Alvari komentáře u knih
Inferium a sám autor je pro mě velkým překvapením. Děj Inferia krásně ubíhá bez nějakých zbytečných hluchých míst. Navíc je všechno moc hezky vymyšlené a funguje to velice uvěřitelným způsobem. Rozhodně palec nahoru.
Zatím asi díl, který mě hlavně díky postavám a prostředí, bavil nejvíce. Hezky se to četlo a příběh měl slušný spád.
Jak už tu bylo řečeno, prvnímu dílu se Královna ohně nevyrovnala, stejně jako Pán věže. To ale neznamená, že se mi příběh nelíbil. Reva si mě opět získat nedokázala, naopak mě bavila Frentisova část, a pak Vélinovo putování přes led. Jedinou vadou na kráse mi znovu byl občas až přílišný ústup příběhů jednotlivých postav do stínů válečného konfliktu, stejně jako tomu bylo v Pánovi věže. Naštěstí se tomu nedělo tak často, takže tento pocit celkem rychle mizel. Události, které uzavřely celý příběh pak byly docela zklamáním.
Jak se nám většina nadpřirozeného a hrůzostrašného v dřívějších povídkách tak trošku schovávala, tady na nás vyloženě vylézá ze všech stran a mě to opravdu bavilo, opět. Vzhůru na poslední svazek!
To, jak se H.P. Lovecraft vyvíjel, lépe řečeno jeho psaní, je pro mě naprosto úžasná záležitost. Počet povídek sice razantně klesl, ale vše je vynahrazeno kvalitou těch několika textů. K dílům, které mě nejvíce oslovily bych nejspíše zařadil Chladný vzduch a Pickmanův model, pak také Snové putování k neznámému Kadathu, což byla neskutečná snová jízda, no a nakonec Volání Cthulhu a první část Případu Charlese Dextera Warda, které byly ještě o kus dále. "Cthulhu fhtagn!"
Stíny minulosti pokračují stejným tempem jako díl předešlý, a to je jen a jen dobře. Zápletku, jak už tomu je zvykem, vyzdvihují opět skvělé a velice uvěřitelné postavy. Všemu pak nasazuje korunu závěr knihy, po kterém jsem velice zvědavý, jaký je Souladův záměr s Waxem, a jak tyto události ovlivní nejen Waxe samotného, ale i všechno ostatní.
Má první kniha od Sandersona a rozhodně ne poslední. Pan Sanderson má neskutečnou schopnost doslova přikovat si čtenáře ke svému příběhu. Kdo by to byl řekl, že budu se neukojitelným zájmem číst o dění na šlechtickém bále... Celý příběh příjemně pluje dál a dál a kniha vás drží a odmítá propustit ze svých spárů. Když se k tomu přidají zajímavé postavy, fungující svět a v neposlední řadě i alomancie (a feruchemie), není co řešit.
Třetí díl Expenze měl sice trošku pomalejší rozjezd než jeho dva předchůdci a občas se mezi sebou střídaly kapitoly vyloženě akční a ty neakční, ale nakonec se z toho vyklubalo příjemné pokračování, které bylo hezky poskládané dohromady a připravilo půdu pro další díl.
Nejprve musím podotknout, že hlavně ze začátku, bylo těžké si zvykat na nepřítomnost Orma a Finna. Jinak příběh, točící se okolo Krvavé sekyry a lidí, kteří se ji snažili získat, byl příjemně čtivý. Olaf se postupně ukázal, v jakého muže vyrostl a několikrát se neukázal úplně v tom nejlepším světle. Nakonec nás navštívili i Orm s Finnem a celkem slušně nám společně s Olafem zakončili celou sérii, která byla rozhodně zajímavé čtení. Podívali jsme se do různých koutů planety a zažili s mnoha hrdiny jejich úspěchy a pády. Příběhy Přísežného bratrstva tedy můžu rozhodně doporučit i dalším, protože mě knížky bavily. Heja!
