Andulino | Komentáře u knih | Databáze knih

Andulino Andulino komentáře u knih

Neděle odpoledne Neděle odpoledne Viktorie Hanišová

(SPOILER) Tak čtení téhle knihy bolelo, od začátku až do konce. Nejdřív mě kniha nebavila, vyprávění malého Tea bylo zvláštní, rodinné tradice mi připadaly vyloženě ujeté. Říkala jsem si, jak má autorka v plánu mě opět pohltit a vtáhnout do děje. Začala jsem ale již záhy pociťovat obrovský soucit a potřebu do knihy vstoupit a malého Tea obejmout a dát mu zakusit krásného dětství plného bezstarostnosti a pohody. Hlavou mi vrtala spousta otázek ohledně toho, proč je rodina Šimáčkova taková, jaká je. Po seznámení s Vychcanem, který Tea každým dnem měnil, jsem se obávala, kam až to zajde. A vskutku, čím byl Teo starší, tím větší pocit beznaděje jsem z jeho života měla. Po doplnění příběhu o pohled matky mi všechno dávalo smysl, ale moje srdce bolelo o to víc. Šikana a vyloučení člověka z jednotlivých sociálních skupin jen proto, že nás někdo označí za jiné/divné, přináší spoustu nenávisti a trápení. V kombinaci s citlivostí i jakousi životní smůlou, která vyústila ve velkou tragédii, pak opravdu Marika prožívala těžké momenty. Chápu, že si vytvořila ochranné mechanismy, které však v případě malého Tea byly destruktivní a následkem toho mu bylo upíráno to nejdůležitější, tedy pozornost a láska ze strany rodičů. Vyprávění otce pak příběh dokonale doplnilo a uzavřelo, všechno v ten moment zapadlo na svoje místo a ve mně se rozlil těžký, bolavý pocit. Jak dalekosáhlé a obrovské následky má nedostatek lásky a bolavá duše! Alespoň že nám autorka dala na konci naději.

21.07.2023 5 z 5


Hornické vdovy Hornické vdovy Kamila Hladká

Jsem tak ráda, že se téma hornických tragédií otevírá, ať už v beletrii (můj milovaný Šikmý kostel) či v literatuře faktu. Ne že by to snad bylo snadné čtení, je však naprosto zásadní, aby tato část historie a tento region nezůstaly v zapomnění. Už první odstavec v podobě slov jedné ze vdov na přebalu knihy mě doslova rozsekal, no posuďte sami.

"Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku... Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden."

Příběhy vdov, hrdinek a bojovnic, byly pro mě všechny zajímavé, a byla jsem dojata sdílenými (nejen svatebními) fotografiemi a dalšími dokumenty, tak intimními cennostmi. Některá žena mi byla sympatičtější, jiná méně. Vyprávění Květy, Jany a Táni pro mě byla nejzajímavější a zmíněné ženy mi byly jaksi bližší než ty ostatní.

Oceňuji, že autorka knihy nezasahovala do vyprávění a zanechala příběhy bez cenzury, ač nemusela souhlasit se vším, co z úst hornických vdov zaznělo. Věřím, že muselo jít o psychicky i fyzicky náročnou práci při sbírání podkladů, rozhovorech s vdovami a dalšími osobami blízkými hornickému prostředí, a autorčiny práce si moc vážím.

To nejdůležitější z knihy je však pro mě toto: Nemohla jsem přenést přes srdce, jak mladí tito muži zemřeli a jak se pak jejich ženám rozpadl celičký svět.

18.07.2022 5 z 5


Sluha dvou pánů Sluha dvou pánů Carlo Goldoni

Divadelní představení Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem patří mezi moje nejoblíbenější. Při přemítání, jakou knihu vydanou před sto a více lety si chci přečíst, byla tak volba jasná, obzvlášť proto, že jsem hledala malou a zábavnou knihu na dovolenou k moři. Oceňuji vysvětlivky a pozámky v překladu, jsou velmi zajímavé. Knihu jistě doporučuji, stránky plynou jedna za druhou neskutečným tempem a po přečtení ve vás zůstane příjemný pocit lehkosti. Neopomeňte však zmíněnou divadelní hru, v níž Miroslav Donutil celou komedii pozvedává ještě o úroveň výše.

