Amazonka72 komentáře u knih

Audioverze. Poslouchala jsem opět na ČR velmi povedené zpracování této klasické divadelní hry. Vzhledem k tomu, že už více jak rok není možné chodit do divadla (pouze s malou přestávkou během září), byla tato dramatizace pohlazením na duši.
Český rozhlas má ve svém archivu opravdové skvosty, a co je úžasné, že i když jenom poslouchám, před očima se mi celý děj odehrává, jako kdybych ho viděla na divadelních prknech. Tak snad se brzy dočkáme.
Psychologické drama, ve kterém nic není černobílé, o to méně postavy, kolem kterých se děj odehrává. Věčná touha po lásce... A opravdu máme tendenci si nalhávat, že vše je vlastně v pořádku, i když to tak není?

7 03.04.2021

Nesbo nepatří mezi mé top autory, ale občas si ráda jeho knihu přečtu. Většinou ve chvíli, kdy potřebuji změnit žánr a u knihy si opravdu odpočinout.
Po typicky severských detektivkách (velké množství krve, násilí apod.) byla tato kniha velkým překvapením. Opravdu jsem nečekala psychologický román. Autor velmi sugestivně líčí, místy až patologický, vztah dvou bratrů. Je zajímavé, jak se každá z hlavních figur během celého příběhu vyvíjí. Vše, co se v rodině Opgardů stalo, je logicky pochopitelné a zdá se, že i nevyhnutelné. Často jsem musela přemýšlet nad tím, jestli mi Carl a jeho bratr je či není sympatický. Nechovali se zrovna morálně, ale já měla pocit, že se chovají tak, jak mají... že nic jiného jim v dané chvíli nezbývá. Myslím si, že tato skutečnost je mistrovským dílem Nesba, pomocí příběhu dokázal, že čtenář má možnost se s hlavními hrdiny ztotožnit, i když jejich jednání nemusí schvalovat.
A jako bonus se děj odehrává daleko na severu, v místech, která mi jsou blízká, protože zimu, tu opravdovou, se sněhem a třeskutými mrazy, prostě miluji. Jenom ta "polární noc" by mi asi moc příjemná nebyla... knize však dodává tu pravou severskou atmosféru.

14 16.03.2021

Tak já nevím... pocity trochu rozporuplné, asi jsem od této útlé knihy čekala něco jiného. Text jsem vnímala spíše jako filmový scénář, takže mě nepřekvapuje, že je autorem filmový scénarista. Dokonce si docela živě dovedu představit, že se příběh zfilmuje. Pokud by se podařilo vytvořit ve filmu tu pravou atmosféru města Říma před 50-ti lety, mohl by to být moc hezký biják...
Další z příběhů "ztracené generace" počátku 70. let minulého století. Příběh Lea, který proplouvá svým životem a svými vztahy. Jako-by jenom klouzal po povrchu, nikdy nejde hloběji. Nemá své pevné místo, a zdá se, že po něm vlastně ani netouží.
Každá generace je poznamenaná dobou, ve které vyrůstá. Jsem zvědavá, jaké příběhy se budou psát o generaci současných čerstvě - cetiletých za 50. let.

