Alethea_k
komentáře u knih

Od knihy jsem nečekala doslova vůbec nic. Spíš jsem předpokládala, že bude hloupá, že ji ani nedočtu, no prostě že to bude hrůza od světoznámé profláklé autorky. O to víc jsem byla příjemně překvapená!!!
Kniha mě dostala prakticky od první kapitoly, styl psaní je neuvěřitelně čtivý, potřebovala jsem vědět, jak to bude pokračovat dál, přestože se jedná o romantiku. Ještě nikdy v životě se mi nestalo, že by mě kniha rozplakala v první čtvrtině. Tahle to dokázala!! A pak znova na konci.
Stejně tak jsem vnitřně brečela kvůli korekturám textu, ale to je trošku jiný příběh... Buď poslali do tisku chybný soubor, nebo to korekturu vidělo hodně z rychlíku. Chyba hned na první straně je dost ostuda. Stejně tak špatné koncovky, na jedné straně reakce hl. hrdinů v rozhovoru na sebe ani nenavazují... respektive to vypadalo jako doslovný překlad z aj od AI a nikomu to nepřišlo divný... Z tohohle úhlu pohledu je kvalita textu tristní.
Ale zpět k samotnému příběhu. Když jsem knihu brala do rukou, netušila jsem, že se jedná o military contemporary romance. Nikdy předtím jsem nic takového nečetla. A ty brďo, mně se to táááák strašně dostalo pod kůži!
Podotýkám, že nejsem patnáctka, pro které v komentářích tuto knihu doporučují. Ano, děj je jednodušší, ale to se tak od romantik očekává. Autorka neuvěřitelně vystihla emoce hl. hrdinky (a nejen její). Dokázala jsem se okamžitě vcítit do Ember, její rodiny a soucítit s onou velkou tragédií. Za mě byly reakce Ember na jednotlivé události naprosto logické a v pořádku, dokážu k jejímu chování z reálného života přiradit lidi, kteří by se zachovali stejně nebo dost podobně. Jediná reakce, která mi nesedla, byla hned na začátku.
SPOILEROVÁ ČÁST
Umře jí otec a ona na to zapomene, když vidí sexy kluka. Naštěstí aspoň zafungovala sebereflexe a ona si hned začne nadávat, co to sakra dělá když má kluka a mrtvýho tátu. Navíc se časem v ději vyjasní, že do něj byla zabouchnutá už na střední. Tak budiž.
SPOILER FREE
Úplně si dokážu představit chování i vzhled toho jejího bývalého. Takových kreténů chodí po světě... :D A myslím si, že každá holka by chtěla svého vlastního Joshe. Byl vykreslen jako bůh :D Spicy scény nebyly trapné, naopak. Stejně tak byly podezřele dobře přeložené. Nebylo mi trapně jako v některých knihách, kde se popisuje vtipně přirození. Ten boj o lásku na konci mi taky sedl. Fakt mi to na poměry romantik přišlo reálné (a proto se to některým může zdát slabé).
Kniha se ke mně nejspíš dostala fakt v pravou chvíli a rozhodně se pustím do dalších dílů (přestože je mi jasné, že teď už půjde o stejný mustr). DOPORUČUJU VŠEM!


Po poslechnutí jsem mile překvapená. Petru Nesvačilovou znám pouze z pořadu Inkognito, nikdy jsem ji ani neviděla hrát. O to víc mě překvapily střípky z jejího života, minulost, vzdělání - a prostě všechno. Netušila jsem, že je tak zdatná, co se týče psaného slova. To, jak se prezentuje v pořadu je jedna věc, myšlenky a plynulost projevu zde něco zcela jiného. Doporučuji poslechnout nebo přečíst. Nejedná se o přelomový titul, který vám jakkoliv změní život, ale bavilo mě to.


Z legrace jsem si v průběhu čtení pomyslela, kdo by mohl být vrah... A fakt to byl on! Ale do poslední chvíle jsem to nebrala vážně a na konci mě to stejně překvapilo. Jo, bylo to vysvětlení už trochu překombinované, ale celé se to četlo i poslouchalo úplně samo. Je to návykové. Krátké kapitoly mi sedly, chtěla jsem vědět, jak to bude pokračovat. Hunter mě jako vyšetřovatel bavil, jen je trošku škoda že García je vykreslený jako úplný blbeček (ale budiž, je nováček...). Rozhodně se pustím do dalších dílů!
Taky je příjemné osvěžení (oproti britským detektivkám), že policie používá zbraně a mluví sprostě. Sprostá slova prostě jsou lidská a v určitých situacích vyloženě potřeba. A tady se to povedlo. Nebylo jich moc, ale objevily se tam, kde patřily.


Dojemný a krásný příběh ze života, opravdu se špetkou té magie v koláči. Poslech knihy se mi velice líbil, šlo to úplně samo. Nicméně jsem byla při poslechu asi v polovině knihy překvapená, že se děj odehrává v Americe. Názvy míst jsem moc nevnímala a došlo mi to, až jsem jasně uslyšela, že se platí v kavárně dolary. Chování postav mi spíš sedělo k Anglii :-) A celkově pro mě bylo těžké zasadit děj do USA.


