nenaplnily.
V této knize se hodně dozvídáme o dětství Joea, jeho vztahu k rodičům i k sestrám. Zjišťuje, že vlastně svého otce vůbec neznal...
Líbí se mi, jak citlivě přistupuje ke svým dcerám a snaží se všem pomáhat. Překonají společně toto neutěšené období a najde k sobě Joe spřízněnou duši?
Michael prostě psát umí, těším se na jeho další knihy. A nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.
Od Jany Jánské jsem měla možnost si přečíst výbornou předchozí knihu a musím říci, že tato kniha ji ještě předčila. Spisovatelka zraje jako víno, její knihy dostávají rychlejší spád a líbí se mi víc a víc.
Kniha Mrazivá náruč začíná vyprávěním Romana, bratra hlavní hrdinky Valerie.
Brzy nastupují osudy dalších aktérů knihy. Ukázány jsou jejich charaktery, které se postupně vyvíjí, i když byly od začátku jasně dány a určeny.
Je zajímavé sledovat myšlenkové postupy hrdinů. Zjistíme, jak se cítí a co je k tomu chování a jednání vede.
Valerie neměla lehké dětství a ani v dospělosti se jí nevyhýbají těžkosti. Ať je to odchod otce, násilné úmrtí milovaného bratra, o kterého se od dětství starala, a nestabilní psychopatická povaha její matky.
Soucítila jsem s Valérií, držela jsem jí palce, aby vše zvládla.
Sympatický byl i policista Igor, díky kterému došlo i k vyřešení vraždy.
Mám ráda tyto typy knih, kde krev neteče proudem, ale čtenář se musí zamýšlet a řeší se i vztahy a osudy s hrdiny knihy. Spojení detektivky a thrilleru je přesně ten typ knihy, který mi vyhovuje nejvíc.
Označení psychothriller je zde opravdu na místě. Otáčela jsem stránku za stránkou a chtěla vědět, jak to celé dopadne. Nejen odhalení vraha, ale hlavně jak to bude s Valinou. Jestli najde svůj vnitřní klid a štěstí.
Pachatele jsem neodhadla, zápletka byla pro mě velkým překvapením.
Byla jsem napnuta od začátku do konce, některé stránky s psychickým týráním se mi nečetly moc dobře, chvilkami jsem ani nedýchala. Vím, že v běžném životě zanechává obrovské a nezvratné stopy na duši oběti. Nikdo by neměl takto trpět.
Postav je relativně málo, čtenář se v nich dobře orientuje.
Líbí se mi, že kapitoly jsou krátké a střídá se vyprávění postav, každý má svůj úhel pohledu.
Kniha je velmi emotivní a čtivá. Už jsem natěšena na autorčinu další knihu. Určitě si ji nenechám ujít.
Dávám plný počet hvězdiček a všem doporučuji.
Mistrně napsaná a propracovaná detektivka v čele s mým oblíbeným Konrádem.
Bývalý policista, dnes detektiv na volné noze v důchodu, se setkává se ženou jménem Valborg, která ho prosí, aby našel její dítě, kterého se před téměř padesáti lety zřekla. Netuší ani, jestli je to chlapec nebo dívka. Nechce ale uvést okolnosti ani pohnutky, které ji k tomu vedly.
Konrádovi se do případu nechce, nevidí smysl pátrání, tak ženu odmítne.
Jenže za pár dnů je žena nalezena mrtvá a on velmi lituje, že se jí nesnažil pomoci. Obává se, že mohl zabránit vraždě.
Rozhodně se, že se vydá po stopách dítěte a že se ho pro svůj i Valborg klid pokusí najít.
Do cesty se mu přichází jeho známá Eygló, se kterou se zapletl v minulosti díky společnému osudu jejich obou otců. Snaží se pátrat v minulosti, aby přišel na to, proč oba muži museli zemřít. V knize se tedy opět prolíná nevyřešená vražda jeho otce, dozvídáme se zase o něco více než v předchozích knihách. Zdá se, že je Konrád blíž a blíž k rozuzlení. Společně s Eygló najdou najdou dokonce ženu, kterou měl otec i se svým pomocníkem-rádoby médiem-okrást. Konrád ovšem netuší, že i Eygló má zvláštní schopnosti.
Velmi se těším na další díl, zda už se dozvíme, kdo zavraždil Konrádova otce a proč. .
Kapitoly jsou krátké, děj je svižný. Pátrání je zavede do společenství sekty, k lidem různých společenských vrstev i charakterů. Co se stalo s dítětem a jaké osudy si prožilo?
Postavy nejsou černobílé, prostředí je dobře vykresleno. Vše do sebe přesně zapadá. Pachatele jsem neodhalila, což je u mě co říct.
Této knize dávám plný počet hvězdiček, Konrád mě prostě baví. Má smysl pro spravedlnost i pro humor, instinkty, které ho vedou správným směrem.
