Andi komentáře u knih
Přečteno něco přes půlku, páč pak už to bylo pořád dokola. samozřejmě smekám před paní Daphne a jejím snahám, ale takovou knížku na stejné brdo i ze stejné doby, a navíc také z Keni, už jsem četla. Jmenuje se "můj život se lvy". Napsáno manželem paní, která se proslavila příběhem o lvici else! Všichni známe.
Tady jsme jen přešli od koček ke slonům, ale dokonce i profese obou pánů (George i Davida) bylo chytat pytláky a starat se o park. Nechtělo se mi číst vlastně to samé.
https://www.databazeknih.cz/knihy/muj-zivot-se-lvy-30063
Ale! Opět se mi potvrdilo, že pravá láska a spřízněné duše existují.
Tohle je po Půlnoční růži druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. A JE rozhodně poslední !! Nevím, jak to dělá, že od poloviny knihy bulím jako malé děcko, pomalu až do konce.
Tak dojemný příběh jsem dlouho nečetla, nemám takové knihy ráda, vzhledem k celkem velkému počtu postav jsem se dočkala jakémus takémus happyendu (téma války, uff, je pro mě vždycky sousto).
Linie Emílie byla zpočátku velmi nudná, až moc. Doufala jsem, že v takovém duchu kniha pokračovat nebude.
- I tak byly tyhle části dost předvídatelné, jakoby se autorka nad touto linií moc neobtěžovala, spíše si dala záležet nad vyprávěním za války. -
A pak přišla na řadu Constance. Konečně to dostalo grády.
A pak přišla typická "Riley", co vám hraje na city.
Snad nikdy se mi u knihy nestalo, že bych během čtení hvězdy přidávala. Začalo to na průměru, s příchodem Constance jsem hvězdu přidala, a na pátou hvězdu kniha dosáhla díky zajímavému propojení se životem Emílie. Ale pak to hodnocení opět začalo padat dolů.
Něco bych vytkla, něco vymyslela jinak, něco se mi zdálo nedotažené, nebo přepísklé.
Má úplně první kniha na permakulturní téma. Je pravda, že o permakultuře zatím nic moc nevím, jde snad o ušlechtilý "životní styl?" I přesto, že přírodu mám moc ráda a tímto autorce velmi děkuji za spoustu nových informací o tom, jak přírodě ulehčit, je jasné, že zahradník od kosti se v této publikaci nic nového nedozví. Myslím, že jde spíše o čtení pro začátečníky.
Vše je velmi pěkně vysvětleno tak, aby probírané bylo snáze pochopeno. A dílko je to navíc čtivé.
Nejslabší dílo, které jsem od autorky četla. Připadalo mi, že neví kudy kam, co s dějem, jak rozuzlit příběh, jak zamotat vztahy a hlavně, jak vymyslet, aby to dopadlo dobře. (Sestrám jsem přesto fandila a doufala v pořádný happyend)
Nakonec se J.A. jakžtakž něco sesmolit podařilo a zas taková hrůza to nebyla.
Rozhodně jsem ji podcenila. Mám na mysli délku knihy, myslela jsem, že ji přečtu za den, stejně tak jako Odívání - Starověk. Ale chyba lávky. Je to knížka, která má mnoho co nabídnout. Spoustu stran, spoustu informací nejen o odívání od nejtarších dob Japonska až po současnost (konec 20. století). Napsáno čtivě, rozhodně doporučuji.
O Gejšách a Samurajích tu toho moc napsáno není, sáhněte po jiné publikaci, pokud se chcete o jejich éře a životech dozvědět více.
Tu jde o to nás provést celými staletími dějin, kdyby se ve všech tématech zacházelo do podrobna, bylo by to čtení na týdny. ♥
Dávám hvězdičky za to, že s tím bylo určitě hodně práce. V celku jsem si 2/3 přečetla, přeskakovala jsem. Nejvíce wtf moment byla rada do života na cestách: bylo by dobré jíst hodně zeleniny .... a byly tam i další perličky jak pro děcka v mateřské školce. Ale i tak fajn kniha.
Waltari umí poutavě psát, každopádně má román sestupnou tendenci. Ze začátku mě čtení bavilo, ale zhruba od poloviny to začalo být pomalu nudné. Historicky nevěrohodné, jde opravdu jen o pěkný román.
