Alisce komentáře u knih
Jak jde o psy, tak mě ty knihy nebo filmy dojímají opravdu neskutečně. Tohle bylo, ale ještě mnohem intenzivnější než jsem čekala. I když já vlastně nečekala nic a to je nejlepší. Viděla jsem knihu skoro všude, ale nechystala jsem se jen tak po ní sáhnout. Kupovala jsem jí pro mamky kolegyni a najednou jsem ve vlaku četla a četla. Téměř po každé stránce jsem měla na krajíčku, protože.. prostě pes. Pes, který tak krásně zprostředkoval život těch čtyřnohých blázínků. Člověk se po přečtení hodně stydí za nás lidi, protože to, co někteří dokážou udělat je nepochopitelný.
Knihu jsem dočetla před pár dny a mám z ní stále stejné pocity. Příběh mě bavil od samého začátku, i když jsem měla v jednom momentě problém se ke knize vrátit. Každý, kdo četl pár knížek s tématikou válek ví, že jsou to knihy na které musíte mít náladu, protože víte, že váš většinou čeká bolestný příběh. Je to realita, ale nedokázala bych na toto téma číst více knih za sebou. Člověk by nejraději změnil děj, ale to by byl jiný příběh. Takto to bylo vlastně dokonalé. Jde vidět, že si dal autor na příběhu opravdu záležet.
Konečně jsem se pustila do knižní předlohy filmu, který mě mile překvapil a u knihy jsem překvapená ještě víc. Bavila jsem se od začátku až do konce.
Vždycky tak nějak zapomenu, jak krásně Backman píše. Tento autor má obrovský talent a zatím z žádné jeho knihy nejsem zklamaná. V jednu chvíli se nahlas smějete a za 10 minut máte slzy v očích. Poutově a hlavně zábavně napsané. Trochu zmatek a zároveň promyšlené do detailu.
Téma úzkostí je mi velmi blízké, jsem ráda, že se s tím autor nebál vyjít na veřejnost. Snad se ta lidskost úplně ve světě nevytratí..
Cítila jsem potřebu přečíst si konečně něco oddechového a pozitivního, takže jsem sáhla po románu, který mě zaujal podle obálky. Kniha mě opravdu příjemně překvapila. Přečetla jsem jí za dva dny, nemohla jsem se od ní odtrhnout a pořád jsem se u ní pitomě usmívala. Tohle je příběh, který v této době potřebuji. Myslím, že se ke knize zase jednou vrátím. Dává mi podobný uklidňující pocit jako čerstvě povlečená postel nebo sledování Gilmorek po stopadesáté.
EDIT:
Přečteno znovu, tentokrát v originálu. Většinu času mě kniha opět hřála u srdce, ale ke konci mi to při druhém čtení přišlo trochu přehnané. Pořád knihu ale doporučuji. Je to moc milá kniha.
U této knihy jsem se dopustila jedné zásadní chyby. Viděla jsem totiž před lety film, což moc často nedělám. Lepší je to vždy naopak. Každopádně s odstupem času jsem si přečetla i knihu a po letech mě příběh vtáhl znovu a musím říct, že mě opravdu bavil. Nepamatovala jsem si děj do puntíku, takže jsem i tak hltala téměř každé slovo. Chápu, že některé lidi pobuřuje samolepka BESTSELLER. Taky to nemám ráda a jsem vůči takovým knihám skeptická, ale já zklamaná rozhodně nebyla.
Náhodou jsem se dostala do kina na film Zlodějka knih. Za pár dnů jsem si koupila knížku a jsem jsem z ní stejně nadšená jako z filmu.Na konci filmu jsem jen tak tak zadržovala slzy u knihy to nešlo. Určitě se ke knize zase brzy vrátím.Už teď mi chybí úžasný táta Hans, blonďatý Rudy, Žid ve sklepě Max, nadávající máma Rosa a samozřejmě i Liesel Memingerové/Zlodějka knih/Saumensch.
Jsem šťastná, že jsem si ten příběh mohla přečíst, vidět ho. Ta kniha je tak lidská! Člověk by nevěřil, že i tak smutná doba může být inspirací k tak překrásnému příběhu.
Jelikož jsem budoucí pedagog, tak ve mně kniha zanechala opravdu velkou stopu. Běhá mi mráz po zádech, protože i po více než 60 letech je tento příběh vlastně aktuální. I když jsem se (zatím) naštěstí nesetkala s tak závažnými případy, tak je mi jasné, že i něco takového se u nás může stát, protože praxi také vykonávám na ,,neelitní" škole. Musím říct, že jsem Ricka chápala, dost jsem se v něm i viděla. Myslím, že každý učitel by si měl vyzkoušet učit na nějaké takové škole. I kdyby jen jeden den. Ale to už je zase na jinou diskuzi. :)
Knihu určitě doporučuji i lidem, co s pedagogikou nemají nic společného. Příběh je to sám o sobě působivý, vývoj v některých částech překvapující. Poměrně mě udivuje, že kniha není v žebříčku někde na přední příčce.