Sanderson i kdyby snad psal o vytírání podlahy hadrem, tak to bude poutavé. Všechno v knize sice není naprostým obrazem dokonalosti, ale dohromady to ve finále stejně všechno funguje. Líbilo se mi zasazení, což se ostatně děje ve většině případů, kde nějakým způsobem figuruje vesmír. Postavy nebyly něco převratně nového nebo originálního, ale jako celek pracovaly hezky. Hlavním měřítkem ale byl fakt, že mě knížka opravdu bavila.
Jako zakončení série to fungovalo hezky, ale Půl války bylo pro mě slabší než Půl krále a Půl světa. Opět tu buď přibyly nové postavy nebo se dostaly do popředí postavy z předešlých dílů, ale už to nefungovalo stejně dobře. Ve finále mi třeba Jarvi a Trnka (hlavně po událostech v Thorlby) připadali chvílemi až černobílí. Další věcí byly elfí "relikvie", které až příliš jednoduše vyřešily všechny následující problémy. Každopádně čtivé to bylo pořád a jako celek se mi Moře střepů líbilo.
Mechanikum je díl, který mě bavil z celého Horus heresy zatím nejvíce. Děj se rozvíjel postupně a v hezkém tempu mě seznamoval s jednotlivými postavami, aby pak vygradoval do svého třeskutého konce, který se ovšem nečetl jednoduše.
Bitva o Propast má svižné tempo a o akci tu není nouze. Příběh je to vcelku jednoduchý a přímočarý, ale nic, co by oslnilo. I tak mě to ale bavilo. Škoda jen, že postavy nedostaly větší prostor pro růst, protože jich tam bylo pár, které mi i z toho mála přišly zajímavé.
I když se Legie odehrává ještě "těsně" před započnutím Horovi zrady, řekl bych že události, které se zde odehrávají, mají a budou mít velký dopad nejen na lidstvo, ale na budoucnost celé galaxie. Příběhově to není taková řežba, jako tomu často bylo, ale mě tenhle styl vyhovoval. Tajemnost legie Alfa, pohled do řad imperiální armády a vcelku dost zajímavých postav a jejich osudů. Za mě super.
Čtivý pohled na události okolo začátku Horova plánu ze strany Gardy smrti, Nathaniela Garra i posádky Eisensteinu. V příběhu se střídaly se okamžiky hrdinství, bolesti, víry i naprosté beznaděje. Chudák Solun... Zatím nejlepší díl Horova kacířství.
Plán na svržení Císaře se dal do pohybu a Astartes si zvolili své strany. Vraždění civilistů, vlastních bratrů a genocida. Horus a jeho přívrženci se nechali zlákat silami Warpu a nezastaví se před ničím.
Událo se dost důležitých věcí a kacířský plán se pomalu, ale jistě rozjíždí. Hezky se to četlo, stejně jako Horův vzestup, ale děj mi přišel svižnější a celistvější. Mnoho postav se ukázalo ve větším světle a už se nemůžu dočkat jejich dalších osudů.
Velice uspokojivé zakončení téhle trilogie, která byla na mém seznamu k přečtení poměrně dlouho. Vědět, že se v ní skrývá tak hezky vymyšlený a fungující svět a postavy, jejichž vývoj a osudy jsem četl s nadšením, přečetl bych si jí mnohem dřív. V posledním díle se nám všechno hezky sešlo na jedno místě a všechny události a osudy, které měly být rozpleteny, tak rozpleteny byly a mě to moc bavilo.
Druhý díl se mi líbil o něco víc než jeho předchůdce. Postavy, které celý příběh táhnou, a které jsou pro mě na celém díle asi to nejzajímavější, se dále vyvíjejí a vybarvují. Pokud bych měl jmenovat, tak je to Wintrow, který mě hrozně bavil už v jedničce. A jako druhá je to Malta, kterou předtím nešlo nesnášet a jak pěkně se vyvíjí. Navíc svět jako takový je dobře vymyšlený a funguje, to též dokážu ocenit.
Musím přiznat, že mě to velice příjemně překvapilo, protože jsem toho moc neočekával. Knížka má zajímavé téma a prostředí s nespočtem originálních postav.