09.08.2021 5 z 5


Prázdné místo Prázdné místo J. K. Rowling (p)

Úžasné! Všimla jsem si, že knihu Prázdné místo čtenáři buď milují nebo nenávidí. Já určitě patřím k první skupině. Knihy o Harrym Potterovi byly vydány v období mého dětství a dospívání, tato kniha v období mé dospělosti, tudíž jde o naprosto přirozený vývoj pasující na moje stárnutí, kterým mě Joanne naprosto dostala! Co se týká některých kritik, že se kniha snaží obsáhnout všechny problémy od prostituce, drog, přes snobství a pomluvy až k politice a je tedy zbytečně překombinovaná, myslím si, že kritika opravdu není na místě. Vždyť o tom ten život přece je! Jeho různorodost, odlišné vlastnosti lidí a společenské vrstvy jsou v této knize opravdu skvěle popsané. Mnoho postav mě neodradilo, naopak - miluji složité vztahy a rodokmeny, a když si v tom člověk udělá jasno, je potom úžasné sledovat osudy tolika lidí. Průběh knihy mě bavil, čtení jsem si užívala a stránky rychle ubývaly. Ovšem posledních dvacet stran mě neskutečně překvapilo a šokovalo. Nebudu prozrazovat, nicméně děj se začal odvíjet světelnou rychlostí... Po dočtení poslední stránky a zaklapnutí knihy jsem si uvědomila, jak moc mi postavy přirostly k srdci a jak mě kniha dojala, pobavila a ohromila. Mrzí mě, že už se nedozvím více věcí o Mollisonových, Weedonových, Priceových a dalších rodinách. K této knize se určitě ještě vrátím!

27.07.2013 5 z 5


100 perliček pro (ne)milovníky češtiny 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny Červená propiska

Moc milá kniha plná překvapení! Představuje čtenáři výrazy nejen notoricky známé, ale i ty méně běžné, v jejichž případě jsem nejednou byla šokovaná tím, že je celý život chybně píšu! Oceňuji hloubavost autorek, jejich rady, mnemotechnické pomůcky, a samozřejmě i diktáty. Jako velký milovník češtiny a pravopisu obecně jsem došla k závěru, že se mám stále co učit a že mě náš rodný jazyk nikdy nepřestane překvapovat.

05.09.2023 5 z 5


Prázdniny v Evropě Prázdniny v Evropě Ladislav Zibura

Moc jsem se na nového Ziburu těšila, tím víc, že putuje po místech, která jsem už někdy navštívila i já sama. Kniha má, jako vždy, překrásné ilustrace Tomski&Polanski, tentokrát doplněné boxy se zajímavostmi. Opět vyzdvihuji laskavý a zároveň moudrý humor a čím dál zajímavější vyprávění. Díky tomu, že Ládík projel půlku Evropy, je toto vyprávění doslova mozaikou kultur a národů. Při čtení koukám do Google Maps na fotky a připadám si, jako bych po všech těchto koutech světa cestovala i já. Doporučuji všema deseti a miluji!

20.05.2023 5 z 5


Dědina Dědina Petra Dvořáková

Ach, to byla kniha! Návrat zpátky domů díky nářečí mně velmi dobře známému a lidé, kteří žijí v každičké dědině.

Autorka krásně vykreslila neustálou ublíženost, pomluvy, vypočítavost, občas až úplnou absenci citu hlavních hrdinů. Strach o to, "co by na to řekli lidi" a argument "to je přece normální a dělalo se to tak odnepaměti" jsou v životech některých (fiktivních i skutečných) lidí obtisknuty tak hluboko, až sami nevidí jejich absurditu.