Severské detektivky mám celkově ráda, zvykla jsem si na severská jména, do této knihy prostě patří. Jen si vždy zvykám na tykání všech, i cizích lidí.
Nicméně s každou knihou od tohoto autora se mi Konrád dostává víc a víc pod kůži a těším se na jeho další osudy a případy, i na pokročení s vyšetřováním smrti otce.
Opět mistrně napsaný thriller od Lindy Castillo. Každou knihou se mi líbí příběhy čím dál tím víc.
Ze všech knih od této autorky mám přečteno více než polovinu a stoprocentně si ten zbytek ještě dočtu.
Tato knížka je z těch knih, od které se nechcete ani nemůžete odtrhnout. Měla jsem ji přečtenou za dva dny a to určitě vypovídá o její čtivosti. Moc mě baví hlavní postava i její vyšetřování.
V každé knize je něco z minulosti náčelnice Kate, bedlivý čtenář ji zná z předchozích knih.
Tento příběh začíná smrtí ženy, kterou Kate znala. Stejně jako Kate vystoupila z amišského společenství. Ne však jen svou vinou.
Rozehrává se tedy vyšetřování, které Kate zavede do nebezpečí, ze kterého se jen těžce uniká. Tentokrát měla opravdu namále.
Stále více se noří do dalších tajemství a polopravd.
Kdo vlastně Rachael byla, co v její minulosti se stalo, že někdo měl motiv ji tak brutálně ubít?
Musím říci, že si mě Linda pěkně povodila, už jsem myslela, že pachatele znám a ejhle...pak bylo vše jinak.
Teprve až ke konci jsem podle náznaků poznala, jak to bylo doopravdy a vše do sebe skvěle zapadlo.
Moc mě tato kniha bavila, byla plná napětí a akčních scén.
Opět bylo krásně popsáno prostředí Amišů, příroda i chalupy-jako kdybych se tam ocitla.
Postav je tam tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel. Postavy nejsou černobílé, velkou náklonnost jsem cítila i k Rachael. Byla to ztracená duše, která toužila po lásce a někam patřit. Amišská komunita má svá přísná pravidla a ne každý je schopen je dodržovat. Pak ovšem následky jsou pro mladé lidi zničující, když je rodina nepodpoří.
V knihách se mi moc líbí Kateiny vsuvky a promluvy pensylvánskou němčinou. To knize dodává jedinečnost a tu správnou atmosféru.
Tato celá série je opravdu velmi povedená a těším se, až zase vyjde další díl. Plný počet hvězdiček je opět samozřejmostí a klidně bych přidala i další.
Krásně napsaná kniha, která se tváří na první pohled jako erotický román. Obálka i název k tomu svádí, ale není to úplně pravda.
Příběh začíná silným tématem a to je masakr na střední škole, kdy student této školy se rozhodl zabít všechny šťastné spolužáky. Někteří měli to štěstí a přežili. Buď díky náhodě nebo že nebyli dostatečně šťastní. Mezi těmi, kteří přežili je i hlavní hrdinka Olivia-Liv, která se chtěla stát fotografkou. Místo toho je v kanceláři a čeká na další příležitosti.
Deset let po tragédii osloví skupinu přeživších televize a chce udělat reportáž o osudném dni. K místu tragédie se tedy sjíždí Liv a její kamarádky, které by kamarádkami ani nebyly, kdyby se neštěstí nestalo. Každá je totiž úplně jiná a pochází úplně z jiného prostředí. Přečtou si svá přání, které psaly před deseti lety a zjišťují, jak se jejich sny z minulosti liší od skutečnosti. Nikdo už není tím co býval, tragédie je všechny poznamenala. No koho by taky ne...
Na sraz dorazí i Finn, který pracuje v utajení jako agent FBI a právě dokončil misi. Je výbušný, agresivní a stále ve střehu. Nyní se má zotavit před další prací. Má nařízeno si udělat prázdniny, setkat se s rodinou, pobývat s blízkými osobami, aby se duševně dal dohromady.
Před deseti lety oficiálně chodil s Rebeccou z bohaté rodiny, ale potají se scházel s Liv. Nyní se jejich láska začíná znovu rozhořívat a oni zjišťují, že se vlastně nikdy nepřestali milovat. Jenže Finna čeká další utajená operace...
Kniha se mi opravdu četla velmi dobře, postav je málo, čtenář se v nich dobře orientuje.
Postavy jsou více méně kladné, ani Rebecca není zahořklá, i když také touží po štěstí a lásce.
Kniha určitě stojí za přečtení, i když spíše asi osloví ženy.
Za mě plný počet hvězdiček a moc bych si přála pokračování. Zajímal by mě osud zbylých kamarádek.
Každopádně spisovatelka psát umí a její další knihy si nenechám ujít.
Velmi dobře napsaná emotivní kniha, při které mi na konci tekly slzy proudem.
