Amazonka72 komentáře u knih

Poslední prečtená kniha roku 2018. Dočetla jsem ji 30.12. večer. Ani nadšení, ani zklamání. Mám knihy pana Mawera ráda, líbí se mi, že ve svých knihách střídá témata, že se v některých zaobírá zajímavými osobnostmi (v tomto případě zakladatelem genetiky G. Mendela). A co oceňuji asi nejvíce, je pohled na nás, Čechy a Českou republiku, očima cizího pozorovatele. Je příjemné číst v knize britského autora opakovaně o Brnu, popř. Praze v jeho novém románu, je z toho patrné, že dějiny našeho národa, i když součástí byla po dlouhá léta početná německá komunita, jsou zajímavé. A stojí zato se k nim vracet a psát o nich.
Ale zpět k románu. Co obdivuji, je znalost všech odborných detailů, kterými se autor musel přinejmenším prokousat, aby je mohl v knize uvádět. Na druhou stranu to bylo právě asi velké množství odborných výkladů a statí, které mě od čtení knihy odrazovalo. Zkrátka jsem měla problém se ve všech těch mutacích a kříženích občas vyznat. Bylo to zbytečné, cílem románu asi měla být jiná myšlenka než zvýšení povědomí o vědeckém oboru zvaném genetika.
Příběh Benedikta Lamberta byl typicky Mawerovský. Jen velmi těžko se můžeme vžít do role člověka, který je po celý život mrzákem. Podstatná je jeho touha po obyčejnému vztahu a lásce. Neméně důležitá je i postava Jean, ženy, která osciluje mezi dvěma muži. Jedním “normálním” a druhým “trpaslíkem”. Její jednání je pochopitelné, uvěřitelné a skutečné.
Osud však nakonec zasáhne po svém, navzdory všem výpočtům, prognózám a vědeckým pojednáním.
Takže, tři a půl hvězdy - knihu je dobré si přečíst, rozhodně to není ztráta času.

3 04.01.2019

Velmi povedená kniha od české autorky, to zahřeje u srdce. Moc se mi líbí řazení děje od současnosti až o 100 let zpátky do počátku minulého století. Čas, který jde pozpátku... Příběh Baltazara doplňuje reálný život, hledání mapy nás provází celým životem. Často hledáme a chceme vyjádření skutečného světa a našeho života, mapu, kde bychom se jasně orientovali, věděli vždy, na jakou cestu se dát. Potřebujeme ji však?

3 23.12.2017

Psát komentář po prvním dílu mi připadá unáhlené. Vzhůru na druhý díl, je potřeba vědět, jak se příběh rozvine a kam nás zavede. Zatím nesdílím všeobecné nadšení, ale čte se velmi dobře, rozhodně to není ztráta času.

3 19.11.2017

Murakamiho jednohubka, příjemná, nijak zásadně nevybočujíci z jeho tvorby. Půlhodinová záležitost v chladném podzimním večeru. A co si budu k příštím narozeninám přát já? Přání se nesdělují, jsou tu jen a jen pro nás samotné. A splní se jen tehdy, když jim vyjdeme vstříc.

3 19.11.2017

Další z řady běžeckých knih, které stojí zato si přečíst. A troufám si říci, že i "neběžec" si v ní najde své. Patřím mezi běžce a běhám především pro radost. Nesbírám rekordy ani medaile, důležitý je prožitek. A nêkdy překonání sebe sama. A tohle všechno je cítit z knihy Reného. Obdivuji jeho vůli překonat úraz, postavit se na vlastní nohy a dokázat zdánlivě nemožné. Kniha je psaná velmi lehce, ano, nejde o žádně velkě literární dílo, ale o to více věříte a rozumíte každému slovu. Pro mě je třešničkou na dortu i místo, kde se velká část knihy odehrává, a to Island. Místo, které jsem měla možnost poznat na vlastní oči. Láska na celý život. Je přesně takové, jak ho René popisuje. Nevlídné i krásné zároveň.

3 22.08.2017

Taková příjemná oddychovka, docela mě to bavilo. Musím uznat, že příběh byl napínavý, kniha se velmi dobře četla a také jsem se místy nemohla odtrhnout od čtení, protože jsem zkrátka musela vědět, co bude dál...
Příběh byl od samého počátku trochu předvídatelný. Zajímavé bylo pozorovat dilema Finna - zda Layla nebo Ellen. Těším se, že si od autorky přečtu nějakou další knihu, psychologická dramata mě baví...

