Amazonka72 komentáře u knih

Útlá knížka, který nutí k přemýšlení. Asi je potřeba ji vzít do ruky v tu pravou chvíli - kdy máte klid a čas zamyslet se nad svým životem. Najdete v ní obecně známé pravdy, které si ale někdy nechceme připustit. Nemám moc ráda knihy, které dávají "návody" jak žít, abychom byli šťastní, ale tato kniha takto nepůsobí. Je zasazena do příběhu, autor nikomu nevnucuje svůj názor, jenom nás nutí zamyslet se nad tím, co se nám často honí hlavou, ale málokdy máme strach si tyto "pravdy" připustit. A někdy stačí udělat malý krok a věci kolem nás se začnou měnit. Knihu doporučuji, jako terapii...

4 09.11.2021

Další z knih, které popisují příběh židovského děvčátka za 2. světové války.
Byla to rozhodně zajímavá kniha, válka je zde popisována pouze okrajově, tak, aby dokreslila příběh Ráchel. Zaujal mě příběh Nansenovy nadace, která podobně jako Sir Nicolas Winton pomáhala židovským dětem dostat se do západních zemí, kde byla větší šance na přežití. Tentokrát se příběh odehrává v Oslu a Bergenu. Tedy v zemích, o kterých se knihy moc často ve spojitosti s holocaustem nezmiňují.
Asi od poloviny knihy jsem odhadovala, jak příběh dopadne. Každopádně kniha vyznívá i tak, že nic není v životě "černo-bílé", a že pokud má člověk vůli něco ve svém životě změnit, je to pouze v jeho rukách a není to věc nemožná... Líbilo se mi, že se Ráchel dokázala vždy postavit na vlastní nohy, nenechala se zlomit, a díky tomu byl její život místy i šťastný... Příjemné čtení, lidský příběh.

4 17.10.2021

Poslouchané jako audio kniha na ČR Dvojce. Opět velmi zdařilá dramatizace této světoznámé knihy. Moc se mi líbila, bylo to napínavé a těšila jsem se na každý další díl... Vzpomněla jsem si, jak mi v mládí maminka zakázala tuto knihu číst, asi se bála, co to se mnou udělá, když ještě nemám vlastní děti... Takže jsem byla velmi překvapená, že to zas takový "hororový příběh" nebyl, v dnešní době bych to nazvala tak trochu strašidelnější pohádkou pro dospělé. Zajímavý byl vývoj Rosemary, od celkem naivní holčičky po ženu, která prozře a za každou cenu brání své dítě...
Příjemný poslech a zajímavá kniha.

3 17.10.2021

Četla jsem ve volných chvílích, během téměř celého roku... ve chvíli, kdy jsem měla chuť sáhnout po knize, která se věnuje horám. Nebylo to špatné čtení, ale ničím mě kniha neuchvátila. Mnohem více jsem prožívala knihu o neštěstí na Everestu - Peklo blízko nebe - od J. Krakeuera. Ale život Scotta Fischera byl rozhodně velmi dobrodružný a zajímavý. Lidé podobného životního nastavení zkrátka nemohou prožít svůj život klidně a bez dramatických zvratů. Dobrodružství a adrenalin k nim patří, stejně tak neustálá touha "vypadnout někam ven". Jeho život byl krátký, ale určitě naplněný.

1 17.10.2021

Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...

2 17.10.2021

Tato kniha ležela v mé knihovně dlouho... a čekala na tu pravou chvíli, kdy si ji přečtu. Nebylo to snadné čtení, každopádně Isabel Allende je velkým překvapením.
Poutavý příběh (sága) jedné chilské rodiny - ne úplně tradiční. Zasazen do 20. století, který končí krátce po převratu v roce 1973.
Zajímavé charaktery postav, tak odlišných - mystická Clara, despotický Esteban Trueba, jejich synové a dcera Blanca... a mnoho dalších. Každá postava má v knize své místo. Každá je jiná a její osudy jsou mnohdy velmi propletené až nevuěřitelné. Vše je zasazeno do historických událostí, pro nás velmi exotických, protože o dějinách Chille se ve školách obvykle neučíme.
Hvězdu ubírám právě za ty historické události, mě tam trochu chybělo podrobnější zasazení děje do historie, někdy jsem trochu tápala v tom, v jakém období se asi zrovna nacházím... a co se v té době v Chille dělo. Pomohla mi v tom kniha o dějinách Chille, kterou jsem měla připravenou hned vedle Domu duchů a stále jsem si v ní listovala a četla, co se vlastně tou dobou dělo... Převrat v roce 1973 mě doslova "vyrazil dech". Musela to být opravdu hrůza, a přitom šlo o demokratickou zemi...
Děkuji za tento příběh, je potřeba o těchto věcech psát a připomínat si je.

