Alizon komentáře u knih
Z knihy mam rozporuplne pocity. Dve dejove linky mi prisly spojeny tak nejak chaoticky a vlastne z toho mohly byt dva samostatne pribehy, konec byl trochu naprehledny a Corso byl docela nesympaticky macho. Na druhou stranu se mi libila tajemna atmosfera, literarni a historicke odbocky a napad s Dumasovym klubem, ktery musi u vsech nadsencu Tri musketyru vyvolat nadseni. Zacatek me trochu zklamal (mela jsem jina ocekavani), potom me kniha zacala bavit, konec opet vyvolal drobne rozcarovani. S odstupen hodnotim knihu jako originalne pojatou a davam 4 hvezdicky.
Komentar pisu se zpozdenim a casovy odstup ho tak trochu ovlivni. Knihu jsem doslova hltala, cetla se velice dobre a rychle. Cela kniha kniha je vypravena z pohledu 4 hlavnich postav, pricemz kazda z nich ma na prevypraveni sveho pohledu 1 - 2 stranky. Myslenky a pohled jedne z nich jsou tak rychle vystridany nahledem a komentarem druhe osoby (mnohdy tak dojde k zajimavemu porovnani jak situaci vnima jeden a druhy), dej rychle plyne (cela kniha se odehraje behem nekolika malo dni) a knizka se tezko odklada. Autorka zvolila na jednu stranu mnohokrat zpracovane obdobi, na stranu druhou mene znamou epizodu z tohoto obdobi a krasne tak priblizila masam ctenaru, jak konec druhe svetove valky prozivali lide ruznych narodu, ktere kruty osud svedl dohromady. Knizka si rozhodne zaslouzi vysoke hodnoceni a mohu ji s klidnym svedomim doporucit. Ted k tomu "casovemu odstupu" - kdybych komentar psala tesne pote co jsem knihu zavrela bylo by tady jen same ach. S odstupem musim rict, ze ackoliv ve me z knihy mnohe zustalo (celkovy pribeh) na konkretni hrdiny jsem nejak zapomnela. Tady byl mozna "telegraficky" styl knihy trosku na skodu a autorka se mohla trochu vic rozepsat. Hrdiny knih si vetsinou nejak predstavuji, tady uz nevim, vybavuji si jen to ze Emilia byla blond. Hrdinove tak pro me zustali trosku anonymni, spise jako reprezentanti urciteho pribehu nez konkretni osoby. Kazdopadne dalsi knizky od Ruty Sepetys uz jsou na seznamu.
Knizku jsem si opravdu uzila. Tema, ktere by svadelo k tomu byt jednim velkym klise, bylo popsano poutave, z pohledu nekolika osob, nelehke tema je odlehceno mnohdy vtipnym tonem. Je videt ze autorka castecne cerpa ze sveho zivota, i kdyz 60 leta primo nezazila, v Missisipi zila a i v jeji dobe byly jeste urcite dozvuky drivejsi doby patrne. Vetsinou si oblibim v knize urcitou postavu, tady jsem si hned zamilovala jak Skeeter, Minny (jeji vtipne postrehy me opravdu bavily) tak Aibileen. Rozhodne doporucuji k precteni.
Uz dva uzivatele tu pouzili slovo telenovela:) a maji tak trochu pravdu. Jedna se ale o telenovelu na urovni, ktera se vyborne cte a tak nemohu nez hodnotit pozitivne. Fanouskum Kena Folletta se nemuze nenabidnout srovnani s jeho Padem titanu, byt posunutym o nekolik desetileti zpet a geograficky a poctem osob omezenych. Alespon mne to prislo jako takova "rozcvicka" na pro me genialni Pad titanu, ale bylo by nefer srazet kvuli tomu hodnoceni, knizka je sama o sobe opravdu dobra. Kolo stestneny se omezuje na jednu zemi (a okrajove na jihoamerickou Kordovu) a osudy hlavne 3 ze 4 spoluzaku ktere spojuje stara "nehoda". Pokud budu srovnavat s Padem titanu, tady nenajdete tolik historie a mezinarodni politiky, dej je zameren ciste na vztahy mezi cleny rodiny a jejich zname, jejich intriky, lasky a touhy. Pilasterovi jsou bankeri a ackoliv jsou udalosti ve svete bankovnictvi nerozlucne spojeny se soukromym zivotem akteru nebojte se zadnych slozitych bankovnich operaci, vse je podano velice prehledne. Knizku radim mezi lehke ctivo nabizejici prijemny ctenarsky zazitek - i pres rozsah 500 stran jsem ji precetla velice rychle, Ken Follett vi jak prinutit ctenare otacet stranky.