2 14.03.2024

Zajímavá kniha... příběh ztracené matky vyprávěný z několika úhlů - z pohledu dcery, syna i manžela...
Za mě trochu patetické vyprávění o tom, jak je "matka" v rodině důležitá, a jak na ní velmi často všichni zapomínají. Upřímně... nelze čekat, že Vám budou děti za něco vděčné. Trochu mi vadí tato představa vděčnosti vůči svým rodičům. Ač sama rodič, myslím si, že je to náš životní úkol, vychovat děti a vypustit je do světě. V rodině bychom se měli mít rádi, měli bychom se podporovat, pomáhat si, ale měli bychom žít jako svobodné bytosti a nemít pocit, že musíme z vděku svůj život obětovat rodičům (či dětem, záleží na úhlu pohledu).
Každopádně kniha je zajímavým výletem do jiné kultury, kde téma rodičovství, mateřství a rodiny má jiný význam než v našich zeměpisných šířkách.

2 09.06.2023

Jde o velmi silnou knihu, která zajisté vyžadovala velikou odvahu autorky ji napsat a následně i poslat do světa. Na mě však občas působila trochu zmateně, nevím, neustále skákání mezi různými časovými rovinami, ale i mezi jednotlivými postavami. Navíc se mi občas trochu pletly ženské postavy z rodiny. Podobně znějící jména... Lucille, Lisbeth, Liana... Co však nelze knize odepřít je syrovost vyprávění osudů jedné rodiny. Velmi často neradostné osudy jednotlivých členů. Na druhou stranu i čistá a nezištná láska mezi jednotlivými postavami. Závěr knihy - asi převídatelný (vzhledem k tomu, že se hned v úvodu knihy dovídáme, jak celý příběh dopadne), ale za mě asi nejsilnějsí moment. Dávám tři a půl hvězdy, měla jsem občas trochu problém se knihou prokousat, každopádně nelituji, že jsem se dostala až k samému závěru.

2 12.03.2023

Taková letní oddychovka. Nenadchla, ani neurazila. Příběh tří generací žen z jedné rodiny, které vyrazí na výlet po Itálii, aby každá z nich našla sama sebe, ale také cestu k těm druhým. Vše, co se v knize odehrávalo, se dalo předpokládat, nic mě nepřekvapilo, ale ani neurazilo. Líbil se mi popis Itálie jako takové, na druhou stranu to byl výlet ve znamení "luxusu" - špičkové hotely, restarurace atd. Pro obyčejné cestovatele tak trochu mimo jejich možnosti, ale asi i priority.
Co mě však trochu zarazilo, bylo množství gramatických chyb... a nebylo jich tam málo. Absence korektora??
Autorku neznám a je pravda, že mě tato kniha nepřesvědčila o tom, abych si přečetla některou z jejich dalších knih. Tak uvidíme, jestli si budu chtít zase někdy jen tak "odpočinout" u čtení.

2 22.12.2022

K této knize jsem se dostala čistě náhodou - vím, že Odeonovka je většinou zárukou kvalit, takže při bloumání místní pobočkou knihovny, jsem narazila na útlou knihu od neznámého polského autora a dala jsem jí šanci. A rozhodně nelituji. Na to, že jde o prvotinu, je kniha velmi kvalitně napsaná.
Téma LGBT mě zrovna moc nelákalo, ale co mě na knize opravdu zaujalo, bylo líčení doby 70. a 80. let v Polsku. Zjistila jsem, jak rychle zapomínáme, jak se z našich myslí vytrácí pocity, které tuto dobu provázely. Vzhledem k tomu, že jsem v této době vyrůstala, dokázala jsem se velmi rychle vžít do ponuré atmosféry té doby, kterou jsme vnímali mnohdy možná jen "okrajově". Je dobře, že i mladí autoři o této době píší, že si ji neustále připomínáme.
Příběh Ludwika a Janusze tuto ponurou atmosféru jenom dokresluje.

2 22.10.2022

Willy Lamb - pro mě objev tohoto čtenářského roku. Po přečtení Zpěvu velryb opět skvělý román, který i přes jeho velké množství stránek a tím pádem i objemnost knihy, nelze odložit. Příběh jedné rodiny, brán z úhlů všech účastníků. To je vždy velmi zajímavé, protože díky tomu je kniha mnohovrstevnatá, nutí o to více k zamyšlení. Nic není černo-bílé, ani naše životy a pohled na životy těch druhých.
Měla jsem pocit, že jde o život jakékoli rodiny, protože jsem přesvědčená o tom, že každá rodina si nese spoustu příkoří a nepochopení, spoustu nesplněných snů a nevyřčených pravd. Jde vždy o to, jak spolu dokáží komunikovat, jak moc otevření k sobě jsou. Mnohdy naše jednání ovlivňují traumata z dětství, které když odhalíme, tak je rázem vše jasnější. Myslím si, že román v závěru vyznívá pozitivně, i když se to tak nemusí zdát. Pozitivní na tom je fakt, že rodina Ohů dokázala prolomit tajemství, která si s sebou často neseme a dokázali si odpustit. A to je jedna z nejdůležitějších věcí - odpuštění...