10 29.08.2021

Další z audio knih, resp. počinů ČR2, která zařadila četbu této knihy do svého prázdninového programu.
Moje první setkání s autorkou. I přesto, že literaturu, která se odehrává v historii, zrovna moc nevyhledávám, začínám až tak na přelomu 19. - 20. století, mě tato kniha zaujala. Nejsem si jistá, zda bych ji zvládla přečíst (obávám se, že bych se ztratila v množství postav a jmen), ale audio podoba byla velmi zdařilá a každý večer jsem se už těšila na příběh Mary a jeho pokračování. Skvěle vykreslená ponurá atmosféra anglického venkova. Zajímavé zakončení celého příběhu.

6 29.08.2021

Velmi zdařilé dílo další ze současných českých autorek. Na knihách Petry Soukupové se mi líbí, že dokáže velmi nenásilnou formou převyprávět naprosto banální příběh, který velmi často většina z nás prožívá. Ať se jedná o vztahu dvou manželů, či matky a dcery, případně sourozenců...
Věci, na které nastal čas je příběhem ze života. Klasický model - láska, manželství, první a následně druhé dítě, partnerský stereotyp, a pak přijde osudová 40, děti povyrostou a najednou se hrdinové ocitají v situaci, kdy si začnou uvědomovat, že jejich život není ideální, a že si ho vlastně představovali trochu jinak... jenže, ono to není tak jednoduché vše přetrhat a začít žít úplně nový život. Mnohdy nám dojde, že ani ten starý nebyl zase tak špatný, a že ten stereotyp možná ke šťastnému životu patří.
Moc se mi líbilo, že autorka popisovala danou situaci vždy z pohledu všech zúčastněných - a to jak Alice, tak i Richarda a jejich dětí - Káji a Loly. Monohdy stejné věci vidíme každý trochu jinak.
Opět se zde objevuje skutečnost, že pokud si v partnerství neříkáme o svých pocitech a nejsme schopni partnerovi dát jasně najevo, co nám vadí, nemusí si to druhá strana vlastně vůbec uvědomovat.
Knihu doporučuji, čte se velmi pěkně, děj je svižný. Je určitě dobré a zajímavé přečíst si o tom, co většina z nás téměř každý den prožívá.

8 29.08.2021

Tohle je kniha, kterou je nejlepší "zhltnout" na jeden zátah, třeba během deštivého víkendu. Plná zajímavých myšlenek, které se nám často honí hlavou...
Oceňuji, že jsou tyto myšlenky zasazeny do celkem zajímavého příběhu. Díky tomu nevyznívají tak pateticky. Nemám ráda knihy a návody typu: "jak být šťastný, úspěšný, aktraktivní... atd". Mnohdy jde o klišé, která moc hezky vypadají napsaná na papíře, ale o to hůře se aplikují do skutečného života. A ono to většinou tak jednoduché není. Proto je dobře, že autor svoji úvahu o tom, co je v životě opravdu důležité, zasadil do příbehu Johnatana, který si myslí, že má před sebou posledních pár měsíců života. A najednou si začíná uvědomovat, nebo spíše začíná intenzivněji vnímat, svět a dění kolem sebe.
V knize se objevuje spousta "pravd", které si uvědomujeme, ale někdy se jim podvědomě bráníme. Protože nás nutí měnit své životy. Spousta z nás již také přišla na to, že peníze, majetek a ani vysoké postavení není zárukou spokojeného a šťastného života. Že štěstí, nebo životní vyrovnanost, je důsledkem úplně jiných věcí.
Kniha mě donutila se nad některými věcmi opět zamyslet, podívat se na ně z více stran. Ale... konec mi přišel poněkud uhlazený, jako z červené knihovny. Zkrátka moc prvnoplánovaný, aby vše dobře skončilo. Jsem z toho trochu v rozpacích, mám pocit, že to celou knihu poněkud znehodnotilo.
V životě se postupně vyrovnáváme s osudem, bojujeme sami se sebou a nakonec zvítězíme. A to i přesto, že všechny věci kolem nás nemusí skončit vždy šťastně.
Za mě 3,5 hvězdy, za čtivý jazyk a opravdu velmi pěkně formulované myšlenky, ke kterým se chci i v budoucnu vracet, dávám nakonec 4*.

