Amazonka72 komentáře u knih

Velmi silný příběh, který se opravdu čte jedním dechem. Zasazený do vysídlených Sudet krátce po 2. světové válce. Doba, která byla nejprve plná nadějí a očekávání a posléze nastalo hluboké "temno", které trvalo až do 60. let. Úplně stejný je příběh Anny, která přijíždí po válce z Ruska do Čech s očekáváním nového a šťastnějšího života... Znánlivou idylku však vystřídá tvrdá realita... rok 1948... charaktery lidí se mění, život se stává opět bojem o přežití. Anna je neskutečně silnou postavou, i přes její mladý věk a zdánlivou křehkost zvládá všechny nástrahy života s odhodláním a velmi statečně.
V současné době, kdy nás (dle médií) čeká "těžká doba", je příběh starý necelých 80 let tím, nad čím bychom se měli zamyslet. Opravdu náš život bude tak těžký? Jsme už tak zhýčkaní, že se nedokážeme ani na chvilku uskrovnit a radovat se z maličkostí? A uvědomují si dnešní mladí lidé, jaké mají štěstí a relativně bezstarostný život, protože se nemusí starat o nic jiného, než o svoji budoucnost? Je správné si občas připomenout, že ještě nedávno byl život složitější... a že dokážeme zvládnout vše, pokud se k tomu postavíme čelem.

25 15.11.2022

Po knize jsem sáhla díky seriálu na Netflixu, který jsem sledovala při žehlení, vaření apod... V seriálu se mi moc líbilo prostředí, kde se děj odehrává, tak jsem si řekla, že vyzkouším i knižní předlohu.
Klasická "červená knihovna", což není moje cílová skupina. Obvykle tyto knihy nečtu. Připadají mi až moc prvoplánované, moc "učesané"... hlavní postavy jsou většinou naprosto ideální, čestní, bez jakékoli špatné vlastnosti. Městečko Virgin River nebylo vyjímkou. Věřím tomu, že kniha má své čtenáře, a že se může i líbit. Já jsem ji dočetla se sebezapřením, splnila svůj účel, protože jsem si u ní opravdu odpočinula, ale místo v mém srdci si určitě nenašla.

1 11.11.2022

K této knize jsem se dostala čistě náhodou - vím, že Odeonovka je většinou zárukou kvalit, takže při bloumání místní pobočkou knihovny, jsem narazila na útlou knihu od neznámého polského autora a dala jsem jí šanci. A rozhodně nelituji. Na to, že jde o prvotinu, je kniha velmi kvalitně napsaná.
Téma LGBT mě zrovna moc nelákalo, ale co mě na knize opravdu zaujalo, bylo líčení doby 70. a 80. let v Polsku. Zjistila jsem, jak rychle zapomínáme, jak se z našich myslí vytrácí pocity, které tuto dobu provázely. Vzhledem k tomu, že jsem v této době vyrůstala, dokázala jsem se velmi rychle vžít do ponuré atmosféry té doby, kterou jsme vnímali mnohdy možná jen "okrajově". Je dobře, že i mladí autoři o této době píší, že si ji neustále připomínáme.
Příběh Ludwika a Janusze tuto ponurou atmosféru jenom dokresluje.

3 22.10.2022

Knihy Paola Cognettiho jsou moje krevní skupina, vždy mě naprosto pohltí. Asi je to tím, že svět hor vnímáme stějně, navíc Dolomity jsou jedny z nejkrásnějších hor Evropy. Dle mého názoru je toto další z knih, které si najdou místo v srdci všech "horalů", resp. lidí, kteří hory potřebují ke svému životu. A tím nemyslím, že musí jít vždy o "horolezce" či jiné milovníky extrémních sportů. Kdo se rád toulá po horách, kdo dokáže pochopit, proč je tak opojné plahočit se půl den do hrozného kopce, aby druhou druhou část dne mohl jít z kopce, kdo zažil někdy atmosféru na opravdové horské chatě (nikoli v hotelu... ale v takové, kde se spát chodí ve 22 hodin, protože ráno všichni brzy vstávají, aby mohli pokračovat ve výstupu, kde se většinou spí ve společných noclehárnách pod kousavými dekami, kde cesta na toaletu představuje malé dobrodružství), tak ten si tuto knihu opravdu oblíbí.
Moc jsem fandila dvojici Fausto a Silvia, ale takový je život, a vlastně je konec knihy otevřený, takže nás může zanechat v představách, jak se bude život obou ubírat dál.
Milovníkům hor by tato kniha neměla chybět v knihovně. V té mé má již čestné místo vedle Divokého kluka a Osmi hor.

