anndrra komentáře u knih
(SPOILER) Jsem taky ženská a mně se to líbilo. V Čechách zase tolik knih s podobnou tématikou nevychází, nota bene od českých autorů a částečně z českého prostředí. Možná je moje hodnocení trochu ovlivněné i tím, že mám Svojšín doslova za humny, ale spíš ne. Ona to nebyla vlastně vysloveně gangsterka, ale spíš komorní příběh dvou bratrů, kteří k sobě ztratili cestu. Osobně jsem si mnohem víc oblíbila Tonyho, ve srovnání s Adamem se mi jeho jednání zdálo v rámci možností mnohem "čistší", o to víc mně mrzelo, jak příběh dopadl.
Páni! Vždycky, když dočtu nějakou knihu od CoHo jsem rozložená na molekuly (jedinou výjimkou je Pravda nebo lež, ta se nepovedla). Ona ty emoce tak strašně dobře umí! Byla to zase jízda.
(SPOILER) Ano, ano, ano a ještě jednou ano. Tohle se opravdu výjimečně povedlo. Něco podobného jsem čekala od Přízraků noci a nedostala jsem to (včetně toho konce). Moc se mi líbilo, jak autorka pracovala s ruskými lidovými pohádkami i mytologií. Bylo to nenásilné a přece toho bylo tolik, jako zatím v žádné jiné slovanské fantasy. Lada je navíc hrozně sympatická hrdinka. Musím se přiznat, že vzhledem k anotaci jsem čekala i nějakou tu romantiku, která tam ovšem vůbec nebyla. To by možná mohlo někoho zklamat, mě ne. Já jsem nadšená a knihu musím a budu doporučovat všem a všude.
Nebylo to špatné, ale místy se to nějak táhlo a musela jsem se do čtení nutit. Co je super, že to bylo zcela uvěřitelné. Co je horší, že mi žádná postava nepřirostla k srdci.
Takové nijaké to bylo. Nápad a téma bylo originální a zajímavé. Zpracování místy až příliš stručné, bez napětí, hodně odosobněné, což mi v kombinaci s přítomným časem a er formou hrozně vadilo. Nicméně to nebylo ani vyloženě špatné. Neurazí. Nenadchne
Tak úplně to není kniha, kterou bych si koupila podle obálky nebo názvu. Anotace zaujala, na autorku jsem dostala doporučení a v rámci žánru to bylo vlastně dobré. Místy možná skoro porno, ale s příběhem
Přiznávám, že jsem od knihy nic moc nečekala. Přesněji, čekala jsem jen zábavnou oddechovku, stejně jako u Hořím pro tebe. Jenže jsem dostala mnohem víc. Má to opravdu hloubku, ale zároveň to neztrácí na čtivosti. Rozhodně doporučuji.
Mně se to líbilo. Jasně místy to bylo přitažení za vlasy, ale přistupuju k tomu tak, že jde vlastně o pohádku pro dospělé a nikoli o skutečný život. Na začátku mě vytáčela Luna, později to byl Knight, rozuměla jsem vlastně oběma. A bylo super, že tentokrát autorka ten přeslazený konec, když všichni tleskají aspoň vysvětlila, ačkoli ty sexistické vtipy před rodiči mi pořád přijdou moc- pozitivní je, že tentokrát se otec Luny aspoň ozval.
Kniha Příběh slunečnice je vlastně taková milá lovestory se dvěma dějovýma linkama. Jedna je ze současnosti, další z 2. světové války. Oba příběhy se prolínají v okamžiku, kdy hlavní hrdinka Natálie spadne z kola a skončí v nemocnici, tady jí totiž další pacientka Heda začne vyprávět životní příběh své sestry Evy...
S odstupem času, kdy už trochu opadlo prvotní nadšení musím říct, že ačkoli Evin příběh byl poutavý, Natálie mě chytla malinko víc. Celkově mi styl hodně připomínal knihy od Ruty Sepetys, pokud ji tedy máte rádi, Slunečnice vás nezklame.
Knihu bych doporučila klidně i mladším čtenářkám ve věku 15+, ale nezklame ani jejich babičky. Je to taková univerzálka, která potěší každého, kdo má rád romantiku a chce se nechat "pohladit po duši".
