Alma-Nacida
komentáře u knih
Bledý vrah
Philip Kerr
O chlup větší spád než v Diamantech, taky o něco víc nechutností, které páchá nejen sériový vrah. Bernie zase přijde na to, kdo za vším stojí, vyjasní se i otázky z prvního dílu a někdo je i po zásluze odprásknut. Ale neodvratitelné důsledky zase způsobí frustraci nejen Berniemu, ale i čtenářům. Aspoň mě určitě. Kladně hodnotím vhled do historických okolností, hlavně pokud jde o pozadí ponuře proslulé propagandy. Takže se pustím i do dalšího dílu, třebaže asi nebudu "chladná jako losos že Severního moře". :)
U nás v Mitfordu
Jan Karon
Tak teda nevím, ale čekala jsem něco jiného. A čekala jsem celkem dlouho, do strany 125, než jsem si řekla, že se to nejspíš nezlepší a že s tím seknu. :) Průhledná propagace náboženství, postavy doslova papundeklové, takže mi bylo úplně fuk, kdo komu co odkáže, kdo komu co uvaří, kdo má co na zahrádce a jak se jmenují psi přespolního veterináře. Ba i jestli běhání panu faráři zlepší cukrovku.
Zkrátka to bylo jen nudné. Do dalších dílů nepůjdu, dokud budu mít cokoli jiného ke čtení vyjma Kapitálu.
Hvězda je za Bornovy ilustrace.
Loutkář z Krakova
R. M. Romero
Začnu klady: přečteno za jeden (pozdní) večer, takže čtivá kniha to rozhodně je.
Obálka je tuze povedená.
Moc se mi líbí nápad s proměnami, ale nechci spoilovat, tak to nebudu dál rozvádět.
A teď ten hlavni zápor, aspoň pro mě: cítím, že je to hra na city. Ono to i (částečně) funguje, ale stejně mi to vadí.
Za největší přínos knihy považuji to, že by nejspíš bylo možné ji nechat číst děti. Pak by to ale mělo být v kategorii pro (starší) děti, pro dospělé je to podle mě moc naivní.
Zase bych jednou dala ráda dvě a půl hvězdy.
Vyšehrad, knížecí a královská akropole
Václav Moucha
Obsáhlá a velmi výpravná monografie o výzkumu Vyšehradu, místa, kde se prolínají světské a náboženské vlivy. Vzhledem k rozsahu knihy je lepší ji spíš projít a zastavit se, kde utkví zrak a myšlenka. Díky fotografickým a obrazovým přílohám je kniha velmi zajímavá jak pro všechny milovníky archeologie, tak i historie české státnosti.
Příchod tmy
Lynn Flewelling
Zase vcelku čtivý a oddechový příběh, v tomhle směru jsem dostala přesně to, co jsem čekala. Ale pokud jde o vztah hlavních hrdinů, už mi přišel jeho vývoj protahovaný, až to zavánělo červenou knihovnou. Možná je to proto, že je to YA kniha, nevím...
Zkrátka jako oddychovka milé, ale nijak se netřesu o osudy hlavních hrdinů a občas jsem si říkala, ať už do toho proboha praští, nebo se na sex úplně vykašlou. ;)
Země mrtvých nadějí
Christopher John Sansom
Tohle bylo místy trochu protahované, i když chápu, že to způsobilo hlavně autorovo zaujetí Kettovým povstáním. Ale přece jen, možná by stálo za to mu věnovat kromě závěrečné studie samostatnou knihu, protože spád a napětí tím opravdu znatelně utrpělo.
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
Příběh plný vcelku dramatických zvratů vyprávěný (ale ne vždy) prostřednictvím kocoura. Líbilo se mi, že i ty těžké věci byly laděny pozitivně a spíš optimisticky. Co mi vadilo, je forma, kdy není moc poznat, co si kdo myslí od ostatního vyprávění. Když už je tam i přímá řeč, proč ještě tato matoucí specialita?
