Amazonka72 komentáře u knih

Další kniha patřící do skupiny světových bestsellerů, která se sice dá přečíst a bude Vás i celkem bavit, ale rozhodně ve Vás nezanechá žádný hlubší dojem. Příjemné čtení na dovolenou u vody či na deštivý víkend.
Nepochopitelný svět reality show - pro mě pouze potvrzení teorie, že se takovýchto soutěží mohou účastnit pouze duševně nevyrovnaní jedinci. Člověk spokojený se svým životem nemá zapotřebí běhat po lese a snažit se sám sobě něco dokázat. Na druhou stranu kniha velmi dobře popisuje charaktery jednotlivých účastníků. Jenom postava Vymítače mi připadala přitažená za vlasy. Hlavní hrdinka Zoo neví co chce, pochybuje sama o sobě, o své schopnosti být dobrou matkou, a tak se přihlásí do soutěže, aby si dokázala ... těžko říct co. Dle mého názoru to ani autorka netuší.
Nebudu prozrazovat příběh ani jeho ukončení, protože pak by už nebyl důvod si knihu přečíst. Není to propadák, ale ani nic vyjímečného.

2 19.09.2017

Tento komentář píší po čtyřech letech od přečtení knihy. Nedá mi to však nezmínit se zde, že díky ní jsem v sobě našla sílu a ohodlání přihlásit se a uběhnout svůj první půlmaraton. Uběhla, a od té doby jich mám na kontě dalších šest.
Je to kniha, která Vás nakopne. Nemusíte být odmalička vrcholovými sportovci, ke sportu se můžete dokonce dostat až ve zralém věku. Důležité však je, co Vám sport přináší. A pak v sobě musíte najít sílu a odvahu překonat různé, a zdánlivě nepřekonatelné překážky. Když se Vám to podaří, pak euforie v cíli je tou pravou odměnou. Nic se jí nevyrovná.
A o tom je tato kniha. Toužíte-li se postavit na start, může být tím pravým začátkem jak s úsměvem na rtech dorazit až do cíle.

2 05.09.2017

Kniha má poměrně vysoké hodnocení, také jsem se na ni těšila... Na příběh, který se točí kolem knih. Občas mám potřebu sáhnout po knize, která je tak trochu "odlehčena". Ale Knihomolové mě zkrátka ani trochu nezaujali.
Nebavili mě hlavní protagonisté příběhu, nebavil mě příběh, který dlouhou dobu nikam nesměroval... takže jsem se prokousala až na stranu 250, ale dále už mi za to nestála.

1 16.01.2024

Tato kniha mě provázela na mé cestě do Francie a do Paříže. Přiznám se, že jindy bych ji asi nečetla, každopádně přímo v Paříži byla tím nejlepším průvodcem. Moc mě bavilo zkoumat zajímavosti tohoto velkoměsta, projíždět metrem a všímat si detailů, které autor ke každé z tras uvádí, vnímat naplno všechny vůně Paříže a její chutě, hledat muzea, která nejsou na prvních stránkách každého průvodce... Pokud se do Paříže chystáte a nejste turisté, kteří si musí ve svém deníčku pečlivě odškrtnout návštěvu všech význačných památek, ale fascinuje-li Vás spíše atmosféra města a její obyvatelé, určitě si tuto knihu přibalte do zavazadla. Bude Vaším skvělým společníkem...

1 16.01.2024

Žádná velká literární sláva to nebyla... pro mě první kniha od této autorky a přiznám se, že se mi do četby dalších knih moc nechce. I když je vždy zajímavé sledovat osudy hrdinů v delším časovém rozmezí...
Příběh byl příliš rozvláčný, a přitom se dalo velmi dobře odhadnout, kam autorka míří. Rušil mě i styl psaní většinou ve 3. osobě, bylo to neosobní.
Co však musím ocenit je pohled do zajímavé historie 20. století. Knih, které by popisovaly příběhy obyčejných lidí v Německu, tolik není. Obvykle se uchylujeme k příběhům těch, kteří patřili ke straně "napadených" a nikoli "agresorů". Jak je však patrné, tak obyčejní lidé odnesli válečnou hrůzu se vším všudy, bez ohledu na to, na jaké straně barikády stáli. Za zajímavé téma dávám tři hvězdičky.

