andreamrs komentáře u knih
(SPOILER) Největší knižní překvapení? Jednoznačně Kukačky!
Nečekala jsem, že by mě příběh rodičovství a výchovy “cizího” dítěte mohl tak zasáhnout a nabídnout tolik podnětů k zamyšlení. Kniha byla napsána na motivy seriálu a jedná se o opravdu povedený příběh o rodičovství, rodině, odpuštění, o tom, co je správné. Navíc nabízí i pohled na to “co kdyby” a řeší i další důležitá témata, například autismus.
Baví vás knihy z prostředí knihkupectví? Pokud ano, ráda bych doporučila knihu, kterou asi už mnozí z vás znají, protože je díky krásné obálce a lákavé anotaci nepřehlédnutelná. Na knihu doteď myslím, na tu pohodu na stránkách a příběh, který vás obejme jako teplá deka :) i když já mám radši takové intenzívnější knihy a nebráním se lehké erotice, tady to autorka ani nepotřebovala do příběhu zakomponovat - je krásný sám o sobě!
Kniha mě pohltila, příběh Laurie a Sama mě těšil a bolel stejně tak, jako hlavní postavy. Chtěla jsem se stát součástí jejich party, pracovat s nimi v bistru a užívat si tu atmosféru, kterou knížka dýchá. Chtěla jsem říct Laurie i Samovi, že se každý vyrovnává se smutkem po svéma že je to tak v pořádku. Že každý dělá chyby.
Zamilovala jsem si tu knihu už na prvních stránkách a stala se moji nejoblíbenější ze všech těch skvělých příběhů, které jsem měla příležitost letos přečíst z mojí Red poličky.
(SPOILER) Pro mě jedna z nejrozporuplnějších knih. Zaujala mě krásnou obálkou, tak jsem si ji ráda koupila a podpořila českou autorku. Kniha je velmi čtivá, děj nás zavede do prosluněné Kalifornie a surfařského světa. O surfování nic nevím, proto mě moc potěšilo, že se tomu autorka v knize hodně věnovala. Opisy prostředí působí autenticky a já si přišla součástí toho světa, nicméně jsem knize musela hvězdičku ubrat, a to z několika důvodů. Toxické vztahy v knihách mi nevadí, ale ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická. Daniel byl takový klasický fuckboy, který měl potřebu Nicole ovládat v posteli i mimo ní. Postavu Nicole jsem bohužel nemohla ke konci už ani vystát, byla tak naivní, vysloveně až hloupá - to ale není úplně špatný - ráda si přečtu v druhém dílu, zda a jak se posunula (takže bych to za negativum ani neoznačila, ne každému povaha postavy sedne).
Co je za mě ale velké negativum, je to šíleně malé písmo, kvůli kterému jsem si čtení pořádně neužila.
U sérií, zejména fantasy, mívám často problém s tím, že se děj začíná opakovat a ztrácí u dalších dílů na akci a “zajímavosti”. Tohle ale není ten případ! Tohle je jízda! Dočetla jsem třetí díl a okamžitě potřebuji další, znovu se vracíme do příběhu k Elloren, kterou tentokrát čekají ještě těžší volby. Miluju vývoj její postavy, miluju ten svět v knize. To, jak autorka vytvořila promyšlený a pestrý svět, který nemá chybu. To napětí, nespravedlnost, zakázanou lásku, přátelství, přiměřenou dávku akce, prostě takový správně namíchaný fantasy koktejl, který vás do poslední strany nepustí! O sérii Černá čarodějka bych mohla psát pořád a dokola ji doporučovat. Tohle za přečtení opravdu stojí a myslím, že by mohla oslovit i lidi, kteří fantasy třeba běžně nečtou. Pro mě je to moje nejmilejší série a nedám na ni dopustit.
(SPOILER) Představte si, že byste se dostali do časové smyčky jako hlavní hrdinka Maelyn. Šance návratu k důležitém okamžiku, možnost změnit svá rozhodnutí - odmítnul by vůbec někdo?
