AnnaSk komentáře u knih
Je velmi působivá. Bylo mi neuvěřitelně smutno, když zemřel Karel Čapek.
Dostala jsem se k tomu náhodou... má to takový zvláštní konec. A je to dobré, líbilo se mi to. Takové originální - zajímalo by mě, jestli se někdy v budoucnu vyplní myšlenka dětí dostávajících jméno podle velkých firem (Nike, Ikea, ...). Dost drsný způsob reklamy.
"Můj přítel Mexx říkával, že až přijde konec světa, je třeba jít do Bratislavy, protože tam všechno dorazí o dvacet let později." :-)
Upřímně nechápu, co všechny postavy tolik vzrušuje na těch metličkách :-)
Kdysi mě neuvěřitelně chytila první stránka. Popis zahrady a ateliéru... ale už je to docela dávno, co jsem ji četla. Kéž bychom mohli mít nekonečnou paměť! Každopádně - Wilde je velmi nadaný vypravěč.
Kdo má rád Apollinaira, určitě se mu bude líbit i Nový Ikaros.
Je to vskutku zajímavá kniha a stojí za přečtení, zvlášť protože je celkem tenká a jazykové provedení vybroušené.
Ráda se k ní vracím. Austenová je mistryně jemných ironických narážek.
Tak trochu mi to připomínalo Hemingwaye... škoda, že se takovéto knihy moc nečtou. Myslím, že by byla čtivá i pro dnešní teenagery, ale je nějak zapadlá. Nikdo o ní moc neví.
První stránku jsem si musela přečíst asi čtyřikrát, než mi došlo, o co tam vlastně jde. Pak to ale opravdu stálo za to... Tolkien je jeden z nejúžasnějších vypravěčů, jaké znám. Je to poutavý, nesmírně lákavý svět. Doslova dávné mýty a legendy, které budí ty nejpozoruhodnější otázky - jaká je hranice mezi dobrem a zlem?
Asi jako mnozí, nejradši mám příběh o Berenovi a Lúthien. Když byl Mandos pohnut k lítosti, což se nestalo nikdy předtím, ani nikdy potom, slzela jsem i já.
Mám všeobecně ráda knihy z tohoto století, takže jsem jí byla už od začátku příznivě nakloněna. Myslím si, že Tolstoj je výborný vypravěč a problémy, které řeší postavy (postoj k náboženství, vztahy mezi blízkými lidmi, vztah jednotlivce a společnosti), jsou mnohdy aktuální i pro dnešního čtenáře. Samozřejmě každého neosloví dlouhé trochu rozplizlé pasáže o Levinově hospodářství a tehdejších ruských společenských poměrech... :-)
Pro mě nejsilnějším okamžikem byla asi Vronského situace po Annině smrti. Jeho smutek a tragédie toho, že jedině svou šílenou smrtí ho dokázala přesvědčit o tom, jak hluboce ji miloval. Vlastně nevím proč, nějak mě jeho tragédie zasáhla nejvíc, i když jsem k němu po většinu knihy nechovala žádné velké sympatie.
Nakonec mě napadlo, že celá kniha je vlastně o lidské neschopnosti vzájemně si porozumět. Od Karenina, který nikdy Annu a její touhu po lásce nechápal - až po Levina, který vlastně nechápal asi nikoho :-)