1 11.10.2023

Klasický Sparks - kniha, která má sloužit opravdu k odpočinku. Celkem banální příběh rozpadu jednoho vztahu, kdy opuštěný manžel zprvu netuší, co vedlo jeho druhou polovičku k odchodu. A uprostřed toho všeho dítě - jak jinak - otec najednou zjišťuje, jak je péče o pětiletého potomka časově náročná, ale samozřejmě přichází na to, jak je tento vztah obohacující i přes oběti, které musí každý rodič podstoupit, pokud chce být správným rodičem. Trošku mi to připomínalo příběh Kramerová versus Kramer, chyběla mi tam však větší hloubka, pohled i z druhé strany, protože ač si to chceme přiznat či ne, rozpad vztahu je vždy důsledkem jednání a chování obou partnerů. Zkrátka to nefunguje tak, že jeden je ten špatný a druhý ten dobrý. Když jdeme do hloubky, najdeme vždy indicie, které vysvětlí, proč ten špatný cítí touhu vztah opustit. A k tomu trochu klišé - chápavá kamarádka, která je "tak dokonalá" a trpělivá. Je to všechno tak jednodoché, přímočaré, ale vztahy většinou takové nejsou. Aby celý příběh, který šlo opravdu zkrátit na polovinu, protože 400 stran se vlastně skoro nic neděje, dostal trochu dramatickou linku, přijde zvrat v podobě nemoci rodinného příslušníka. Vše končí prozřením, smířením, usmířením... Mám pocit, že takhle to v životě nechodí. Ale možná proto rádi podobné příběhy čteme, možná proto je občas potřebujeme... na druhou stranu, i já jsem záměrně po této knize sáhla a nelituji, že jsem si jí přečetla. Potřebovala jsem si u čtení odpočinout a opravdu na nic nemyslet... a to knihy Sparkse umožňují.

1 04.07.2023

Po knize jsem sáhla díky seriálu na Netflixu, který jsem sledovala při žehlení, vaření apod... V seriálu se mi moc líbilo prostředí, kde se děj odehrává, tak jsem si řekla, že vyzkouším i knižní předlohu.
Klasická "červená knihovna", což není moje cílová skupina. Obvykle tyto knihy nečtu. Připadají mi až moc prvoplánované, moc "učesané"... hlavní postavy jsou většinou naprosto ideální, čestní, bez jakékoli špatné vlastnosti. Městečko Virgin River nebylo vyjímkou. Věřím tomu, že kniha má své čtenáře, a že se může i líbit. Já jsem ji dočetla se sebezapřením, splnila svůj účel, protože jsem si u ní opravdu odpočinula, ale místo v mém srdci si určitě nenašla.

1 11.11.2022

Takový "nemastný neslaný" příběh. Co mi přišlo zajímavé - určitě prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Továrna na výrobu espadrilek (přiznám se, že jsem do této doby netušila, že jsou to boty). Zajímavé osudy "vlaštovek", které tyto botky ručně vyráběly.
Ale to je asi tak všechno. Žádné velké emoce, žádný podrobnější náhled do duše kterékoli z hlavních představitelek. Vše tak trochu "klouzalo po povrchu" (a nejsem první, kdo to takto cítí). Za sebe jsme měla i pocit, že děj nesedí časově - četla jsem příběh a měla jsem pocit, že se čas posunul cca o 5-10 let a ono ejhle - najednou jsem se ocitla z roku 1923 v roce 1940... Příhoda s Chaplinem byla celá už trochu překombinovaná. Za mě spíše 2 a půl hvězdičky, ale kvůli zajímavému prostředí dávám tři.

1 12.11.2021

Četla jsem ve volných chvílích, během téměř celého roku... ve chvíli, kdy jsem měla chuť sáhnout po knize, která se věnuje horám. Nebylo to špatné čtení, ale ničím mě kniha neuchvátila. Mnohem více jsem prožívala knihu o neštěstí na Everestu - Peklo blízko nebe - od J. Krakeuera. Ale život Scotta Fischera byl rozhodně velmi dobrodružný a zajímavý. Lidé podobného životního nastavení zkrátka nemohou prožít svůj život klidně a bez dramatických zvratů. Dobrodružství a adrenalin k nim patří, stejně tak neustálá touha "vypadnout někam ven". Jeho život byl krátký, ale určitě naplněný.