Některé scény byly pro mě těžko stravitelné, až nechutné. Sem tam mě dojala určitá provázanost jednotlivých osudů a občasná soudržnost obyvatelů dědiny, i přes to všechno.

Věřím, že neexistuje podobná kniha a jsem přesvědčena, že každý čtenář v řádcích najde určitou nostalgii nebo to, co v něm zarezonuje, co ho zabolí.

13.06.2021 4 z 5


Než jsem tě poznala Než jsem tě poznala Jojo Moyes

Velmi silný příběh! Zpočátku děj plynul velmi pozvolna, vše nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o klasický román pro ženy (dívky), kdy se hlavní hrdinka zamiluje - v tomto případě sice do člověka s postižením, ale že láska zvítězí. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem začala tušit Willovy záměry. Kniha pro mě najednou získala další rozměr. Užívala jsem si každou chvíli jejich dovolené a bála se nejhoršího. Při posledních stránkách jsem se dojatě rozplývala nad pocity a myšlenkami Louisy. Nedokážu si představit být v její situaci, i proto opravdu moc obdivuji její rozhodnutí a snahu.. Mimochodem, Willova vyznání lásky (i když ne řečena na rovinu) byla tou nejhezčí částí knihy.

28.09.2013 5 z 5


Dva krůčky po mokrém písku Dva krůčky po mokrém písku Anne-Dauphine Julliand

(SPOILER) Překrásná kniha. Vyvolala ve mně mnoho pocitů - obrovský smutek a beznaděj, přání, aby se nemoci u dětí vyskytovaly co nejméně, ale především nekonečný obdiv k autorce a její rodině a ke všem matkám bojujícím s nemocí jejich dětí. Myslím si, že v tomto momentu, kdy ještě svoje děti nemám, si ani nedokážu plně uvědomit tu tragédii, i tak ale cítím, že celé srdce, duše, tělo a mysl musí být v neskutečné bolesti a napětí... Už od začátku knihy mi bylo jasné, že malá Thaïs zemře, a vědomí, že toto ví i matka, že s tím nemůže bojovat, mě nutilo občas přestat se čtením a přemýšlet. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Oceňuji především upřímnost a pasáže, ve kterých Anne-Dauphine vyznává lásku svým dětem.

"Ne, tohle ne, všechno, jenom ne tohle.

Zůstaň ještě, princezno moje, moje zlatá, krásná Thaïs! Nemůžu tě nechat jen tak odejít. Nemám odvahu doprovodit tě, nemám sílu žít bez tebe. Zavěsím se na tvé paže, na tvůj krk, na celé tvé unavené tělo, abych tě zadržela. Ještě chvíli. Ještě chviličku.

Neopouštěj mě. Ne teď. Ne tak brzy. Chci si tě nechat. Navždycky. Pečovat o tebe, ošetřovat tě, hýčkat tě, milovat tě. Nenechávej mě tu, nezbavuj mé svého bohatého mlčení, své dětské vůně, své jemné pleti, svých medových vlasů, svých pootevřených dlaní; všech drobných věcí, zvuků, pohybů, které tvoří tvoji osobnost. A které tolik miluju.

Zapřísahám tě, holčičko moje. Vydrž, bojuj. Bez tebe nejsem ničím. Jsi moje sluníčko, můj celý svět, moje něha, moje síla i moje slabost. Jsi moje skála i moje propast. Moje láska.

Zůstaň aspoň dneska. A zítra. A ještě další den."

