animovanej medv
komentáře u knih

Opět přečteno jedním dechem. Vžila jsem se do světa Ilan a prožívám knižní kocovinu, kdy jsem stále v myšlenkách tam...
Upřímně mě trošku nebavila první část knihy, ale pak se to zase rozjelo a bylo to super.


Márqueze mám ráda. Kdo ho zná nebude zklamán. Kdo ne, tak si přečtěte můj komentář:
Je to něžné a pomalé vyprávění o životě dvou lidí. Je to občas smutné, občas velmi vtipné a občas, což jsou moje oblíbené chvíle velmi neobvyklé. Márquez má tu schopnost vám před očima vyčarovat obrázek situace, která je tak neuvěřitelná a tak nepravděpodobná, ale tak perfektně popsaná, že před očima vidíte, co měl na mysli.
Zábavné na té knížce je, že chvíli trvá, než zjistíte, kdo je hlavní postava.
Je to zkrátka ta kniha, která vás zavede do snových kraji ještě nedávných dob pod karibské sluníčko. A nemůžete si nevzpomenout na to, jaké to bylo, když jste byli nemocní omítanou láskou a vůbec se nedivíte tomu, že tento stav je podobný smrtelné nemoci.
Ale je to kniha náročná a Vy byste to měli vědět předem. Pokud se toho bojíte, doporučuji audio verzi. I přes náročnost vyplatí se zatnout zuby a vydržet.
Opravdu krásná kniha.


Silné, děsivé a člověka to přijme uvažovat nad tím, že spravedlnost v našem světě má opravdu jen velmi omezené schopnosti.
Spis Odessa vás vtáhne od prvních kapitol. Já jsem si oblíbila hlavní postavu, která trošku nelogicky riskuje vlastní život a čtenář si není tak úplně jistý proč. Nakonec vám dojde, že na tom vlastně nesejde. Prostě se naštval na tu omezenost lidské spravedlnosti a chce s tím něco udělat. Kdo z nás už něco takového nezažil? Velmi mistrovský kousek. Mnou tato kniha pohnula v mnoha směrech.
Zvěrstva 2. světové války jsou jedna věc, ale byli její viníci potrestáni? Poslední věc, autor mi konečně odpověděl na otázku, jestli existuje kolektivní vina. Neexistuje. Nesouhlasíte? Přečtěte si tu knihu.


Tahle knížka je takový comfort food, taková dobrá rajská s knedlíkem. Prostě přijemná knížka, která vás baví a nakonec to dobře dopadne :)


Silný příběh, mistrovsky napsán.
Autor přesně ví, co a kdy odkrýt a co nechat ještě zahalené tajemstvím.


Super práce investigativního novináře!
Spoustu věcí jsem vůbec nevěděla - třeba to, že se Rusko pokusilo o státní převat v Černé hoře.
Nejzajímavější pro mě samozřejmě byly příběhy z naší kotliny, ale paradoxně víc než Vrtbětice, o kterých toho bylo všude dost a přijdou mi pěkně zdokumentované našimi médii, zajímalo mě víc to, co se rozjelo po odstranění sochy Koněva. O tom, jak k nám přijel vrah s posláním zavraždit 3 starosty. Jsout o věci, o kterých si dneska děláme trošku srandu, ale mrazí z toho.
Nejvíc se mi ale líbí doslov, kde Kundra zhodnocuje, jak důležité je zůstat na západě a že Rusko nemůžeme vnímat jako partnera, protože je všehoschopné.
Pěkná kniha vydaná ve správnou chvíli.


Kraťoučký ale zajímavý příběh, který skončí přesně ve chvíli, kdy víte vše a nemusíte vědět víc.


Hrozně se mi líbí, jak pořád nevíte o čem ta knížka vlastně je.


Jsem trošku zaujatý čtenář, protože Forsytha miluju :)
Každopádně Den pro Šakala je úplná klasika - asi nejvíc mě na tom baví, že jsem vlastně celou dobu fandila atentátníkovi, ačkoli jsem předem věděla, jak to dopadne :)


(SPOILER) Zajímavá kniha.
Lze omluvit nevěru tím, že vás žena nemiluje a nerespekruje? Nemyslím si.
Lze alkoholismus omluvit tím, že je toho na vás moc a vy to nezvládáte? Rozhodně ne.
Zaslouží si i alkoholik další a další šanci? Ano, rozhodně.