Jak rada bych dala svemu oblibenemu spisovateli vice hvezdicek, ale za tuto knihu opravdu nemohu. Vim ze je nefer srovnavat s "modernimi" historickymi romany, ze kniha je poplatna dobe a ucelu (povzbuzeni narodniho sebevedomi), ale lepe opravdu hodnotit nemohu, protoze me celou dobu pomerne nudila. Jak pisi ostatni uzivatele, stridaji se nudne pasaze s pasazemi zivejsimi, a vetsinou to zahranuje fantasticka postava pana Zagloby. Celkove jsem se vsak s knizkou (kterou jsem si zvolila do ctenarske vyzky a kterou jsem vyzvu zavrsila) docela trapila a napinava mi moc neprisla. Zahladni dejova linie (pribeh Jana a Heleny) je takova nemastna neslana, Helenu stridave unaseji Bohun a pan Zagloba a az na par dramatickych uteku se vlastne nic prevratneho nestane. Jednoduche a predvidave. No a do toho se stale bojuje, coz by tak nevadilo kdyby ty boje byly trochu prehlednejsi, mene vycpane povidanim o narodni hrdosti a nudnymi pasazemi, kde skupina panu premita co dal. Kniha proste mohla byt tak o 200 stran kratsi a jen by ji to prospelo, z boju bylo nejzajimavejsi az zaverecne oblehani Zbaraze. Ze zacatku mi trochu vadilo mnozstvi neznamych/cizich slov, ktere jsem si neustale musela hledat ve slovnicku, coz od cteni pomerne zdrzovalo - toto nakonec hodnotim jako klad knihy, alespon si clovek rozsiril obzory a zase se podival nekam jinam nez do obvykleho dejiste historickych romanu jako Francie nebo Anglie. Minimalne dvakrat jsem se vsak dopustila neceho co pri cteni knih NIKDY nedelam - preskocila jsem urcite pasaze. Poprve se jednalo o zdlouhavy popis krajiny/pomeru, podruhe o rozjimani knizete Jeremiho co a jak dal rozvedene snad na 10 stranach. Mimochodem, knize Jeremi me svoji uzasnosti az stval:) Stejne tak nemastni neslani mi prisli Jan a Helena, to uz by clovek pomalu vic fandil Bohunovi:) S postav jsou tak nejzajimavejsi Zagloba a Podbipieta. Dalsi dily si mozna nekdy v budoucnu prectu, ale ted se radeji vratim k Folletovi, Merlemu nebo Cornwellovi.
V posledni dobe jsem se vrhla na detektivky, ktere jsem predchozi rok zanedbavala, a vsechny byly dobre (a predtim proverene mymi oblibenymi uzivateli tady na databazi), ale i tak V lese visi andel vynika. Slabsim povaham (zejmena rodicum malych holcicek) nedoporucuji, jinak vsem ostatnim ano.
Dej ma spad, kapitoly jsou kratke a vubec mi nevadilo ze se rozviji vice dejovych linek - prave naopak - to pro me knize jeste pridavalo na napeti. Dnesek bude narocny, za pocitacem se mi chce spat, ale proste jsem to v noci musela docist! A Sova uz je na nakupnim seznamu.
Zajimavy historicky roman s rychle ubihajicim dejem (mozna az prilis rychle ubihajicim: nebezpeci, rychle reseni, sup a jsme z mista A na miste B - mozna si autor mohl s nekterymi situacemi vic vyhrat, ale to by potom kniha vzhledem ke geografickemu rozsahu musela mit alespon 1000 stran). Nebudu hodnotit podle toho jak moc je pribeh realny, jestli se skutecne hrdinove mohli po ceste vsude bez problemu domluvit. Ano - autor na zacatku vysvetluje ze Anglicane a severske narody v te dobe mluvili podobnymi jazyku a tak mohl severan pri trose usili rozumet Anglosasovi. Ale opravdu mi neprijde moc realne ze by se Frank, ktery se anglicky zacal ucit po ceste domluvil s Rusy, kteri z rovna vsichni jako nahodou ovladali norstinu:)) Vzdycky tam byl nekdo kdo mohl prekladat to ano, ale v ruznych vypjatych situacich byl na preklad tezko cas. Tak tolik stourani do negativnich stranek, ted ty pozitivni - a ty pro me vzhledem k peti hvezdickam rozhodne prevazovaly. Napinave, zajimave, mezi historickymi romany vyjimecne svym nametem (nekdy ma clovek u historickych knih pocit ze jsou jista temata zpracovavana az moc casto a opakuji se, to tady rozhodne nehrozi) a rozsahem. Hrdinove mi pri cteni opravdu prirostli k srdci. Je opravdu videt laska autora k sokolum, jeho popisy - at uz krajiny, dobovych zvyku, vycviku sokolu, jsou zajimave a tak akorat - ani moc strucne, ani sahodlouhe a nudne. Jestli je toto autorova prvotina, tak tleskam. Rozhodne si poridim Cisarsky ohen a pri patrani po dalsich knihach autora jsem se docetla ze chysta treti knihu, tak snad se ji dockaji i cesti ctenari.