17.08.2013 5 z 5


Na západní frontě klid Na západní frontě klid Erich Maria Remarque (p)

(SPOILER) Kniha je úžasná. Moc se mi líbily dialogy vojáků, jejich vzpomínky, úvahy nad nesmyslností takového zabíjení; byla jsem vděčná za jejich přátelství a držela hrdinům palce. Byla jsem smutná při smrti kteréhokoli Pavlova kamaráda a teprve až po přečtení knihy jsem si uvědomila, že válka není jenom kdo, kdy, kde a výsledek. Uvědomila jsem si, jak trpí rekruti, jejich rodiny a dívky; jak těžký musel být život na frontě, jak se museli vojáci zbavit svých citů, aby dokázali někoho zabít… Také se mi líbilo, že autor, ač Němec, se nestavil na jejich stranu a naturalisticky a velmi poutavě popsal události války. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a určitě se k ní ještě někdy vrátím.


„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Erich Maria Remarque

25.08.2011 5 z 5


Sudetský dům: Jaro - léto 1945 Sudetský dům: Jaro - léto 1945 Štěpán Javůrek

Kniha na nesmírně obtížné téma. Je dobře, že jsou takové knihy psány a že čtenáři mohou zprostředkovaně zažít všechna příkoří tehdejší temné doby a zamyslet se nad tím, jestli je vše opravdu tak černobílé. Jako člověk pocházející ze Sudet jsem odmalička slýchávala příběhy o tom, jak je ten a onen statek po Němcích, jak našli noví obyvatelé schované zásoby na tajných skrýších i dlouho potom, co k odsunu došlo a jak veškeré morální hodnoty jsou zpochybňovány, když slyšíte, k jakým příkořím na obou stranách docházelo. Během čtení mi tolikrát bylo tak teskno! Do příběhu jsem se velmi rychle začetla a s hrůzou očekávala, co ještě přijde dál. Jednotlivé postavy byly uvěřitelné a i jejich chování jen potvrzovalo to, že nic není černobílé. Přesně jak se píše v knize: "Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli." Jednu hvězdičku strhávám za ne úplně dobrou korekturu, gramatická chyba u skloňování příjmení rodin mi opakovaně trhala oči. Na druhý díl se však i tak velmi těším, už aby byl v knihovně připraven!

21.06.2024 4 z 5


Tajemství Tajemství Radka Třeštíková

Slibný začátek, podprůměrný konec. Tajemství se mi na začátku líbilo mnohem víc než poslední autorčina kniha Foukneš do pěny, ač postavy byly poměrně nesympatické i tentokrát, v tom je Radka Třeštíková unikátní. Nevadily mi propletené vztahy a velká spousta postav, bavilo mě rozdělení knihy na potom a předtím, byla jsem velmi vtažena do všech těch tajemství, jak dospělých, tak dospívajících. V poslední čtvrtině knihy mi ale připadalo, že se stále nic moc neděje a k rozřešení těch neustále opakovaných tajemství nejsme ani o krok blíže. O co větší bylo moje zděšení, když zbývalo pár stránek do konce a já jsem stále netušila, co se vlastně stalo a především jak. Otevřené konce mi obecně nevadí, ale v tomto případě byl převelice uspěchaný a z knihy jsem byla i z toho důvodu nakonec dost zklamaná.

10.02.2023 3 z 5


15 roků lásky 15 roků lásky Patrik Hartl

Knihy Patrika Hartla mám moc ráda, na každou novou se moc těším a vím, že si při čtení krásně odpočinu. Tato kniha mě bavila v tom, že popisuje život takový, jaký opravdu je, se všemi jeho komplikacemi, propletenými cestami a zvraty, ostatně jako všechny knihy autora. První část jsem četla dloho, později mi došlo, že to bylo kvůli postavě Jeleny, která mi byla extrémně nesympatická. Zvrat spojený s její osobou (ať opět nespoileruji) mě velmi překvapil a šokoval, nicméně někdy se věci prostě stanou tak, jak se stát mají. Hlavní hrdina Aleš prokazoval stále dokola velkou psychickou sílu a inspirovalo mě, jak si v jednotlivých fázích života poradil s tím, co mu bylo naloženo. Bavilo mě i zakomponování odkazů na skutečné události do vyprávění. Poslední řádky kvituji, krásné zakončení plné naděje a dalších roků lásky. Doporučuji jako skvělou oddychovku!