Kniha se četla sama a nabídla hodně úsměvných i lehce dojemných momentů. Co mě ale zklamalo a za co jsem knize nakonec ubrala dvě hvězdičky z hodnocení bylo to, že autorky ani zdaleka nevyužitý potenciál toho, do čeho hlavní postavu hned v začátku uvrtaly. Bohužel se v druhé polovině téma opakujícího se návratu už téměř vůbec neřešilo, ani nevysvětlilo, a to byla velká škoda. Navzdory tomu se ale jedná o moc příjemnou vánoční oddechovku s romantickou zápletkou
(SPOILER) Na knihu jsem se neskutečně těšila, protože ji je vidět všude, je to taková “must read” záležitost a hodně se v souvislosti s ní skloňuje jméno Sarah J. Maas. Protože miluju Dvory tuhle knihu jsem musela mít! Navíc jsem si autorčiny knihy moc oblíbila.
Z krve a popela ale nevidím tak růžově. Mě popravdě kniha na prvních přibližně 100 stranách nebavila, Poppy mi nebyla vůbec sympatická (to se po celou dobu nezměnilo), její chování 5 letého dítěte mi lezlo na nervy, vztah s Hawkem mě nebavil ani mi nepřišel nijak zajímavý. Neříkám, že je kniha nějak hrozná, ale mně nesedla ani trochu a bavit mě začala možná někde v poslední čtvrtině. V tomto případě mě srovnání s Dvory až uráží, ale sérii rozhodně dám ještě šanci.
(SPOILER) Bohužel musím říct, že jsem knihu dočetla spíš ze setrvačnosti než že by mě vůbec bavila. Mám na to bohužel několik důvodů. Postava Mikey mi lezla neskutečně na nervy svým chováním. Dělala ze sebe rádoby rebelku a chovala se k rodičům hrozně (ano, byli hrozní, v tom se všichni shodneme), ale neuměla být samostatná a nežít z jejich peněz, nevěděla také nic o praktickém životě a nevážila si ani možnost studia jen proto, že si vybrala obor z donucení. Pro mě byla od začátku až do konce hrozný spratek a to mě v knihách opravdu štve. Dalším důvodem bylo to, že kromě závěrečného rozuzlení kniha nepřinesla nic moc nového - myslím, že nejsem jediná, kdo měl pocit, že ten příběh už minimálně jednou četl. A nakonec, když už došlo na dramatické rozuzlení, tak se celý téma sfouklo na několika stranách bez nějakého pořádného vysvětlení nebo podrobností. Ve srovnání s jinými zbytečnými monology a nekonečnými popisy mangy atd. mohlo zrovna tohle vážné téma dostat víc prostoru. Je to hrozná škoda a samotnou mě nízké hodnocení mrzí, ale tohle se fakt nepovedlo.
Vánoční příběh Sierry a Caleba si musíte alespoň trochu zamilovat! Se Sierrou se přesouváme z farmy jejich rodičů do Californie, kde bude celý měsíc prodávat vánoční stromky. Na příběh mě nalákala hezká obálka a graficky nádherně vyzdobené stránky stříbrnými hvězdičkami. Obsah knihy byl ale stejně krásný, kniha měla úžasnou předvánoční atmosféru! Hlavní postavy byly v posledním ročníku střední školy, příběh není ale ani zdaleka dětinský, naopak! Řeší se tady i vážnější problémy, a především Sierra mi byla moc sympatická tím, jak byla vyspělá a milá.
U takových vánočních knih nečekám nic dechberoucího, vybírám si je z důvodu, abych si u čtení odpočinula a nasála na stránkách vánoční atmosféru. A to se u Vánočního zázraku rozhodně povedlo.
Číst tuhle knihu je jako zabalit se do teplé deky s čajem v ruce. Zahřeje vás u srdce a přinese s sebou tu správnou atmosféru. Pokud se vám líbila Kavárna v Kodani, je to ta pravá kniha pro vás! Přišla mi v určitých místech docela podobná, to ale nebylo vůbec na škodu. Koncept hygge, příjemní obyvatelé Dánska, opisy přírody, dobrého jídla a krásných chvil s přáteli - to vás prostě musí bavit.
