angloumene komentáře u knih
Metoda RUŠ aneb já to mám jinak a jinak to má i kniha samotná. Má velmi specifický styl - v podstatě jakoby s vámi autor skutečně seděl na terapii a postupně vysvětloval co a jak.
Dobrá zpráva je, že návod je funkční a pokud se čtenář rozhodne aktivně projít všechny postupy, skutečně se mu uleví.
Osobně je pro mě nevýhoda zdlouhavost celého procesu. I sám pan Nejedlý uvádí, že na sezení vše utíká výrazně rychleji. Tak uvidíme, možná se ještě dokopu k osobní konzultaci.
Celá 'malá série kumon' mne opravdu nadchla. Nalepuj! jsem vybrala jako první sešit, na kterém budeme se synem (dva a čtvrt) pracovat.
Cvičení jsou zábavná a opravdu je (samozřejmě nedokonale, ale to není cíl) zvládne i takhle malé dítě. Začíná se u klasických samolepek, následují tvary, které rodiče vystřihnou a dítko namaže lepidlem a přilepí. Úlohy se postupně ztěžují - od vyplnění melounu kruhem až po čtyřdílné puzzle. Celá knížečka je koncipována jako pracovní sešit - stránky je buď možné otáčet a počítat s malinko obtížnější manipulací nebo jednotlivá cvičení prostě vytrhnout a pracovat na nich samostatně. Obvykle se sešitem trávíme kolem 15 minut, což odpovídá v průměru tak 2 cvičením. Syna lepení baví.
Nízké hodnocení nejde na vrub autorově neschopnosti napsat satiristické dílo, ale je právě naopak způsobeno mou neschopností takové dílo strávit. A to doslova. Z Ignáciova realistického popisu mi bylo místy až fyzicky nevolno. Vykreslení mezilidských vztahů plných nepochopení, sebestřednosti a nesmyslného zápalu ve mě vyvolávalo převážně smutek. Spolčení hlupců prostě není kniha pro mě.
Jedna z nejzábavnějších knih pro prcka, co doma máme. Syna (aktuálně dva a čtvrt) baví snad všechna říkadla a ty kratší i úspěšně napodobuje. Rozhodně doporučuji všem (pra)rodičům, které láká aktivní čtení.
Kniha je z výtvarného hlediska moc pěkná. Les je vykreslen realisticky a změny za vyklápěcími okénky jsou docela dobře zpracované (nejvíc se mi líbí srovnání podzimního a jarního stromu). Co mě ale zklamalo je to prozkoumávání konečky prstů - na každé stránce je jednoduchá vlnka bez návaznosti na cokoliv dalšího, co se v knize děje. Syn (2 a čtvrt) si knihu se zájmem prohlédl.
Odvážné autíčko mě baví hodně a syna (2 a1/4) naštěstí taky. Příběh je víc než super, čtení básniček člověka vyloženě baví. Grafické zpracování nám také vyhovuje - na jednotlivých stránkách se toho děje překvapivě hodně, obraz vychází z textu, kolážové zpracování je zajímavé a (konečně taky jednou!) není zbytečně infantilní.
Větší klasika to ani být nemůže - Ladovské obrázky, tradiční české říkanky ... U syna obstála i v konkurenci moderních knih. Kolem dvou let dokola opakoval "šiju,šiju".
Zhruba v roce, kdy syn knihu dostal, příliš neoslovila. Nejvíc ho bavila asi tak v 1,5-2 letech, kdy už chápal, co je na jednotlivých strankách zobrazeno a mohli jsme si o tom povídat. Pro trochu šikovnější ruce je super i tvrdší papír s kterým se pak snadno hýbe a tak snadno se nezničí.
Líbí se mi, že kniha zároveň obsahuje hasičské autíčko, takže je to vlastně dva v jednom. Jenom škoda, že nejde uplně snadno vytáhnout, takže si syn s knihou nemůže hrát samostatně. Mosty vytvořené z některých stránek i obsah samotný jsou fajn, ale mám obavu, že prcka trochu mate, že má knihu používat jako hračku.
Uvidíme, jestli si hasiče neoblíbí, až trochu povyroste (aktuálně dva a čtvrt).
Super knížka pro nejmenší. Začali jsme prohlížet tak ve třičtvrtě roce a vydržela jako oblíbená cca do dvou let. Syn se podle ní naučil poznávat spoustu zvířat.
Krásná kniha, která mi hned padla do oka. Bohužel ne mému 2 a čtvrt roku starému synovi. Ani jsme si jí spolu neprohlédli celou. Zřejmě se mu nelíbí kresba a nebo je na něj lidský příběh přenesený do zaječího světa příliš abstraktní.
Knize dám ještě šanci jako čtení na dobrou noc, až se prcek přesune do velké postele a budeme knihami listovat společně.
