alweryon komentáře u knih

Dokonalou jednohubku "Král ptačí říše" nebo pronikavý "Úvod k životopisu Mary Ann", lze samozřejmě číst i bez znalosti ostatních knih autorky. Jinak ale doporučuji začít knihami povídek. V esejích jako málokdo dokáže tak přesně reflektovat co a proč dělá a čemu a jaké má pravé Povolání. Prostě Spisovatelka. Zároveň mě fascinuje a děsí. Chápu Tomáše Enderleho když říká, že by si ji nechtěl vzít, ale jako ségra by byla skvělá.

1 01.12.2023

Měl jsem v tomhle roce období, kdy mi knížky padaly z ruky. Nedokázal jsem se začíst, soustředit se a vlastně jsem ani moc nevěřil, že má cenu cokoliv číst.
Ale Flannery je lék. Absolutní opak zbožného sena. A tuhle knihu ze čtyř jejích kanonických hodnotím jako nejsilnější.

A i z téhle špičky pro mě ještě vyniká Chromí vejdou jako první, Zjevení, Všechno co se povznáší...

1 01.12.2023

Chvála nápodoby...
Pár facek svědomí a síla zkusit zase říkat:"až zítra"

1 22.09.2021

Chesterton ve vrcholné formě

1 27.08.2021

Pokud víte, že se to stalo a nevíte moc proč, tak je to super detektivka. Tak jsem to měl já a čtení si užil. A ta otázka, zdá bych ho volil zůstává...

1 13.05.2021

Změnila mi názor na morálnost bombardování Hirošimy. Čte se dobře, edice historie je skvělá

1 11.05.2020

No...
Podtitul knihy má pravdu - kniha je víc o Slovensku Jozefa Tisa, než o Tisovi, a tak ji doporučuji spíš zájemcům o zaplnění velkých mezer ve vědomostech, než těm čtenářům, kteří téma fašismu, Slovenska, nebo církve přelomu 19. a 20. století mají nastudováno a chtěli detailní poučení o Tisovi.

1 13.04.2020

Disertační práce, kterou napsal budoucí biskup Tomáš Holub a která knižně vyšla jen s drobnými stylistickými úpravami, si klade za cíl „posoudit…slučitelnost použití vojenské síly ve smyslu preemtivní a preventivní obrany s principy křesťanského učení o tzv. spravedlivé válce a upřesnit a jasné formulovat kritéria pro její použití.“(str.8) Autor se jako vojenský kaplan zúčastnil zahraničních mírových misí a svou zkušenost z působení v armádě přetavil i v dalších knihách z prostředí pastorační služby v AČR. Výběr tématu práce, se kterou obhájil doktorát morální teologie na KTF UK je tak logickým završením propojování dvou světů armády a katolické církve a koncem korunující toto dílo po kterém následovaly vyšší posty v rámci ŘKC vedoucí až k jeho jmenování plzeňským biskupem v roce 2016.
Po krátkém úvodním nástinu východisek fundamentální etiky po II. Vatikánském koncilu a zdůrazněním nezbytnosti dávat nauku učení o spravedlivé válce do „kontextu etiky inspirované evangeliem a směřující k míru.“(str.25) je první polovina knihy věnována vývoji učená o spravedlivé válce od starověkého Řecka po dnešní diskuzi. Najdeme zde ale jen tu část světové historie uvažování o spravedlivé válce, ze které čerpala křesťanská západní tradice.
Nejdetailněji se T. Holub věnuje diskuzím o vojenské reakci USA a jejich spojenců po teroristickém útoku 11.záři 2001 se zvláštním zřetelem na reakce představitelů (i lokálních) a teologů ŘKC, které tak doplňují stanoviska a argumenty politických reprezentantů spojenců ve válkách v Afghánistánu a Iráku a nadnárodních organizací. Velmi vhodně zvolené oddělení dvou výše zmíněných konfliktů ilustruje rozdíly v etické argumentaci pro použití vojenské síly v těchto rozdílných případech a jejich recepci na mezinárodní i národní (USA, Velká Británie) scéně.
Již v názvu knihy zmíněné návrhy kritérií, kterými by bylo možné posuzovat etickou relevanci i budoucích vojenských úderů v rámci bojů proti terorismu zde není účelné vypisovat všechny. Větší pozornost je v knize věnována hledání legitimní autority, která by mohla rozhodnout o oprávněnosti použití vojenské síly, což je ve světě mezinárodních institucí mimořádně důležité téma. Většina kritérií jsou součástí nauky o spravedlivé válce, zde jsou aktualizovány na do nedávné doby neznámé a tudíž nepromýšlené situace mezinárodního terorismu a s ním spojených etických problémů. Kritéria poté autor aplikuje na dva v díle rozebírané vojenské konflikty s rozdílnými výsledky – zatímco u války v Afghánistánu lze najít silné argumenty pro legitimní vojenskou akci (aniž by tím byly schvalovány všechny prostředky a naplnění ostatních kritérií jako např. vojenský úder až jako poslední možnost), u tzv. druhé Irácké války je obhajoba konfliktu jako odstranění potencionální hrozby vyhodnocena jako nedostatečná k odpovědi tak závažné, jako je válka.
V této nejdůležitejší části mi jako katolíku v zahraničně-politických otázkách vyrostlém na názorech politologa Romana Jocha chybí zdůraznění morální povinnosti státníků chránit své občany. Kritérium proporcionality (str. 166) je závažné, pro mě ale nad ním stojí právě ochrana vlastních obyvatel, což pro mě váhy toho, co státu hrozí a co způsobí preventivním i preemtivním útokem, dost vychyluje pro i preemtivní obranu.
Hledání odpovědí na velmi složité otázky je ale u Tomáše Holuba příkladné a důsledné a nemůžu než potvrdit, že je „…díky racionálnímu fundamentu ve své kritické funkci obhajitelné i mimo křesťanský rámec“ (str. 171)