Kniha je ze středoškolského prostředí a postavy v ní řeší svoje “problémy,” s kterými jsem se už nemohla ztotožnit. Celá kniha byla taková milá a naivní, já už si na ni přišla stará -ale věřím, že věkovou kategorii 13-17 by mohla oslovit. Postavy se chovaly jako děti (pochopitelně, když jim bylo 16) a jejich triviální problémy mě bohužel neoslovily. Na náladě mi nepřidalo ani to, že se na každé straně postavy zmiňují o rodičích jako o mamince a tatínkovi, co mi drásalo nervy.
Neříkám, že se jednalo o nějak tragickou knihu, ale je určena pro mladší čtenáře a protože není napsaná kvalitněji a zajímavě, tak u čtení musí starší čtenář spíš trpět. Jako milý dárek pro mladší sestru by ale mohla potěšit.
Tohle byla jedna z nejvíc dechberoucích knih v mém životě. Poskytla tolik námětů k zamyšlení. Byla tak bolavá a zároveň plná naděje. Skvostná. Obohacující. Pro mě příliš krátká. Ani 500 stran autorčiných myšlenek na papíře by mi nestačilo - miluju tu knihu!
Po dočtení se mi honila hlavou spousta myšlenek. Pokaždé si říkám, jak to ta Colleen dělá? Takhle psát snad umí jen ona. Mně se u knih žádného jiného autora ještě nezastavilo srdce… Tolik zvratů a bolesti a naděje… Nemám slov. Tohle nejde popsat, to si musíte na těch stránkách sami prožít. Tahle kniha vám zlomí srdce a o několik okamžiků později vám ho zhojí
Přízraky noci vyprávějí příběh spojený se slovanskou mytologií. Nikdy jsem nic takového nečetla a o to víc jsem si to užila - setkáváme se s nadpřirozenými bytostmi naší mytologie, ale především se čtyřmi hlavními a zajímavými postavami. Zejména dívčí postavy jsem si moc oblíbila a naprosto si zamilovala napínavý děj a svět příběhu. Příběh mě často zvedal ze židle a místy jsem ani nedýchala a doufala, že vše dobře dopadne :D nejvíc jsem se po některých recenzích bála konce, byl to pro mě docela emotivní zážitek a musím říct, že to autorka vymyslela geniálně!
Uvítala bych, kdyby kniha byla o trochu delší a vše ještě podrobněji popsané, nicméně mám neskutečnou radost, že máme možnost číst kvalitní české fantasy.
Postavy jsou tak sympatické a skutečné, prostředí na rozdíl od jiných knih tak realistické, jak ho všichni známe, hrozně se mi líbí, jak se každá z nás dokáže ztotožnit s hlavní hrdinkou, protože jsme každá zažila letní brigádu, první lásku, přísné rodiče nebo ránu od falešné kamarádky. Prožívala jsem s Nikou všechny bolesti i štěstí, a milovala příběh na každé straně. Jako správná romantička jsem hlavní dvojici tak fandila a doufala, že všechno dopadne dobře.
Moje pátá přečtená kniha od Julie Caplin mě zavedla na můj vysněný Island. O dobrodružství v zemi ohně a ledu sním už nějaký pátek, proto pro mě byla knížka jasnou volbou.
Mrzí mě, že za mě se jedná zatím o nejslabší díl. Zápletka s Alexem mě nebavila a postava Lucy taky ne, vedlejší postavy mi tady přišly mnohem zajímavější. Díky nim mě ten příběh alespoň trochu bavil. Opisy Islandu byly nádherné, ale ani to v mých očích knihu nezachránilo. Nemělo to tu správnou atmosféru, jako třeba Kavárna v Kodani. Kromě toho se tady opakoval motiv Hygge a intimní, pohodové atmosféry severu, co mě sice baví, ale když se to opakuje u jednoho autora mám takový pocit, že autor recykluje svoje starší příběhy (tím nechci autorce křivdit, naopak mám pro její knihy slabost).