Paráda. Zpočátku jsem se nemohla začíst a nebavilo mě to. Bála jsem se, že to tak zůstane až do konce. Navíc mi to přišlo stejné jako Bylinkář, hlavní postavě vždy všechno vychází a má obrovské štěstí. Nakonec jsem se smířila s tím, že takto Atamanov zkrátka píše a rozhodla se si čtení užít. Nebylo to jen fantasy, tentokrát se pustil do military sci-fi a byla to trefa do černého. Nový nápad, .... dobrý nápad. :-)
Nejvíce mě zaujal závěr - onen doslov autora o tom, jak k příběhu přišel. To potkal opravdového cestovatele časem, který mu o Momo pověděl jako první. Měla jsem při čtení takový pocit, že jsem knížku už někdy předtím četla. Tedy skvělé osvěžení. Bravo pane Ende.
No, četlo se mi to s obtížemi, protože islám je neskutečná žumpa a hnus, tady se mi to jen zase potvrdilo. Jsem ráda, že už to mám za sebou. A další věc, která mi na takových dílech vadí je, že už dávno prošly cenzurou a miliónem přepisů .... tedy výpovědní hodnota?, skoro nulová.
Zbytečně dlouhé, protože se tam děje furt to samé dokola. Tedy vlastně nic. A pak kluci odejdou do války. Přesto oceňuji autorův talent k velmi čtivému vykreslení lidských slabostí - tedy vlivu zla, jehož úkolem je způsobovat v lidech nepokoj a rozdmýchávat oheň sváru mezi nimi.
Tenhle námět je tak častý, až je trapný. (žena v domácnosti, 50. - 60. léta, USA) Žena, která je diskriminovaná, nešťastná, ... A znovu opět vykresleno, jak je super, že můžeme žít v dnešní době, kdy už tu rovnoprávnost máme. Bravo
U Asimova si všímám stejného rysu jako u Waltariho - hlavní postava příběhu se se zdravou kůží vyseká úplně ze všeho. A ještě jí za to všichni pochválí, jak dobře vše udělala a jak dobře vše vymyslela. Je to absolutní kravina i na sci-fi. Dávám hvězdičky za nápady s roboty, ale ty nekonečné dialogy mi akorát hrály na nervy ... uff. No, ještě jedna knížka ze ságy a šlus.
Skvělé nápady na gastro, výrobky a parádní tipy na výlety po naší malé zemičce. Děkuji.
Ééé ... Nevím, jak reagovat, protože jsem knížku četla s přestávkami. Mé osobní hodnocení skákalo nahoru-dolů, nakonec jsem se rozhodla pro zlatý střed. 30 let stará věc, od té doby už jsme ve "výzkumu na téma Slované" udělali veliký pokrok dopředu, totiž ... tohle není populárně naučná kniha, spíše jde o autorovi úvahy a dějepisné události si vycucal z prstu - sám si složil závěry toho, co a jak bylo. To tedy zaprvé a některé jeho překlady textů jsou taky dost mimo, ALE dávám hvězdičky za odvahu a také dokáži ocenit všechnu tu spoustu práce, kterou si s tím autor dal. Výsledek je sice mnoho povyku pro nic, ale i přesto to stojí za přečtení, pokud vás téma zajímá.
Líbily se mi pouze příběhy o Bruncvíkovi a jeho otci. Alexandra Velikého jsem přečetla jenom půlku. Zbytek jsem přeskočila - Samé křesťanství, katastrofa. Jakoby žádné jiné příběhy z té doby neexistovaly ...
Vydání z roku 1973 nádherně voní. To jsem tu prostě musela napsat. Také bylo mnohokrát využito na rozdrcení oříšků, prostě pecka knížka. Obsah knihy byl vtipný, občas jsem sice pozbývala pozornost a soustředění, a tak musela číst nějaký odstavec znovu. Cesta kolem světa na Sprayi mě bavila více než cesta na Liberdade.
To snad ani nenapsala ta samá autorka, která má na svědomí Emma, faun a zapomenutá kniha, no ne? To bylo veledílo. Tohle je slabý odvar, ještě že jsem tu Emmu četla jako první. Vím, že slečna umí psát. Tohle se třeba jenom tolik nepovedlo.