9 02.10.2022

Willy Lamb - pro mě objev tohoto čtenářského roku. Po přečtení Zpěvu velryb opět skvělý román, který i přes jeho velké množství stránek a tím pádem i objemnost knihy, nelze odložit. Příběh jedné rodiny, brán z úhlů všech účastníků. To je vždy velmi zajímavé, protože díky tomu je kniha mnohovrstevnatá, nutí o to více k zamyšlení. Nic není černo-bílé, ani naše životy a pohled na životy těch druhých.
Měla jsem pocit, že jde o život jakékoli rodiny, protože jsem přesvědčená o tom, že každá rodina si nese spoustu příkoří a nepochopení, spoustu nesplněných snů a nevyřčených pravd. Jde vždy o to, jak spolu dokáží komunikovat, jak moc otevření k sobě jsou. Mnohdy naše jednání ovlivňují traumata z dětství, které když odhalíme, tak je rázem vše jasnější. Myslím si, že román v závěru vyznívá pozitivně, i když se to tak nemusí zdát. Pozitivní na tom je fakt, že rodina Ohů dokázala prolomit tajemství, která si s sebou často neseme a dokázali si odpustit. A to je jedna z nejdůležitějších věcí - odpuštění...

2 26.09.2022

Myslete na děti - za mě určitě větší čtenářský zážitek než tomu bylo u knihy "Dítě v pravý čas". Zajímavé téma - jak moc se nechámá ovlivnit ideologiemi a ostatními lidmi... Jak je složité v těchto případech rozhodnout, co je v zájmu někoho druhého. Jak těžké je povolání soudce, který někdy musí rozhodnout - dilema, zda naprosto striktně dodržovat zákon či do rozhodování zahrnout i přirozené lidské pocity, soucit, lásku, pochopení. Není to jednoduché. A do toho hlavní hrdinka prochází svojí vlastní manželskou krizí.
Možná jsem až moc ovlivněna svým postojem k víře, pro mě bylo rozhodnutí, jak postupovat v případě Adama naprosto jednoznačné, ale chápu, že to může být velké dilema. Kniha mě oslovila, to určitě. Rozhodně jde o téma, nad kterým musíme přemýšlet.

5 26.09.2022

Tvrdý oříšek, tato kniha I.McEwana. Určitě nutí k zamyšlení, někdy je složité pochopit vše, co se autor snaží ve svých řádcích napsat. Moc mě nebavily politické pasáže, přiznávám, že jsem se ztrácela... Příběh ztráty a posléze naděje však vše vyrovnal.
Asi to nebude kniha, ke které bych se chtěla vrátit, rozhodně ale nebyla ztráta času ji přečíst.

4 03.09.2022

Zvláštní, ponurá kniha. Asi tak, jak dokáže být ponurý Island. Nebylo vůbec jednoduché příběh číst. Na druhou stranu byl napsán natolik poutavě, že nebylo těžké ho dočíst... i když jsem několikrát měla chuť knihu odložit, protože na mě působil opravdu depresivně. Zajímavý náhled do historie Islandu, který je v knize popsán přesně takový, jaký opravdu je. Příběh Agnes, která se stala obětí doby, společenského nastavení Islandské společnosti. Agnes, která toužila po lásce, která jí nebyla dopřána...