5 16.03.2021

Knihy Ladislava Zibury, alias prince Ládíka, mě nikdy nezklamou. Záměrně jsem sáhla po jeho Evropské knize. Když už si mohu o svých cestovatelských plánech nechat jenom zdát, tak je příjemné o nich alespoň číst.
Co se mi na knihách Zibury líbí? Že jsou o obyčejných lidech, o zážitcích, které k cestování patří. Příjemných i těch nepříjemných. Že se Ladislav nechává lidmi inspirovat, že o nich píše laskavě a s láskou. Že si nic nedělá z nezdaru. Že se nechvástá tím, kolik kilometrů projel a co všechno viděl. Že bere cestování jako cestu k sobě sama. Že se umí na svět dívat pozitivně a s očima otevřenýma. A v neposlední řadě se mi hrozně moc líbí, jak jsou jeho "cestopisy" ztvárněny po výtvarné stránce. Dnes je již málo knih, které obsahují ilustrace. A jak jsem již u jednoho z jeho cestopisů psala, oceňuji fakt, že kniha neobsahuje fotografie. Ty jsou dnes součástí skoro každého cestopisu. Obrázky - to je jako za dob Karla Čapka a jeho cestopisů. A to jsou opravdové literární skvosty.
Pro mě byla kniha o Evropě srdeční záležitostí - Balkán miluji, mám ho skoro celý procestovaný, a když jsem si četla o místech, která také důvěrně znám, přesunula jsem se v myšlenkách do horkého léta a putování po horách (a někdy i po městech).
Pobaltí - to byla velká inspirace. Již několik let koketuji s myšlenkou navštívit pobaltský trojlístek Litva, Lotyško, Estonsko. Ládíkova kniha mě posunula ještě o kousek blíže k uskutečnění tohoto plánu.
Už aby bylo po krizi a my mohli vyrazit vstříc dobrodružství.
Děkuji za milé čtení.

8 22.02.2021

Knihy Paola Giordaniho mám moc ráda. Zatím mě tento autor nezklamal a Dobývání nebe kvalitu tohoto italského autora jenom potvdilo.
Při čtení jeho knih se ponořím vždy do "jiného světa". Dobývání nebe byl opravdu jiný svět, svět mladých lidí snažících se žít svůj život jinak, než jak předepisují společenské konvence. Krása mládí - bouřit se proti konzumnímu světu, žít svůj život jinak než rodiče. Příběh čtveřice kamarádů, kteří chtěli svůj život žít jinak, poukazuje na to, co všichni v mládí cítíme. Toužíme vlastně po tom samém - po přátelství, lásce, životu, který nám dává smysl. Ono se to ale občas zvrtne, a život plyne jinak, než bychom si představovali. Musíme se přizpůsobovat, řešit složité situace, rozhodnout se. Ale ta touha po lásce a přátelství přetrvává...
Knihy P. Giordaniho jsou poetické, popisující vždy příběhy a pocity lidí, kteří se tak trochu odlišují. "Ekologičtí aktivisté" jsou jednou z takových skupin. Na jednu stranu rozumíme jejich jednání a velmi často s jejich argumenty souhlasíme. Na druhou stranu jsou to "aktivisté", kteří na problémy poukazují často ne úplně vhodným způsobem a částečně je lze označit za radikály.
To však nic nemění na příběhu, který v knize sledujeme. I přes nesouhlas s jednám hlavních protagonistů v některých situacích, jim fandíme a držíme palce.
Za mě ještě jedno velké plus - vůbec jsem netušila, že se část příběhu přesune na můj milovaný ostrov Island. Protiklad slunné a horké Itálie a drsným a chladným severem byl pro mě "třešničkou na dortu".
Jsem zvědavá, o čem pan Giordano bude psát ve své další knize. A děkuji nakladatelství Odeon za další povedenou knihu do sbírky.

