amejzlík komentáře u knih
Nádherný příběh. Knihu jsem nedokázala odložit. Líbilo se mi to dokonce ještě mnohem více než Zuzanin dech. Linky postav byly složitější a mnohem propracovanější. Osud Kláry Rissmannové byl opravdu podivuhodný. Momenty štěstí střídala obrovská bolest. Nejvíce mě zasáhlo, jakým způsobem přišla Klára o syna. Bylo to tak intenzivní a já tak moc konsternována, že jsem nedokázala ani plakat. Z knihy sálá obrovská lidskost.
Moc se mi to líbilo. V knize nebylo řečeno vše a zápletka byla odkrývána hodně pomalu a postupně. Autorka spíše naznačovala a čtenář musel domýšlet. Knížka ve mně vzbuzovala otázky, na které si stále, jakožto věřící, neumím odpovědět. S hlavním hrdinou jsem hodně sympatizovala. Zároveň jsem měla i pochopení pro zklamaného otce. To co synovi udělal se mi však nelíbilo…Mám pocit, že nikdo z lidí nemá právo druhého člověka za cokoliv odsuzovat. Tím méně za ,,problém” za který ten kluk nemůže.
Skvělá autobiografie. Je této ,,Dámy šansonu” opravdu hodna. Autor vykresluje její život. Nehodnotí jej (když už tak minimálně a pouze pozitivně) nechá na čtenáři ať si udělá obrázek o Paní Haně sám. Její kolegové o ní mluví velmi pěkně a s velkou úctou. Po dočtení mi sice šansoniérka není tolik sympatická jako předtím a její chování při některých příležitostech se mi moc nelíbilo. (Například při vystupování ke kapele…) Při jiných příležitostech jsem ji naopak obdivovala. (V divadle hudby, kde se podepisoval dokument, který je dnes znám jako ,,anticharta”, vyprávění o kriminále…) Každopádně je to určitě jedna z našich nejlepších zpěvaček. Uměla si vybrat skvělý text a záleželo ji na projevu a přednesu. Není to zpěvačka jejíž písně si můžete pustit jen tak k vaření v kuchyni. Její šansony je třeba poslouchat pozorně a vychutnat si text a přednes, třeba u sklenky dobrého francouzského vína a sýru.
Příběh Terezky jsem jako dítě milovala a toužila prožít to, co ona. Mám ve Fulneku babičku. Takže znám každé místo, co je v knize popsáno. Jednou jsem se pohádkou dokonce inspirovala a napsala podle ní slohovou práci. Město Fulnek je na knížku hrdé a každý rok si mezi děvčaty z Fulneku a okolí na dni města volí princeznu Terezku, která pak provází všechny kulturní akce města.
Poslední kousek do seznamu k maturitě. Krásné pohádky s nezaměnitelným Werichovým stylem vyprávění. Možná mi trochu vadil levicový postoj pana Wericha, který byl z pohádek trochu cítit. Ale to se o něm ví. (Viz. filmy Pekařův císař, Císařův pekař, nebo Byl jednou jeden král) Ráda jsem si pohádky připomněla. Čítávala mi je jako malé babička. Pamatuju si i na kreslený seriál. Miluju pohádky a došlo mi že minimálně dvě jsou úplně stejné jako jejich filmové zpracování. Královna Koloběžka První a Tři veteráni. V hlavě mi během čtení hrály písničky z dílny Svěráka a Uhlíře. Které k nim pro mne už naprosto neodmyslitelně patří.
Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak bavit. Musela jsem si zhruba prvních 50 stran zvykat na jazyk, který mi neskutečně lezl na nervy. Petr se snaží mluvit spisovně aby ukázal, že je slušně vychovaný kluk, ale z ničeho nic vždycky použije výraz, který do spisovné mluvy vůbec nepasuje. Jinak mě příběhy kluků moc bavily. Představovala jsem si život za první republiky a říkala si, že to muselo být velmi krásné a idylické. Seriál jsem neviděla. Určitě to napravím.
(SPOILER) Nechápala jsem proč se proměna udála. Myslím, že by v knize měl být uveden nějaký důvod. Taky mi nešlo na rozum, že Řehoř po proměně řeší to, že musí do práce a vůbec ho vpodstatě neznervózňuje skutečnost, že je brouk. Bylo od začátku jasné, že knížka nemůže skončit dobře. Hodně mě skličovala postupná odtažitost rodiny od Řehoře a závěr byl hodně nelidský. Všem z rodiny bych, za to jak se k Řehořovi chovali, přála tu proměnu taky.
