andrii24 komentáře u knih
Welcome! Ty barvy, ty vůně a... zvídavý čtenář byl sveden. Už mu nestačí být pouhým "turistou" na stránkách. Na vlastní kůži sám zatouží se svými smysly zahryznout, okusit rozličné chutě Velkého jablka.
Pro tentokrát. Setkání s francouzskou metropolí, tou romantickou dámou a oslovenými osobnostmi, zůstalo dalece za mým očekáváním.
Nadešel čas dušičkový... Je třeba poohlédnout se do míst posledních, za mistrovskými počiny slavných, v průvodci uvedených. Fyzicky zmizeli nám z dohledu, ze zřetele, leč obraz jejich, již navždy vypálen v srdcích bližních a obdivovatelů, zůstane.
Pod střechami, za zdmi a stěnami, okny a balkóny... Tam, kam se duše múzické domů, "do svého" slétaly.
... na oko obsadil "teplé místečko." Rozviklal železnou oponu, sebevědomou mocenskou hru na katy a oběti. Zdvižený prst, kterým hrozil na jevišti, zpozoroval někdo z druhé strany a usekl v zákulisí. Povolávám třetí stupeň výstrahy nad uniklou informací.
... odpálili snobové davu. Obřadní, zdobní zobani. Pravý, paví výkvět. Dravá, drahá falza. Pozlátkový sněm, když se střep tragiky středem, střelivem orgií všeho druhu, nenasytných mechanismů, sebejistých manýr orgánů doby stal.
Dopisní "turistika" nebyla nikdy čtivější. Ty ale píší. Šarm bytí. Šém energií. Na trase: Já a Ty. Ty a Já. A zase zpět. Ten samý, výměnný koloběh. Matka měst, kterou chladí lahodná, Smetanova-á řeka a ta, která umí být sladká a romantická zároveň. V otevřených obálkách.
Kráčel ke snu, slávy král. Dál a dál vlál, jeho bohatstvím zdobený šál, který až bombastický Las Vegas plán roztrhal.
Ten, který udusá, udusí každý stín. Vzrůstem malý, leč vysoce věrohodný, muž velkých rolí. Vytrvalý, horlivý, popoháněn silou lví. Společník Půlnočního kovboje. Harlekýn ulic. Neúnavný investigativec, novinář Bernstein Carl, neústupný otec "Kramer." Když ovšem ordinuje "White Angel," Sir L. Olivier, musí být opatrný, protože to zdaleka nebude bezpečné. Stejně jako student - Maratónec v křesle zubařském, jde i jeho intelektuálský "chalupář" David až na krev v boji o holý život, když se sám postaví místním Strašákům, té zvrhlé, nekontrolovatelné přesile, ale dokáže být i gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní jako John, který společně s Mary touží, původně z lásky jedné noci, udělat daleko více.
Ve směru Amorova šípu. Jako dvě hrdličky, co spolu za letu ladí. Ruce se snoubí, srdce propojují. Ona byla pro něho všechno, on pro ni vším. Velká láska těmi slovy zní. Poetická, epická, na doživotí. Julie a Romeo našich dní.
Šampaňské už se chladí, zatoužili odšpuntovat život nový, ale stále jsou mimo dosah záchranné paluby, mimo dosah poklidného přístavu. Jejích manželství jde ke dnu, a to nemusí být poblíž ani slavný Titanic. Rozladěná melodie nesepnutých duší, které se nadobro rozpojily. Mrákotné stavy vymetené zpod prahu potápějícího se vztahu. Americký sen, přehozený na nižší stupeň, čím dál více utahuje smyčku sdílenému počátku konce. Soukromé drama jednoho manželství, jednoho životního (ne)rozhodnutí. Jak úmorné je býti manželkou, manželem, člověkem. Když dohořívá plamen, když vyhasíná knot, je třeba smést ze stolu stopy neshod, nalézt pevný b(r)od. Stačí jen přesadit kořeny, dát jim čas, aby se znovu ujaly? Zaroštovat v ohništi, uniknout po zadním schodišti, hledat oázu v lidské poušti. Nemůžeme odejít, nemůžeme zůstat. Musíme se nadechnout, nebýt pouhými pozéry, ale přesvědčivými aktéry. Vyznat se, rozhodovat se sami za sebe. Vyjasnit si priority. Partnerská neuróza rozjitřila lůno, zrezivěla v tenatech prázdnoty, neovládla své záchvaty. Zasáhl tragický faktor. Obavy se do nitra zaklínily. Jediný poklad, který jsme hledali, jsou slova, která nezazněla, ze svahu se sesunula. Slova respektu, porozumění a velké odvahy.
Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní... umění - svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn zchoulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří.
... pod jednou střechou. Stisk rukou. Jak se peče štěstí. S ingrediencemi uvnitř sebe. Víry a krásy, které zvážit nelze. Uzamčeni časem, odpoutáni citem, který zasypal těžkosti a rány, který se rozprostřel ve vůni ranní kávy. Čerstvě a silně. V páji nebeském. Až po okraj. Nadýchaně. Nebeská krmě "z věcí domova," v ráji pozemském. Duet touhy a lásky na, jako jeden dech. Být milován a milovat vzájemně.
V základech se otřesou bílí koně. Padat budou hlavy vysoce postavených v Bílém domě. Tihle reportéři - frajeři jsou mužové vytrvalí, horliví, popoháněni silou lví. Přijít věci na kloub, hloub. To /si/ pište. Zpráva pánů Bernsteina a Woodwarda obletěla /mediální/ svět. Každý správný novinářský elév i kmet si ji dává za vzor, staví jí doživotní monument. Watergate - investigativní hřeb sedmé velmoci, hřebík do rakve politické ambici.
Haf, haf. Je to tak. Na to si dáme PAC. Tahle publikace "oblízne" srdce člověčí, lidskou tvář. Na vás, chlupáči s čistou duší na čtyřech tlapkách.
Teskní. Ranní červánek, křehká Večernice. Atlasová pleť, růžovoucí ret. Za polibkem, oplývající zlatem, mlhavý závoj, vzdech. Šat vzňat, sťat citem.
... s exkluzivitou magického monogramu. Ostře sledované křivky byly oděny do slavných, atraktivních iniciál, mimo prachové peřiny hollywoodských glorií. Rozvázaná stuha múzy stříbrného plátna. Odložená líčidla jáství. Sousoší dokonalého povrchu, tvář děsící se zoufalství citů uvnitř vyražených. P(r)ohlédnutí zblízka do chůze soukromí, do otevřené rány ve ztraceném ráji. Zaklínač protokolu "svaté země" tělesné magičnosti. Fata morgana modly vládnoucí duší bulvárního žurnálu, přijímající a rozdírající její pravé já, jež je upíjeno falzem zotročení po perfekcionismu. Tajemství polibků viaduktu úspěchů Marilyn a stesků nitra Normy Jeane. Bohyně atraktivity, skica chřadnoucího snu, adorovaná plakátová silueta tančí ve střízlivé i opilé show, hodna nepřístupné derniéry moviestar. Lože iluzí světel filmové nesmrtelnosti, které nelze přenést na plac skutečného světa. Entrée mýtu, který nelze napodobit, nelze odřeknout. Vášeň křupe pod nohama. Načančaná kočka společenská žene k nouzovému východu svůj dravě sametový sex-appeal.
Provětrané historky. Tu "pocukrované" sněhem, tu "přelité" slunečním svitem. Prověřené výletníky.
V toku moku horké i ledové "kúry." Poezie /s/ chutí, shůry. Po nostalgii nekonečno žízní. Kde bohémové popíjejí, meditují. Krásní blázni lapají do mysli múzy v prostoru /s/novém, v oparu kofeinovém... Kde stačí usednout ke stolku, k šálku s atmosférou bytí nevšedního bezčasí. V umělcově kavárně. "NA SAMOTĚ."