Alma-Nacida komentáře u knih
Kniha o životních ztrátách a nálezech, kterou napsala autorka, která má určitě se ztrátami osobní zkušenost. Bylo to jako život, jen takový zhuštěný do těch dvěstěšedesáti a něco stran. Občas komické, občas tragické a někdy obojí a někdy nevyslovitelné. Krásná kniha, která si těch pět hvězd zaslouží.
Ježíšek naděloval a počasí je četbě příznivé, takže můžu ohodnotit první díl podle očekávání plný bojové akce a také intrik. Tas je vcelku sympaťák i přes jeho sklon dostavit se k záchraně s kůlem po funuse a ty jeho opovědní listy lze jistě očekávat i v dalších dílech. Jaké štěstí, že se přesně neví, jak se dostal král Václav z Vídně, takže po podrychtáři Václavovi dostal šanci podílet se na diverzní akci i Tas. To jsem zvědavá, s kým se ještě tento bijec setká a kterým historickým osobnostem bude drze oponovat. ;)
Milé překvapení, knihu jsem koupila za pár kaček v Levných knihách a bohatě jsem si tu cestu staletími užila. Nebylo to jen oddychové dobrodružství, kniha aspiruje s úspěchem na nějaký ten filozofický přesah. Postava Toma je uvěřitelná a zajímavá, hvězdu ubírám za konec, který se mi zdá trochu uspěchaný. Celkově ale hodnotím knihu jako hodně čtivou, zajímavou a propracovanou.
Velmi poutavé a erudované čtení, užila jsem si i epilog, dodatek a doslov a už se těším i na další díly.
Román má více hlavních postav a s nimi se odvíjejí dějové linky, autor má dar navodit atmosféru a některé scény jsem tak měla doslova nejen před očima, ale i před ušima a nosem. ;) Doufám, že se kvalita udrží i v pokračování.
Máloco je horší, bez ztratit mámu v dětském věku. Horší je asi jen ztratit dítě. Přesto, že všichni víme, že se to stává, všichni tak nějak věříme, že nám se to nestane. A všichni se tak trochu bojíme, že možná jo. O tom je tato útlá knížka a už jen to, že je určena dětem, je velká výzva pro autora. Pokud navíc vstupuje do vlaku rozjetého jiným autorem, pak je už skoro nemožné, aby výsledek neměl nějaké ty mouchy. Myslím, že v knize není dostatečně zdůrazněno, že Conor za nic z toho, co se děje mámě, vůbec nemůže. Že naopak plno chyb udělali dospělí.
Když jsme knihu četli ve skupině 14. - 15. letých děti, hodně z nich se zlobilo. Proč pořád cpou Conora do školy? Proč ho nenechají se s mámou rozloučit už dřív? A kde jsou všichni dětští psychologové, když je člověk potřebuje? V podstatě s nimi souhlasím.
Podle komentářů ale vidím, že pro většinu čtenářů asi kniha funguje... Tak nevím. Ráda bych věděla, kolik jim bylo let, když to četli.
Tentokrát se k všeobecné chvále nepřipojím, protože styl psaní mi vůbec nesedl. Chápu knihu jako takový terapeutický počin, možná mne to míjí i pro ty americké reálie, jak už psal někdo přede mnou. Nemyslím, že by tady nastoupil na vejšku někdo bez "papíru" o maturitě, například... V něčem mi to připomnělo knihy Torey Hayden, taky takový zvláštní odstup, zkrátka výčet traumat z dětství a mládí.
Nejraději bych dala dvě a půl hvězdy.
Návrat tentokrát v podobě audioknihy, nebo spíš hry zpracované podle knihy, mě přiměl se podívat, jestli je to opravdu v knize takhle a ne jinak. V podstatě... no, kniha byla lepší, než to audio. Možná je to tím, že mi v audiu nesedli někteří představitelé.
Tohle je kniha zvláštní tím, že se v ní autor vypořádává s těmi, kdo mu to dali během života sežrat, i když přeneseně. Místy ho úplně chápu. Tenhle návrat trochu bolel, ale tak to má být.
Zase jeden návrat, kde jsem si pamatovala mnoho a stejně jsem se bavila, i když někdy mi u toho i zatrnulo. Kdysi jsme doma mívali vázané vydání, teď mám jen paperback z Levných knih, ale na obsahu to naštěstí nic nemění, jen na té trvanlivosti knihy.
