andrii24 komentáře u knih
Pod střechami, za zdmi a stěnami, okny a balkóny... Tam, kam se duše múzické domů, "do svého" slétaly.
Tenkrát v Americe. Bác. Tumáš. Pac. Budu tvůj mentor, mecenáš. Boss, co býval bos, ale potom, na beton, vyznával bonton stejné krve, stejné kreace, már tance, jako duce, Don Corleone. Zvyšovala se zakalenost ruměnného ohnivce, "opilce," když se zvrhlo, svrhlo společné šampaňské, trhlo se oponou. Její železné ostří otřáslo mou hlavou.
Korunu leští ON. Don "dolce" Vito Corleone. Brando Marlon. Značkový motor. Zatím, než předá činorodou živnost, z níž /neu/teče, synovi.
Jedná v rudých rukavičkách. Láska jedna ďábelská. Byla medem. Hříšná soudržnost. Byla jedem. Vzdalující se blízkost. Srdce rozehraje smyslnou symfonii, mysl naplní erotické fantazie, ale duši pro čin dávají tušit, začínají dusit, bušit na ni výčitky svědomí, jež pod kyvadlem času, z útrob neúprosně prosakují, tekou po povrchu.
Působivá choreografie faktorů vnějšího bytí, vnitřního tepu, které hrají stejně důležitou roli, jako bublinky v dobře vychlazeném drinku. Jak správně "hodit oko," soustředit se, rozprostřít sebe, své smysly do světů fiktivní pravdy. Usadit se ve světlech a stínech, mezi dekoracemi iluzí. Pro ty atmosféry, které se nesmí nechat odeznít.
Bůh ví o maskované mizérii. Nebesa. "Herodesové" na zemi nevinnost zničili. Tóny z výšin v uších zní, až sluchadla pukají. Zlaté hlásky hrdlo věčnosti otevřely. Smilování. Pane, chraň nás, živé bytosti. Rukojmí na šňůře, klanu ďábelských sil. Rukojmí sóla zla.
Ve směru Amorova šípu. Jako dvě hrdličky, co spolu za letu ladí. Ruce se snoubí, srdce propojují. Ona byla pro něho všechno, on pro ni vším. Velká láska těmi slovy zní. Poetická, epická, na doživotí. Julie a Romeo našich dní.
"Když jsem tě spatřil, když tě líbám..." Jsem vítán, ale jen jedno léto, jedno osudové léto. Osud mi tě vybral, přivedl do náruče. Unášen jsem byl tvou nezaměnitelnou krásou, které se mi dostávalo vrchovatě. Ucítil jsem s tebou doteky prvních rozkoší i prvních vzlyků, proudy chvění, nově nepoznaných paprsků okouzlení. Probírat se četbou, listovat v nejrůznějších svazcích. Oddáni jsme dnům, břehům emocí, blankytně milostným nebesům i příběhům, které tíží opředly mysl. Tvůj tajemný závoj, omotaný pavučinou, leč roztržen byl. Na lavici obžalovaných justice, mrazivá identita obviněna jako mučicí nástroj historie, bodavá špice jehlice. Celá ta léta nad stránkami literárními, mým hlasem předčítanými, se nadále střetávat budeme, obohacovat se duševní stravou. Vzpomínky s mou Hannou pak jako vytržená pochodeň v myšlenkách rozlévat se budou. První láska se zrodí, bolí, přetrvá. Mé tělo i duše nasáklé tebou je nadosmrti uchová.