10 21.02.2021

Musím přiznat, že něco tak "dobrého" jsem už dlouhou dobu nečetla. Knihu jsem si koupila v létě a půl roku čekala v mé knihovně na správný čas... Velmi těžko dokážu popsat, co je na této knize tak jedinečné, ale pokusím se.
Je vidět, že autorka věnovala přípravě před napsáním románu velmi dlouhý čas. Pokud se nemýlím něco kolem 10-ti let. Po tuto dobu sbírala příběhy od skutečných pamětníků žijících v této oblasti. Historické a odborné materiály... a tato precizní příprava je z knihy cítit v každém odstavci. Není tam ani špetka zbytečných slov, postav, situací, vše do sebe zapadá, vše, o čem se v knize píše je pro smysl knihy důležité.
Druhá věc, kterou velmi oceňuji, je jazyk. Kniha je psána česky, ale do češtiny jsou nenápadně přidávaná polská slova a severomoravský dialekt. Vše se děje přirozeně, takže ani středočech, jako já, nemá se čtením textu sebemenší problémy. Naopak. Jazyk dodává knize atmosféru hornického města na severu Moravy, drsného, ale upřímného.
Stejně tak životní příběhy hlavních postav, které sledujeme v prvním díle od konce 19. století až do roku 1921. Není jednoduché se s kýmkoli ztotožnit, protože osudy havířských rodin jsou tak odlišné od života, který většina z nás žije, ale na druhou stranu není nic černobílé, stejně tak jako postavy, které nejsou jenom dobré nebo špatné. Prostřednictvím životů těchto obyčejných lidí se na stránkách seznamujeme s historií zapomenutého kraje, ve kterém se výrazně více než kdekoli jinde odrážely i histrorické události, kterým naše republika za posledních 150 let prošla.
Daší velký přínost knihy přikládám k tomu, že přibližuje historii právě skrze příběhy obyčejných lidí. Přiznám se, že jsem měla opravdu jenom mlhavou představu o tom, co se dělo po 1. světové válce na Těšínsku. A možná teď lépe chápu všechny ty polské nápisy na nádražích při cestě vlakem z Ostravy na Slovensko.
Poslední vsuvka - myslím si, že Karvinsko díky paní Lednické zažije turistický boom, protože mnoho čtenářů Šikmého kostela bude chtít vidět některá místa na vlastní oči. I já si návštěvu tohoto zapomenutého kraje zapsala do svých "cestovatelských plánů", hned jak bude možné volně cestovat. Je velmi inspirující pozorovat krajinu prostřednictvím příběhu, na to se moc těším.
Šikmý kostel bych určitě zařadila mezi jednu z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. A také do seznamu doporučené četby na SŠ.

19 21.02.2021

Ale ano, tentokrát za 5 hvězdiček. V porovnání s prvním dílem, je ten druhý přeci jenom více akčnější. Celou sérii čtu podruhé (asi po 8-mi letech). Jak jsem již psala v komentáři k prvnímu dílu, vzhledem k množství dalších severských detektivek a trihllerů je těžké knihy hodnotit. Ale Milénium byla jedna z "prvních vlaštovek", a to opravdu "dobrých vlaštovek".
Ačkoli je Lisbeth velmi netypická žena, já ji hrozně moc fandím. Líbí se mi, že je jiná než ostatní. Že si jde za svým. Že je statečná. A že je inteligentní. Možná právě ten inteligentní příběh a zápletka dělá knihy S. Larsona tak napínavými, knihami, od kterých se nejde odtrhnout. Knihami, které nestačí jenom číst, ale nad kterými musíte také přemýšlet.

