anansie komentáře u knih
Kniha by mohla být tak poloviční. Spousta myšlenek se tam často opakuje. Kromě toho je to vlastně buddhistické učení, jak se dostat do stavu "za mysl", nalézt své vnitřní ticho a pochopit, že nejsme to, co si myslíme nebo představujeme, že jsme, protože naše podstata je úplně něco jiného. Za mě trochu zbytečná kniha, protože zdrojových mistrů a textů k buddhismu je víc než dost a tak není potřeba to mít ještě zprostředkované přes dalšího rádoby učitele.
Příjemná, čtivá kniha, která ukazuje několik možností k práci se svými emocemi a doplňuje je vždy konkrétními příklady z autorčiny praxe léčení. Autorka spojuje hned několik různých metod najednou a tak v knize najdeme nejprve možnost, jak si v sobě vytvořit laskavého vnitřního rodiče, dále pak autorka hovoří o cestě duše na základě numerologie a v závěru zmiňuje čakry. Nic objevného to není, alespoň pro mě už ne, ale pro někoho na začátku své duchovní cesty by to mohla být určitě jedna z knih, díky kterým takovou cestu zahájit.
"Sen je řečí nevědomí, je to jazyk obrazů, kterým nevědomí hovoří k našemu vědomému Já."
Odborné zpracování funkce snů, analýzy jednotlivých snů z hlediska psychoanalytické metodiky. Z knihy jsem si vzala jen tu část, kterou jsem dokázala pojmout a která mi pomohla k tomu, jak na sny nahlížet.
Knihu nepovažuji zrovna za velký literární zážitek, ale za zajímavé proniknutí do tajů učení peruánského původního obyvatelstva a za inspiraci k podstatě ženské síly. Když odhlédnu od občasného zidealizovaného pohledu autora, beru si z knihy hlavní poselství a to: až bude žena srovnaná ve své síle, celistvosti a ženskosti, bude moci vedle ní kráčet i plnohodnotný muž se svými mužskými kvalitami. K tomu ho ovšem svou trpělivostí a láskou dovede právě jen taková uvědomělá žena, která zná sama sebe a svou hodnotu. Kniha je příběhem transformace ufňukané, závislé, emočně nevyrovnané ženy v odvážnou, sebevědomou, důstojnou a láskyplnou Ženu.
Praktická, svépomocná kniha pro práci se sebou. Je napsána velmi srozumitelně a vystihuje hlavní body, na které je vhodné se zaměřit jako např. projekce na druhé, vztek, strach, potlačená vnitřní síla, intuice. Kniha obsahuje i spoustu praktických cvičení a experimentů, což mě osobně vůbec nebaví, ale pro někoho to může být třeba přínosné. Rozhodně je ale kniha výborným průvodcem pro ženy, ať už k objevení či udržení své sebehodnoty nebo uvědomění si hlavních příčin negativně prožívaných emocí, které jsou nicméně součástí našeho ženství. Jejich zvědomění a přijetí je podmínkou k celistvosti a tato kniha je vhodným průvodcem do začátku této celoživotní cesty.
Kniha je napsaná formou dialogu, kde odpovídá sociální vědec a filozof Marek Hrubec, jeden z iniciátorů zavedení základního nepodmíněného příjmu u nás. Kniha je plná souvislostí globálního kapitalistického světa, které si spousta lidí ani neuvědomuje a i nastínění možných změn, jak z toho ven.
Tato kniha se mi líbila více než předchozí Láska k nedokonalým věcem od stejného autora. Byla více buddhistická, meditativní a více návodná pro práci se sebou, se svými pocity. Jinak řečeno, byla více zvědomovací. K tomu všemu je doplněná jednoduchými krásnými ilustracemi, které prodlužují ten příjemný rozjímavý stav, který četba této knihy navozuje.
"Ten, kdo vás vede k duchovnímu probuzení, není ten, kdo vás chválí nebo je na vás milý. Vaše duchovnost se prohlubuje díky těm, kdo vás urážejí a působí vám obtíže. Jsou to vaši duchovní učitelé v přestrojení."
"Zklamalo vás něco? Zarmoutilo vás něco? To se vám škola života snaží dát důležitou lekci. Až budete připraveni, dopřejte si čas tu lekci pochopit."
"Svět se bude točit dál i bez vás. Vzdejte se myšlenky, že vaše cesta je jedinou cestou a že jedině vy ji můžete uskutečnit."
"Když v hlubokém, upřímném rozhovoru pocítíme, že jsme s někým propojeni, prožíváme veliké štěstí. Stejně hluboce můžeme být propojeni sami se sebou, když zcela přijmeme, kým jsme a uvědomíme si svou osvícenou podstatu. I toto je zdrojem štěstí a svobody, jakým není rovno."
Kniha byla pro mě velkým zklamáním. Polovina obsahu byla jen prázdným všeobecným tlacháním, co nemělo s buddhismem ani nic společného a druhá polovina byla něčím tak absolutně abstraktním, nesrozumitelným a neuchopitelným, že se sotva dalo rozumět, o čem autor vůbec hovoří. Autor měl možná v úmyslu přiblížit buddhistický životní přístup západnímu člověku a jeho hodnotám, to jsem v knize ale vůbec nenašla. Z knihy si neodnáším bohužel nic.