V dětství patřil Lví král mezi mé oblíbené. Knihu jsem si tedy ponechala a teď poprvé zkusila přečíst synovi.
Oceňuji pěkný obrázkový doprovod a že na sebe i přes minimum textu děj poměrně dobře navazuje.
Knihu ale zatím uložím do knihovny - dějově odpovídá Shakespearovskému dramatu, což je na mého dvouleťáka přeci jen trochu moc. Vytáhnu ji zase, až bude ve vhodnějším věku (alespoň 6+).
Četla jsem v aj, takže mohu hodnotit hlavně obsah. Knížka stojí na pravidle 'dobráctví', které se skrývá v každém z nás. V histerickém rodiči, stejně jako odmlouvajícím dítěti. Prvním krokem je si tuto skutečnost uvědomit. Dalším, pokusit se skrz tento fakt změnit své chování a tak změnit i chování dítěte. Slibuje autorka, že to bude snadná cesta? Neslibuje. Místo toho nabízí řadu srozumitelných návodů, jak chápat a jak se vypořádat s řadou krizových rodičovských situací.
Osobně je mi velmi blízký přístup balancování vstřícného přístupu k sobě jakožto rodiči, a i k mému dítěti jakožto malé, ale jinak kompletní lidské bytosti.
Knize by prospělo oddělit obecný úvod - platný pro všechny, od zbytku kapitol s konkrétními problémy. Jinak mohu doporučit každému rodiči, který hledá způsob, jak si uchovat vůdčí roli a zároveň respektovat své dítě.
Jedna z mála poděděných pohádek, které se synem (2 a čtvrt) necháme v naší stálé knihovničce. Vtipné příběhy, co mají spád. Před spaním jsou možná až trochu moc akční ale co už.
Tak tady jsem snad ještě víc nadšená, než u Péťa říká první slova. Líbí se mi zpracování běžného dne - hlavními hrdiny jsou normální děti a jejich příbuzní v každodenních interakcích. Prostředí není nijak stylizované, venku je tma nebo zamračeno - prostě běžná zima, jak ji známe.
Z děje se mi líbí hlavně barevná auta (přesně jsem si říkala, jestli syna naučit barvy, tak jedině přes auta) a návštěva paní doktroky.
Syna (2 a čtvrt) kniha velmi baví, zvládá se mnou i odpovídat na 'kvízové' otázky.
Četla jsem v aj, tak nemohu hodnotit kvalitu překladu. Kvalitu obsahu ale hodnotit mohu a upřímně jsem nadšená. Ve zkratce - máte doma dítě okolou dvou let? Chcete vychovávat bez fyzických nebo psychických trestů a zároveň se necítit jako sluha? Pak je kniha přesně pro Vás.
Jednotlivé kapitoly jsou krátké s jasně a přehledně popsanými zásadami. Snadno jsem je aplikovala u nás doma. Nejlepší na tom je, že když nedošlo k celkové eliminaci, tak jsme alespoň výrazně zkrátili nekonečné handrkování, které je s výchovou batolat spojené.
Zuzanka mi přijde spíš jako čtení pro dospělé než pro děti. Některé povídky jsou trochu děsivé - o utopených mouchách nebo jak vychovatelky zapomněly Zuzanku v divadle.
Paradoxně jsou pozdější pohádky trochu více dětské a kouzelné. Přesto knihu do naší dětské knihovničky nezařadím.
Knížka mého čerstvého dvouleťáka baví. Dokonce naznačuje příběh o zvědavé a trochu ustarané kočičce, ke které přibyl nový štěněcí nájemník. Ovládací prvky jsou stejně jako ve zbytku série na vysoké úrovni.
Podle až příliš zachovalého stavu soudím, že mě kniha nezaujala ani jako prcka. Bohužel ani pro mého syna není v konkurenci moderních knih dost atraktivní.
Báseň Lesní studánka je nezapomenutelná. Ostatní patří spíš mezi běžné říkanky.
Už toho o zdravém stravování začínám mít načteno tolik, že mi připadá, že se točím v kruhu. U Geniálních potravin tomu ale tak nebylo. Autor přichází se zajímavou formou - do osobního příběhu nemocné matky pomalu vplétá odborný text, který brzy jakékoliv osobní prožitky zcela převáží. Kniha už je podle mého názoru lehce za hranicí populární literatury a blíží se spíš k vědeckému zpracování.
Autor představuje ideální jídelníček, který kompenzuje negativní dopady dnešní doby na zdraví. Myslím, že dodržovat všechna doporučení je naprosto neudržitelné. Knihu tedy spíše vnímám jako obecný návod - jaké tuky používat, které potraviny spíše zařadit a které spíše vyloučit. Koneckonců z předestřených závěrů plyne, že s velkou pravděpodobností stačí nepodléhat svodům západních stravovacích návyků a riziko vzniku řady civilizačních chorob se významně sníží.