9 21.01.2021

Krásná kniha... takový správný začátek nové čtenářské sezony. Asi mám na výběr prvních knížek v novém roce štěstí. V minulých letech jsem sáhla vždy po knize italského autora P. Cognettiho, letos padl výběr na prvotinu americké spisovatelky D. Owensové. Tyto knihy mají něco společného, a tím je návrat k přírodě. Knihy plné popisů přírody, přírodních zákonů, koloběhu, návratu k podstatě našeho bytí, návratu k nám samým. Mají společnou i linku zdánlivého osamocení, pocitu, který je možná tím pravým klíčem jak najít sebe sama. Z italských hor jsem se přesunula na pobřeží Atlantického oceánu, do Severní Karolíny. Do prostředí, o jehož existenci jsem až doposud nevěděla. Spolu s Kyou jsem se plavila na oprýskané loďce, krmila racky, sbírala ptačí pírka a "žila". I když někdy trochu osamocená, ale žila. Kya byla sice opuštěná svými nejbližšími, ale sama nebyla. Možná díky tomu prožila mnohem plnější a šťastnější život, než mnozí z nás - obklopeni lidmi a majetkem. Uvědomuji si, jak je pro nás rodina důležitá, ale také si myslím, že je důležitá i samota. Že bychom si ji měli někdy cíleně naordinovat, abychom lépe pochopili své myšlenky a více vnímali život kolem nás.
Cítím to tak, že detektviní zápletka, která je součástí knihy, má sloužit pouze jako zvýraznění samoty a vyloučení Kyi ze společnosti. Díky tomu, že byla "jiná" než ostatní, měla od malička jakési "stigma" holky z bažiny. Někoho, kdo je špinavý, hloupý, zaostalý.... až na pár vyjímek ji takhle většinová společnost v městečku vnímala. Díky vyšetřování nás autora přinutila nahlédnout na věc z různých pohledů, pokusit se rozklíčovat momenty, které nás donutí změnit názor či vnímání někoho druhého. Takhle jsem to cítila, a proto jsem se netrápila tím, že kniha není detektivka, i když by se to tak mohlo někomu zdát.
Děkuji za krásné a příjemné čtení, za příběh, který pohladil po duši, za jednoduché verše, které se v knize objevují. A za pocit, který mě již několik let provází - jednou, na pár týdnů, to vše "zabalit" a někam se ztratit. Nechat čas plynout, vnímat jenom svět kolem sebe. Mít čas na sebe. Prostě jenom být.

13 21.01.2021

Přiznám se, že jsem tuto knihu nedočetla. A to i přes velmi kladná hodnocení zde na Databázi knih. První díl, tj. Medvědín, jsem pouze viděla jako seriál. A velmi se mi líbil. Jednak mám ráda takovou tu "severskou ponurou náladu", chlad, který celým příběhem prochází. Na Medvědínu se mi také moc líbilo vykreslení jednotlivých postav, to, jak se k sobě chováme, pokud jsme součástí nějakého společenství. Výborně zpracované vztahy mezi jednotlivými protagonisty příběhu. Proto jsem se na pokračování těšila a zakoupila si knihu. Nevím proč, ale přečetla jsem asi 100 stran (je to obvyklá dávka, kterou knize dopřeji, abych ji neodložila hned na začátku), ale asi jsem nebyla na styl autora připravená, nebo jsem po ní sáhla v nepravou dobu.
Každopádně dávám tři hvězdy, protože si nemyslím, že je kniha špatně napsaná, nebo že jí něco zásadního chybí. Ale pro mě nepřišla v pravou chvíli...

1 21.01.2021

Za mě je tato kniha typickou "červenou knihovnou" se vším, co k ní patří. Ne, vůbec tento příběh neodsuzuji, přiznám se, že jsem po něm sáhla z naprosto prozaického důvodu, a ten byl přečíst si něco "hodně romantického", z čeho mi budou stékat slzy po tváři.
A N. Sparks dokáže tyto požadavky splnit. A navíc jsou jeho příběhy uvěřitelné, o čemž svědčí i ten fakt, že většina jeho knih bývá velmi úspěšně zfilmována.
Ale asi se mi víc líbí právě ta filmová podoba příběhů. Nevím, já mám u romantických knih vždy takový podivný pocit, že ve skutečnosti by se příběhy takto odehrávat nemohly. Že je tam spousta náhod, životních zkoušek, které ale nakonec dopadnou dobře, pochopení, smíření... A když se tak podívám na svůj život, musím konstatovat, že spíše se musím srovnat se vším, co mě v životě potká, sama. Že se málokdy životní peripetie obrátí ve šťastný konec. Že se někteří lidé míjejí, protože to tak má být, a protože je spousta okolností, které jim nedovolí žít svůj život jinak.
Možná je to momentálním nastavením, že nevidím věci v růžových barvách. Nemyslím si o sobě, že jsem pesimista, naopak se snažím vyrovnat s nástrahami života s úměvěm na rtech, ale život sám od sebe plyne a osudové okamžiky se mi nestávají.
Nápad se schránkou na dopisy - Spřízněnou duší - se mi moc líbí. Již v minulosti jsem do některého z komentářů psala, jak je smutné, že se naše doba zbavuje psaného slova. Že již málokdo dokáže sednout ke stolu, vzít papír a tužku a své myšlenky a pocity svěřit papíru... a ten pak poslat někomu dál. Doba se zrychlila, a vztahy také. Moje osobní zamyšlení - zkusme si zase psát dopisy. A posílat je. V obálce, poštou, kdy na každý list musíme pár dní čekat. Je na to čas, teď ano. Možná nás překvapí, jak se naše mysl otevře. A třeba objevíme kousek svého "já", o kterém již dlouho nevíme. Krásné vánoce 2020 všem čtenářům a čtenářkám!