6 03.09.2022

Jsou knihy, které čtete doslova jedním dechem. Zpěv velryb je jednou z nich... Od samého počátku se ponoříte do příběhu Dolores a dokud knihu nedočtete do samého konce, je Dolores Vaší součástí.
Další z knih, které byste si v knihovně možná ani nevšimli, ale která si Vás najde sama, protože ve chvíli, kdy si ji někdo přečte, předává informaci o tom, že "tahle kniha je zkrátka ta pravá" ostatním čtenářům a přátelům.
Je to příběh ze života, mnohdy velmi neradostný (ale on ten život opravdu takový je, červená knihovna je pouze iluzí), ale přesto plný naděje!
Křehká dívka, která se potřebuje vyrovnat se ztrátou otce, znásilněním a následovně i smrtí matky. Vyrovnává se s tím po svým, zpočátku ne zrovna šťastným způsobem. Ale naděje existuje vždy, a možná o to více si uvědomujeme, jak někteří lidé jsou pro náš život důležití.

5 10.08.2022

Posloucháno jako audio kniha na ČR.
Příjemné poslouchání dokonale se hodící na dlouhé letní večery a na cestování autobusem a letadlem. Prostředí tančírny je mi velmi blízké, protože se tanci sama věnuji. Je to úchvatné místo, ve kterém se odehrávají osudy různých lidí... A protože je tanec sám o sobě velmi osobní a intimní záležitostí, máme možnost díky povídkám nahlédnout do života lidí, kteří tančírnu navštěvují.

7 31.07.2022

Příjemná "osmihubka" mého oblíbeného autora. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, každopádně celkový dojem je opět velmi pozitivní.
Za mě asi nejlepší povídka s mluvící opicí - tyto skryté metafory mám u Murakamiho asi nejraději. Díky povídkám "Charlie Parker hraje bossanovu" a "With the Beatles" jsme se přesunuli do oblasti muziky. Stejně tak v povídce "Karneval". Při čtení těchto textů mám vždy chuť pustit si jazz nebo Beatles a nechat se unášet atmosférou Murakamiho literárních děl.
Pokud máte chuť na něco lehčího z dílny tohoto japonského autora, tuto povídkovou knihu vřele doporučuji.

5 26.07.2022

Velmi zajímavá kniha. Povídky se mi líbily, některé více a některé méně. Oceňuji, že je potřeba zamyslet se nad pointou (smyslem) každé z povídek. Nejsou psány prvoplánovaně... je potřeba každou z nich nechat tak trochu "dozrát". Vůbec si však nedovedu představit, že většína z těchto povídek byla zkrácena o 50% a více... to z nich už asi moc nezbylo. Za mě jsou takto v plném znění dokonalé, určitě není potřeba nic zkracovat. Nejvíce se mi asi líbila povídka "Začátečníci", která dala název i celé knize, a ve které se objevuje i motiv názvu zkráceného díla: "O čem mluvím, když mluvím o lásce". Právě ten význam, smysl a především interpretace slova "láska" se objevuje ve všech povídkách. Místy i celkem drsných.

2 19.07.2022

Zase velmi zdařilá Odeonovka... Psychologický román, který donutí k zamyšlení. Pro mě začátek velmi bolestivý, vzhledem k tomu, že mám také syna ve střídavé péči, byly pro mě řádky popisující tento stav z pohledu dospívajícího chlapce opravdu velmi depresivní. Přijmout skutečnost, čeho všeho se na svých dětech dopouštíme v domnění, že tak činíme pro jejich dobro. Stokrát se můžeme ubezpečovat, že jsme vše zvládli bez velkých hádek, převratů a kotrmelců, ale co se děje v dětské duši, to často netušíme.
Myslím si, že smyslem takových knih, jako jsou Pouta, je určitě i to, abychom se občas zamysleli nad svým jednáním a podívali se sami na sebe i z jiné strany.
Není to veselé čtení, ale kniha určitě stojí za přečtení.

