Amanita79 komentáře u knih
Knihu jsem četla v rámci Výzvy a rozhodně nelituji. Člověk musí číst dost pozorně, aby z náznaků pochopil, o jakou Hru se jedná a kdo se skrývá za přezdívkami hráčů (Jack, Hrabě, Dobrý doktor, Velký detektiv). Konec je trochu rychlý a velké finále Hry by mohlo být více rozvedené. Taky jsem marně čekala na rozuzlení, za co byl Čmuchal prokletý. Přesto hodnotím vysoko a ke knize i k autorovi se určitě vrátím.
Kniha popisující cyklocestu prof. Dršaty z Hradce Králové k Rudému moři. Čtenář se kromě zážitků ze samotné cesty dozví i spoustu informací o historii a významu navštívených míst. Je to právě tento přesah, nadhled a humor pana profesora, který mne na knize baví. Navíc obdivuji jeho odvahu vydat se sám na cestu do neznáma. Čtenářský zážitek je umocněn řadou fotografií.
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a byla to šťastná náhoda. Obdivuji propracovanost příběhu i úžasné ilustrace. Pobyt ve Ferii je úžasný.
Tohle byla zatím největší blbost, kterou jsem přečetla. Už nikdy víc.
Tohle bylo příjemné překvapení. Paměť může být hodně nespolehlivá a člověk má občas tendenci si vzpomínky upravit, aby bylo vzpomínání příjemnější. Každopádně si tahle kniha zaslouží několik přečtení, aby čtenář odhalil všechny skryté narážky a náznaky.
Knížku jsem koupila svojí dceři, která v poslední době bojkotovala čištění zubů. Zafungovala. Jsoz v ní bezva ilustrace- oblíbená je Lochnesská příšera s bandou trpaslíků, kteří jí čistí zuby. Zubař-superhrdina a banda Strašáků kazizubů, kteří se schovávají v puse je taky bezva. Knížku čteme na přání dcery 1-2x denně :)
Ke knize jsem se dostala v rámci Čtenářské výzvy a musím říct, že můj šálek čaje to není. Povídky jsou napsané poutavě a čtivě, ale v každé mi něco chybí - pointa, motivace postav... Díky za doslov překladatele, který mi některé věci pomohl lépe pochopit. Nicméně nevím, jestli se ještě někdy odhodlám k další Murakamiho knize.
Kniha (divadelní hra) se dobře čte. Pan Argant je hypochondr se vším všudy, ještě že má poblíž služku Toničku a bratra, jinak by ho zřejmě prováděné lékařské praktiky brzy zahubily.
Tuhle knihu jsem přečetla jedním dechem. Je napínavá od začátku až do konce. Prolíná se v ní vyprávění Flory ze současnosti s jejími vzpomínkami a pátráním policejního týmu.
Nenáročná oddychovka, romantický příběh pro ženy o vztahu mezi intuicí nadaným obchodníkem s gramodeskami a bývalou houslistkou. Za mne tak 3,5 hvězdy.
Vůbec jsem netušila, co mám od této knihy čekat, ale nakonec jsem byla "výkonem" autora příjemně překvapená. Na můj vkus trochu moc sprostých slov a mariánky, ale jinak dobré.
Na knihu jsem narazila náhodou a četla jsem ji dětem před spaním. Jsou v ní pěkné ilustrace, příběhy jsou hezké a jako bonus se děti něco blíž naučí o kytkách a stromech. Nakonec jsem se knížku rozhodla zařadit i do výzvy ;)
Dar jazyka a bezbřehá fantazie pana Robbinse mne nepřestávají udivovat a hodně mne baví. Swiťáka prostě nejde nemilovat. "Nostalgie dokáže obalit tvrdou prdel minulosti jemným chmýřím vzpomínek." :)
Jedná se o krátké povídky, které popisují skutečné prvorepublikové kriminálka případy, které řešili členové četnické pátrací stanice v Písku. Nápad to není marný, ale vlastní zpracování je slabší. Postavy tu neprochází žádným vývojem, moc se toho o jejich povaze a pohnutkách člověk nedozví. Připomínalo mi to čtení černé kroniky. Taky mi trochu vadilo, že nebyla dodržená časová posloupnost - v jedné z prvních povídek byla zavražděná šlapka Bobina, aby se následně objevila ještě v minimálně dvou dalších povídkách na konci knihy. Dávám dvě a půl hvězdy alespoň za hantýrku.
Pro mne byla tahle kniha krásným vzpomínkovým výletem do Říma, města, které mám moc ráda a v němž jsem prožila několik báječných měsíců. Při čtení se mi vybavovaly ty běžné každodenní příhody i objevování památek, o které člověk doslova zakopává na každém rohu, a historie tohohle úžasného místa. A o tom ta kniha je. O normálním každodenním životě dočasného obyvatele tohohle města. Nehledejte žádný hluboký příběh, spíš úžasně odvyprávěný deník.
Miku Waltariho mám ráda, jeho styl vyprávění mi sedí. Vůbec jsem netušila, že napsal i detektivky, takže jsem při objevení knížek s komisařem Palmu(em) zajásala. Je to dobře napsaná klasická detektivka s komisařem-bručounem, který mi něčím připomíná Maigreta. Na rozdíl od současných současných severských detektivek tu je podstatně méně krve a násilí.
Výběr z patnácti sbírek pana Žáčka s krásnými ilustracemi Adolfa Borna. Je to milé, vtipné, trefné. "Dospěla-li lenost k mozku, už je pozdě na rákosku." :)
Knížka, která je napsaná pěkným jazykem. Prolíná se v ní současnost a vzpomínky na 50. léta. Z knihy mi zůstala v hlavě věta, která ji v podstatě vystihuje: minulost člověka stejně dostihne (volná parafráze). Je tu předestřeno nepochopení mezi lidmi, kteří emigrovali a po mnoha letech v exilu se vracejí a těch, kteří tu prožili celou éru socialismu se všemi jejími aspekty včetně udavačství a uvěznění.
Příjemná oddychovka, vraha jsem opět neodhalila. Poirot je trochu na vedlejší koleji a jeho "malé šedé buňky" se tu ani jednou neobjeví. Trochu jsem měla problém najít nějakou sympatickou postavu.
Na knížku jsem se těšila, ale byla jsem celkem zklamaná. Napsaná je dobře, jen mi nějak nebyla sympatická ani jedna postava a do dočtení jsem se musela trochu nutit. Přišlo mi to takové unavené a nezábavné.