Andi
komentáře u knih
Sága rodu Forsytů 1-3
John Galsworthy
Párkrát jsem knihu zavřela s tím, že je to moc zdlouhavé. Natahované to ale nebylo, později mi došlo, že mi některé postavy prostě jen nejsou sympatické, naneštěstí šlo o postavy, které nás provází celou knihu. Mno jo, třeba mám na mysli Irenu. Hlavně tu. Nechápala jsem to zaujetí mnohých její osobou, kolikrát až nábožné. Pěkných ženských je sice všude plno, ale pan autor připodobňoval knižní Irenu své skutečné velké lásce ... tak mu to odpouštím. Na začátku pomalejší čtení a tempo, jakoby opravdu dokázal zachytil ducha doby a jak léta ubíhala, s náladou 20. let přišla kýčovitost a další mi protivná postava - Fleur.
Mé hodnocení při čtení stoupalo tak až se stalo, že jsem nechtěla, aby vyprávění skončilo. Na pokračování už se nechystám, já totiž Fleur na dalších 800 stranách v "Moderní komedii" opravdu nebudu schopna vystát.
Krutá hra o tvé zdraví
Tomáš Kašpar
Doporučeno od mamky, která tu knížku zhltla jedním dechem, toš říkala jsem si, co tak najednou ty změny v jídelníčku ... každopádně jsem za to ráda, protože starat se o své zdraví je alfa a omega, taky "povinností" každého z nás, svěřit své zdraví farmamafii je riskantní. Tedy jsem v tomhle s autorem zajedno. První kniha od autora, obohacující, svižné čtení, nutí zastavit se a přemýšlet, děkujeme.
Adriena aneb Život paní de La Fayette
André Maurois
Skvěle napsáno, ale tak tenké stránky a malá písmenka jsem dlouho neviděla. Naštěstí mě to bavilo. Po knize jsem sáhla, protože mám ráda reálie 18. století, Adrienne měla zajímavý život, vesměs se (podle této fantas-biografie) obětovala pro ostatní. Ale nelíbilo se mi číst tak velebně a pochvalně o jejím manželovi, který byl určitě zajímavá osobnost, ale zednář je zednář. Fuj. Velmi čtivé dílo. Paráda.
Odpojený muž
Philip Zimbardo
Kniha, která má lidem mnoho co dáti. Slyšela jsem, že byla i dost kritizovaná, to určitě proto, že autoři píšou zcela otevřeně i o tabuizovaných tématech, ne jen o pornografii.
Byly i pasáže, se kterými jsem nesympatizovala, vesměs jde o to, že je kniha napsána z úhlu pohledu dvou autorů, nemusíte s nimi ve všem souhlasit, ale i přesto mnoho v knize mě přimělo k zamyšlení.
Italské renesanční novely
Leonardo Da Vinci
Nad komentářem k těmto novelám jsem dlouho přemýšlela. Vzhledem k tomu, že některé byly super, ale některé zase hrůza a děs, dávám celkově průměr. Vím, nemělo by se to hodnotit celistvě, pač jde o soubor mnoha autorů i z různých období renesance...
Novely (i krátké povídky) bych rozdělila na 3 druhy - tragické; o šprýmech; a milostné. Těch tragických tam naštěstí moc nebylo - jen asi 5, dokonce i ta od Luigi da Porto - Giulietta a Romeo, nevím teď, která verze. To jsem netušila, že Shakespeare vlastně nenapsal pomalu nic z vlastní hlavy, ale inspiroval se v italské literatuře. Nemám ráda násilí a krev, takže jsem je rovnou přeskakovala.
- Ty o šprýmech, těch tam bylo nejvíce. Vesměs šlo jen o to, že si někdo udělal z někoho dobrý den. Různými způsoby, podle i podleji, nebo jen tak mezi kamarády z legrace.