Pražské jaro
Simon Mawer
Určitě za mé zklamání může velké očekávání, aspoň částečně, ale připadá mi, že 68. rok a jeho událost tvoří spíš jen rámec pro příběh lásky, který mě nijak zvlášť neuchvátil. A možná kdyby to bylo kratší, četlo by se mi to líp. Celkově hodnotím spíš za 2,5 hvězdy.
Kain
José Saramago
Jsem potěšena, že nejsem sama, kdo některé části bible považuje za strašlivé a nebezpečné nehoráznosti. Že nejen já se ptám, co za boha může žádat vraždu jako důkaz poslušnosti, co za boha může chtít takhle poslušně uctívače, jestli to nakonec není někdo, komu bychom říkali spíš ďábel... Nebylo to vůbec veselé čtení, zato očistné ano.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Kdokoli jiný než Čapek by byl asi hodnocený méně kriticky, ale tady prostě nemůžu jinak. Nápad skoro geniální rozbředl do nudy a ukecanosti. Škoda toho potenciálu.
Walden aneb Život v lesích
Henry David Thoreau
Než budu knihu hodnotit, tak jen připomenu (nejen sobě), že je stará neuvěřitelných 160 let. Pak si myslím, že je třeba se podívat, jaké jiné knihy znám z téže doby... no a pak můžu říct, že je to skutečné značně neobvyklý počin. Je jasné, že za tak dlouhou dobu se styl psaní velmi změnil, ale i tak je to kniha, která - ač potřebuje k vstřebání čas a klid - bude mít své nezaměnitelné místo v mé mysli (a v knihovně taky).
Žena v bílém
Wilkie Collins
Pěkné, byť dnes už poněkud předvídatelné. Ale jinak je to klasická zápletka, intriky, záhada, záměny atd., zkrátka romantismus jako když vyšije. :)
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
Úžasná imaginace a krásný jazyk a pod tím vším děs plížící se v temnotě zprvu zdánlivě chaotických příběhů a představ. Rozhodně zcela ojedinělá kniha. Jen ten její vliv na můj klidný spánek byl poněkud destruktivní. (Sen - můj - teď už i z internetu: Chci mluvit, potřebuji mluvit, ale ztrácím slova. Ta, na která si dokážu vzpomenout, mi víří v hlavě divoce jedno přes druhé, a jsou všechna zcela nevhodná, k nepotřebě nebo cizí.) Neříkejte, že jsem nevarovala. ;-)
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Hvězdy jsem ubrala za velmi pomalý rozjezd, kdy jsem se i rozmýšlela, že knihu odložím. Ale závěr to vylepšil, byl hodně nečekaný. Kladně hodnotím i neotřelý nápad svědka, který viděl zločin "z rychlíku", ač v knize jde spíš o lokálku. :)
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Hodně smutná kniha o tom, že je těžké a beznadějné bojovat proti osudu. Takové knihy chybí v doporučené školní literatuře.
Nemusí být vždycky kaviár
Johannes Mario Simmel
Moje nejoblíbenější kniha od Simmela. Světová špionáž se třese, Bonde, styď se, neumíš asi ani čaj. :-)
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
"Ve svém stáří jsem nicméně zjistil, že všechny národy jsou koneckonců stejné..." Nezapomenutelná "bible" mého mládí, k níž se stále vracím. (Mimochodem AHOJ MOJDO!)
Podivný regiment
Terry Pratchett
Myslím, že konec je takový schválně. Zkrátka genderově nekorektní naopak. Srandy míň, mrazení víc.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Oproti Zešílení v divočině a Jako v nebi byla tohle hodně depresivní kniha. Částečně na tom má podíl i to zjištění, že všichni zkrátka do té Šumavy utéct nemůžou. Proto celkově tři a půl hvězdy.
Zločin v Yorku
Sam Thomas
Zajímavá doba, oceňuji nastudování dobových reálií a porodnických praktik. Děj ale pokulhával, překlad se mi moc nelíbil a redakční práce taky ne, došlo i k záměně jmen a řada vět zněla otrocky přeložena bez ohledu na idiomy ("ber to jako kompliment, jímž byl"). Celkem za dvě a půl hvězdy. Mám i druhý díl, tak si ho přečtu, ale kdybych ho neměla, nijak bych se po něm nepídila.