Alilka komentáře u knih
Příjemná oddechovka přečtená jedním dechem. Oddechovka ve které se humor střídá s hlubokými myšlenkami..., ráda si jí někdy přečtu znova.
Co se týče aut v té době, tak funkční vozidlo bylo vyrobeno v letech 1888–1889 v Adamovských strojírnách. Jednalo se o první, benzinem poháněný automobil se čtyřtaktním motorem, který byl vyroben v Rakousku-Uhersku. ;-)
Kdysi jsem se se svými dětmi ráda dívala na večerníčky o Makové panence a motýlu Emanuelovi..., dnes jsem ráda, že mám doma krásnou útlou knížečku s jejich příběhy. Je to jedna z knížek, ze které čtu na přání svému vnoučkovi, když k nám přijede na pár dní. Nebudu zapírat i já mám pohádky moc ráda.
Mám ráda tento žánr..., kniha se mi líbila i když jsem jí nepřečetla jedním dechem jako jiné, ale je zajímavá svým obsahem a zasloužila si být zfilmovaná. Ostatně film jsem viděla dříve než jsem četla knihu, což bylo možná trošku na škodu. Líbí se mi styl psaní autorky, který mě vede k zamyšlení kde se to v tak krásné a mladé ženě bere, je fakt, že na to myslím od doby co jsem přečetla Ostré předměty...
Nemůžu než souhlasit, že jsou to čtivé životopisné jednohubky a jako noviny lze některé kapitoly přirovnat k dnešnímu bulváru. Musím se přiznat, že jsem knihu četla hlavně mezi řádky, zajímá mě v jaké době žili moji předkové.
Na to, že je to drsný příběh, čte se kniha velice dobře, díky elegantnímu stylu autorky.
Když pátráte po předcích, začne vás zajímat historie. Přiznám se, že po této knize jsem sáhla proto, že mě zajímá vše z té doby. Baví mě objevovat jak naši předkové žili. Augustin Zimmermann, je temná, smutná kniha o osudu jedné rodiny, která je inspirovaná skutečnou událostí, která byla mnohem horší než jak je popsaná v knize. Myslím ale, že se začínající spisovatelce Zuzaně Kultánové podařilo v její prvotině dobře popsat a vystihnout dobu, ve které se tento děj odehrává a přiblížit čtenáři jak se to všechno tenkrát asi odehrálo. Jediné co mě zarazilo při čtení této knihy bylo, že na tu dobu měla rodina nějak málo dětí, nevím proč tuto skutečnost spisovatelka změnila, protože ve skutečnosti měli dětí pět. V knize jsou uvedeny jen dvě děti.
Samozřejmě jsem po přečtení knihy pátrala na netu, jestli neobjevím nějaké informace o této skutečné události, a objevila.
Je zajímavé si přečíst v jaké době žili mojí předkové.
Půjčila jsem si knihu v knihovně... Je to moje první kniha od této autorky... Přiznám se, že jsem se zpočátku nemohla nějak zorientovat, ztrácela jsem se v ději a postavách..., ale pak se to najednou rozjelo a já nemohla přestat číst. Prostě pořádná staromódní detektivka. Jdu si půjčit další knihu. :-)
Myslela jsem si, že mě tato kniha po dánovkách nebude bavit, ale opak je pravdou. Je to nádherný dobrodružný román.
Pro genealogy, kteří mají mezi předky Portáše je to skvělá kniha...
Ale jo, pobavila jsem se, i když já právě prožívám s tím mým chlapem už 46 rok a docela v pohodě... :-D Těším se na další díly Povídek ke kávě, je to příjemná oddechovka na odreagování...
Ano, je to nádherná kniha stejně jako kniha Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Obě knihy nám dávají poznat jak se žije lidem s Aspergerovým syndromem a že to vůbec nemají jednoduché, protože okolí je nechápe a oni zase chápou okolní svět podle sebe. Mě obě knihy pomohly víc než nějaké odborné příručky... Knihy mají svůj konec, ale já s mým "Aspíkem" budu ten jeho životní příběh prožívat dál..., konečně jí rozumím.
Rozhodně to není slátanina. Autorka obdivuhodně věrně zachovává styl Emily Brontëové i charakter osob zobrazených ve Větrné hůrce. Ve svém strhujícím románu mistrovsky doplňuje Heathcliffův a Katčin příběh právě o ony tři roky, kdy Heathcliff beze slova z Větrné hůrky zmizel a během té doby se vypracoval z opovrhovaného pacholka u koní ve váženého pána. Doplňuje tedy to, co mě zajímalo po přečtení Větrné Hůrky.
Co se tedy přihodilo od okamžiku, kdy Heathcliff uprchl z Větrné hůrky, jak přišel ke svému vzdělání a bohatství a proč se další události vyvinuly tak, jak je známe – ale staly se tak skutečně? Baví mě, že je do příběhu zakomponována i sama Emily se svou sestrou Charlotte a také pán Lockwood, který nám vlastně vyprávěl celý příběh o Haethcliffovi a Katce v knize Emily Brontëové - Na Větrné hůrce.
Perfektní pomůcka pro badatele, hodně mi pomáhá při pátrání po mých předcích.
Malá užitečná knížečka, ve které najdeme dobré rady jak si pomoct při různých zdravotních problémech. Některé rady jsem znala, ale většinu né. Léčivé bylinky toho dokážou hodně... Mně osobně knížečka pomohla. Děkuji moc autorce.
Mě se knížka docela líbila, možná proto, že žiju v blízkosti Havířova a místa o kterých autorka píše znám... Kdysi moje máma taky vyráběla obraz z chemlonu a provlékala nastříhané kousky háčkem do kanavy. Těch pár nepřesností co v knížce jsou mi nevadí, jsou to vzpomínky a ty nebývají stoprocentní...
Četla jsem se zaujetím a ráda si jí přečtu znova... Takových knih je málo, které vženou slzu do oka a vzápětí se člověk musí smát a tahle se navíc u mě řadí k těm, které při čtení prostě nejde odložit.
Měla jsem tu čest, zúčastnit se v naší knihovně křtu této útlé knížečky veršů. Autorka je cílevědomá, zralá a přitom skromná žena. Sama o sobě říká, že je prostě jen ta co ráda píše. Psala si do šuplíku už od dětství... Snad nebude vadit, když prozradím, že žije na Karvinsku, což je i můj rázovitý region a z veršů ten region sálá, možná i proto mě verše hodně oslovily. Básně jsou někdy smutné, jindy veselé, dokáží pohladit po duši a zahřát u srdce. Mám v knize věnování, ve kterém mi autorka přeje pohodové a romantické čtení a já to samé přeji ostatním čtenářům.