4 23.12.2020

Další audiokniha do sbírky. Velmi povedená dramatizace na ČR Dvojce. Navíc úžasně načtená Alešem Procházkou. Myslím si, že jeho pojetí této oddychové knize dodalo příběhu tu pravou energii a "šťávu". Bylo tak příjemné přemístit se alespoň na vlnách rozhlasových do poklidného prostředí Provence. Ani bankovní loupež tuto atmosféru nanarušila. Naopak, byla příjemným zpestřením. Při pečení vánočního cukroví není nic lepšího, než přenést se do prosluněné Francie.
Příběh také poukázal na to, že změna v životě je občas nevyhnutelná. Vlastně je úžasné, že se někdo umí rozhodnout a opustit svůj zaběhnutý a bezpečný život a vrhnout se do nového dobrodružství. Mám ráda takové příběhy, a často si představuji, jak něco podobného také jednou v životě zkusím.

4 21.12.2020

Po dvanácti letech jsem opět sáhla po trilogii, která začíná tímto prvním dílem. Pamatuji si, že v době prvního vydání způsobila tato kniha doslova revoluci na čtenářském trhu. Četl ji snad každý, všichni o ní mluvili, stala se opravdovou senzací. Ale od té doby už nějakých pár let uběhlo a docela dost věcí se od té doby změnilo. Jednak se na knižním trhu objevily desítky knih (a autorů) tzv. severské krimi. Stieg Larsson byl průkopníkem. Dnes mi již tato kniha nepřišla tak převratná, protože jsem přečetla několik dalších "severských krimi". A musím konstatovat, že Larsson byl proti těm novějším, takový "slabý odvar" co se násilí a dramatických scén týče. Ale byl první, a to se rozhodně počítá.
Je zajímavé, jak dovedou severští autoři psát poutavě... u málokteré knihy máte pocit, že ji zkrátka nemůžete odložit dokud ji nedočtete až do samého konce. Což je u 500 stránek docele problém.
A ještě něco málo ke knize samotné - ano, i mně přišlo, že je v ní docela hodně "ekonomických popisů", ve kterých jsem se občas ztrácela. Možná by šlo některé pasáže trochu proškrtat. Na druhou stranu se mi ale moc líbil popis hlavních postav, zejména Lisbeth. Tak komplikovaná osobnost, ale přitom velmi přímočará. Oblíbila jsem si ji. A Michael, takový normální chlap, i se svými vztahy k ženám, k potřebě dokázat svoji nevinnu a dokončit úkol, ke kterému se zavázal. Byli mi oba sympatičtí.
A že jsou životy "bohatých" a vlivných rodin velmi často obestřeny tajemstvím - myslím si, že k bohatství velmi často patří.
Pro dlouhé zimní večery rozhodně ta správná volba.