Rozhodne ctenarsky zazitek a tema, ktere Vas prinuti k zamysleni. Kniha se nerozbiha do dlouhych popisu krajiny nebo pocitu, autorka stroze popisuje udalosti a necha je jednotlive hrdiny komentovat z jejich pohledu. Hlavni slovo ma Gerta a i kdyz je popis faktu a pocitu usporny, k tematu se hodi. Kdyz jsem se chystala knihu cist ocekavala jsem, ze nejvic smutna budu pri popisu odsunu, ale nakonec ve mne nejvic smutku a beznadeje zanechal dalsi Gertin zivot - to jak vlastne den ze dne nejak prezivala, snazila se najit si misto na slunci a potom uz se vlastne nesnazila. A jak to, ze i kdyby se s odsunem sama nejak vnitrne vyrovnala, rezim ji proste nedal sanci prozit dustojny zivot.
Ale ano, bavilo me to a nechapu komentare nekterych uzivatelu tady, ze se do cteni museli nutit nebo ze se to rozjizdelo prilis pomalu, protoze ctiva je knizka pomerne dost. Do pribehou me vtahla hned vyborna uvodni kapitola, jejiz konec slabsim povaham zlomi srdce. Hned pote obdrzi detektiv Hodges tajemny dopis a uz to jede. Kapitoly jsou velmi kratke a dostanete se tak lehko do situace - tak jeste jednu, jeste jednu - a jsou dve hodiny po pulnoci. Slabsi strankou je mozna samotny Hodges - takovy neslany nemastny, zato je vyborne propracovana postava Mercedesoveho vraha (a jeho vzpominky na minulost - to je lahudkova cast knihy) a v knize je plno dalsich sympatickych nebo zajimavych postav. Chystam se na dalsi dily.
(SPOILER) Nepridam se k petihvezdickovym odam, i kdyz knizku bych rozhodne doporucila a to ze se mezi moje srdcovky nezaradi je ciste muj problem, objektivne je skvela.
U mnohych knih me nechytne zacatek, potom se dej rozjede a hrdiny si zamiluji. Tady to bylo presne naopak, kniha me na zacatku zaujala, oblibila jsem si postavu doktora Larche, zaujalo me prostredi sirotcince, navraty do minulosti, tema potratu. Bavila me i dejova linie s Melody. Naopak me vubec nechytil vztah mezi Homerem a Candy - ja jim tu lasku nejak neverila, respektive mi pripadalo ze se Homer do Candy zamiloval jen proto ze tam proste jina zenska nebyla, jinak jsem nechapala proc vlastne. A cely ten nikam vedouci trojuhelnik uz jsem do konce knizky jenom nejak "pretrpela". SPOILER A oba me silene nastvali rozhodnutim ohledne jejich ditete, ano vlasne ho vychovali, ale nechat ho vyrustat v presvedceni ze je opusteny sirotek a ne jejich syn? Tohle jsem nedokazala pochopit a moje posledni sympatie hlavne Candy definitivne ztratila. KONEC SPOILERU A protoze nedokazu mezi sve srdcovky zaradit knizky, kdy hrdiny vlastne nemam rada musim dat jednu hvezdicku dolu. Ke konci se to zase diky novym postavam rozjede, no a zaver ... nebudu prozrazovat, ale tam uz jsme si opet rikala - ano skvela knizka.
Tak to dopadne kdyz se kniha prelozi z nemciny do cestiny, ale musi se zachovat slova na urcite pismenko abecedy. Mnohdy je tam to slovo nacpano uplne urputne a do "deje" (ktery tam mimochodem moc neni) tak uplne nezapada. Mnoho slov je naprosto nevhodnych pro vekovou kategorii, ktere je kniha urcena (deti, ktere se uci cist), deti jim nemohou rozumet. Dceru, kdyz spouste slov nerozumi, tedy knizka vubec nebavi. Diva se tedy hlavne na obrazky. Jedine za ty obrazky davam 2 hvezdicky. Je spousta daleko lepsich knizek, ze kterych se deti mohou ucit cist. Dostali jsme ji jako darek, jinak bych ji (po nahodnem prolistovani) rozhodne doma nemela.