Četla jsem všechny předchozí autorovy knihy, tato je pro mě bezkonkurenčně nejlepší (i když výborné byly všechny).
Tady do sebe všechno zapadá, postav je zde méně, takže jsem se v nich dobře orientovala. Málokterá postava má černobílý charakter, většina se vyvíjí v průběhu času.
Líbí se mi, že se pasáže střídají a že vidíme tuto časovou rovinu z pohledu Čechů i Němců. Co se všechno může stát v průběhu pouhého půl roku.
Vím, že to tak asi bylo, není o tom však lehké číst.
Příběh začíná vyprávěním o rodině Čechů Smolíkových a Němců Fuchsových.
Kniha začíná v březnu roku 1945, kdy válka vrcholí a vidina konce války je už na dohled.
Rodina Smolíkova žije v Praze, ale členové nejsou zde příliš spokojeni. Otec Jiří pochází v vesničky na Šumavě a rád by se na venkov a k hospodaření vrátil. Manželka Marie ho podporuje, syn František z toho nejprve nadšen není, avšak neblahé okolnosti ho k tomu donutí. Celá rodina je svědkem osvobození Prahy, následně ovšem také rabování a znásilňování sovětskou armádou. To je definitivně přesvědčí k odchodu z Prahy.
Jejich rodinný přítel jim doporučí dům ve vesnici Glasendorf, kde sudetští Němci již nejsou vítáni a budou nuceni k násilnému odchodu.
Smolíkovi se tedy nastěhují do domu, kde ještě žijí původní majitelé. Nejdříve se jim to pranic nelíbí, později si k sobě najdou cestu, hlavně kvůli práci na hospodářství.
Syn František je zpočátku velmi progresivní, nechce o Němcích ani slyšet. Přidá se do Národního výboru, který vede Vojtěch Tomeček. To ovšem ještě netuší, jak krutý a bezcitný je to člověk, nebojí se ničeho, od českých lidí bere peníze, Němce ponižuje a sníží se i vymyšleným procesům a vraždám. Když to František prohlédne, je už téměř pozdě. Teprve teď začíná vidět, že ne vždy jsou komunisté z řad Čechů dobří a ne všichni Němci jsou špatní. Začíná se sbližovat s Paulou-dcerou Fuchsů i s dalšími obyvateli této vesnice, přejmenované Tomečkem na vesnici Skláře.
Velmi děkuji Štěpánovi Javůrkovi za tuto knihu, myslím si, že by mohla mít ještě pokračování, velmi by mě zajímalo, jak se budou osudy všech ještě dál vyvíjet.
Za mě naprosto výjimečná a krásná kniha, kdybych měla možnost dát deset hvězdiček, tak je dám.
Za mě asi doposud nejlepší kniha od této spisovatelky. Četla jsem všechny, ale tato mě opravdu dostala. Měla jsem ji přečtenou za dva dny, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Občas jsem byla i pěkně naměkko.
Naprosto čtivý román, který má velký potenciál.
Velmi mě zajímalo, jestli vše dopadne tak jak má a proč vlastně k nedorozumění došlo.
Na knize oceňuji střídání časových období, velice dobře se mi četla minulost i přítomnost.
Kniha začíná vyprávěním čtyřicátnice Štěpánky, která je vdaná za Alexe a mají spolu dvě děti. V manželství moc spokojená není, trápí jí hlavně oblast sexu, manželův chlad a jeho neschopnost si najít práci, pubertální Martina i trochu autistický Filip.
V myšlenkách se Štěpánka pak vrací do dětství a dospívání, do počátku jejího kamarádství se Zu alias Zuzanou. Ty dvě jsou jako oheň a voda, každá je úplně jiná.
Rozumná Štěpánka a nevypočitatelně zběsilá Zu se svým průšvihy. Přesto bychom lepší kamarádky marně hledali.
Pak ale dojde k události, která přátelství zničí. Co se stalo a jak se bude příběh bude vyvíjet dál? A co když žádné zítra nebude?
Příběh sice trochu jako z červené knihovny, ale stát by se mohl.
Postavy jsou uvěřitelné, Štěpánka mi byla velmi blízká, její problémy v rodině i její přístup k životu. Ale zase si řekněme-která z nás by občas nechtěla být jako Zu-nezávislá, soběstačná se spoustou peněz? Ale asi jen na chvilku a ne za takových okolností...
Postav je v knize málo, čtenář se v nich neztrácí.
Ke konci jsem fandila i Alexovi, protože se ukázalo, že i on má charakter a že je to rodinný typ.
Jak už jsem zmínila, mám ráda knihy, kde se střídají časové osy a tato mě plně uspokojila. Vzpomínky na bezstarostné dětství i komplikovaný život dospělých.
Dávám pět hvězdiček a ráda tuto knihu doporučuji.
Ukazuje se, že Dagmar opravdu psát umí a už se těším na další její vydanou knížku.