1 17.10.2021

Přiznám se, že jsem tuto knihu nedočetla. A to i přes velmi kladná hodnocení zde na Databázi knih. První díl, tj. Medvědín, jsem pouze viděla jako seriál. A velmi se mi líbil. Jednak mám ráda takovou tu "severskou ponurou náladu", chlad, který celým příběhem prochází. Na Medvědínu se mi také moc líbilo vykreslení jednotlivých postav, to, jak se k sobě chováme, pokud jsme součástí nějakého společenství. Výborně zpracované vztahy mezi jednotlivými protagonisty příběhu. Proto jsem se na pokračování těšila a zakoupila si knihu. Nevím proč, ale přečetla jsem asi 100 stran (je to obvyklá dávka, kterou knize dopřeji, abych ji neodložila hned na začátku), ale asi jsem nebyla na styl autora připravená, nebo jsem po ní sáhla v nepravou dobu.
Každopádně dávám tři hvězdy, protože si nemyslím, že je kniha špatně napsaná, nebo že jí něco zásadního chybí. Ale pro mě nepřišla v pravou chvíli...

1 21.01.2021

První komentář k této útlé knížce, která vyšla v polovině 90.let a má čestné místo v mé knihovně. A to především z důvodu, že autora osobně znám a v 90.letech, kdy kniha vznikla, jsem byla jednou z prvních a pravidelných zákaznic nově vzniklé cestovní kanceláře Adventura, jejímž zakladatelem je i Jarda Lhota. Byla to krásná doba, taková "pionýrská", začali jsme si plnit sny a cestovat do míst blízkých i vzdálených. Obvykle s minimálním vybavením, ale s nadšením a chutí poznávat. Cesty do hor, na kola a na vodu byly vždy velkým dobrodružstvím, ale ten pocit sounáležitosti a přítomnosti - být tady a teď - ten vždy zmírnil nepohodlí, které cesty provázelo. Příběhy, které Jarda ve své knize popisuje, se opravdu staly. Mám kamarády, kteří je prožili na vlastní kůži, jako např. přepadení a okradení v Mexiku při splutí řeky Usumacinta (hraniční řeka mezi Mexikem a Gautemalou).
Jarda není spisovatel, což je na knize vidět, ale je to člověk, který má srdce otevřené a jeho příběhy jsou psány tak, jak je cítí. Je to již 30 let, od té doby se spousta věcí změnila, i cestování je dnes jiné. O to cenější jsou zápisky z cest, které se pomalu stávají historií, ale je v nich obsažena atmosféra doby. Je dobře, že máme Hanzelku a Zikmunda, Josku Rakoncaje i Jardu Lhotu. Cestovatele a dobrodruhy tělem i duší.

1 03.11.2020

Druhý díl rodinné ságy. Děj se začíná trochu více rozvíjet... Kniha popisuje velmi zajímavou dobu v Německu, počínaje druhou polovinou 20. let 20. století až do roku 1938. Do doby, kdy již bylo jasné, jaký osud Židy v Německu čeká, a kdo mohl, snažil se z Německa uprchnout. Ze šťastného života se stává boj o život. Nebo spíše boj o přežití. Někdo včas pochopí, že je situace vážná, někdo se snaží nepřipouštět si blížící se tragedii. Co je však na této knize obdivuhodné, je rodinná sounáležitost. Možná je to nejsilnější moment knihy.

1 25.07.2020

Rozhodla jsem se napsat komentář ke všem dílům této trilogie najednou. Knihu jsem četla před několika lety a měla jsem potřebu se k tomuto tématu vrátit. Poslední dobou mám potřebu vracet se k událostem 20. století, snad abych lépe pochopila, proč se některé věci dějí v současnosti tak , jak se dějí... nebo vyrovnání se s minulostí? Kdo ví.
Každopádně mohu konstatovat, že když jsem četla tuto trilogii poprvé, příběh mě mnohem více "vzal za srdce" než nyní. Respektive lépe se mi četl. Téma, kterého se kniha dotýká, je zajímavé sámo o sobě. Život německé židovské rodiny v Německu v období cca od roku 1905 až do roku 1948 byl plný nečekaných zvratů. Musela to být těžká doba a je důležité si uvědomit, že i v hitlerovském Německu žili rodiny, které byly utlačovány, ponižovány, a nakonec i vyhlazeny.
První díl byl asi nejslabší, takový "rozjezdový". Zajímavý je však pohled na to, jak v roce 1914 v Evropě začala 1. světová válka. Narozdíl od té druhé se situace v téměř "idylické Evropě" situace změnila takřka ze dne na den. Tato skutečnost je i velmi pěkně popsána v knize, kdy začátek války zastihne rodinu Sternbergových při pobytu v lázních. Vše se změní ze dne na den...