- Milostné. Ti Taliáni asi nedělali celou renesanci nic jiného, než že se snažili kde jakou holku dostat do postele. Nejhorší na tom však je, že to všichni ti spisovatelé pokládali za lásku. Nebo šlo jen o vhodné slovo, čím nahradit slovo soulož. Každý tam chtěl nějakou ojet. Hodně nevěry, nějaké útěky od manželů, sem tam nějaké to znásilnění. Normálka. - Zhruba takhle:
Týpek chce vdanou ženu. Teď se různí JAK to ten někdo provede, aby ji dostal. Buď lstí, nebo k tomu nějak využije někoho dalšího. Manžel o ničem neví. Pokud se dozví, schytala to žena, neřestnice jedna. Každý chlap si dělal nárok na každou, ať už s ní byl sezdán nebo ne. A taky byli hodně žárliví. A láska? Kde nic tu nic. Jen zamilovanost. Žádná povídka na tohle téma snad nebyla o opravdové lásce. - Hrůza tyhle povídky.
___________________
Naštěstí tam bylo i dost těch se šťastným koncem. Tak jak to mám ráda. V závěru knihy je napsáno, že v té době byla volnější morálka. Ne, nechtěla bych v té době žít.
Kdo se bojí Smrti?
Jan van Helsing (p)
Prý historicky první rozhovor v epoše Země, kdy byla komunikace na základě rozhovoru s touto světelnou bytostí provedena. Dává to smysl, autor se ptal na - pro nás - atraktivní věci, dostala jsem odpovědi na některé otázky, které jsem si kladla, skvělá čtivá a užitečná kniha.
Tedy, kdo je smrt? Smrt pochází ze Světla, (stejně tak jako člověk), je to bytost, která má úkol a určení. (Stejně tak jako člověk). Jen jiný. Úkolem Anděla Přeměny je pomáhat každému živému tvoru v zárodku života a v jeho závěru. Je to ten Někdo, kdo nám pomáhá zhustit svou energii tak, aby duše mohla vstoupit do těla a žít zde. Stejně tak vždy pomůže, když člověk odchází ze světa, předává nás dále do mateřských rukou našich andělů Strážných.
"Nutno ale dodat, že označení Anděl Smrti se mi nelíbí. Milejší je mi jméno Anděl přeměny, neboť smrt neexistuje, pouze změna energie."
Proč ale vypadá jako muž v černém hábitu, bez tváře? Případně s kosou?
- Kosa je symbolem pro rozetnutí "šňůry", která nás spojuje s tělem.
"Vezmu na sebe formu, kterou konkrétní člověk se mnou spojuje. Dnes vidí lidé smrt jako kostlivce nebo černého muže, proto se zjevuji jako černý muž. Když budou za tisíce let smrt chápat jako zeleného trpaslíka, přijdu jako zelený trpaslík. Jde o poselství a o to, aby člověk, věděl na čem je, ne o můj vzhled."
No podívejme se, tahle bytost má i smysl pro humor. ✿
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Tak. Ke knize jsem přistupovala s tím, že mě určitě bavit nebude, že to nebude to pravé ořechové pro mě, ale prý je to super. No, a ono bylo.
Těžko říct, která postava je má oblíbená, je jich tam celkem dost, uvidím jak se bude vyprávění vyvíjet dále.
Aktualizace: Druhý díl jsem v půlce zavřela, je úplně stejný jako díl první. Je stále jen o tom, jaký mají holky těžký život a tak dále.
Císařovna
Roman Bureš
O něco lepší než díl předchozí. Tedy - vypadá to, že pan autor s každým dalším dílem zvedá laťku. První díl je jen jakási ochutnávka na to co příjde potom. A vy jste zvědaví jak to bude dál. Tak se začtete, a začtete se pořádně, pač je to velmi čtivé a čtení odsejpá. No a najednou konec! :D ... 400 stran nebo kolik ani nemrknete.
Jsem ráda, že jsme byli ušetřeni té romantické linky z jedničky. Tenhle díl je akčnější, propracovaní záporáci. (fuj hnus, někteří lidé a ty jejich neřesti, psychopati ... ) - v dalším díle je té nechutnosti ale už trošku moc -
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Oddechovka - přečtená za chvilku. ♥ Pokud si chcete semtam přečíst taky něco pěkného, bez krve, bez napětí, bez slz ... ale naopak s úsměvem na rtech, tahle knížka je pro vás to pravé ořechové. Obyčejná kniha ze života, přesto zajímavá a humorná.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Série o životě jedné hrdinky a jejich dětí. Ale na to už má svět Angeliku. Srovnávala jsem dílko s Heidi. Nevím proč, asi jsem jediná, ale malá Anna mi lezla na nervy, tak ukecané děcko bych doma nechtěla, by mi praskla hlava. Pěkné čtení, další díly číst nebudu. Nezaujalo, neurazilo.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Nebudu se dlouho vypisovat, opravdu netuším podle jakých kritérií vybírali rozhovory, které do knihy zahrnou - i přes to, že jsem si samozřejmě přečetla autorův úvod...