10 13.12.2020

Další audiokniha z produkce Českého rozhlasu. Opět velmi dobré ztvárnění a dramatizace.
Knihu jsem nečetla, ale před více jak rokem jsem sledovala stejnojmenný seriál na HBO s hvězdným obsazením. A musím podotknout, že se autorům seriálů podařilo opravdu skvěle přenést tento knižní příběh na filmové plátno.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala. Byla napínavá, osudy jednotlivých žen byly velmi dobře popsány. Autorka se věnovala každé z nich a to velmi pečlivě. Někdy mi u našich autorů chybí právě to vykreslení jednotlivých postav, kdy mám pocit, že rozumím jejich jednání (protože o nich něco vím a dokážu se s nimi ztotožnit - či neztotožnit).
Zdánlivě ideální životy s sebou mnohdy nesou nevyřčená tajemství. A nebo potlačované pravdy. Téma domácího násilí - kolik úspěšných žen působících navenek šťastně, prožívá toto ponížení ve vlastní rodině?
Mám chuť si některou z dalších knižek autorky přečíst. Uvidíme, zda moji důvěru nezklame.

6 13.12.2020

Ano, dám této útlé knize 5 hvězdiček. Důvod je prostý, pro mě byly tyto krátké sloupky pana Marka Ebena pohlazením po duši. Milé, nevtíravé, chytré, se špetkou humoru. Maličkosti každodeního života. V dnešní době zázračný elixír. U několika textů jsem se opravdu pobavila. Není jednoduché vybrat ten jeden jediný, který mě zaujal nejvíce, ale rozhodně nemohu opominout příběh ze supermarketu - kdy se na Vás od pokladny hrne množství produktů, a Vy (ač se snažíte sebevíc) nestíháte poskládat všechny ty nakoupené potraviny do tašky. Téměř každý týden tuto chvilku trapnosti při nákupu v obchodě prožívám. Jak očistné je zjištění, že v tom nejsem sama. A že podobné pocity má i tak noblesní člověk, jakým je pan Eben. Chcete-li vykouzlit úsměv na své tváři, či tváři někoho blízkého, určitě po této knize sáhněte.
Jediná výtka - opravdu by mě zajímalo, kdo vymýšlí a schvaluje obálky knih. Dle mého estetického cítění je tato obálka vrcholem nevkusu. Kdyby nešlo o knihu pana Ebena, záruky kvality, nikdy bych po ní nesáhla. Obálka knihu prodává, je to první, co Vás v knihkupectví zaujme (či nezaujme).

21 13.12.2020

Budu upřímná, tohle nebylo vůbec jednoduché čtení. Musela jsem si jednotlivé příběhy "dávkovat", ačkoli byl děj velmi napínavý, místy jsem ho nemohla číst najednou. Bylo potřeba krátké pauzy, slovy sportovce - "tak trochu vychnout".
Po knize jsem sáhla z jediného důvodu, doufala jsem, že díky přečtení tohoto díla alespoň částečně pochopím důvody všech těch válek a tahanic na Středním východě. O Izraeli slyšíme takřka stále a vlastně je velmi těžké pochopit, proč se tam stále bojuje a bojovat se vlastně nikdy pořádně nepřestalo.
Nejsem historik a přiznám se, že se o historii jako takovou moc nezajímám, ale ráda si dávám věci do souvislostí a snažím se pochopit fungování dnešního světa. Bez znalosti dějin 20. století ho však pochopit nejde.
Co pro mě bylo obtížné, byla všechna ta exoticky (většinou arabsky) znějící jména. Já se v nich ztrácela, často jsem musela knihou listovat, abych se zorientovala, kdo byl kdo. A že se v knize vyskytovalo různých jmen a názvů vesniček opravdu hodně.
Závěr knihy byl pro mě také již velmi náročný, asi jsem už neměla sílu číst o tom, jak lidé neustále válčí a bojují. Na druhou stranu vznik státu Izrael byl o neustálých bojích a je naprosto obdivuhodné, jak Izraelci, jako národ, velmi oddaně bojovali za svoji zemi. Muselo to být hrozné - skončila válka, většina přeživších z koncentračních táborů v zuboženém stavu, ale s nadějí v srdci odjíždí do Izraele, aby zde začala nový svobodný život, a dalších několik let musí bojovat za svoji zemi a za svůj národ? A to mnohdy velmi tvrdě, bez podpory.
Asi jsem spoustu věcí pochopila, resp. doufám, že jsem si vytvořila takovou představu, která alespoň částečně odpovídá skutečnosti. Fascinoval mě vznik a význam kibuců, vůbec jsem netušila, jak obtížné bylo získat v Izraeli úrodnou půdu.
Je to opravdu obdivuhodné a je úžasné, že se našel autor, který si dal se sepsáním těchto dějin takovou práci. Potřebujeme takové knihy, abychom nezapomněli.