Ze začátku mě kniha moc nebavila. Přišlo mi, že je prvních 50 stran o tom samém. Nejsem velký nadšenec do týmových sportů, takže jsem se nemohla pořádně vcítit do kůže milovníka hokeje. Autor mě však do toho hokejového prostředí dostal. Ani jsem něvěděla jak, ale najednou jsem prožívala každou stránku a děsila se co bude dál. Backman je vážně třída.
Můžu být ráda, že jsem se do Sněhuláka pustila v létě, protože v zimě bych pak asi kvůli strachu nevylezla večer vyvenčit psa. Venku 36 stupňů a mě mrazilo. :-D Rozhodně doporučuji, kniha je velice promyšlená a napínavá.
O přečtení této knihy jsem dlouho uvažovala. Našla jsem jí na burze knih za 5 Kč tak jsem jí hned brala!:D Není to úplně horor, ale je to skvělá kniha, která vás vtáhne do děje. Carrie mi bylo vlastně i líto. Určitě se pustím do čtení dalších knížek od Kinga.
Štěstí, že jsem nedala na hodnocení, protože mě kniha opravdu bavila. Četla jsem Dívku ve vlaku a tak jsem se po letech pustila do další knihy od Pauly Hawkins. Ze začátku jsem byla lehce zmatená z velkého množství postav, ale po chvilce jsem se zorientovala. Několikrát jsem měla pocit, že už je všechno naprosto jasné, ale kniha byla plná překvapení až do úplného konce.
Kniha, která vás sejme neuvěřitelným způsobem. Oblíbíte si z knížky největšího magora a během chvilku skončí.
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Koukala jsem včera i na film, ale ten byl pro mě oproti knize celkem zklamáním. Na jednu stranu mě to asi i láká jít takovou dálku.. :) Kniha je skvěle napsaná, bavila mě od začátku. Cheryl mi nepřišla jako nějaká extra sympatická hrdinka, ale díky treku si u mě získala obdiv, prožívala jsem s ní celou cestu a těším se až se k Divočině zase jednou vrátím. Každý si hledáme tu svojí cestu. Někdy potřebujeme ujít velkou dálku, abychom se vydali tím správným směrem. Nesmíme zapomenout, že nejdůležitější není cíl, ale ta cesta. Cesta je cílem.
Bylo dost zvláštní číst něco tak všedního. Všechno v knize je tak pravdivé, ale nic se o té doby vlastně nezměnilo. Smekám nad tím jak skvěle George Orwell knihu napsal.
Hartlovy knihy mě od první knihy baví, má specifický styl psaní. Líbí se mi, že do knihy zasazuje reálné události. Zajímalo by mě, jestli k nim má nějaký vztah/týkají se ho nebo se mu jen hodily do příběhu. Celý příběh jsem mu věřila, ale myslela jsem, že dopadne jinak. Nebylo to předvídatelné a líbí se mi, jak jsem byla na konci vlastně dost překvapená, ulevilo se mi, protože jsem čekala úplně jiný a smutný konec.
Musím se přiznat, že prvních asi padesát stran jsem si vůbec nebyla jistá, jestli čtu opravdu knihu od toho stejného Markuse Zusaka, který napsal Zlodějku knih. Začátek mě neoslnil, ale pak se to rozjelo. První karta a od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Už jsem nepochybovala. Je to on. Markus Zuzak - týpek z Austrálie, který dokáže napsat výborné knihy. Zlodějka knih je pro mě jednička, ale Posel nezklamal. Vážně paráda. Vidím to tak na 4,5 hvězdičky.
Knihu jsem přečetla před pár dny, ale slíbila jsem sama sobě, že si nejdřív pořádně komentář rozmyslím. A co jsem vymyslela? Vlastně nic. Je to zvláštní kniha. Je to výjimečná kniha. Bylo to krásné, smutné a veselé zároveň. Ze začátku to vypadalo na blbý román, ale ono to bylo úplně jiné. Zatím jsem nenašla komentář, který by vystihl můj názor na knihu, ale já sama nejsem schopná u této knížky dát něco souvislého dohromady. Sice jsem zvědavá na filmové zpracování, ale myslím, že film ztratí to kouzlo, které má kniha.
Nádherná knížka. Lepší jak film, ale zase ve filmu je Channing a to je velký lákadlo. :D
Příběh, který chytí za srdce a nás lidi, co touží po dobrodružství, poznání a samotě rozhodně zaujme a možná i inspiruje. I když příběh neměl šťastný konec, tak se hlavní hrdina podle všeho díky svému dobrodružství šťastně cítil a to je v téhle době často opravdu těžké. Pořád se za něčím honíme a neuvědomujeme si, že tady vždycky bude něco dalšího, něco lepšího, co budeme chtít příště. Je to začarovaný kruh a pak nezbývá moc času na to si ten život opravdu užívat podle svého uvážení. Myslím, že lidi, kteří takto ,,utíkají" a užívají si samotu mají v hlavě sice většinou bordel, ale rozhodně mají odvahu. Protože být jen sám se sebou je sakra těžký. Tu chuť takto utéct má asi někdy většina z nás, ale kdo to opravdu uskuteční ?