8 03.07.2022

Na tuto knihu jsem se moc těšila - byl trochu probém ji sehat, v knihovně jsem si ji musela objednat, ale povedlo se! A rozhodně stála za to čekání! Celeste Ng jsem objevila díky její druhé knize - "Ohníčky všude kolem". Prvotina je stejně dobrá, jak její druhá kniha. I v té se objevuje stejné téma - žijeme si své životy, máme pocit, že vše je v pořádku, a že jednáme správně, ale známe vlastně své nejbižší? Rozumíme jim? Nezpůsobujeme jim svojí pozorností a starostlivostí vlastně životní traumata? V rodině Leeových se vyskytují dva faktory, které velmi ovlivňují život jejich dětí. Marilyn se touží stát lékařkou, vymanit se ze stereotypu "správné ženy", jejímž cílem je starat se o domácnost a o manžela. Totéž si přeje pro svoji dceru, chce, aby "vynikla" mezi ostatními. James naopak touží, aby jeho dcera "zapadla", protože on sám nezapadá. Jde totiž o Čínského přistěhovalce. I přesto, že oba dva dceru nade vše milují, Lydia nedokáže tento tlak z obou stran ustát.
Příběh mě opět donutil zamyslet se nad tím, jak přijímáme své děti a jestli do nich někdy zbytečně neprogramujeme svoje představy a touhy. V domění, že je to to nejlepší pro ně samotné.
Další věc, která mě překvapila, byla atmosféra v Americe v 70. letech minulého století, kdy se děj knihy odehrává. Přijetí přistěhovalců, lidí, kteří měli jinou pleť... to, že nemohli studovat, brát se... že nebyli přijati. Je důležité si připomínat, že demokratická země, jako USA, nebyla vždy ke svým občanům zrovna nakloněna. Je správné si na odlišnosti zvykat, přijmout je. Mnohdy dokáží naši společnost obohatit.

12 11.06.2022

Knihu jsem si vybrala především kvůli námětu, kterému se věnuje. Asi proto, že patřím mezi generaci, která ještě vyrůstala bez počítačů a mobilů (i když počítače jsme už ve škole měli - takové velké krabice, které věčně nefungovaly), je pro mě současný stav sociálních sítí a sdílení všeho možného tak trochu "nepochopitelný". Rozumím tomu, že jde pokrok vpřed, a že dochází, v mém případě, ke klasickému střetu generací, když se snažím svému skoro dospělému synovi vysvětlit, že povídat si s kamarády je mnohem lepší na živo než přes obrazovku počítače. Je však velmi těžké si to připustit a smířit se s tím... Kniha je vlastně "děsivá". Kam až může zajít touha po tom, být viděn, obdivován a milován. Melanie sama je obětí, obětí svých rodičů, kteří ji nedokázali dát to, co v dětství potřebovala - lásku a pozornost. Je však alarmující, že využívání dětských "protagonistů" na youtubu a dalších sociálních kanálech, je společností tolerováno a dokonce i vyžadováno. Pokud by tomu tak nebylo, tak by se na ta videa nikdo nedíval...
Příběh, při kterém bychom si měli uvědomit, jak nepřirozené je sdílení našich životů s desítkami dalších lidí... o co všechno přicházíme, když dobrovolně svůj život sdílíme...
Určitě je velmi dobrým počinem, že taková kniha vznikla, a že si našla své místo i mezi českými čtenáři. Rozhodně doporučuji.

6 08.06.2022

Tahle kniha má pro mě zvláští příběh... resp. velmi neobvyklou cestu, jak se ke mně dostala. Po dlouhé době jsem navštívila knihovnu, kde mě zaujala květnová akce "rande na slepo". Rande vypadalo následovně - v knihovně leželo zabaleno v bílém papíře několik knih. Na každé z nich byl pouze lísteček, jaká kniha je - vybrala jsem si komentář "odhodlaná a dobrodružná". Půjčila jsem si ji a teprve po rozbalení jsem zjistila, s "kým mám tu čest". První postřeh - obálka je opravdu velmi důležitá, dokáže spolehlivě odradit na první pohled. Anotace - když jsem si ji přečetla, měla jsem pocit, že knihu vrátím bez toho, že bych ji dala šanci. Ale podlehla jsem lístečku v knize, kde knihovnice psaly, abychom nesoudili knihy podle obalu... A tak jsem jí dala šanci a začala se seznamovat. A nebylo to úplně "marné" rande... zkrátka taková příjemná oddychovka, i s tou trochou romantiky... což se dalo čekat. Přeci jenom to mělo být "rande". Zajímavý příběh z prostředí elitních jednotek. Jina byla opravdu odhodlaná, i já taková občas jsem, nebylo těžké jí rozumnět. Takže rande dopadlo nakonec docela dobře... nebyla to ztráta času.

