AnetK komentáře u knih

Helence na jednu stranu nic neunikne, na stranu druhou jí úplně uteče "pointa". Drobnost v příběhu má pro dospělého úplně jiný, často mnohem větší význam než pro druháčka na zš. Trochu mi to připomíná, jak jsem se se nedávno dívala na M*A*S*H*. Desítky dílů jsem viděla jako malá, mnohé mi však začalo dávat smysl až jako dospělé...

12 03.08.2018

Neplánovala jsem komentovat, protože všechno už je popsáno dole, ale nedávno jsem zažila rozhovor, o který se musím podělit.
XY: Anet, ty si četla padesát odstínů, že jo?
Já: Jo, no a?
XY: Marťa si to teď koupila a začala číst.
Já: A baví jí to?
XY: No to nevím. Čte jenom scény, kde si to spolu rozdávaj.
Došla mi slova... Vypovídá to dost o povaze této knihy?

11 05.06.2015

Všichni se učíme o Holokaustu. O studentu Janu Opletalu. Kdo však ví o teroru, jenž nastal v pobaltí? Druhou světovou válku jsme probírali před pár měsíci (jsem ve druhém ročníku na SŠ) a o tomto tam nebyla jediná věta. Jen rychlá zmínka o okupaci Norska, Dánska, Belgie. Pobaltské státy tehdy tvrdě doplatily na sovětskou politiku a ani teď více než 60 let poté se o tom nemluví.

Jinak příběh je psán velmi realisticky, znázorňuje bolestnou naději a víru v lepší zítřky. Z Linina pohledu vyplývá, jak neočekávané tehdy zásahy NKVD byly a jak kruté zacházení byli lidé z "podřízených" ras/národů nuceni snášet.

11 06.05.2015

Vztah Alice a Richarda přesně vystihuje to, kam to nikdo z nás ve vztahu nechce dopracovat. Kolik takových rodin kolem sebe máte? Tatínek přepracovaný workoholik, který si nikdy nevytvořil vztah s vlastními dětmi. Maminka nespokojená hospodyňka bez vlastních zájmů. A najednou po letech vede každý rozhovor k hádce...
Postavy a jejich vztahy jsou dle mého moc hezky vystihnuté. Kniha je ubíjející a depresivní - stejně jako vztah, který v něm sledujete. Jen forma psaní, kdy autorka neodlišuje přímou řeč, mi moc nesedla.

9 15.11.2022

Před nějakou dobou jsem to četla v originále a neuchvátila mě. Toho zabíjení se nedočkáte, hlavní viník je vám strkán od začátku pod nos a nad milostným trojúhelníkem jsem protáčela oči. V zahraničí se poslední dobou objevuje spousta knih na téma nájemní vrazi, z nichž se však záhy vyklube puberťák, který vlastně není vůbec tak špatný, a Skleněný trůn je jednou z těchto knih.

8 17.10.2015

Je až bolestné sledovat, jak hluboce hlavní hrdina prožívá každý okamžik. S Alicí žijí, jakoby nebylo zítřku. A do jisté míry není... ne pro vojáka, který se za pár dní má vracet bojovat za stranu, o které ví, že prohrává.
Velmi tíživá kniha.

7 01.06.2020

Vždy, když se mi nelíbí knížka, která je všeobecně uznávaná / oblíbená / slavná, přemýšlím, jestli je chyba ve u mě. Třeba jsem ji jen nepochopila, příp. si k ní jednou najdu cestu. Možná. Ovšem teď mi er forma ve spojení s užíváním celých jmen, občas dokonce doplněné i o tituly, zabránilo se do postav Židů pořádně vcítit. Zato u pana Bedřicha Brenskeho jsem podobný problém neměla. Z jeho projevů se mi pravidelně obracel žaludek a jeho schopnosti manipulovat a způsob, jakým prezentoval nacistické Německo, byly vážně děsivé.

