allyce komentáře u knih
Vezmete do ruky knihu, o které nic nevíte, pomalu se začítáte do poklidných řádků a najednou PRÁSK, blesk z čistého nebe - první událost, postupně se vydýcháte, uklidníte a zase PRÁSK, druhý blesk.. a pak ještě jednou... Perfektní začátek a stejně tak dobrá je celá kniha. Dala bych 5 hvězd, jednu však ubírám za ukončení postavy Juniora. Mimochodem, Junior, sám zosobněné zlo, mě mockrát pobavil svým obdivem k sobě samému a měla jsem škodolibou radost z fyzických reakcí jeho těla na určité situace. Doporučuji.
S knihou Andílek, která je dle mého TOP od autorky, je tato kniha absolutně nesrovnatelná. Stane se tragédie a pak čtete a čekáte nějaké rozuzlení, něco, co děj posune dál....
Víc než dobrý průměr, za mě 3,5* Konec je nedotažený, myslím, že si autor nechal prostor pro pokračování...
Velmi poutavě napsaný příběh čtyř amerických rodin a jedné svobodné ženy, které si přijely do "tajemné", nelidské Číny pro své adoptivní dítě.
Podle toho, co čtu níže, se mi nějak podařilo přeskočit první dva díly a začala jsem posledním. Nemyslím, že by to nějak vadilo. Pan King stále umí a byť je hlavní děj neuvěřitelný, ta atmosféra kolem mě vtahovala do pěkné depky.
Jen tak na okraj, nedávno jsem dočetla Vánoční říši od Kingova syna a při čtení Poslední hlídky jsem si na ni několikrát vzpomněla. Některé věci mi připadají hodně podobné. Že by byli pánové tak na sebe napojeni, nebo si jen některý z nich mírně vypomohl?
Mé první setkání s autorem, o kterém jsem nevěděla zhola nic. Po první třetině knihy jsem začala mít vtíravý pocit, že mi to něco připomíná.... vzpomněla jsem si na Kingovu Christinu a říkala si, že se autor po něm trošku opičí. No bodejť, když je to jeho syn. Podle mého je opravdu nadaný, ale ještě nějakou dobu bude trvat, než se přiblíží otcově genialitě. Fantazie, děj, hororové prvky, to všechno v této knize je, ale chybělo to mrazení v zátylku, kdy cítíte plíživé zlo.... To mistr King umí bravurně a přesně tohle jsem při čtení Vánoční říše postrádala. Taková hororová pohádka.
Nejvíc mi uhranula Trofej, nicméně Lamentace je také skvělé čtení. Určitě doporučuji.
Kniha mě zaujala a těšila jsem se na každý večer, kdy ji opět vezmu do ruky. Velmi čtivě napsaný příběh, sice milostné dopisy mi vyvolávaly pupínky, Marcusova matka byla roztomile na ránu a závěr, kdy už už je jako konec, tak není, dobře, tak je teď, jejda, zase ne, tak teď? Ne, až teď. Uf!
Také jsem padla na kolena, bylo to těžké čtení, časté popisy a vzletná dlouhá přirovnání jsem cítila jako brzdu, odvádějící mě od podstaty příběhu, který si mě vzal celou. Rodinná sága o bolesti, beznaději i naději, vnitřních démonech, touze a smíření.
Jak se z malého, přítulného chlapce, který miluje svou matku, stane sobecký, lakomý, násilnický dospělý muž. Hodně smutný příběh.
Nehodnotím téma, ale zpracování příběhu, které se mi líbilo. Neposuzuji ani nesoudím paní Hoffmannovou za její postoj k synovi, neprošla jsem životem v jejích botách.
Do knihy jsem se začetla bez problému po pár stránkách, velké nadšení, ovšem jakmile nastoupil na scénu agent, začala jsem se pomalu ošívat nudou a o to pozorněji jsem sledovala počty stránek, které zbývají do konce. Teď bych měla říct, že už nikdy více, ale Klub rváčů mě láká, tak pana autora ještě jednou zkusím.
Zajímavá kniha, která ovšem nesedne každému, někomu příběhem, někomu stylem psaní. Já se řadím do cílové skupiny čtenářů a obdivuji paní Soukupovou, jak bravurně staví věty, ze kterých dokáže poskládat skvělý, uvěřitelný příběh jednoho dne.
Měla jsem problém se začíst a vlastně po celou dobu jsem se nedokázala zbavit rušivého pocitu z použitého nářečí v přímé řeči. Také kapitoly, které se přímo netýkaly rodiny, mě moc nebavily. Ovšem vše ostatní stálo za to vydržet a dobrat se až do onoho otevřeného konce.
Skvělý detektivní, historický román. Autor dokáže vše popsat tak sugestivně, že s hlavními hrdiny prožíváte každičký okamžik nelehké doby, ve které žijí. Doporučuji!!!
Na obálce je napsáno hodnocení od Harlana Cobena, který píše: "Skvělý lékařský thriller-přesvědčivý, působivý, děsivý." Byť jsem jen laik, tak se s panem Cobenem shodneme pouze na slově lékařský. S ostatním si dovolím nesouhlasit a naopak tvrdím, že to nebylo působivé, ani děsivé a už vůbec ne přesvědčivé. Naopak.