Až na předposlední rozhovor s bývalou paní podnikatelkou, druhou ženou a více méně druhým rozhovorem -- dvojčaty (jeden z pánů je na obálce) - natož, že jsou na samotě dva, jeden jasně řekl, že je osamělý -- se mi všichni zdáli nějakým způsobem psychicky labilní nebo jen velmi nevyrovnaní. Jsou to rozhovory s lidmi, kteří nezvládli život. Takové týpky bych rozhodně potkat nechtěla. Po přečtení už mám v hlavě jasno - Já na Šumavu nepáchnu ani náhodou, mohla bych tam některé z nich potkat ...
Pohádky o čarodějích
Ivana Nováková
Skvěle napsané, velmi čtivé, smekám před autorčiným talentem. Akorát škoda, že to bylo tak krátké. Vše pak vyznělo osekaně, záměrně ukousnutě, a to mi bylo trochu líto. Jakoby si autorka vymyslela celý krásný fantasy svět a nakladatelství řeklo, že více znaků jí nevydá. Přeskakovalo se v postavách hrozně rychle, občas jsem se neorientovala, protože nic nešlo pozvolna, vše se najednou utlo, a už tu byl další příběh.
U Kostěje jsem se opravdu nasmála. Tamae je super jméno, fandila jsem Akirovi, ... ale rozhodně to není pohádka pro děti. No, možná pro trochu větší děti už třeba jo. A když už jsme u toho, proč automaticky předpokládáme, že, když přijde na pohádky, je to dílko pro děti? Definice pohádek je zhruba taková - vystupují tam nadpřirozené bytosti, a dobro zvítězí nad zlem. Hotovso, nemusejí být přece nutně pro děti.
Brida
Paulo Coelho
Když se Coelhovy knihy čtou v pravou chvíli, vždy si z nich člověk něco odnese. Pochopila jsem tak u první jeho knihy, kterou jsem četla - Alchymista. Coelho nepíše příběhy jen tak do větru, ale nám čtenářům. Nám lidem.
Brida je jednoduchý příběh o hledání boha/sebe sama/universum.
Coelho pochází z Brazílie, v této zemi je vírou křesťanství. Já těm náboženským kecům také moc neholduji, jen tuším, že Coelho používá křesťanskou terminologii čistě účelově. Citát chrámu Apollona v Delfách zněl "Poznej sám sebe, a poznáš boha", jež pochází z doby předkřesťanské. V každé době jde o to samé, liší se jen názvosloví.
Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Ten sarkasmus, ta satira. Ten výsměch lidskému pokolení a naší hlouposti. I když ona ta série je vlastně taky blbost, ale neuvěřitelně vtipná blbost. Ještě, že už to vyšlo před nějakými desítkami let, dneska by mu to už nikdo nevydal. S onou politickou korektností by si nezadal. Dneska by si neškrtl, no podívejme se, jak se ten svět rychle mění. Určitě se pustím do dalších dílů.
Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů
Milena Holcová
Pokračování o zemích, které autorka navštívila. Opět vtipné, peprné, zajímavé a stojící za přečtení - trochu jiný cestopis ...
Taky se mi moc líbí autorčina "odvaha" si lidi zkoušet: "Co se stane, když udělám tohle? Jak budou reagovat?"
Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse
Milena Holcová
Pěkná knížka, kterou přelouskáte za jedno odpoledne. Vydáno v roce 1997, je pěkné si přečíst o tom, jak se během mého dětství žilo jinde. Zážitky jsou velmi vtipné, občas taky smutné, některé k zamyšlení. Upozornění - jde jen o země, které autorka navštívila.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Super, je to srozumitelné, jednodušší čtení, vyšší hodnocení případně přidám poté, co vyzkouším psané v praxi