Knihu mám velmi ráda díky paní učitelce, která vedla literární klub, do něhož jsem chodila na základní škole. Velmi ráda jsem si jí připomněla znovu. Poselství, které knížka v sobě má je obrovské. To lze pochopit až, když máte dětství za sebou. Knížka má obrovskou moc - vrátí vás do něj. Citáty z knihy jsou nesmrtelné. Na konci jsem si i poplakala.
Neskutečně emotivní závěr. Nejsem si jistá, zda Jiřího čin byl morálně správný. Já bych to na jeho místě nedokázala udělat. Vzít člověku život, ať už udělal cokoliv z jakýchkoliv pohnutek, je kruté. Lennieho i Jiřího mi bylo velmi líto. Knihu mi doporučil člověk, jehož si velmi vážím a jsem zvědavá na jeho názor.
Nesmrtelný příběh. Vydání jsem našla v antikvariátu. Verše v překladu Josefa Topola mne pohltily a nepustily. Příběh byl ještě umocněn nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky. Krása.
Moc krásné verše, které mne pohltily. Některé byly až dojemné. Oceňuji i vysvětlivky některých metafor a jiných básnických pojmenování na konci knihy. V poezii se někdy ztrácím a hodně mi pomohly.
(SPOILER) Další kniha z mého maturitního seznamu. Moc mě bavila. Dřív než jsem se dostala ke knize, viděla jsem filmové zpracování ve formě muzikálu My Fair Lady z roku 1964. V průběhu čtení mi v hlavě zněly 2 písně z něj: I could have danced all night a Get me to the church on time. Konec je odlišný a mně se více líbil ten v knize. Jelikož profesor Higgins se k Líze choval po celou dobu opravdu hrozně a nezasloužil si jí. Na konci knihy mi ho vůbec nebylo líto.
Já jsem tak ráda že už to mám za sebou. Kdybych si knihu nedala do maturitního seznamu, tak ji snad ani nedočtu. Bylo to velmi táhlé a nezáživné. Ani jazyk nebyl nijak zajímavý. Quasimodo byl zvláštní postava. Bylo mi ho moc líto.
Fejetony mi doporučila moje češtinářka. Skvěle jsem se během uplynulých čtrnácti dnů pobavila. Je to ze života, velmi vtipně a trefně napsáno.
První polovina knihy mě bavila více než druhá. Užívala jsem si líčení zvyků a tradic 19. století popis krajiny…postava Hastrmana mi byla nesympatická ale chápala jsem jeho rozhořčení i cíl ve druhé části knihy. Jen způsob, jakým ho dosahoval byl na mě až moc surový.
Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem letos četla. František Novotný má ohromný dar zacházet se slovy a českým jazykem. Poeticky, krásně popisuje věci, které máme možnost spatřit každý den. Člověk si po přečtení knížky začne daleko více vážit toho, že dostal od Boha dar být na tomto světě. Určitě si přečtu i další knihy autora, když budu mít možnost je sehnat. Tuto jsem sháněla bezmála rok a půl a jsem vděčná, že ji mám. Miluji také pořad Okouzlení slovem, který měl autor v rádiu spolu s Luďkem Munzarem.
Saturnin je úžasný humoristický román. Je to kniha, kterou bych si opravdu přála u maturity vytáhnout. Moc jsem si užívala situace do kterých, Saturnin postavy dostával. Smála jsem se na celé kolo. Téměř na každé straně. Zatím nejlepší humoristický román, jaký jsem četla. Hodně oceňuji také volbu jazyka. Tohle už se v moc knihách dnes nevidí.
Poprvé jsem ji četla v deváté třídě. Teď jsem si příběh připomněla znovu. Kvůli maturitě. I když byla Manon marnivá, tak si takový osud nezasloužila. Rytíře des Grieuxe mi bylo taky opravdu moc líto. Tibergue sice své činy napravil, ale za to co těm dvěma spolu s Duvalem udělal není, dle mého, hoden svátosti kněžství. Zveršováno je to překrásně.
Neskutečně skvěle motivační knížka. Ohromně se mi líbí její poselství, že je třeba žít život naplno. Znám mnoho lidí, kteří to dokázali a obdivuji je za to. Jsem sama zvědavá co jednou dokážu já…
Knížku jsem přečetla v rámci psychologie na SŠ. Zde paní Pekařová řeší konkrétní rodinné problémy. Její postup při výchově se mi líbí. Je logický. Viděla jsem i přednášky na DVD. Umí podat rady velmi energicky a vtipně. K maturitě a při výchově vlastních děti se mi to určitě bude hodit.