7 17.12.2017

Brutální, krvavá fantasy s hlavním hrdinou sociopatem. Spousta mrtvol a sprostých slov. Pokud jste si mysleli, že série Noční anděl od Weekse je brutální, tak Kylar+Durza nesahaj Jorgovi ani po kotníky. Abych byla upřímná, po zralé úvaze jsem začala přemýšlet o vyhledání lékařské pomoci. Takové knížky by se přece psychicky zdravým lidem neměly líbit... ;D

7 16.11.2015

Při čtení Koniáše jsem si připadala jako zbloudilý zelenáč, co poprvé leze na horskou dráhu. Od začátku šílená jízda. A pak je najednou konec a nevíte, co si počít, mátožně se snažíte vymotat z rauše. Zbyde jen divný pocit v žaludku a touha šíleně se chechtat.

6 29.02.2016

Z celé knihy mi nakonec v hlavě uvízl právě tento úryvek.

"Přesto je po celou dobu vůbec nenapadlo prohledat postel. Moje žena po celou dobu ležela v posteli; klidně by mohla mít pod matracemi několik kulometů, nemluvě už o celé sbírce trockistických dokumentů pod polštářem. Přesto naše detektivy ani nenapadlo dotknout se postele, nedívali se ani pod ni. Nevěřím, že takhle pracuje OGPU. Je třeba si uvědomit, že policie byla téměř výlučně pod kontrolou komunistů a že muži, provádějící prohlídku, určitě sami byli členy komunistické strany. Byli to však také Španělé a vytáhnout ženu z postele, to by na ně bylo trochu moc."

6 10.02.2016

Bylo nebylo vydalo se nové převyprávění klasické popelky. Popelky s umělou nohou žijící v dystopické budoucnosti. A já si pomyslela, že se někdo zbláznil. Dnes už jsem o hodně moudřejší a můžu se jen klanět fantasii této autorky. Winter je brilantní zakončení celé série a konečně přináší to na, co jsme všichni čekali - šťastný konec. A že se vyplatilo si počkat. Stále si pamatuju, jaká byla Cinder v prvním díle. Z dívky, která své odlišnosti skrývala, se stala mladá žena, co se nadále nebojí chodit se vztyčenou hlavou. Samozřejmě všechny postavy dospěly, Kai, Cress, Thorne, Scarlet, Vlk, Winter a Jacin. A ještě několik dalších. Jen bych si přála na konci pár kapitol navíc, i když všichni měli svůj prostor, ráda bych si trochu víc užila ten šťastný konec. Nějaký ten pátek zpáty jsem četla o grafické novele o Iko, což by bylo naprosto fantastické. Tak doufejme. :)

5 26.12.2016

Jak komentovat knihu, ve které je zaznamenáno utrpení statisíců lidí?
Monster procesy vytvářené jen pro zastrašení či zfanatizování veřejnosti, vykonstruované obvinění, tresty smrti a odnětí svobody pro nevinné, u kterých bylo vyhodnoceno, že nejsou dostatečně oddaní socialismu. Hanba těm, kteří tvrdí, že za komunistů to vlastně nebylo až tak špatné.
A třeba si psaním tohohle komentáře taky balím kufr na zájezd...

Několikrát jsem si vyslechla, jak moc nudná tahle kniha je. Kvůli tomu jsem očekávala něco výrazně delšího. 114 bylo příjemným překvapením. A jestli byla kniha nudná? Ano i ne. Stařec a moře je jedním z těch příběhů, ke kterému člověk musí jistým způsobem dojít, aby ho ocenil. Sama jsem se k tomu upřímně nedostala. Možná za pár let.

Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl, jak je to lehké. A co tě porazilo? zeptal se sám sebe. „Nic," odpověděl si nahlas. „Pustil jsem se moc daleko."

