Alma5 komentáře u knih
Žádnou předchozí knihu od tohoto autora jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat. Bylo to velmi vtipné, často jsem se zasmála nahlas, což se mi běžně nestává. Nevím proč, ale celou dobu jsem si představovala autora jako toho divného blonďáka z filmu Účastníci zájezdu :)
Škoda že jsem podobnou knihu nečetla asi tak před dvaceti lety, mohla jsem se cítit lépe už tehdy. Mnoho podnětných rad ke spokojenějšímu životu je tady zhuštěno na jednom místě.
V knize opravdu není příliš informací o navštívených místech (což jsem původně očekávala). Nicméně mně přišlo úžasné, že autor popisuje tisíce kilometrů dlouhou cestu stylem "jedu na kole na nákup do sousední vesnice", jako by to bylo úplně lehké. Nakonec se mi líbilo i jak je každý den popsáno co měl k snědku, a samozřejmě jsou krásné ilustrace.
Nevím jestli je to tím, že mám momentálně nějakou hloubavější náladu, ale tuto oddechovku považuji za slabší kus. Nanicovatá hlavní hrdinka, až moc předvídatelný děj, stále jsem přemýšlela jestli odložit nebo ne..
Kniha měla rychlý spád, přečetla jsem ji za den. Škoda že se autor drží pořád stejného schématu, jenom se vymění záporná postava. Ale u oddechové četby to asi není podstatné.
Kniha je zajímavá, ale v podstatě je to vědecké pojednání o léčbě rakoviny jedlou sodou. Pokud jsou údaje v ní pravdivé, snad si to přečte i nějaký onkolog. Pro laiky se mi zdá kniha příliš komplikovaná a návody z ní bych asi měla obavy vyzkoušet, kromě vnějšího použití.
Mám ráda knihy s japonskou tématikou a tahle byla hodně poutavá. Styl vyprávění jako když vám kamarádka vypráví jak se měla na cestách. Trochu mi vadilo to přeskakování v čase dopředu a zase zpět.
Tahle knížka byla opravdu půvabná, škoda že deník tak náhle končí. Líbily se i ty části z dospělosti, a není náhodou že mnoho z toho co tam bylo předpovídáno už se splnilo.
Zajímavý děj, jaksi mnohovrstevnatý a nepředvídatelný. Ovšem musela jsem poněkud překonávat tu první část, dokud tam vystupuje Andrew, tento hrdina byl poněkud otravný.
Kniha se mi líbila a s myšlenkami v knihe jsem často souhlasila, jako by mi autor mluvil z duše. Ale nevím jestli zaujme dostatek mužů - můj přečetl asi 3 stránky :)
Po návštěvě Babiččina údolí jsem dostala chut přečíst od Němcové také něco jiného než Babičku. Kniha se mi líbila, i když bych jí skoro zařadila do kategorie pohádky. Zajímavý je popis života a zvyků na venkově.
Příjemné, místy vtipné čtení,ale nějaké hlubší poselství jsem v knize nenašla.
Knihu jsem oprášila po možná dvaceti letech a nyní se mi líbila mnohem víc než v mládí. Je s podivem, jak autorka dokázala vše popsat s humorem, obzvlášť když si člověk uvědomí jak to bylo doopravdy s jejím skutečným manželem. Nicméně od této autorky je moje nejoblíbenější ta kniha z tuberkulózní léčebny :)
Povídky byly poutavě napsané, ale dlouho jsem nečetla jsem tak chmurnou knihu.
Zajímavé téma napsané zvláštně nezajímavým způsobem, bylo to méně suchopárné než učebnice dějepisu, ale neměla jsem pocit že čtu román.
Knihu rozhodně stojí za to přečíst, i když by se člověk o samotnou metodu nezajímal. Jsou tam jednoduše a přesvědčivě popsány a vysvětleny zákonitosti, proč člověk nežije šťastně,a co dělat pro zlepšení (v tomto případě samozřejmě použít metodu). Je ovšem otázka, jestli se popsanou metodou dají všechny příčiny potíží popsanou metodou a) najít a b) vyřešit, obzvlášť tak rychle jak je slibováno. Metoda je popsána dosti detailně na to, aby člověk mohl vyzkoušet v praxi. (Sama jsem zkoušela, ale moc mi to nejde).
Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací i pro laickou veřejnost, ke které patřím.
Co zde o této knize není uvedeno je, že uvedená vnitřní zranění se odvozují od fyzické konstituce, je zde uvedeno pět typů postav a ke každému přináleží jedno vnitřní zranění. Já jsem nebyla schopna se příliš najít v tom svém typu, proto mně kniha v tuto chvíli příliš neoslovila.
Množství kladných hodnocení je pro mně poněkud překvapující, kniha se mi jeví jako podprůměrná a další knihy autorky určitě nevyhledám. Ještě celkem dobrá byla historická část, ale pasáže ze současnosti s hlavní hrdinkou neustále se vzpamatovávající někde na gauči byly ke konci už otravné.