2 26.09.2022

Velmi zajímavá kniha. Povídky se mi líbily, některé více a některé méně. Oceňuji, že je potřeba zamyslet se nad pointou (smyslem) každé z povídek. Nejsou psány prvoplánovaně... je potřeba každou z nich nechat tak trochu "dozrát". Vůbec si však nedovedu představit, že většína z těchto povídek byla zkrácena o 50% a více... to z nich už asi moc nezbylo. Za mě jsou takto v plném znění dokonalé, určitě není potřeba nic zkracovat. Nejvíce se mi asi líbila povídka "Začátečníci", která dala název i celé knize, a ve které se objevuje i motiv názvu zkráceného díla: "O čem mluvím, když mluvím o lásce". Právě ten význam, smysl a především interpretace slova "láska" se objevuje ve všech povídkách. Místy i celkem drsných.

2 19.07.2022

První kniha od tohoto autora, čekala jsem asi trochu něco jiného. Resp. podle recenzí na autora jsem měla pocit, že jde opět o dalšího z autorů, od jehož knih se nelze odtrhnout... Ale nestalo se tak. Zkrátka nebyl to špatný příběh a byla to příjemná oddychovka, ale nekonalo se stejné napětí, jako když jsem četla knihy např. dvojice Lars Kepler či S. Larsona.

2 05.05.2022

Čajovnu v Japonsku jsem dostala jako dárek a je to moje druhá kniha od této autorky. Mé pocity po přečtení jsou vlastně totožné, jako u první knihy (Hotýlek na Islandu). Je to taková "lepší červená knihovna", určitě celkem příjemná oddychovka. Pěkná obálka (celá série udržuje společnou grafiku, díky tomu je snadno rozpoznatelná mezi dalšími podobnými tituly). Zajímavý náhled do odlišné kultury - tentokrát do Japonska.
Je vidět, že autorka země, o kterých píše, procestovala, zná reálie a umí je celkem poutavě předat čtenářům. Příbeh jako takový byl celkem nudný, ničím mě nezaujal. Již od začátku mi bylo jasné, jak se bude celý příběh mezi Fionou a Gabem odvíjet. Ani ten konec mě nepřekvapil, vždyť to bylo už od 2/3 knihy jasné... Hlavní představitelka je opět (srovnávám s výše zmiňovaným Hotýlkem na Islandu) až překvapivě dokonalá. A Gabe má sice do dokonalosti zpočátku daleko, ale díky Fioně dojde k prozření a najde v sobě "lepšího člověka". Mně tento scénář přijde až moc prvoplánovaný, beru to tak, že kniha má být o Japonsku a má čtenáře navnadit na tuto zajímavou zemi, a ten zamilovaný příbeh je pouze kulisou.
Nechni tento titul nijak zlehčovat, věřím tomu, že Julie Caplinová si své čtenářky najde. Já bych si knihu z této série sama od sebe nekoupila, ale pokud ji dostanu jako dárek, ráda si ji přečtu. A vím, co od ní mohu očekávat.

2 10.04.2022

Tak já nevím.... nemyslím si, že to byla špatná kniha ani ztráta času si ji přečíst. Určitě jsem stejného názoru jako většina komentujících přede mnou, že jde o téma, které asi snadněji pochopí a přijmou ženy. A dodala bych, že ženy, které již mají děti a prošly celou tou anabází kolem početí, těhotenství a porodu.
Věřím tomu a dokážu se vžít do pocitů a myšlení ženy, které utíkají roky a stále nemá potomka. A rozumím i tomu, že v tuto chvíli přemýšlí o jakékoli alternativě, jak k vytouženému dítěti dospět. Dokonce si i dovedu představit, že se rozhodne pro anonymního dárce... Jak bych v dané situaci přemýšlela já, netuším. Je to silné téma, určitě je potřeba zvážit etiku a možné následky tohoto kroku do neznáma.
Mně se líbila více asi ta druhá část, která se právě "točila" kolem dárcovství spermatu a mateřství. První část věnovaná "prsům" mě zas tak nezaujala. Asi proto, že mám k danému tématu ryze rezervovaný postoj.
Líbil se my styl psaní autorky. To je asi dáno i tím, že jsem čtenářkou Murakamiho knih a současná japonská literatura je opravdu velmi specifická a je potřeba se ji naučit číst.