1 25.07.2020

Nejsem aktivní čtenářkou detektivek, ale knihy Agáty Christie mám ráda. Tuto knihu jsem četla asi před čtvrt stoletím a vím, že se mi tehdy moc líbila. Proto jsem po ní sáhla, abych si příběh odehrávající se v Sýrii před druhou světovou válkou připomněla. Věděla jsem, že nepůjde o detektivku, ale spíše “cestopis” z prostředí archeologických vykopávek. Nevím proč, ale téměř až do poloviny knihy jsem se do příběhu nemohla začíst. Asi mě mátla arabská jména všech těch sluhů a pomocníků. Nebo mi zkrátka nepřirostla k srdci Sýrie, protože je to destinace, kam se rozhodně netoužím vydat. A je pravda, že “cestopisy” čtu ráda pouze z oblasti, které mě zajímají nebo jsou blízké mému srdci.
Nakonec jsem však příběh dočetla a určitě to nebylo se sebezapřením. Agáta je skvělá vypravěčka. Velmi vtipně a s lehkostí popisuje veselé, i méně veselé, příhody odehrávající se ve světě vykopávek... ano, četla jsem s úsměvem na tváři, když jsem si některé situace v duchu přehrála. Příjemné čtení, ale pro mě bez potřeby se ke knize opakovaně vracet.

1 01.02.2020

Měla jsem farmu v Africe.... Keňa, první polovina 20.století. Silná a samostatná žena uprostřed africké divočiny. Láska k Denysi Finchovi. Ano, tohle vše již tak dobře známe z knihy (a nezapomenutelného filmu) Vzpomínky na Afriku. Příběh Beryl zdaleka nedosahuje úrovně příběhu Karen Blixenové. Ale rozhodně se nedá říct, že by byl nudný či nezajímavý. Pobyt v koloniální Africe asi sám od sebe předurčoval dobrodružný život, a ti co zde v tuto dobu žili, pracovali a milovali Afriku, museli být silnými osobnostmi. Houževnatost Beryl mě fascinovala, její odvaha odejít z prvního manželství a postavit se na vlastní nohy. Prosadit se v ryze mužském světě. Určitě to v té době muselo být velmi těžké.
Prožívala jsem spolu s ní lásku k Denysovi, sžírající, mizející... k člověku, který potřeboval pocit svobody stejně jako ona. Ale i taková touha po svobodě má za následek osamění a neschopnost založit fungující rodinu.
Co mám však autorce za zlé je, tak trochu zavádějící, název knihy. Ano, Beryl létala, byla první ženou, která přeletěla Atlantik, o létání ale tato kniha vlastně vůbec není. Byl to jeden z důvodů, proč jsem si ji chtěla přečíst. Zkrátka očekávala jsem přeci jenom trochu více popisů leteckého prostředí. Je škoda, že autorka tuto (jistě velmi zajímavou) etapu života Beryl shrnula do posledních čtyř kapitol.

1 06.12.2019

Mám pocit, že jsou knihy, které lze číst pouze v určitých situacích. Neuvěřitelně uvěřitelné příběhy z hor jsem četla na treku. Nikoli za hranicemi, ale v horách českých. Pětidenní přechod hřebene Jeseníků a Rychlebských hor. Dá se říci, že jsem prožívala podobné situace, jako autor knihy. Na cestách je to stejné, ať se člověk pohybuje v Andách či v Jeseníkách. Sólo nebo ve skupině. Po večerech jsem hltala stránku za stránkou a občas jsem se i hlasitě smála. Bavila mě soutěž o "dementa dne", dovedu si to živě představit, a mám pocit, že podobné soutěže na cestě vznikají vždy... abychom přežili, a abychom nepropadli ponorkové nemoci. Pamatuji si, jak jsme při putování po chorvatských horách vymysleli soutěž o to, kdy koho plácne nenápadně přes zadek... a bodovali jsme úspěšnost. Vyhrála to kamarádka, která plácla po zadku nic netušícího chorvata, který vybíral jízdenky na výletní loď. Večer vždy nastalo vyhodnocení nejúspěšnějšího účastníka a oslavovalo se.
Kniha mi hodně připomínala moji oblíbenou útlou knížečku "Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách". Velmi podobný styl popisování příhod včetně autentických zápisků účastníků výpravy. Jenom se trochu změnily destinace, kam se dnes cestuje, a také způsob cestování.
Kniha pro milovníky hor, cestovatele, trekaře. Ti vědí, chápou a užijí si veselé příhody, které tak dobře sami znají. Ale pro ty, kteří neznají a nechápou, to asi kniha nebude...
A jen tak na okraj - dovedu si představit davy turistů před vchodem na Machu Picchu. Já to nazývám Dysnilandem. Je to přesně to, co nemáme rádi. Za tři dny jsme na hřebeni Rychlebských hor potkali celkem asi 10 lidí. I u nás jsou místa, kde srdce každého horala zaplesá...