21.06.2022 4 z 5


Hvězdy nám nepřály Hvězdy nám nepřály John Green

(SPOILER) Doporučuji všem! Kniha se mi velmi líbila, nicméně ze začátku jsem byla trošku zklamaná. Čekala jsem podle recenzí a ohlasů něco trošku jiného. Nevyhovoval mi způsob vyprávění. Ale pak jsem si uvědomila toto: Jak jinak by mohla šestnáctiletá dívka popsat svou nemoc? Jak jinak by vyjádřila svoje pocity? Vždyť John Green to napsal naprosto perfektně! Od toho momentu mi kniha ubíhala strašně rychle, užívala jsem si výlet do Amsterodamu, bála se o hlavní postavy a modlila se, aby nikdo z mých blízkých touto strašnou chorobou neonemocněl.. (Teď prozradím něco z knihy, takže vy, kdo jste ještě nečetli, dále nepokračujte.) Ve chvíli, kdy Augustus zemřel, jsem cítila naprostou bezmoc, představila jsem si, jaké by to bylo ztratit lásku tímto způsobem, bylo mi tak úzko jako už dlouho ne.. S tím, jak jsem se blížila ke konci, jsem se začala strachovat o Hazel a zajímalo mě, jak si autor s koncem poradí. Myslím si, že bravurně, dopis mě naprosto dojal. Takže tedy:

"Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy - víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky."

01.12.2020


Andělé všedního dne Andělé všedního dne Michal Viewegh

Líbil se mi nápad andělů, kteří se snaží vykonávat laskavosti. Mám rovněž ráda knihy odehrávající se v mé milované Praze. Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, příjemně ubíhala. Našla jsem v ní lidskost, hořkosladké osudy, i moudrost.

26.07.2020 4 z 5


Dívka, již jsi tu zanechal Dívka, již jsi tu zanechal Jojo Moyes

Jedná se o moji třetí přečtenou knihu od Jojo, přičemž každá se mi líbí víc a víc. A říkám si, co by autorka musela napsat, aby překonala tento překrásný příběh. Kniha se mi líbila od začátku do konce, několikrát mě neskutečně rozesmutnila, ale vzápětí překvapila, když se ukázalo, že věci nejsou tak, jak vypadají. Při posledních stránkách čtení (mimochodem v metru) se mi slzami zalily oči, když mi došly některé souvislosti. Věřte, že po mně ostatní koukali, ale mně to vůbec nevadilo, protože každý moment, kdy čtenáře kniha dojme, rozbrečí, rozesměje, je důvodem, proč vlastně číst.

Mimochodem - autorka napsala i tzv. prequel, domnívám se, že do češtiny ještě přeložena tato útlá knížka nebyla. Nicméně pokud nemáte problém s angličtinou a chcete zjistit, co všemu předcházelo, doporučuji: Honeymoon in Paris. Některé okamžiky v knize na vás potom působí familiérně, jako byste ten příběh vlastně jakýmsi způsobem maličko znali a byl tak trochu i váš. Mně třeba znalost toho "před" připravila při čtení "Dívky, již jsi tu zanechal" nejeden šok. Ale více už prozrazovat nebudu :)

Krásné čtení!

12.01.2016 5 z 5


Poslední dopis od tvé lásky Poslední dopis od tvé lásky Jojo Moyes

Kniha se mi líbila více než předchozí dílo autorky (Než jsem tě poznala). Nevím, čím to je, možná působivou dobou, která byla opravdu v mnohém jiná než ta dnešní, zapletenými osudy hlavních hrdinů nebo zajímavým propojením současnosti s minulostí. Vzala jsem si z ní také víc v té osobní rovině a dokázala se ztotožnit více s příběhem. Jedinou výtku mám ke konci, který je dle mého názoru až příliš uspěchaný. Tak jako tak se Jojo stala mou oblíbenou autorkou a doufám, že se ke mně brzo dostanou její další knihy.