3 06.06.2022

První kniha od tohoto autora, čekala jsem asi trochu něco jiného. Resp. podle recenzí na autora jsem měla pocit, že jde opět o dalšího z autorů, od jehož knih se nelze odtrhnout... Ale nestalo se tak. Zkrátka nebyl to špatný příběh a byla to příjemná oddychovka, ale nekonalo se stejné napětí, jako když jsem četla knihy např. dvojice Lars Kepler či S. Larsona.

2 05.05.2022

Čajovnu v Japonsku jsem dostala jako dárek a je to moje druhá kniha od této autorky. Mé pocity po přečtení jsou vlastně totožné, jako u první knihy (Hotýlek na Islandu). Je to taková "lepší červená knihovna", určitě celkem příjemná oddychovka. Pěkná obálka (celá série udržuje společnou grafiku, díky tomu je snadno rozpoznatelná mezi dalšími podobnými tituly). Zajímavý náhled do odlišné kultury - tentokrát do Japonska.
Je vidět, že autorka země, o kterých píše, procestovala, zná reálie a umí je celkem poutavě předat čtenářům. Příbeh jako takový byl celkem nudný, ničím mě nezaujal. Již od začátku mi bylo jasné, jak se bude celý příběh mezi Fionou a Gabem odvíjet. Ani ten konec mě nepřekvapil, vždyť to bylo už od 2/3 knihy jasné... Hlavní představitelka je opět (srovnávám s výše zmiňovaným Hotýlkem na Islandu) až překvapivě dokonalá. A Gabe má sice do dokonalosti zpočátku daleko, ale díky Fioně dojde k prozření a najde v sobě "lepšího člověka". Mně tento scénář přijde až moc prvoplánovaný, beru to tak, že kniha má být o Japonsku a má čtenáře navnadit na tuto zajímavou zemi, a ten zamilovaný příbeh je pouze kulisou.
Nechni tento titul nijak zlehčovat, věřím tomu, že Julie Caplinová si své čtenářky najde. Já bych si knihu z této série sama od sebe nekoupila, ale pokud ji dostanu jako dárek, ráda si ji přečtu. A vím, co od ní mohu očekávat.

2 10.04.2022

Velmi netradiční a neobvylká kniha. Vůbec to nebylo lehké čtení... Na každé stránce je patrné, že autorem je básník. Určitě je to kniha, která v každém musí něco zanechat, nějaký pocit.
Autor píše dopis své negramotné matce a velmi otevřeně mluví o jejich vztahu, o svých pocitech, o své sexualitě, o své identitě. V době, kdy prožíváme válečnou hrozbu nedaleko našich hranic, je velmi emotivní číst o důsledcích, které každá válka zanechá v myslích a srdcích lidí, kteří ji prožijí na vlastní kůži. A o tom, jak se tato válečná traumata přenášejí i na další generace.
Rozhodně stojí tato kniha za přečtení, protože je to úplně jiná "liga" než většina komerčních titulů v našich knižních obchodech.

5 01.04.2022

Další poslech na ČR. Velmi zdařilá dramatizace, ale asi se budu opakovat - hudební stránka byla tentokrát dosti otřesná.
Příběh sám o sobě nijak objevný, takový klasický, velmi jemně pojatý, psychothriller. Celý příběh mi občas připadal podivný, jako kdyby si autorka nedokázala s nějakými dramatickými linkami poradit. Rozehrála nějakou situaci, ale nakonec vlastně vůbec nebylo dotažené do konce, proč.
Pokud bych četla knihu, asi by mě tato skutečnost rozčilovala.
Jako poslech však doporučuji, je to příjemný relax.

4 19.03.2022