Spousta lidí má problémy v rodině. Hádky, neshody, občas se nadhodí slovo rozvod. To všechno děti silně ovlivňuje, aniž by si to sami uvědomily. Bianca je perfektní příklad. Rodiče se rozvádějí, otec to snáší velmi špatně. Bianca se začne vyhýbat blízkým kamarádkám, protože to s nimi nechce řešit. Sex se spolužákem se může být dost extrémní, většina dospívajících se prostě začne domu vyhýbat a tráví tam co nejméně času.
Spousta hlavních hrdinek dívčích románů potká kluka a celou knihu o něm nadšeně žvatlá. Následně se vynoří problém obřích rozměrů, proč spolu chudáčci nemůžou být. The DUFF (OTKA) o tomhle není. Mnohem víc mi to připomnělo fakt, že nehledě na svůj věk, jsou děti mnohem všímavější a citlivější, než by si rodiče přáli.
Četla jsem v anglickém originále.
Kniha a film jsou si stejně podobné jako filmy Hobit a kniha Hobit.;)

4 14.11.2015

Pozor spoilery.
Velmi smutný příběh. Alzheimer ji chytne v pouhých padesáti letech. Nadprůměrně inteligentní žena tak pomalu opouští krátkodobá paměť, zapomíná slova i osoby. Celá kniha nás provází od (pravděpodobně prvních) zapomínání přes ztrátu kognitivních schopností až po konečnou fázi. Jak sama Alice říká, alzheimer je zákeřný nepřítel. Nejde proti němu opravdu bojovat, natož tak vyhrát. Pomalu ztrácíte sami sebe, až si to ani neuvědomujete. Alice se své nemoci postavila tak, jak bychom si asi všichni přáli, kdybychom byli na jejím místě. Soustředila se na svou rodinu, usmířila staré spory a dokonce se tak trochu i se všemi rozloučila. Ne všechno vyšlo tak, jak by si přála, a asi to ani sama nečekala, ale nakonec se jistým způsobem dočkala šťastného konce.

3 15.01.2017

Nemastné, neslané. Kromě Sabriel jsou ostatní postavy jen jakési křoví, nemají žádný charakter a vlastně ani výrazné místo v ději. Prubíř nechť je toho jasným příkladem. Příběh je na tom stejně, neustále se sice něco děje, ale jakoby se nedělo vůbec nic. Žádný dojem nebo pocit ve mně po dočtení nezůstal, snad jen otázka, jak je možné, že jsem při čtení neusnula. Kdyby mi bylo zase dvanáct, tak možná. Ale vážně jenom možná.

2 28.03.2016

I když je to pro mě trochu nezvyklý žánr, tak je to opravdu krásný příběh, který dojme, tolik nepodobný dnes hojně vydávaným kýčovitým románům.

2 14.03.2015

Představte si, že vás honí banda zombíků. Určitě se nezastavíte na místě a nebudete přemýšlet nad dokonalostí svého společníka.
Tato a podobné scény mi po celou knihu lezly na nervy. Dobrý nápad byl zabit hloupostí hlavních postav.

2 24.02.2015

Hned od začátku detektivům utekla jedna zásadní informace. Samozřejmě kdyby na ni přišli hned, nebylo by o čem psát... Jinak by mě zajímalo, jestli mají policajti v usa opravdu předpisy tak na háku. Sice to vypadá v knize strašně frajersky, ovšem realita je, doufejme, tomuhle na hony daleko.
Existuje žánr detektivky pro ženy? Protože přesně tohle to je. Pro chlapy asi nic moc.
Pro zábavu dobrý, dokud u toho nepřemýšlíte, pak to začne logicky drhnout.

1 15.02.2016

Nenacházím na ní nic špatného, a přesto to není ono. Kniha by ve vás měla zanechat nějaký dojem, pocit, i kdyby to byl jen strach projít temnou uličkou. Pouhý den po přečtení a nedokážu ze sebe při pohledu na knihu nic vykřesat.

1 18.01.2016