Alethea_k komentáře u knih

Páni! Koruna je to nejkrásnější zakončení celé "série" Selekce. Příběh jako z pohádky, vcelku zbytečná kniha, ale kýče jsou prostě bezva. Celý příběh Eadlyn jsem prožívala mnohem víc, než předtím příběh její matky. MRZÍ MĚ, že Eadlyn zde není již tolik sarkastická, jak si ji pamatuji v prvním díle. Konec mi to celé ale vynahradil. Dopadlo to tak, jak jsem si vysnila a jsem naprosto spokojená. Konec byl ale poněkud urychlený, takže bych očekávala nějaké podrobnosti o životě se svojí láskou. Celé dva díly jsem doufala, že si vybere právě JEHO. A hele, na posledních několika stranách se to vážně stalo!!!!
!!PRO MILOVNÍKY SELEKCE JE TO POVINNOST!!

3 03.08.2017

Nečekala jsem od knihy vůbec nic, jen odpočinek. A právě proto se mi nejspíš líbila. Jednoduché ilustrace doplňují jednoduchý příběh, zato emoce jsou pravé. Každý z nás si nejspíš nějakým rozchodem prošel a díky tomu je tento příběh aspoň trošku reálný. Na 5* to ale není z prostého důvodu. Moc se nedívám na filmy a z tolika názvů a přirovnání se mi občas až motala hlava.

30.07.2017

Určitě v celé sbírce někdo smysl najde, ale mně se líbilo pouze: Černé dny. Můžeme zde nalézt spoustu zajímavých myšlenek, ovšem skladby o přírodě mě nenadchly.

26.07.2017

Oproti Hypnotizérovi je druhý díl opravdu slabší. Možná mi nepřipadalo téma tolik zajímavé, nebo mi to přišlo vážně dost nereálné. Obdivuji propojení zbraní, politiky a hudby, ale to nestačí. Chybělo mi něco, co bylo v Hypnotizérovi. Snad oblíbená postava, kterou jsem tady našla až na posledních několika stranách? Nevím. Nicméně stále se dle mého názoru tato severská krimi řadí mezi nadprůměr. Konec se mi zdál poněkud odfláknutý, stále po dvou dílech vůbec neznám Joonu Linnu a nevím, co si o něm myslet.

4 23.07.2017

Knize nelze absolutně nic vytknout. Manželská dvojice si pohrává se čtenářem, jeho myšlením a nezbývá, než jim spolknout vše i s navijákem a na konci jen říct: Pane jo, jsou fakt dobří.
Jo Nesbo je údajně nejlepší. Ale po tomhle se může jít zahrabat.

2 19.07.2017

Spáčka a vřeteno je mé první setkání s Neilem Gaimanem. Jedná se sice o pohádku, ale myslím si, že každý člověk (ať už dospělý, téměř dospělý, či dítě) si občas zaslouží ubrat se do jiného světa a užívat si příběh očima nevinného dítěte. Ilustrace jsou nádherné - bez debat.

2 18.07.2017

Dala jsem knize šanci (100 stran) a musela jsem ji odložit. Možná jen ke mně přišla ve špatnou dobu, ale nelíbilo se mi na ní snad vůbec nic. Děj neměl žádný spád, prakticky nedocházelo k žádnému posunu (jak "akčnímu", tak myšlenkovému) a mě vlastně vůbec nezajímalo s kým se náš podivný hlavní hrdina scházel na pohřbech. Prostě NE!!! Mnohem lepší se mi zdá kniha Dívka s pomeranči.

2 16.07.2017

Vskutku velkolepé zakončení příběhu. To, jak příběh skončí, je zřejmé již od konce 2. dílu, nicméně všichni musíme vědět, co všechno se stane ještě mezi tím. Nebudu lhát. Kdybych byla na jejím místě, vítězí okamžitě Morfeus a Zach se rovnou může jít zahrabat, takže by nebyly potřeba 3 díly, ale jeden. (není to spoiler, nebojte :D) , na druhou stranu - čím déle žít s Alyssou v říši divů a procházet si společně s ní všemi šílenostmi, tím déle jsem z celého příběhu měla dětinskou radost. Provázely mne podobné pocity, kterými si procházely všechny postavy (až na Zacha) a kdykoliv se hovořilo o zradě, uvěřila jsem jí bez váhání. A. G. Howard psát zkrátka umí a doufám, že si od ní co nejdřív přečtu i další knihy. Tato trilogie si mě získala. Nejhorší byl dle mého názoru první díl (absurdita). Doufám, že ostatní knihy od ní jsou stejně dobré, ne-li lepší. :)

1 14.07.2017

Úžasné ilustrace, z básní si dle mého názoru každý něco odnese, protože se všichni čas od času cítíme sami.