5 02.08.2021

Můj oblíbený "pan spisovatel" opět nezklamal. Bohužel jsem četla knihu docela dlouhou dobu (asi měsíc), s neustálým přerušováním... takže dojem po přečtení není tak silný, jak bych si přála. Murakami se zkrátka musí číst v jednom zátahu, jedině tak mě kniha vždy naplno pohltí.
Každopádně, byl to opět velký zážitek. Příběh bezejmenného mladého muže, který tentorkát velmi volně plyne... a dává nám prostor nahlédnout do duše hlavního protagonisty. Prožíváme s ním jeho vnitřní boj o to, být součástí "života na téhle straně" nikoli "na tamtom světě". Narozdíl od jiných knih se mu tento boj podaří úspěšně vyhrát, možná "najít sám sebe" v tomto podivném světě... Díky tomu je konec tentokrát přeci jenom optimističtější, než tomu bývá v jiných Murakamiho dílech.
Zajímavá je i postava třináctileté Juki. Pokud se hlavní protagonisté cítí osamělí, tak Juki je osamělá dvojnásobně.
Kniha plná hudby 60. a 70. let, kterou si zkrátka musíte při čtění knihy alespoň jednou pustit, aby byl dojem úplný a uzavřený.
Inspirace českou kulturou, Kafkou (to už je taková tradice). O to více mají Murakamiho knihy něco společného s naší kulturou, i když je tak odlišná od té japonské. Možná proto jsou u českých čtenářů tolik oblíbené.

9 01.08.2021

Velmi zajímavě napsaný příběh. Bohužel jsem ho četla velmi přerušovaně, takže mám v plánu uložit do knihovny a přečíst si ho ještě jednou - za pár let.
Je zde velké množství postav a příběh je značně propleten, proto je velmi důležité mít na čtení čas a opravdu se do příběhu ponořit.
Nádherně vykreslená atmosféra předválečné a poválečné Barcelony. Hned mám chuť se tam vypravit, zavřít se do nějaké literární kavárny a číst. Nejlépe v zimě vpodvečer.
Moc se mi líbil i nápad s pohřebištěm knih. Místo, kde je každá kniha uschována, tak, aby se neztratily v propadlišti dějin (a knih). Přemýšlím, jak velké by pohřebiště muselo být, když vychází takové množství nových knih... :-) Každopádně jde o magické místo opředené tajemstvím.
Resumé - objev španělské literatury, kniha, kterou stojí zato uschovat v domácí knihovně a občas se k ní vracet.

9 20.07.2021

Nevím, čím to je, ale mám pocit, že poslední dobou si velká většina českých autorů a autorek ve svých románech řeší "krizi středního věku". Stejný pocit jsem měla i při čtení Chirurga. Musím ocenit styl autorky, která se velmi přesvědčivě dokázala vžít do kůže 45-letého muže. Navíc bylo z textu patrné, že se opravdu pečlivě seznámila s prostředím nemocnice. Jazyk, který používala, "doktorský sleng" přidal knize na autentičnosti.
Co se týče příběhu - neumím jej správně uchopit. Poslední dobou mi začíná vadit, jak všichni stále řeší, že po čtyřicítce není život není takový, jaký jste si ve dvaceti představovali. Najednou všichni žijí v manželství, které nefunguje tak, jak by mělo, jde spíše o stereotyp - ráno do práce, večer z práce, hádka s partnerem, do toho pubertální děti... občas dluhy, občas milenky... Já tomu nerozumím, podle mě má každý svůj život v rukách a záleží jenom na každém z nás, jak ho uchopíme. Nebaví mě stále dokolečka řešit, že k někomu je život nespravedlivý.
Hlavnímu hrdinovi jsem neporozuměla. Respektive bylo mi jasné, proč jedná tak, jak jedná, ale nemohla jsem se s ním ztotožnit, pochopit ho a omluvit jeho "přešlapy".
Souhlasím s Michalkou98, objevuje se zde tradiční vzorec - manželka je nesympatická, milenka chápající... ale hrdina vlastně nechce tuto situaci nijak řešit. Asi mu to tak vyhovuje...
Za mě tři hvězdy, kniha se čte velmi pěkně, ale ten příběh není ničím objevný... a vlastně ve mně zanechal pouze podivnou "pachuť".