1 15.12.2019

čtení jsem si pokazil tím, že jsem se až příliš těšil. Klasická modrá květina. Po jaké knize budu toužit teď?

1 04.02.2019

Pro mě nejlepší životopis C.S. Lewise.

1 02.08.2016

Deníky nemám moc rád. Jak píše C.S. Lewis, člověk nemůže vědět, co bude relevantní za rok, za dva - a zapisuje jako důležité události a myšlenky, které v reálu zapadnou. Tento případ je ale zvláštní. V tradici duchovních deníků se hodně zabývá vnitřním světem a strhl mě. Čtu opakovaně, někdy jen pár zápisů. Pro mě po Vodách Siloe nejoblíbenější Mertonovka.

1 02.08.2016

Když jsem před lety četl její Skrýše, byl jsem spokojený. Dost básní mě sice míjelo tématicky – nic mi neříkaly, ale vnímal jsem, že kvalitu mají. Ale loňská Koutnice je pro mě něco úplně jiného – ta témata mě samozřejmě pořád často míjí. Nikdy neporodím děti a nebudu mít na prvním místě ty nejmenší tohoto světa, chudé a přehlížené (a vím, že Tereza Šustková to tak autenticky má). Nebudu nést ženství a vztahovat se ke Kristu jako ona. Ale tentokrát je síla té poezie taková, že právě ty básně, které se mě nemají týkat, jsou jako pasáž evangelia, které jsem nikdy neslyšel (i když jsem to považoval za nemožné). Ona rozumí jazyku, není to takové to psychohygienické vypisování se z únav, bolestí, víry. Je to (nakolik to může posoudit takový Vítek) poučená, kvalitní, promyšlená literatura - která má pomoci pojmenovat to, co v sobě nalézají ti, kteří únavu, bolesti a víru znají.

14.02.2025

Jsem ješitně pyšný na to, že jsem se královsky bavil a zároveň vím, že tuhle knihu po rodině půjčovat nebudu.

Ani známým. Ani v práci.

A pokud někdy najdu někoho, kdo by se pak na mě nedíval jako na klatého, budu si pískat.

16.01.2024

Kdyby to bylo celé v duchu líčení sportovního dne, je to jedna z nejznámějších humoristických knih lidstva.

Díky Bohu, že měl Waugh jiný záměr.

13.01.2024

Ze začátku mě Dus trochu točil svým stylem a lehkou ignorací toho, že to má být ekumenický komentář, ale postupně se pro mě propracoval na jednoho z nejlepších průvodců z edice.
K listu- politicky tedy stojím spíš tady, než u Pavla

11.05.2020

Těžko hodnotit.
Jako dokument doby převýznamné. Zvláště ta témata, na která už je upozorněno níže.
Ale ten Plinius je zlatá mládež, pozér a neumí zakrýt pýchu na to, jak je "úžasný".
Ruku bych mu nepodal

29.04.2020

Jediná encyklika, kterou jsem četl opakovaně. Když mám pochyby o víře, čtu eseje C.S. Lewise. Když mám pochyby o Církvi, čtu Chestertonovu Ortodoxii. Když mám pochybnosti o Písmu, čtu úvod Ježíše Nazaretského od Benedikta XVI.

A když mám pocit, že jsem poslední kdo netančí na hrobě katolické morálky - čtu tohle

27.04.2020

s nostalgií vzpomínám;-)

06.02.2019

Obrana a Kriton - můj vstup k Platónovi. A nemohl jsem si vybrat lépe.
Tyhle a Faidón jsou možné číst "bez přípravy".

24.08.2018

moc fajn, ale hrozně by mě lákalo číst si to ve skupině, jako čtenou zkoušku divadla.
Platón je mistr v navazování atmosféry - všechny postavy působí velmi živě, uvěřitelně.

24.08.2018