Uf! Tohle vůbec není romantika na odlehčení! Důležitá a očiotevírající kniha.
"Proč se všichni diví, že žena neodešla od muže, který ji bije, ale nikdo se nediví tomu, že muž bije ženu, kterou miluje?"


(SPOILER) Asi jdu proti proudu, ale jsem zklamaná.
Až na pár scén s Marigoldem nebo trpaslíky, zmizel už úplně vtip.
Přišlo mi hrozně smutné, jak během jedné kapitoly zemřel celý Geraltův doprovod.
Nebavil mě popis bitvy, nebavilo mě závěrečné politické rozdělení moci, neorientovala jsem se v jednotlivých králích a zemích, protože se o tom příběh do teď zmiňoval pouze okrajově. Vadil mi detailní a brutální popis smrti Filippy.
Samotný závěr nechápu, konec je velice smutný, člověk do poslední chvíle doufá, že se to ještě nějak změní, ale ne.
Za mě měl příběh končit svatbou Geralta a Yen, jak je to v Meči osudu.


Super čtivá a celkem nečekaně přemýšlivá kniha. Ačkoli má v sobě napětí a akci, má v sobě spoustu myšlenek, nad kterými ještě nějakou dobu budu uvažovat.


Uf uf uf! Ano, bylo to dlouhé, ale bylo to krásné a neskutečná jízda. Moc mě to bavilo a posledních 400 stránek jsem hltala a nechápala jsem, jak je možné tak propracovaný příběh vůbec vymyslet. Smekám a jsem pyšná, že taková krásná série je od české autorky ️

Kniha mě hrozně bavila a otevřela mi svět, který jsem dosud neznala. Občas bylo čtení zdlouhavé a proto odebírám jednu hvězdičku. I tak si ale myslím, že kniha stojí za pozornost a čas strávený v její přítomnosti je velmi příjemný, zábavný a občas poučný.
Líbilo se mi jak císařovna je k sobě až překvapivě objektivní. Uvědomuje si svoje slabé stránky, svá špatná rozhodnutí a nesnaží se před čtenářem (o kterém si myslela, že žádný nikdy nebude) vypadat dobře, prostě vypráví svůj život takový jaký byl. Nevím, kdo znás by dokázal sám k sobě přistupovat takhle objektivně.


Kdo by neznal Pána Prstenů? Kdo by nemiloval Pána Prstenů?
(spoiler) Líbí se mi, že Frodo nikdy nevyhnal Sama, jak je to ve filmu. Líbí se mi, že ti dva si vždycky věřili a nikdy neudělali nic, co by jejich přátelství ohrozilo.
Líbí se mi, jak vás kniha nutí se dívat na obyčejný svět očima jeho autora, jak se přistihnete u toho, že se toužíte někdy podívat do Fangornu a potajmu koukáte po stromech v krásných zahradách, protože doufáte, že tam někde objevíte Entky.


Nechápu, jak jsem mohla tuhle knihu tak dlouho přehlížet.
Moc mě bavila a byla velmi zajímavá. Bavilo mě nakouknout, jak organizačně mafie funguje. Baví mě tam to, že všichni Donové jsou stejní v tom, že odmítli žít podle pravidel společnosti a odmítli se jí nechat omezovat. A taky se mi líbí kolik tam je postav, že má každá svůj vývoj a charakter a že rozhodně nejsou stejné a že i přes množství postav a vedlejších linek se čtenář neztratí.


Druhá kniha od této autorky. První knihu jsem četla Heřmánkové údolí a byl to skvělý zážitek, takže když jsem zjistila, že zjistila, že autorka vydala novou knihu, neváhala jsem.
Kniha je moc pěkná. Bála jsem se tématu, protože knihy o druhé světové válce ani kolem ní už nečtu, protože na to nemám žaludek. Tohle je ale jenom vedlejší, kniha je hlavně o ženách. O tom, že silné ženy občas dokážou vydržet snad skoro všechno.