7 13.07.2021

Knihu jsem si vybrala díky velmi vysokému ohodnocení na Databázi knih. Navíc jsem si chtěla přečíst něco od českého, pro mě zatím neznámého, autora. Nelituji, ale nejsem nadšená tak, jak většina čtenářů...
Příběh je napínavý a rozhodně plyne velmi svižně. Co se mi líbilo nejvíce, byly popisy z horského prostředí. Věřím také, že 90. léta byla opravdu "divoká" a nedělám si iluze, že by se podobný příběh nemohl v našich zeměpisných šířkách odehrát. Stále jsem však přemýšlela nad tím, proč jsou severské detektivky tak atraktivní, a co těm našim chybí. V knize se objevuje mnoho příběhů různých protagonistů. Každému je však věnována jenom část knihy, sice se částečně prolínají, ale měla jsem pocit, že žádný nejde "na dřeň". Zkrátka někdy mi nebylo úplně jasné, proč se tam určité situace objevují. K čemu to je, co tím chtěl autor říci... není důvodem jenom to, aby co nejvíce šokoval a v knize se tak objevilo všechno možné - od vydírání, po fingované sebevraždy, zneužívání, lesbický vztah, drogy, obchod s bílým masem. A vlastně nic nebylo dotažené úplně do konce, resp. chybělo tam často vysvětlení motivu, psychologie postav. Proč... Na těch 250 stranách by to asi ani nebylo možné. To je zřejmě důvod, proč detektivky ze severu mají těch stran minimálně dvojnásobek.
Příběh z hor krásný, kniha čtivá, zajímavá sonda do divokých devadesátek. To je můj dojem. Jinak průměrná kniha na dovolenou, kterou ale přečtete jedním dechem.

3 16.06.2021

Můj oblíbený autor, nikdy nezklame. Stále přemýšlím, kde na ty příběhy chodí. Čím jsou tak zajímavé a naprosto neodolatelné. Hon na ovci jsem četla již podruhé. Potřebovala jsem si připomenou příbeh před tím, než se pustím od Murakamiho nové knihy (Tancuj, tancuj, tancuj), která na tuto navazuje.
Jednu hvězdu tentokrát ubírám, protože pro mě asi není tou TOP knihou od H.M. Stejně, jako čtenáři v předchozích příspěvcích se musím připojit ke konstatování, že začátek byl takový "rozpačitý, zvláštní" ... nějak jsem ho neuměla správně uchopit. A trochu jsem se v něm ztrácela. Ale.. ve chvíli kdy vyrazí hlavní hrdina se svojí přítelkyní do hor hledat tajemnou ovci, je to ten pravý Murakami. Od příběhu jsem se nemohla odtrhout, navíc popis cesty do hor a tajemného domu byl natolik sugestivní, že jsem tam byla celou dobu s nimi.
Opět se zde autor vrací do Japonské historie - možná proto je pro nás, středoevropany, někdy tak těžké pochopit určité metafory příběhu. Naše minulost se tak moc odlišuje od minulosti východního světa. Ale já ten magický realismus v Murakamiho knihách prostě miluji.
Takže, i přesto, že jde o jednu z prvních autorových knih, je stejně dobrá, jako ty další. Už se těším na volné pokračování, čeká na mě v knihovně, až budou prázdniny, hned se do ní pustím.