Rozhodně se pobaví víc ten, kdo už před tím Bibli četl nebo aspoň zná "Starej zákon", to je ta část s těmi napínavými a sem tam ujetými historkami... ;-)
Všem už je nám jasné, že nebýt Uhtreda, žádná Anglie by nejspíš nebyla, a nebo aspoň by byla později. Na tom nic nového není, ale Cornwell zkrátka píše dobře, čtivě a erudovaně, já mám Uhtreda ráda, a tak odpustím i to, že je to už starej kozel a měl by nejspíš sedět doma, aby případně mohl zajistit přežití různých moru vystavených příbuzných. Jenže kdo by o tom chtěl číst, že jo, takže se smířím i s tím, že nejspíš není Uhtredovým heroickým činům konec. Jen doufám, že milostné románky si už odpustí, aby zas nemusel zasahovat mor apod. a zbavovat ho nepohodlných, okoukaných manželek. ;)
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Naprosto strhující kniha odhalující to nejhorší a i to nejlepší z lidství najednou. Pouze pro silné nervy, četla jsem bez přestávky do 2 hodin do rána a pak už nespala, citlivým povahám a těhotným upřímně nedoporučuji. Zcela souhlasím s tím, co psal někdo v komentech, že je důležitý přečíst si Poledník a pak Cestu, pro mě je to zásadní kniha, jedna z těch, na kterou dlouho (možná nikdy) nezapomenu (ačkoli s tou věčností... chlapec dobře ví, věčnost není čas vůbec žádný).
Zaslouženě slavná kniha, kde se děti smějí a dospělí taky, ačkoli každý něčemu jinému. V současnosti vycházejí zpotvořené Disneyovské variace, za které bych vraždila. Ovšem originál od Milnea je krásný a nadčasový.
Václav to má zase těžké, ale drží se statečně a "trpí s městem", i když v tomto případu mu hodně pomůže jistá osoba, která sleduje své vlastní zájmy. ;) Reálie jsou opět skvělé a středověká Praha mi zase ožívala před očima. Děj krásně odsejpá, nechybí napětí ani vtip, autor si drží svůj vysoký standard. Neváhám a jdu do dalšího dílu.
Možná za to může zařazení mezi humoristické romány, ale celá první polovina byla zklamáním nejen v tomto ohledu. Poté, co "dáma" vyzkouší jed na kdekom, mi už aspoň přišlo, že chápu, po kom její synovec je.
Zlom a sranda nastává v kapitole o krádeži lodí a pak už je to sice absurdní, ale směšné. Do té doby to spíš vypadá, že má autor nějaký dost vážný problém s... Ano, s čím vlastně? Nebo spíš s čím ten problém nemá?
Poslouchala jsem audio, načtené je to velmi kvalitně, kdybych četla knihu, tak s ní prásknu někde kolem třetí kapitoly.
Spíš možná na tři a půl hvězdy, ale zas některé situace byly excelentní... Kdo by neměl někdy chuť taky někomu ušít pomstu, že... ;).
Poslouchala jsem audioknihu a čtení Martina Stránského jsem si fakt užila.
Štiavnica je krásné město i dnes a přitáhlo mě k této knize. Užila jsem si barvitou slovenčinu, příběh mi přišel průměrný a žádnou z postav jsem si nezamilovala - Stein je suchar, Jaroš sadista a Barbarič poněkud nemastný neslaný. Údajně jsou další díly lepší, tak jim dám ještě jednu šanci.
Velmi inspirativní kniha, velmi otevřená a nic nepřikrášlující. Autora si vážím nejen jako spisovatele, ale i jako člověka. Celé to "krásné 20. století" bylo opravdu šílené, ne že by to s 21. vypadalo nějak líp... Oceňuji odvahu jít s kůží na trh a vysvětlit čtenářům, proč mohli i inteligentní a milí lidé věřit v komunismus. Vzpomněla jsem si při čtení na besedu s Arnoštem Lustigem, který také na otázku, jak mohl být komunista, odpověděl prostě: "Já jsem tomu věřil."
Moc pěkná dětská knížka, četla jsem ji svým dětem a když jsme, nemaje televizi, náhodou zjistili, že je to i Večerníček, užili jsme si i ten. :)
Je to takové laskavé pohlazení a milý jemný humor k tomu. :)
Mám to tak, že v některých nesnadných chvílích v životě byly různé básně má zeď k opření. Má zaklínadla. Jednou z nich jsou třeba Sloky. Nejspíš proto, že:
"Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, sám nebuď poražen
a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.
Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele
a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc, než trpěti."