1 17.07.2019

Musím se přiklonit k několika komentářům a knihu označit jako “takový jednoduchý příběh”, bez hlubší myšlenky. Kniha se nečetla špatně, ale místy mi forma vyprávění přišla tak trochu jako slohová práce. Souhlasím s komentářem “soukromé”, že hlavní hrdinka se popisuje takřka jako dokonalá žena, která vše dělá správně. I přes těžkosti, které provázejí její původ (Židovka, přistěhovalecká rodina), pomalu, po krůčku směřuje ke šťastnému americkému životu. Má milující rodinu, spoustu přátel, práci, kterou zbožňuje... ano, a cesta k tomu všemu probíhala téměř bez problémů. Ty šly vždy tak trochu mimo ni.
A co mi asi také vadilo, že velká část dospělého rodinného života Addie byla shrnuta na 4 strany. Asi bych celou koncepci vyprávění příběhu uchopila trochu jinak, toto nahuštění v závěru knihy mi přišlo jako špatný konec.
Ale je pěkné, že i tento příběh dává naději těm, kterým nebylo dopřáno narodit se na správném místě a do správné rodiny.

1 03.07.2019

Souhlasím s tvrzením, že je to kniha na jeden večer. Já ji sice přelouskala po částech za večery čtyři, více času tato kniha však opravdu nevyžadovala. Téma jistě potřebné a důležité - moc bulváru, ztráta soukromí, "nesvoboda" ve svobodném státě, beznaděj, ponížení. Ano, toto je, bohužel, společnost, ve které žijeme. A je smutné, že nás více zajímají a těší neštěstí a selhání druhých, než náš samotný život. Zpátky ke knize - autorka opravdu nezapře svoji profesi scénáristky. Kniha je psána spíše jako scénář k filmu či k seriálu. Krátké věty, prostřihy, dějové linie. Možná chybí podrobnější vykreslení charakterů hlavních postav, ale vzhledem k rozsahu "románu" to ani není potřeba. Já jsem knihou nijak nadšená nebyla, ale rozhodně nelituji času na čtení. Mnohem více se mi líbila "Moje pařížská revoluce", snad proto, že jsem se mohla ztotožnit s autorkou. V případě této knihy se mi to nedařilo, svět celebrit je mi celkem vzdálený, bulvár nečtu, nekupuji ani nesleduji na internetu. Je však potřeba tato témata otevírat a psát o nich. Když nebudeme bulvár vyžadovat, doslova "vyhnije". To ale asi nastane v jiném světě ...

1 31.03.2018

Příjemné čtení. Pana Dutku znám, je to dlouholetý spolupracovník a kamarád mého tatínka z katedry animace na FAMU, ale vůbec jsem netušila, co všechno ho v životě potkalo. Nejsilnější je určitě povídka první, nejdelší a nejdramatičnější. Moc se mi líbil sugestivní popis útěku z vězení i přechodu “přes čáru” do Rakouska. Oceňuji realistický pohled na protagonisty dalších příběhů, ničím nepřikrášlený, jsou to lidé “z masa a kostí” se všemi možnými slabosti, které máme. Povídky jsou milé, příjemně se čtou, ale nepohltily mě tak, jako ta první. Asi sáhnu i po knize “U útulku 5”, jsem opravdu zvědavá, co prožíval malý chlapec v padesátých letech minulého století v socialistickém dětském domově.

1 24.02.2018

Neznám žádné další příběhy Petera Maye, nečetla jsem ani jednu předchozí knihu z čínské série. Po knize jsem sáhla z důvodu jejího názvu, a také mě zaujalo téma - prostředí sportu a dopingu.
Nijak zvlášť mě nezaujala, příjemné oddychové čtení, zajímavé prostředí komunistické Číny a sportu.
Určitě nelze přehlédnout dvojí tvář Pekingu - tu, ve které se odvíjí život obyčejných lidí a bublinu, ve které žijí ti "vyvolení".
Autor ani kniha mě však nepřesvědčili k tomu, abych si další díl z dané série přečetla, či abych v brzké době sáhla o nějaké další knize P. Maye.
Co se týče trillerů, mám asi oblíbenější autory...

16.06.2024