4 06.06.2021

Velmi "hořké" čtení. Po dočtení této knihy mi v ústech zůstává nepříjemná "pachuť". Ano, není to kniha, která by byla optimistická, případně obsahovala alespoň naději. Já jsem ji, ani v závěru knihy, necítila.
Je to úplně jiná kniha, než jaké paní Mornštajnová do této doby napsala. Co má s těmi předchozími společného, je velmi čtivý jazyk a zajímavý příběh, který čtenáře chytne hned na začátku a nepustí ho. Opět se věnuje převážně "ženským" postavám, jejich osudům a prožívání. Ale tentokrát nejde o skutečný příběh, nýbrž o fikci. Vzhledem k tomu, že je to fikce hned od začátku, je potřeba na příběh takto nahlížet. Mrazí mě v zádech, jak by náš svět mohl vypadat, kdyby listopad 1989 neskončil tak, jak nakonec skončil. O to více si uvědomuji, jak velké štěstí mám, že celý svůj dospělý život mohu žít ve svobodné zemi. Ale vzhledem k tomu, že jsem celé dětství prožila v době budování socialismu, dokážu se do "beznaděje a hrůzy totality" vžít. Několikrát mě v životě napadlo, co bych asi dělala, kdyby se v době mé maturity neprolomily ledy. Jak bych žila, dokázala bych být "ta statečná" a bojovat proti nesmyslným nařízením? Asi spíš ne, mám pocit, že bych "nevybočovala z řady", snažila se přežít, v bezpečí domova pak četla zakázané knihy a poslouchala Nohavicu či Kryla, ale asi bych neměla sílu bojovat. A už vůbec ne ve chvíli, kdy bych měla děti a rodinu. Lehce se nám o tom mluví v době, kdy nemusíme mít strach, že naše děti nebudou moct studovat nebo žít tak, aby byly spokojené a šťastné.
Příběh se mi moc líbil, opět pohled "ze dvou stran" - z pohledu Marie (Máji) a její dcery Lenky (Magdaleny). Jenom ten konec mi připadal již trochu uspěchaný. Ne, nevadí mi, že kniha nekončí happyendem, ale myslím si, že autorka mohla věnovat ještě pár stránek tomu, proč se Mája nakonec rozhodla tak, jak se rozhodla... Určitě to nebylo jednoduché.
Každopádně potřebujeme knihy takového charakteru. V dnešní době o tolik více! Važme si svobody, chraňme ji, přemýšlejme, koho volíme a komu věříme. Aby nemusel přijít další listopad.

10 06.06.2021

Poslední díl trilogie Milénium. Pro mě asi nejslabší... i když... důvodem k tomuto dojmu je především pozvolnější první polovina knihy. A také, jak již bylo zmíněno v předchozích několika komentářích, velké množství jmen, která jsou pro nás těžko zapamatovatelná. Občas jsem se v nich opravdu ztrácela. Každopádně vyvrcholení knihy je famózní. Lisbeth jsem celou dobu fandila, a to i přesto, že její postava je v lesčems extravagantní. Měla jsem ji ráda a moc jsem jí držela palce. Fascinovala mě její přímočarost. Zajímavý pohled do nitra švédské politiky... a ujištění o tom, že ačkoli jsou na světě státy, kde má demokracie delší trvání než u nás, všude platí, že "moc je sladká" . Korupce a intriky v nejvyšších kruzích vládnou světu. Nikdo není nepodplatitelný. A každý někoho nebo něco kryje. Proto jsou tak důležitá nezávislá média. "Hlídací psi" domokracie. Trilogii vřele doporučuji, každý díl je tak trochu jiný, ale pokaždé napínavý a velmi čtivý.