7 01.12.2020

Tento podzim je ve znamení audio knih. Další do sbírky - skvělé zpracování na ČR dvojce. Vůbec nechápu, že jsem až do druhé koronavirové vlny neobjevila tak úžasnou stanici s opravdu zajímavými dramatizacemi knih všeho druhu.
Notoricky známý příbeh rozpolcené osobnosti. Místy až s hororovou atmosférou. Knihu jsem četla asi před 30-ti lety, ale dramatické zpracování dodalo tomuto příběhu mnohem autentičtější podobu. Autor skvěle vystihl boj člověka se sebou samým. Většina z nás má v sobě "dvě osoby", tu "dobrou" a tu "špatnou". Občas spolu tyto dvě stránky našeho "já" bojují, ale většina z nás umí tu špatnou upozadnit. Někdy je však touha po tom být jiný, tak velká, že naše špatné stránky vyplavou na povrch a začnou nás pomalu ovládat. Je to snad touha po zvrácenosti, živočišné podstatě našeho bytí... vždyť celý život se snažíme své pudy ovládat... to je přeci znak civilizované a inteligentní bytosti.
Někdy však ta špatná stránka nás samých zvítězí nad rozumem a člověk se pak stává otrokem sebe sama.
Vše je schováno v tomto krátkém geniálně vymyšleném příběhu. A i po tolika letech od napsání je téma stále aktuální.

5 01.12.2020

Další z řady audio knih, kterou jsem si poslechla díky nabídce na ČR Dvojce. Velké překvapení! Ani se nedivím, že autorka obdržela za tuto svoji prvotinu cenu Magnesia Litera. A opět velké poděkování za úžasné zpracování do audio podoby.
Nevím, jaké pocity bych měla, kdybych knihu četla, ale jako poslech - geniální. Napínavé, svěží, mladé, tak trochu exotické. Rozhodně jsem si nedovedla představit, jak celý příbeh skončí. A způsob, jakým ho autorka zakončila, je rozhodně bonusem. Ano, pokud by příběh skončil jinak, ztratila by celá kniha na své magičnosti...
Jsem velmi ráda, že máme takové nadějné mladé autory. Myslím si, že tento příběh má určitě šanci prorazit i v jiných zemích.
Možná poslední dojem, postřeh - nikdy jsem netoužila podívat se do Japonska, ale díky tomuto příběhu mě začala tato země zajímat... co takhle probudit se zítra ráno na Šibuji?