Příběh je psán úžasným poetickým jazykem, překlad se neskutečně vyvedl. Ale musí se to brát jako pohádka pro dospělé. Nesouhlasím úplně s přirovnáním k Malému princi. Ten je jen jeden a tohle přirovnání knize může dost uškodit...
Četlo se to neskutečně zdlouhavě a upřímně, kdyby to společně se mnou nečetlo do klubu víc lidí, tak to do půlky prostě vzdám. Části s Jednorožkou mě nebavily, víc jsem se zajímala o postavy kolem a ani těm jsem nevěřila absolutně jejich vývoj a činy, bohužel... Nejdůležitější jsou pro mě v knize vždycky postavy. A když je mi jedno, co se s nimi stane, nevěřím jim apod., tak je asi někde chyba :-) Je možné, že se ke mně knížka dostala pouze ve špatné chvíli a četla jsem ji na sílu. Ale za mě teda pokud upřednostníte ve vašem TBR něco jiného, o moc nepřijdete. Ještě si rozmyslím, jestli si přečtu novelu se srdci.
Ale ať to jen nekritizuju, líbily se mi různé prvky v průběhu příběhu. Scéna s kloboukem? Vtipná. Zamilovaná lípa? Geniální. Scéna s motýlem a k tomu se vztahující překlad? Super. Lebka? Jakbysmet. Spousta momentů byla super, ale hlavní postava mě jaksi nezajímala. :-)


Co se týče obsahu, rozhodně si kniha zaslouží 5*. Podává důležité svědectví ze stále ještě nedávné minulosti. Samozřejmě jsem o tomto neměla ani ponětí a je velmi důležité to vědět.
Ale nesedl mi způsob, jakým kniha byla strukturovaná a psaná. Buď bych upřednostnila literaturu faktu nebo beletrii. Ale tohle je zdánlivě něco mezi tím a nesedí mi to. Hlavně jsem se ze začátku při čtení ztrácela... Něco autorka zmíní a prozradí i jak to s konkrétními lidmi dopadne - a teprve potom je to znovu rozebíráno. Nebo zmíní nějakého člověka s tím, že bude v budoucnu důležitý. Radši bych ryze postupné vyprávění.


Tady není o čem. 5/5! Lékař působí na základě odpovědí velmi sympaticky, profesionálně a lidsky. Jsem ráda, že jsem si mohla pustit audio verzi a prostřednictvím ní se dozvědět spoustu důležitých i zajímavých věcí. Obdivuju všechny, kdo se pro toto důležité povolání rozhodnou a jdou do toho naplno!
Rozhodně se podívám po dalších rozhovorech.


Možná jsem to neměla poslouchat jako audio, ale stalo se. Povídky mi vůbec nesedly, nedokázala jsem se přinutit dávat 100% pozor. Mrzí mě to, protože od Hrabala miluju Příliš hlučnou samotu a Postřižiny. Tohle je možná silný myšlenkou v rámci dobového kontextu, ale text jako samostatná jednotka mě nebavil.


Některé texty se mi líbily, ale často jsem si při poslechu říkala, že je myšlenka fajn, ale text až moc easy. Papír asi snese všechno...


Nedokázala jsem dávat u čtení ani poslechu pozor. Často jsem se sama sebe ptala, co to čtu, protože to zdánlivě o ničem třeba není. Pro jistotu jsem si dohledala obsah, jestli mi něco neuniklo (ani ne). Toto mě fakt nebavilo a nesedlo mi to. Miluju Krysaře, ale tohle jsem mohla klidně vynechat. Ne každá klasika je dobrá :-)


Pokud jste četli první sbírku povídek, naprosto přesně víte, do čeho jdete i podruhé. To, že knize dávám 3*, vůbec neznamená, že je špatná. Skvěle si u ní člověk odpočine, sem tam se zasměje a zkrátka stráví příjemný čas s knihou. Stejně jako poprvé mi více sedly povídky Sandry, ale vyprávění pana Pogody bylo taktéž velmi příjemné. Tentokrát jsem se ale nesmála tak často jako v případě prvního dílu. Přijde mi, že ty nejlepší historky si už vystříleli - nebo by bylo lepší to zkrátka vyprávět někde v rozhovoru. Každopádně přečtení nelituju a jestli někdy vyjde něco dalšího, rozhodně do knihy půjdu!