4 30.05.2021

Kniha je hodnocena velmi vysokým hodnocením, ale já ji musím dát o jednu hvězdičku méně. Je to moje první kniha pd Ch. Potoka. Oceňuji styl vyprávění, krásné a barvité popisy, velmi citlivě popisované jednání hlavních postav. Líbilo se mi nahlédnout do rozpolcené duše umělce, barvité líčení obrazů a motivů.
Bylo však něco, co mě při čtení knihy opravdu velmi znepokojovalo. I přesto, že židovskou kulturu se všemi zvyklostmi a svátky docela důvěrně znám, nemohla jsem se vyrovnat s tím, jak tato ortodoxní skupina ovlivňuje životy "svých lidí". Dokud byl Ašer malým chlapcem, doslova jsem při čtení trpěla za něj. Muselo to být opravdu velmi těžké volit mezi uměleckými potřebami tvořit a životem uprostřed své komunity. Matka figuruje v příběhu jako "spojovací můstek" mezi Ašerem a jeho otcem. Ašer volí nakonec cestu umění, ale za jakou cenu?
S přibývajícími roky cítím stále více potřebu "vnitřní svobody", možná i proto, že občas nám není dopřána. Podle mě je to velmi důležitá součást našeho života. A pokud nám někdo, ať už pod rouškou víry či totality, naši svobodu bere, je to špatně. Máme právo odsoudit člověka jenom proto, že se rozhodl jít v životě vlastní cestou? Že vidí některé věci trochu jinak než my? Umělci mají právo na svobodné vyjádření svých pocitů, nemusíme jim rozumnět, nemusíme je schvalovat, ale měli bychom je respektovat.
Ve chvíli, kdy byl Ašer ještě malý chlapec a musel tak složitě bojovat se svým předurčením, mě opravdu braly za srdce. Nedokázala jsem to překousnout, proto jednu hvězdu z hodnocení ubírám. Pro tu beznaděj, kterou jsem občas při čtení cítila.

5 05.05.2021

Začnu výrokem mé kolegyně, které jsem knihu doporučila a její reakce na otázku, co jí říká, byla: "čtenářské blaho". Ano, druhý díl je ještě větší "čtenářské blaho" než díl první. Alespoň pro mě. Ač bylo občas náročné udržet otevřenou knihu v ruce, což je dáno jejím objemem, ale i pevnou vazbou, nemohla jsem ji odložit.
Pokusím se formulovat své myšlenky postupně, doufám, že nebudu přelétávat z jedné na druhou.
Je vidět, že autorka nad knihou doslova "potila krev" - je to velmi poctivá práce, myslím si, že příběhy, které "rozjela" ve svém druhém díle jsou nastaveny tak, aby ten třetí byl opravdovou třešničkou na dortu. Tuším, kam příběhy některých osob povedou, ale kdo ví... protože život v 1. polovině 20. století byl jako jízda na tobogánu.
Stále jsem přemýšlela nad tím, jak málo známe novodobou historii své země. Vůbec jsem netušila, jak složitá situace byla na Těšínsku. A to nejen po 1. světové válce. Poláci, Češi, Němci. Možná je takových míst v naší zemi více, ale tak málo o nich víme. O národnostních konfliktech, které se staly součástí života v pohraniční.
Velmi oceňuji, že je historie vyprávěna prostřednictvím obyčejných lidí. Kteří nemají nijak zvláštní osudy, ale přitom je život každého z nich tak rozdílný. A tak dramatický. Co je však spojuje je přání prožít šťastný a klidný život. Rodina je jedním z nejdůležitějších prvků, které k jejich životu patří. Opravdu to tak cítíme i teď? Držíme za každou cenu při sobě, pomáháme si?
Přečetla jsem již několik knih, jejichž tématem bylo období 2. světové války, ale nejsem si jistá, jestli mě všechny zasáhly tak, jako právě Šikmý kostel. Beznaděj, odhodlání, ale i rezignace, smutek, zoufalství... to vše je zde popsáno prostřednictvím příběhů "nedůležitých" lidí. Avšak velmi sugestivně, tak, že mě až zabolelo u srdce, když jsem si představila, že bych se ve stejné situaci ocitla já. Představovala jsem si, jak řeším dilema, k jaké národnosti se přidat, zda podepsat Volklistu - hlásit se k německé, české, polské nebo slezké národnosti? A co je v dané situaci pro mě a moji rodinu to nejlepší? Co nám umožní přežít válku a začít zase normálně žít? To je opravdu těžká volba. A protože poválečnou historii již známe, je asi každému jasné, že pokud během války někdo díky správné národnosti přežil, vůbec nic to neznamená... přijde doba, která bude možná ještě horší a zákeřnější než doba válečná.
A i když to bude znít jako klišé, pokud si dnes stěžujeme na to, jak to máme těžké, jak přicházíme o své jistoty, je možná dobré zamyslet se nad tím, jestli jenom nepláčeme nad rozlitým mlékem. I když nemůžeme cestovat za hranice okresu, stále máme možnost důstojně žít. Máme se dobře, i když na nás padá smutek z toho, co se děje kolem nás. Občas není od věci připomenout si, že v nedávné historii museli lidé řešit a prožívat mnohem větší hrůzy, než musíme my teď.
Paní Lednické za knihu velmi děkuji. Moc prosím, aby vytrvala a třetí díl pro nás dopsala. A Šikmý kostel doporučuji všem čtenářům a čtenářkám.