10 22.11.2020

Důvody, proč jsem sáhla po této vychvalované oddychovce, byly dva. Za prvé jsem opravdu měla potřebu opět se ponořit do nějakého jednoduššího textu a příběhu, protože jsem si potřebovala odpočinout od náročnějších témat. A za druhé - Island je moje srdeční záležitost. Já ten ostrov zkrátka miluji, měla jsem tu možnost objet ho celý v roce 1995, tedy v době, kdy ještě nebyl tak turisticky navštěvovaný a v Česku byste našli jenom pár desítek cestovatelů, kteří tento ostrov navštívili.
Kniha mě však nijak neuchvátila, taková "červená knihovna" se vším všudy. Jednoduchý, místy až banální příběh, velmi snadno odhadnutelný. Kdyby tak v životě bylo vše jednoduché jako v této knize... Po další knize paní Julie Caplin rozhodně již nesáhnu. Mám pocit, že jsou autoři, kteří dokáží i tyto "zamilované příběhy" napsat přeci jenom poněkud precizněji, tím myslím, že jdou trochu více do hloubky jednotlivých postav. A není tam vše tak krásně jednoduché a průhledné...
Na druhou stranu, kniha splnila svůj účel. Četla se opravdu lehce a nezatěžovala mé myšlení žádnými zbytečnými otázkami.
A pak ten Island - je krásné číst o místech, která si umíte představit. A Island je opravdu tak specifický a nezapomenutelný, že jakákoli vzpomínka na něj vždy zahřeje u srdce.

9 22.11.2020

Další z mých audio knih. S přicházející zimou jsem se po hlavě vrhla, kromě čtení, i do poslouchání. Kniha Tkaničky byla náročná, a jsem ráda, že jsem tento smutný příběh poslouchala, protože číst bych ho asi nezvládla. Jak zde již bylo několikrát uvedeno, je to opravdu hořký příběh jednoho manželského života. Moc se mi líbil pohled ze tří stran - ze strany manželky, manžela a dcery. Jak to již v životě bývá, každý vnímá jednu a tu samou věc úplně jinak. Svojí perspektivou. Každému z protagonistů jsem vlastně rozumněla, co ho k jeho jednání vedlo. U každého mi však také spousta věcí vadila, až mě občas rozčilovala. Nejvíc prostoru dostal manžel, asi právem, přeci jenom psal knihu muž. A ačkoli to může znít podivně, já jsem se na něj nezlobila kvůli tomu, že opustil rodinu, ale kvůli tomu, že se v životě vzdal svých cílů. Má cenu se podřídit či obětovat svoji svobodu? A opravdu jsou děti takovou přítěží, pokud chce člověk žít "svobodným životem"? A proč se kvůli vlastním problémům uchylujeme k hysterickému jednání a ničíme tím život i osobám nám nejbližším? Proč se lidé nedokáží postavit ke svému rozhodnutí čelem a nepálit za sebou mosty? Proč se bojíme vlastního štěstí a vlastní osoby? Ano, bylo to opravdu hořké poslouchání, bohužel bez špetky naděje... Ale možná jsem si uvědomila, že jsem vlastně hrdá na to, že můj život nevypadá tak beznadějně...

8 16.11.2020

Druhá audio kniha z produkce ČR dvojky, kterou jsem během pár dní "přečetla". Dojmy - opět skvělá dramatizace. Forma e-mailů - geniální nápad, v době, kdy už se nepíší milostné dopisy, ale vše se řeší velmi rychle, na pár kliknutí. Dnes by to již byl román asi pouze o WhatsUpové či Instagramové komunikaci. Tedy ještě rychlejší komunikaci, než byla ta po e-mailech před 10-ti lety. Uvědomila jsem si, v jak rychlé době žijeme, a jak je vlastně hrozně jednoduché vše řešit během pár vteřin. I vztahy jsou tím poznamenány, znám případy, kdy se lidé po e-mailu rozchází. A někdy nejsou schopní se ani po e-mailu sejít. I když oba dva ve skrytu duše touží poznat toho druhého. Potřebují se, oba touží po pocitu, že je někdo zná, že je bere takové, jací opravdu jsou... Asi mě to spíše naplnilo smutkem...
Forma audio knihy byla v tomto případě tím nejlepším, co si mohla tato kniha přát. Nedovedu si představit, že ty e-maily čtu... možná by mě to přestalo po chvilce bavit. Přeci jenom to není úplně "záživná" forma komunikace a sdělení. Ale když tento virtuální dialog čtenář poslouchá, je to úplně jiné "kafe". Ano, doporučuji. Pro dlouhé podzimní večery.

5 10.11.2020