10.03.2014 5 z 5


Golet v údolí Golet v údolí Ivan Olbracht (p)

Musím se přiznat, že mě ze začátku kniha moc nebavila. Bylo na mě vychrleno mnoho židovských a pro mě neznámých slov, ve kterých jsem se začala ztrácet. Také prostředí mi přišlo cizí a zvláštní. Ale asi ve čtvrtině knihy jsem se začala orientovat v postavách i výrazech a kniha mě začala zajímat a bavit. V polovině už jsem se na čtení těšila. Některé pasáže jsou naprosto úžasné, ať už krásné líčení, úvahy nad pravostí Boha nebo dramatický konec knihy. Nakonec jsem byla taky ráda, že jsem něco pochytila právě z židovské kultury, osvojila jsem si jednotlivé pojmy a poznala, kam až může dojít víra. K jakémusi fanatismu, kdy se náboženství stává drogou, která umožňuje snášet přicházející životní tragédie lehčeji, ale která brání chudým Židům spojit se s chudými jinověrci do boje proti svým vykořisťovatelům. Sama bych se tedy k četbě knihy neodhodlala, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Na závěr jeden citát z knihy:

… „Proč jsem vám pověděl ten příběh? Proto, abyste věděli: Všichni něco hledáme. A dříve či později to všichni nalezneme. Ne však v cizím dalekém světě. Doma. Ve svém srdci. A ve své duši.“

25.08.2011 4 z 5


Odvaha Odvaha Markéta Lukášková

Markétu Lukáškovou mám ráda v každé podobě, hltám její knihy, podcasty i kanál na Instagramu :) Ač jsem ještě nestihla přečíst všechny knihy popořadě dle roku vydání, Odvahu jsem si v knihovně zamluvila a čekala na ni s velkým nadšením. Myšlenka knihy byla skvělá, jak bude život Ady vypadat poté, co řekne na jednu důležitou otázku buď ano, nebo ne. Doba, ve které se příběh odehrává, je nehezká, zákeřná, bolavá. Oceňuji, že se do něčeho takového autorka pustila. Velmi plastické jsou rovněž i postavy, které jsou nedokonalé, a proto tak uvěřitelné. Rovněž kvituji, že v knize vystupovaly skutečné historické osobnosti, jejichž osudům je věnována poslední část knihy. Souhlasím však i s názory některých dalších čtenářů, že kniha nešla až tolik do hloubky, jak jít mohla. Chápu, příběh byl limitován menším rozsahem knihy, ale rozpracování některých vzpomínek či traumat by jistě vyprávění slušelo a umocnilo by to zážitek ze čtení. Tak jako tak se kniha četla velmi lehce a těším se na další tvorbu Markéty, bez ohledu na období, v němž se příběh bude odehrávat.

11.11.2024 4 z 5


Námi to končí Námi to končí Colleen Hoover

Moje první kniha od autorky, kterou se dostala už teď do seznamu mých oblíbených autorů! Knihu jsem četla v originále a jsem za to moc ráda, věřím, že tak zůstala stoprocentně zachována autenticita. Příběh je krásný, s obrovským vývojem děje i postav, bolestivý, vracející se do minulosti prostřednictvím dopisů. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a chytila mě za srdce tak moc, že jsem na Lily neustále během dne myslela a čekala, jak to všechno bude dál. Nemůžu se dočkat, až si přečtu druhý díl a další knihy autorky. Ač některé z nich jsou spíše z kategorie young adult, věřím, že se mě mohou též dotknout. Na závěr bych ráda dodala, že obzvlášť oceňuji, jak autorka postavila příběh na tématu, které pro ni samotnou bylo obtížné a až příliš blízké. Neskonale obdivuji, jak dokonale dokázala popsat ten rozpor v emocích člověka a neutuchající odvahu dělat ta správná rozhodnutí. Nádhera!

09.07.2024 5 z 5