Taková příjemná, nenáročná, povzbudivá knížka plná životních mouder. Ze začátku mi některá připadala jako klišé (možná je to tím, že už je dobře znám), autor také citoval i jiné autory jako Eckharta Tolle nebo vientnamského buddhistu Thich Nhat Hanh, ale našla jsem i pár neotřelých myšlenek, nad kterými jsem se mohla znovu zamyslet. Autor je korejský zen buddhistický učitel.
"Svou posedlost není možné pustit tím, že si jen pro sebe pomyslíte: Tohle musím nechat být. Pouze když uvidíte, že posedlost přináší nakonec utrpení, budete ji schopni pustit. Spěchali jste slíznout med z ostří žiletky."
Je potřeba nejprve pochopit, co to je zen. Potom je možné si díky této knížce ověřit, jestli ho člověk možná trochu pochopil: když se pousmějete nad moudrostí stručných -Suzukiho odpovědí, které zároveň poučují o tom, jak žít zen.
Jedná se o výcuc z původní knihy Moc přítomného okamžiku s tím, že je více prakticky zaměřena na práci s tělem. Jinak v knize není vůbec nic nového oproti původní, takže můžu jen konstatovat, že opakování matka moudrosti a že tato verze by úplně stačilo oproti té původní.
Krátké filozofické zamyšlení autora nad tím, co je to vlastně meditace. Autor ji chápe jako celkový způsob našeho bytí, s čímž také souhlasím a nikoli jako nějakou aktivitu, kterou je potřeba provádět, abych se někam dostal nebo abych něčeho dosáhl - nějakého stavu nebo zážitku a není to ani nějaké soustředěné myšlení ani snaha myšlení zastavit. Je to přesunutí těžiště vědomí do prostoru mimo myšlenky, je to aktivita našeho vědomí a hlavně je to být vědomý, být si více vědomý všeho uvnitř sebe i vně. Meditace není ani snaha odpoutat se od těla, ale naopak nutností je vědomí těla, skrze které vnímám své nitro i vše mimo něj, události ve světě, vztahy s druhými lidmi. Meditace je tedy právě návrat do vnímání těla a uvědomování si svého tělesného bytí, kde nalezneme svůj vnitřní hlas. Meditace není ani žádný únik od něčeho, od utrpení, od života, ale naopak je to právě zvýšené vědomí všeho, co je a co prožíváme.
Trochu buddhismu, trochu mindfullness, trochu psychologie a filozofie a to vše dohromady rovná se Tolle. Kdo se trochu již orientuje, pro toho nebudou myšlenky v knize nic převratného, jsou spíše takovým shrnutím a připomenutím. Nejpříjemnější je číst je před spaním a zažít si to ticho v sobě...
Kniha mohla být tak čtvrtinová. Neustálé omílání toho samého v každé kapitole. Základní myšlenka by se dala rozvinout tak do pěti podbodů. Pro toho, kdo už trochu chápe zákonitosti vesmíru, nebude tato kniha nijak převratná.
Knihu jsem si vybrala pro její paralely s mým osobním životem. Spíše než literární počin mi vyzněla jako silný výkřik do tmy, který stejně nikdo nevyslyší, kromě pár ojedinělých zainteresovaných, kteří můžou maximálně vyjádřit pochopení a soucit. I tak děkuji za tuto knihu.
Velmi prakticky a srozumitelně podaná tématika naučených vnitřních programů, které nám způsobují nepříjemné pocity, bolest, zranění, nemoc. Autor nabízí pohled, jak tyto programy v sobě odhalit a zkusit je nahrazovat programem zdravým, který nám přinese kvalitu do života a spokojenost se sebou samými. Doporučuji každému, protože každý v sobě tyto programy nosíme, většinou nevědomě a divíme se, proč se nám některá trápení neustále opakují, jen s jinými herci na scéně.
S každou další knihou od Rudiše ho mám ráda víc a víc. Skvělý příběh, baví mě jeho postavy, baví mě, jak příběh postupně graduje a postavy se začínají prolínat a do toho ty punkerské myšlenky, prostě můj šálek kávy
Ze začátku jsem tuto knihu nějak nemohla pobrat. Přišlo mi to nejdřív jako nějaká magořina. Docela mi vadilo i to neustálé opakování slov a situací. Prostřední část nabrala alespoň formu osobního příběhu setkáním se servírkou Luckou a odhalením rodinného pozadí hlavního hrdiny. Ani po dočtení ale nevím, jestli jsem toto dílo pobrala: hospodský týpek, drsňák, disciplinovaný, namakaný, co má na vše poučku a pravidlo a vychovává všechny kolem tím, že je zmydlí a nakonec je sám poučen - nevím, jestli za tím hledat nějakou vyšší myšlenku reality naší země, národního pseudohrdinství a historickou paralelu toho, že ten náš ukecaný národ dostal stejně vždycky nášup...
Román mě mile překvapil, nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Dramaticky milostný čtyřúhelník na pozadí dramatických událostí okupace v Paříži je střídavě vyprávěn různými protagonisty ve formě dopisů a jejich čtenářka tak postupně rozplétá svou vlastní minulost a minulost svých rodičů. Závěr byl více než překvapivý...