2 01.03.2022

Velmi zajímavá kniha z pera estonské spisovatelky. Po přečtení knihy mám velmi podobný pocit, jako několik čtenářů přede mnou. Syrový příběh, žádné čtení s romantickou zápletkou. Zaujala mě již recenze, prostředí a doba, do které je příběh zasazen. Osud Pobalstských republik ve 20. století je bouřlivý. Vůbec doba po skončení druhé světové války až do pádu komunismu v zemích Sovětského bloku ve mně vyvolává nepříjemné a mrazivé pocity. Pokud se opravdu zamyslíme nad osudy "obyčejných lidí" poznamenané dobou, kdy bylo potřeba bát se sousedů a mnohdy i vlastní rodiny, protože kdokoli mohl kohokoli udat...
Příběh dvou žen různého věku - Aliide a Zary odkrývá hrůznost komunistického režimu, jak ovliňoval životy prostých lidí, jejich jednání a postoje.
Kniha není "lehkým čtením", ale jak velmi často ve svých komentářích zmiňuji, je velmi důležitým dokladem doby, ve které jsme žili.
Doporučuji k přečtení a těším se na některou z dalších knih této (pro mě dosud neznámé) autorky.

2 15.12.2021

Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...

2 17.10.2021

Poslední díl rodinné ságy... závěr. Je po válce a situace v Německu je ještě několik let složitá. Frankfurt je rozbombardovaný a ještě pár let potvrvá, než se z města stane opět místo k žití (nikoli k přežívání). Rodina, jako "středobod" všeho - díky rodině dokáže člověk překonat i ty nejtěžší okamžiky a ztrátu blízkých osob. Motiv rodiny je asi opravdu tím nejsilnějším, co nám paní Zwaig v tomto románu nabídla.
Celá sága je zajímavou sondou do historicky velmi bouřlivého období v Německu (první polovina 20. století). Rozhodně není ztráta času si ji celou přečíst, možná tak lépe pochopíme spoustu dalších souvislostí, a to i s ohledem na dějiny naší země.

2 25.07.2020

Tahle kniha, to byl pořádný oříšek... Na jednu stranu se mi moc líbila a vím proč. Na druhou stranu jsem trochu rozpačitá ze závěru knihy. Ztotožňuji se s názorem, že útěk do jakési sci-fi byl zbytečný. Nemusel zde vůbec být, aby autor mohl příběh důstojně dokončit. Proto ubírám na hvězdičce, jinak bych volila 4. Vyrovnat se s minulostí, pochopit a přijmout slabosti druhých, jde i bez nepřirozeného návratu do retra, toť můj názor.
Na druhou stranu mě kniha doslova "dostala". Je o mé generaci, resp. vyprávěna z pohledu někoho, kdo vyrůstal ve stejné době jako já. Odehrává se z velké části v mých milovaných Krkonoších, mnoho míst znám jako své boty, takže jsem příbehem doslova procházela. Stejně jako autor v dětství, tak i já pravidelně každé léto trávím se svými dětmi a s partou znýmých již několik let v boudě na hřebenech Krkonoš. Je pravdou, že žijeme v jiné době, neřešíme vstup vojsk do naší země ani udávání kamarádů či strach o práci. Doba se změnila, ale atmosféra je stále stejná. A je jedno, jestli to vnímáte z pozice dítěte nebo dospělého. Téma vyrovnání se s minulostí také řeším, netrápí mě žádné pochybnosti o mé rodině a blízkých přátelích, ale nejde zapomenout... stačí si občas otevřít internet nebo noviny. Jak můžeme soudit jednání někoho, v jehož situaci jsme se nikdy neocitli? Jak moc je člověk vinen, pokud je ze strachu o rodinu a své nejbližší okolnostmi donucen přistoupit na hru někoho mocnějšího. Dokumenty nedokáží zaznamenat pocity a myšlení lidí, jejichž jména se na nich ocitnou. Nikdo z nás nemůže tušit, jak by se v určitých situacích zachoval, pokud se do nich opravdu nedostane. A soudit někoho je velmi jednoduché. Pokud nebudeme o věcech přemýšlet a nahlížet na ně z různých úhlů, a pokud nebude schopni někdy i odpustit, bude pro nás velmi těžké vyrovnat se s minulostí. Všechno je jenom dvakrát, tak doufejme, že v těch nejednoznačných situacích v životě dostaneme i druhou šanci.

2 26.03.2018

Druhý díl dočten. Žádné velké nadšení se nekoná, ale nejsem zklamaná, že jsem oba díly přečetla. Akorát do dalšího pokračování se už nepustím. Čtivé vyprávění o dospívání a vstupu do života dvou kamarádek, jejichž přátelství je již od samého počátku “podivné”, plné skrytého soupeření, závisti. To mi asi vadilo nejvíce, takhle si přátelství nepředstavuji. Občas se dalo předvídat, kam se osudy obou dívek posunou. Oceňuji však velmi zajímavý a poutavý popis života v Italské Neapoli v 50. a 60.letech minulého století.

2 10.12.2017