21 12.04.2021

Můj oblíbený PAN spisovatel. Cunningham umí psát, jeho romány jsou vždy velmi precizně zpracované. Životní osudy jedné rodiny, která touží žít svůj Americký sen. Ale co je to Americký sen? Pěkný dům, velké auto, děti v soukromé škole, lukrativní zaměstnání, manželka v domácnosti... A znamená to šťastný život? Autor jde u každé z postav až na dřeň, velmi sugestivně popisuje jejich osudy. Je těžké se s kýmkoli z rodiny Stassosových ztotožnit, protože každá postava si nese své břímě, jejich životy se ubírají směrem, který mi nemusí být zrovna blízký. Každý z nich je také úplně jiný, má své dobré i špatné vlastnostni. Ale to je kninách Cunninghama tak zajímavé. Popisuje život takový, jaký obvykle je. Nepřeslazený, syrový, ale i krásný...
Já osobně jsem měla opravdu ráda postavu transvestity Cassandry. Její (jeho) život byl vlastně tragický, ale měla jsem pocit, že svým přístupem má za úkol dodat knize trochu humoru a nadhledu. I když bych s ní (ním) ve skutečnosti asi kamarádit nemohla.
Moji nejoblíbenější Cunninghamovu knihu "Domov na konci světa" tento román nepřekonal, ale určitě se k němu ráda v budoucnu vrátím.

11 03.04.2021

První kniha od L. Moriarty, kterou jsem přečetla. Sedmilhářky znám velmi dobře, a to jak z úspěšného seriálu HBO, tak i z audioverze, kterou vysílal ČR2 před Vánocemi v roce 2020. Mně se tato kniha líbila, opravdu. Stejně tak, jako v Sedmilhářkách, i zde se autorka zabývá vztahy mezi lidmi, které jsou většinou velmi složité. Během času se vyvíjejí a mění. Stejně tak, jako se vyvíjíme a měníme my. Zajímavé téma - ztráta paměti. Ano, někdy to může být vysvobození z našich problémů a zaběhnutých životů, když pár let přeskočíme a vrátíme se na samý začátek. Ale... ono to není tak jednoduché, něco ze svého života smazat, protože každá minuta, každé rozhodnutí, náš život formuje. A i když se někdy rozhodneme špatně, jak víme, že je toto rozhodnutí špatné?
Zaujal mě příběh obou sester - jak Alice, tak Elizabeth. Těžko říci, které více. Vždy jsem měla tendenci oběma v duchu radit, co by měly udělat a jak se k dané situaci postavit. Ale na druhou stranu jsem si uvědomila, že si tím procesem musí projít samy, stejně tak, jako jsem si musela svými životními přešlapy projít já. Možná v tom je síla této knihy - popisuje naše přešlapy a ukazuje, že cesta vpřed vždy existuje. Těžko říci, co je v danou chvíli správné. Musíme si projít i těžkým obdobím puberty našich ratolestí, abychom měli možnost se jednou radovat z jejich dospělosti. Musíme si projít partnerskou krizí, abychom měli jednou možnost pochopit, jak důležitý pro nás je člověk, který nás "tak dobře zná". Musíme si projít krizí středního věku, abychom pochopili, že život není jenom o dokazování si toho, jak jsme stále mladí a fit... Tak o tom jsem přemýšlela a bylo to příjemné přemítání... o životě... atd...

8 03.04.2021