Jedním slovem WOOOOOW!
Nikdy předtím jsem žádnou takto detailně propracovanou hrdinskou (ani žádnou jinou) fantasy nečetla. Takže čistě z principu bych nejradši dala knize 5*, protože se mi neskutečně líbila. ALE nechám si rezervu, vzhledem k tomu, kolik pokračování Das Geborgene Land má :-) Uvažuju, že se hecnu a jednou si knížky pořídím v originále. Natolik se mi to líbilo.
Nicméně, právě proto, že jsem nic takového nikdy nečetla, se mi knížka četla dost obtížně. Asi jsem nikdy tak dlouhou dobu aktivním čtením jedné knihy nestrávila.
Tungdila si nejde nezamilovat, hned při prvním velkém zvratu (s magusy a magami) jsem tajila dech a přímo při čtení si uvědomila, jak skvělou knihu čtu. Bohužel během Tungdilova putování jsem pocítila 2 nudnější/slepá místa (když cestoval k trpaslíkům) a taky jsem ke konci vrtěla hlavou nad tím, jak mohlo všechno dopadnout takto pouze shodou náhod, kterých se na konci událo nesčetně. Z tohoto důvodu nechám nějakou rezervu a případně po dočtení celé série hodnocení jednotlivě poupravím.
Ale vážně se mi to líbilo! Normálně popisy moc nemusím, tady jsem si užívala každou větu. Vše bylo neuvěřitelně barvitě popsané, dokázala jsem si představit v hlavě jak vypadají jednotlivé postavy, jak vypadá prostředí. Autor se řadí k těm, kterému nemůžete na jednu stranu věřit ani špičku nosu, protože netušíte, zda vaše oblíbené postavy přežijí či zahynou. Určitě se pustím do dalších dílů a hrdinskou fantasy hodlám pořádně prozkoumat! Vím, že dřív by mě to nebavilo. Člověk asi do takových knih musí dospět. Ze zpětného pohledu je příběh poměrně jednoduchý, ale v jednoduchosti je krása. A i přes průhledné charaktery (jasně dobrý X jasně zlý) jsem si to prostě každou minutu užívala.


Audioknihu jsem horko těžko doposlouchala, musela jsem se k tomu nutit. Nemyslím si, že se jednalo o chybně zvolený formát. Národní opruzení mě bohužel oproti ostatním nezaujalo. Těšila jsem se moc a měla příliš velká očekávání. Jazykově se textu nedá nic vytknout. Nicméně to celé vyznívalo příliš popisně - a to moc v knihách nemusím. Stejně tak mi bylo v průběhu poslechu všechno úplně jedno (asi až na Havlíčka s Boženou). Nápad byl skvělý - napsat knihu z období národního obrození a tím zpopularizovat tuhle (pro žáky) příšernou část české literatury. Ale detektivní zápletka mě nebavila a kdybych se nedozvěděla, jak to celé dopadlo, život by šel dál. 1 hvězdu přidávám právě za ten nápad. Po dalším dílu s velkou pravděpodobností již nesáhnu.


Co se obsahu týče, shrnula bych to následovně: laskavost a spokojenost se sebou samým. Myslím si, že není někdy od věci si tyto jednoduché věci "zopakovat", ale na druhou stranu je knížka asi dost pro mladší čtenáře, kteří si tyto věci teprve uvědomují. Ve mně jako dospělém člověku to už moc obsahově nezanechalo, spíš jsem se neustále kochala a ochala nad ilustracemi, které jsou zkrátka nádherné. Také bych chtěla umět takhle kreslit! Většinově hodnotím tedy ilustrace a ne obsah :-)


Samotným příběhem je tento díl asi nejslabší z polibků, také nejvíc neuvěřitelný. Ale ten, kdo miluje hudbu, Polibku v Palm Springs asi leccos odpustí. Děj se odehrává na fesťáku ve slunné Kalifornii, kde o náhody není nouze. Díky lásce k hudbě a psaní si mě knížka získala, přestože je objektivně vzato špatná. Užila jsem si to, odpočinula si u ní. Znova ji číst asi nebudu ale účel splnila!


(SPOILER) Sneslo by to pár dalších kapitol, ale dojem udělá příběh velký i tak. Je smutné, že se takové věci opravdu dějí, dost možná to stále nebude ani nic neobvyklého. První čtvrtinu knihy jsem si nebyla jistá, zda se mi bude líbit. Ale osobitý přednes Marthy Issové celý příběh povznesl mnohem výš. Bylo to skvělé. Sem tam jsem se vzhledem k situacím v dětském kolektivu smála, jindy mi bylo spíš do breku...
SPOILER
To to dětem vážně přišlo normální? Nepřišlo jim na tom nic divného? Jak je možné, že se to na malém městě nerozkřikne? Všichni to tak nějak vědí, ale pro nikoho nejsou děti natolik důležité, aby se to prošetřilo dřív? Zírám... Nejvíc neuvěřitelné a nelogické mi přijde právě chování hlavní hrdinky. Chápu, že dívka při těle může mít v pubertě komplexy, trošku posunuté vnímání světa. Ale nemyslím si, že by to s ní nijak neotřáslo. Že by neustále věřila v nevinu. (Jen můj názor)


Jozova Hanule je útlá, zato neskutečná kniha plná bolesti, naděje, vzteku, smíření... Vlastně je tu hmatatelná přítomnost nejrůznějších emocí na několika málo stranách. Konec je velice smutný, dojal mě. Určitě se vrhnu i na Želary a pak se podívám na film.


Jeden z jednodušších textů k maturitě. Můj oblíbenec to ale není.


Naprosto souhlasím s @Venda32 . Není k tomu víc co dodat.


Někdy jsem jeho narážky v epigramech viděla, jindy ne. Borovský mi k srdci asi nikdy nepřiroste a bez přečtení všech jeho děl se dá plnohodnotně žít dál.