11.07.2017

2 věci, které mě na knize štvaly:
1) děj se odehrává pouze ve světě lidí
2) v knize je tuna gramatických chyb
Jinak.. děj byl poněkud svižnější, než si pamatuji z prvního dílu. Upřímně se bojím, jak celá série dopadne. Morfeus je prostě pán :)

1 09.07.2017

Petr a Lucie je mojí nejoblíbenější klasikou. Nedám na ni dopustit. Teď na léto se hodí. Je tenká, příběhově nenáročná, smutná, ale zároveň miloučká. Nutí mě neustále si něco podtrhávat a odvedla mě od čtecí krize, kterou si každý z nás někdy projde. A pokud si chcete říct : Jo, čtu klasiku a ne "brakovku"! Hurá do ní!

9 05.07.2017

Na první pohled tuctová YA. Jakmile se ale začtete, zjistíte, že je v knize něco víc. Nebo se v ní to něco dá vidět. Mnohdy se sami sebe ptáme, zda člověk, který páchá násilí na ostatních, je ještě člověkem. Victoria pracuje se stejným tématem, ovšem v podobě příšer a hřešících lidí. Svým surovým vyprávěním zde dává v potaz myšlenku, že mnohdy právě člověk je ta největší zrůda na světě. A v tomto případě příšery mohou být pouhé loutky a být citlivější i empatičtější. V. Schwab nepotřebuje zbytečně popisovat jak kdo vypadá, nebo jaký svetr má kdo na sobě. Děj popisuje jasně, stručně, přímočaře a přitom neuvěřitelně napínavě. Pohrává si s otázkami typu: Jsme skutečně ještě lidé, když provedeme něco špatného / násilnického? Nebo: Existuje na světě stále dostatek dobra ? Myslím, že každý v přběhu vidí něco jiného. Ale nepopírá to fakt, že V. Schwab psát prostě UMÍ!
Díky celému příběhu musí být člověk znechucen všemi špatnostmi i popisem hrubého násilí, které je pácháno - jak na nevinných, tak vinných. Nicméně čtenář si pak knihu vryje hluboko do paměti a nezůstane pouze jedním z tisíců příběhů pro teenagery s otevřeným koncem...

3 05.07.2017

Některé "tipy" sednou každému (vzhledem k jeho aktuální životní situaci). U některých se pousmějete nebo v lepším případě zasmějete nahlas. A ten zbytek jsou blbosti, ale přejdete to. Ne všechno se dá brát vážně, každý je v něčem tak trochu "konzerva". Ale jako celek s obrázky je Cestou fak it fajn. Ne že ne.

1 22.06.2017

Sice je to pořád to samé dokola a jako vždy otevřený konec pro případné pokračování, ale tenhle styl humoru já můžu. A už kvůli tomu si přečtu klidně další díl. Člověk si musí někdy oddechnout, vypnout od starostí. Tak nekritizujte a užijte si všichni tu jedinečnou příležitost, kterou vám nabízí tato kniha!

4 10.06.2017

Na to, že se jedná o Murakamiho povídky, jsem byla zklamaná. Nikde jsem nenašla vyšší přesah příběhu.

1 22.05.2017

Knihu jsem nedočetla. Připadalo mi vše stejné. S morbidností mají ostatní pravdu. Vydržím hodně, ale číst dobrovolně o takových věcech? Nechci dostat depresi. Doufám, že romány jako Sto roků samoty mě od něj nezklamou.

21.05.2017

Kniha se mi nelíbila proto, že by byla přelomová svým tématem, ale proto, že obsahuje spoustu skvělých myšlenek, které mohou být sebekrásněji napsány mnoha citáty, ale teprve v kontextu - díky příběhu - dostávají reálné obrysy a člověk je doopravdy zaregistruje. Krásně napsaný příběh o běžném životě lidí, který potvrzuje to, co si myslím o domácí tvorbě. Ještě stále tu máme spisovatele, kteří toho mohou hodně dokázat na poli literatury.

4 20.05.2017

Murakami mě nepřestává fascinovat. Doteď jsem četla jen jeho povídkové knihy. Ovšem tato kniha mi nasadila brouka do hlavy, zároveň si připadám mnohem uvědomělejší. Konečně jsem si jistá tím, co na Murakamiho tvorbě všichni mají. Úžasný je i překlad. I když... vždycky se v něm nějaká chybička najde. Mrzí mě, že jsem četla doslov překladatele. Zjistila jsem, jak dopadají 2 knihy, které jsem ještě nečetla.

4 18.05.2017

Kniha jako taková přelomová v žánru není. Ovšem styl psaní a neuvěřitelný optimismus, který ze slov přímo čiší, neobvyklý je. Tak pozitivní knihu jsem snad nikdy nečetla. Rozhodně díky tomu jsem si ji oblíbila. A na to, kdo je Blue jsem až do okamžiku, kdy jméno stálo na papíře, nedokázala přijít na kloub. Super! :)

2 25.04.2017

Někomu se příběh může zdát jako jedna velká vykrádačka a bezcílné létání z místa na místo, ale pokud k tomu celému přistupujete jako k „oddechovce na entou" a necháte se pohltit atmosférou a emocemi, nemůžete být zklamaní. Nejvíce doporučuji lidem, kteří mají chuť na něco destrukčního.

1 24.04.2017