Knoflíček po knoflíčku. Malíček k malíčku... Oh, L´amour. Zaposlouchejte se do nekrásnějších melodií jejich „věrného“ milování. Má touha po tobě, dívko bez závoje. Jsem na palubě. Vím, že i podruhé se setkáme. Noblesnímu obřadu vášnivé milenecké meditace se oddáme. Naše fyzická láska nechť se propojí v opojné aleji. Jen přimhouřit oči a zachytit šepotavý tlukot milostné žádosti tokání. Víc než jen přitažlivý žár polibků. Víc než jen prosté sklouzávání šatů. Vyznání lásky v její nejkřehčí svůdnosti. Záchvěv nahých těl září jako poetický, smyslný diadém. Obklopeni přepychem vášně a něhy. Vášeň - ten neodolatelný projev výbušnosti, něha jako libreto pohlazení. Každý dotek, každý polibek, jako póza na velkých plátnech, zátiší výtvarných děl. V každém detailu je zachován půvab, taj a smyslný šarm. Kradli si společné chvilky pro sebe. Jmění touhy, slavnost lásky bezedné, nedozírnému bohatství zaslíbené. Milostný příběh neskomírá v srdci těch, kteří chtějí hlasu sladce nebeskému, zlaté medicíně rozumět.
... na pět písmen. ROMEO. Stojíš za slovem, závisíš na pouhém "ANO." Když jeden objevuje, opěvuje druhého. Jen a jen pro to krátké zachvění srdce, do kterého ti vlétne... poetická nábojnice s nejkřehčím citem. Odbourá /po/tíže zemské. Rozezní doteky v tóniny nebeské. Očarovaní smrtelníci, kteří jste zabloudili do zátočiny blízkosti něžné, nechejte proudit celým tělem. Koncert lásky, míry, mezí neznalé, v nejniternější podobě. Láska jako intimní krajinka. Estetická, intelektuální, symfonická pavučinka. Melodie erotického zátiší. Ochutnej, pij ze mě. Nektar božstev. Tu lahodnou, prchavou bohatost extáze těl.
...voní po archivní eleganci Francie. Bedekr rýmů, rytmů a ducha. Každodenní setkání srdce a atmosfér. Souznějící cinkot dvou sklenek, drobných radostí "hudby múz," zdobných momentek.
Dívat se jinak. Čtenáři - diváku, nehleď jen po stříbrném pozlátku. Popřemýšlej o řeči užité. Rozeber každý obrazový zvrat, každý záběr i detail.
Welcome! Ty barvy, ty vůně a... zvídavý čtenář byl sveden. Už mu nestačí být pouhým "turistou" na stránkách. Na vlastní kůži sám zatouží se svými smysly zahryznout, okusit rozličné chutě Velkého jablka.
Pro tentokrát. Setkání s francouzskou metropolí, tou romantickou dámou a oslovenými osobnostmi, zůstalo dalece za mým očekáváním.
Nadešel čas dušičkový... Je třeba poohlédnout se do míst posledních, za mistrovskými počiny slavných, v průvodci uvedených. Fyzicky zmizeli nám z dohledu, ze zřetele, leč obraz jejich, již navždy vypálen v srdcích bližních a obdivovatelů, zůstane.
... na oko obsadil "teplé místečko." Rozviklal železnou oponu, sebevědomou mocenskou hru na katy a oběti. Zdvižený prst, kterým hrozil na jevišti, zpozoroval někdo z druhé strany a usekl v zákulisí. Povolávám třetí stupeň výstrahy nad uniklou informací.
... odpálili snobové davu. Obřadní, zdobní zobani. Pravý, paví výkvět. Dravá, drahá falza. Pozlátkový sněm, když se střep tragiky středem, střelivem orgií všeho druhu, nenasytných mechanismů, sebejistých manýr orgánů doby stal.
Dopisní "turistika" nebyla nikdy čtivější. Ty ale píší. Šarm bytí. Šém energií. Na trase: Já a Ty. Ty a Já. A zase zpět. Ten samý, výměnný koloběh. Matka měst, kterou chladí lahodná, Smetanova-á řeka a ta, která umí být sladká a romantická zároveň. V otevřených obálkách.
Kráčel ke snu, slávy král. Dál a dál vlál, jeho bohatstvím zdobený šál, který až bombastický Las Vegas plán roztrhal.