Ze zacatku (cca po stranu 200) me kniha neuveritelne stvala. Zacala zahadou zabite zeny, potom se cela stocila jinam a ja si porad nemohla udelat ani zakladni casovou osu. Okolo strany 200 to do sebe vsechno casove zapadlo a knizka me zacala bavit. Plusy - napinave, ctive, jako prvotina urcite vyborne, hezky navzajem propletene. Minusy - zejmena ze zacatku jsem si rikala ze jestli jeste jednou prectu vetu "jak se pozdeji ukazalo", "jak jsem se pozdeji dozvedel" a podobne - zacnu kricet. Jak pisou ostatni "trosku moc americke". Nektere veci mi tam pripadaly uplne navic - sem tam uplne zbytecne namichany holokaust (snad aby bylo v knize uplne kazde citlive tema) nebo udalosti z minulosti Poutnika (jeho puvod a adopce) - ty byly pro dej pomerne irelevantni a jestli mi ho mely nejak vic priblizit, tak to se nestalo - celou dobu mi prisel ponekud neosobni. Celkove souhlasim se Selinute, dobre se to cetlo, zapletka vymyslena dobre, ale diky vyse uvedenym vecem nemuzu napsat, ze by byla knizka genialni aneb "jediny thriller, ktery si letos musite precist".
Velmi ctive, i pres jistou predvidatelnost napinave, misty velmi mrazive, ovsem mezi tim se najde cas i na humor. Pokud bych hodnotila jako "klasickou detektivku" - musela bych nejakou tu hvezdicku ubrat. Ono je pomerne brzy jasne kam ti lide zmizeli a kdo za tim stoji (i s prehlednou casovou tabulkou). Ovsem proc a co tomu vsechno predchazelo je v knize tak barvite popsano, ze mi ponekud predvidatelny dej vlastne vubec nevadil. A uplne na konci ba ctenare jedno velke prekvapeni prece jen ceka.
Doporucovala bych precist serii po poradku ja jsem zacala v ramci ctenarske vyzvy - cislo v nazvu - timto dilem a ackoliv se kniha jiste da cist jako samostatny pribeh o nektere navaznosti z minulosti jsem byla preci jen ochuzena.
Souhlas s předchozím komentářem. Pohádky jsou zkrácené opravdu důkladně, což se u některých dá u jiných je to katastrofa. Navíc jsem měla u některých vět pocit jako by je psal cizinec nebo automaticky překladač jak jsou strašně kostrbate (pri cteni je sama upravuji). Puvodne jsem dala jednu hvezdicku, nektere z tech pohadek zase tak spatne nejsou (a dceru - je hodne mala - to bavi a zkracena verze ji nevadi) takze budu hodna a necham dve.
Pet hvezdicek davam za velkou ctivost teto knizky - nemohla jsem se od ni odtrhnout a precetla jsem ji na sve pomery (malo casu na cteni) velice rychle a hlavne za pribeh babicky Minky. Tato cast me, podobne jako ostatni uzivatela, "dostala" nejvic. Pribeh Minky je napsan skvele a nemuze vas nechytit za srdce. Uvodni a zaverecna cast jsou take ctive a dobre napsane, ale osobne bych si tam nektere veci odpustila - autorka s milostnym propletencem klouze troche do kycoviteho romanu pro zeny, ale coz, nejaka "vata" tam byt musela. Celkove je to dobre propojeno a zaramovano a se zajimavou nosnou myslenkou. Na knizce me trochu rozcilovala jedna vec - ale za to autorka asi nemuze - a to odlisne pismo pro jednotlive pribehy - jeste bych chapala kurzivu pro pribeh o upirovi (cteni z knihy), ale proc si nekdo myslel, ze ctenar snad potrebuje pomoc jineho pisma, aby si uvedomil zda se nachazi v dobe valky nebo v soucasnosti, to opravdu nechapu.
Uvarte si caj, usadte se pohodlne do kresla a ctete. Alespon na zacatek knihy je potreba se trochu vic soustredit - prvni kapitola je dlouha a objevi se mnoho postav, ve kterych je potreba se zorientovat, ale potom uz to stoji za to. Mam rada knizky, kde se stratava vice kultur a clovek se tak pouci pripadne (jak tomu bylo tady) pobavi. Krasna sonda do mysleni barbaru (at uz je za ne povazovana ta ci ona strana). Moji nejoblibenejsi postavou byla Mej Mej, Dirkovi jsem zase tolik (I kdyz si ziskal muj respekt) nefandila.