Jedná se o citlivý příběh o rodičovství, odpuštění, mezilidských vztazích. Hltala jsem každou stránku a každé slovo. Autorka umí neskutečně popsat emoce jednotlivých postav a vy máte pocit, že jste s nimi v jedné místnosti a sledujete děj naživo. Zároveň umí do děje zaplést otázky morálky hodně mimo šedou zónu a vy jen přemýšlíte, jak byste se v případě hlavních postav zachovali vy.
(SPOILER) Mám načteno už docela dost knih autorky a nevěřila jsem, že si dokážu některý z nových příběhů zamilovat ještě víc. To jsem ale netušila, že se hned zamiluju do Fitze a Summer ! Bože, tohle se tak povedlo, je to strašně vtipný, zábavný, postavy jsou povedené, miluju ty dialogy a prostředí, strašně bych chtěla zažít alespoň týden se všemi na Briaru. Má to takovou přiměřenou dávku dramatu i problémů (linka s profesorem se mi hodně líbila!), zároveň je to tak příjemně “hot” bez přehnané erotiky. Já si to tak strašně užila! Tohle si opravdu musíte přečíst. Nechci říkat, že je to můj nejoblíbenější díl, protože ty další jsou prý taky výborné, nicméně tohle bude minimálně moje srdcovka!
Tato kniha vám tak krásně zlomí srdce, ten jazyk a překlad je naprosto skvostný. Nejedná se o žádný akční příběh, ale o citlivé vyprávění jednoho neobyčejného, velmi dlouhého života. Addie je postava, kterou si musíte zamilovat, nebo minimálně na ni nezapomenout (a splnit tím její největší přání :). To, jak autorka vymyslela konec, mě naprosto dostalo a kvůli tomu bych dala knize klidně i o další hvězdičku navíc.
Knihu jsem si zamilovala i z důvodu, že miluju film Age of Adaline a tohle byl docela podobný příběh, jen mnohem lepší.
(SPOILER) Na Čekanku jsem se zatím těšila ze všech dílů nejvíc! Vztahu Penelope a Colina jsem fandila už od shlédnutí seriálu. A i když vysloveně nezklamal, měla jsem výhrady (i když na sérii nedám dopustit).
Postava Penelope mi přirostla k srdci, líbila se mi její inteligence a humor, jak brala i věci, které ji trápily, s nadhledem a elegancí. Celkově mám ráda, když dostanou v příbězích prostor i takové opomíjené nebo podceňované postavy. Kromě toho se v knize dozvíme i její velké tajemství, které mě úplně dostalo!
Co mě ale zklamalo, bylo ješitné, až dětinské chování Colina. Čekala jsem od něj něco trochu jiného… Od začátku byl mým oblíbencem a o to víc mě to mrzelo. Zejména z jeho závisti namířené na úspěchy Penelope mi přišlo až smutno.
U čtení Bridgertonu si člověk krásně odpočine, všechny knihy (zatím) měly takový podobný scénář a už od prvních stránek víte, jak to dopadne. S tím ale do toho čtení musíte jít a přesto si to užijete.
(SPOILER) Stejně jako u prvního dílu jsem k příběhu přistupovala tak, že jsem od něj moc nečekala. První díl mě docela mile překvapil a vůbec nebyl tak špatný, jak jsem po recenzích tady čekala.
Ten den je ale jiný kafe :D tím problémem pro mě je kromě nelogického děje Laura. I když je Massimo nelítostný mafián, který nemá problém odprásknout člověka, musí být taky svatý. Laura je za mě nejhorší knižní postava ever, rozmazlená, sobecká, náročná, utrácí cizí peníze za značkové hadry (ty nekonečné popisy outfitů jsou na zabití - overal Chanel, boty YSL, kabelka Balenciaga - sorry, ale vůbec netuším, jak ty věci vypadají :D tudíž ani představivost mi u knihy moc nepracuje) a místo drog a alkoholu potřebuje spíše psychiatra. Útěk do Polska a Budapešti se stejně debilní kamarádkou byl jen třešničkou toho bizárku. Naopak mužské postavy jsou mi i navzdory nelogičnosti příběhu překvapivě sympatické.