Koncem knihy ve me James Clavell vyvolal touhu po pokracovani, protoze hodne osudu zustava otevrenych. Rozhodne si tedy prectu Gaidzina, I kdyz ten se odehrava az po mnoha letech a jinde, takze se mozna s nekterymi postavami jejichz osud by me dal zajimal (Ma-ry) asi nesetkam. Kazdopadne mam dalsiho oblibeneho spisovatele.
Uf, tezke hodnoceni. Kdyz jsem knihu docetla chtelo se mi plakat. Pokud hodnotim ctivost, musim rict, ze jsem si nekdy ve druhe kapitole, ktera se strasne tahne, rikala ze knihu asi nedoctu a kdyz, tak se sebezaprenim. Potom me to zhruba od strany sto chytlo a zvykla jsem si na zvlastni styl psani (zrejme vlastni pro Arnosta Lustiga, nedovedu posoudit, byla to moje prvni kniha od nej).
Kniha je narocna na cteni, jedna se o serii dialogu (ktere mnohdy pusobi jako dva monology) mezi Colette a VF, sled myslenek, pocitu, obav ... Dej, ktery jak jsem puvodne chtela napsat, ze v knize chybi, tam vlastne je, ale smesnan jakoby mimochodem do dvou radku, jako by ho i Colette chtela vytesnit jen tak na okraj, aby se z toho, ze zrovna pred jejima ocima nekoho zabili, nemusela zblaznit. Nevim jestli jsem uplne vsechno pochopila, autor pise mnohdy v naznacich a ctenar musi zapojit obrazotvornost a cist velmi pozorne, ale atmosfera bolesti, strachu, studu, touhy a postupneho propadani se do beznadeje je vykreslena velmi pusobive.
Pokud mate radi pouze akcni trhaky - nectete to. Pokud vas laka sonda do duse lidi, kteri si prosli velikou hruzou, je to kniha pro vas.
Jednoduché mile pohádky většinou o zvířátkách pro malé děti. Vhodné pro začínající čtenáře. Krátké jednoduché věty, slova se často opakuji. Kdysi se z ní učila číst moje mladší sestra. Teď si ji k učení čtení oblíbila i moje dcera
Prijemne prekvapeni a zase neco jineho nez "klasicke Forsythovy romany".
Nejvic se mi libily povidky Zazrak a Jak na vec.
No a taky Sumici vanek. Prvni povidka Veteran me dostala svoji zaverecnou pointou (to ostatne Zazrak taky). Nejslabsi byla asi povidka Obcan (dej se pro me nejak ztracel v popisu letovych manevru).
Pet hvezdicek nedavam jen proto ze ty mam vyhrazeny jen pro "knihy meho srdce".
Po nedavnem shlednuti stejnojmene televizni serie jsem mela pocit, ze se bud zblaznil Ken Follett nebo scenarista. A trosku jsem se bala toho co me ceka (u Piliru zeme jsem prvni cetla knihu a az pote shledla televizni serii a i kdyz knizka vede, libilo se mi oboji). Nakonec se ukazalo ze se "nastesti" zblaznil scenarista (i kdyz za to co s Follettovou knihou provedl by zaslouzil trest, chapu ze se na platno neda dat uplne vsechno, ale proc ty nejlepsi veci vypoustet a naopak nejake neuveritelne splacaniny tam pridavat?) Z knihy vyklubala dalsi lahudka od tohoto autora, ktera mi vydrzela na cely leden. A stejne mi tech vice nez 900 stran nestacilo a klidne bych cetla dal. Jedinou vec kterou knize totiz mohu vytknout byla pro me jakoby jen natuknuta 7 cast. Bud tam uz byt vubec nemela (i kdyz bylo treba jeste "vyresit co s Ralphem") a nebo ji mel Follett trochu vice rozvinout - druhy mor se prehnal jen jakoby mimodek, pribeh Lolly nebyl vic rozveden atd. Jinak jsem si knizku opravdu vychutnala, tesila se na kazdou volnou chvilku a jednotlivym postavam drzela palce. Krasne cteni pro milovniky tlustych romanu s historickou tematikou. Mimochodem, cetla jsem ze se Ken Follett chysta na treti dil teto volne trilogie, tak uz se tesim.