Co v knize není: sex, vraždy ani jiné násilí, nejsou tam žádné přehnaně dramatické scény a hádky, a přesto jsem ji nedokázala odložit, dokud jsem neminula poslední tečku za větou.
První díl mě vlastně úplně nenadchnul. Byla jsem z něj chvílema skoro až rozpačitá. Za to dvojka, to bylo jiný kafe. Rozhodně doporučuji i těm, které první díl zklamal.
V tomhle příběhu bylo až moc náhod na to, aby byl uvěřitelný. On už první díl byl dost přitažený za vlasy a "smrděl" telenovelou, ale díky čtivosti jsem mu to odpustila. Dvojku jsem zhltla stejně tak, přestože i tam byly trochu díry, ale trojka snad za ten čas ani nestála. Autorka by možná udělala líp, kdyby Ianův osud přiřkla někomu úplně novému, protože neustálé zmíňky a vysvětlování toho, co se dělo, zbytečně brzdily tempo a tříštily pozornost čtenáře. Hodnocení tak 2,5 hvězdy
Co říct. Tohle je byla typická CoHO. Člověk se dojímá, brečí, směje a čte a čte a najednou je ráno
Musím se přiznat, že ze začátku mě to moc nebavilo, ale když jsem překonala určitý bod a na scéně se objevil Tate, už jsem knihu skoro nedokázala odložit. Námět mi maličko připomínal knihy od Virginie Andrewsové, která patří k mým oblíbeným autorkám, ale tady bylo mnohem víc nostalgie. Místy to bylo skoro až snové. Zbožňuju tu knihu pro její jedinečné popisy. Pro Kyiny emoce. Jsem čtenář, co trpí na dialogy, tady jich vlastně zase tolik nebylo a vůbec mi to nevadilo. U posledních kapitol mi pak zvlhly oči, což se mi moc nestává a odhalení na konci vlastně nebylo tak překvapivé, ale to autorka asi zamýšlela. Miluju tuhle knihu a těším se na film.
Ufff. Téma je jaké je. Nakonec mě asi nejvíc rozčilovala matka Františky. Vlastně víc než Mirek, protože kdyby ta matka dívce věnovala aspoň trochu pozornosti, nehledala by jí jinde. Nicméně styl a zpracování knihy se mi nelíbil. První hvězdu strhnu na formát. Proč to není kniha o běžné a mnohem praktičtější velikosti? A pak mi nesedl styl. Polovinu textu bych možná i seškrtala. Jenže to by toho pak asi moc nezbylo. A konec ... Konec je o tom, že žádný není, takže další hvězda dolů. Zbývají tedy dvě.
Musím říct, že autorka se zlepšuje. Jediné co mi hrozně vadí jsou ty přeslazené americké konce, kdy hlavním postavám tleská polovina města a celé rodiny. Jako fakt bych chtěla, aby přede mnou můj syn někdy mluvil o tom, že ho jeho nastávající nezměkčuje všude...
(SPOILER) Nemám asi problém s postavami. Daria byla vykreslená dobře, Penn taky, S Viou to bylo horší, ale ok, moc prostoru neměla. Nicméně mi přišlo, že příběh měl určité časové nelogičnosti. Občas jsem četla, něco se dělo a já byla zmatená, vůbec jsem se nechytala, jako by mi něco utíkalo. A ten konec? WTF. Proti šťastným koncům nic nemám, ale tohle bylo moooc. Nemluvě o tom, že se to za mě až moc natahovalo. Od autorky už jsem četla lepší
Chvilku to trvalo, než mě to chytlo, ale jako obvykle už mě to nepustilo. A bylo to pořád lepší a lepší a lepší
Anna mě jako obvykle vytáčela. Vůbec nechápu její myšlenkový pochody :-D, ale ona už prostě taková je, takže je to vlastně OK. A Mad! Mad je blázen, který ji dělá trochu sympatičtější. No vážně, vždyť ona se pořád jenom učí nebo pracuje! Upřímně, kdyby mě někdo opakovaně stíral tak jako ona jeho, asi se na něj vykašlu. Jenže on si nedá říct, a proto je tak sladkej, přestože dělá jednu pitomost za druhou. O tom konci se bavit nechci. Ne, dokud nebudu vědět, jak to s nimi bude dál a jestli vůbec nějaké dál po tom všem bude.
Po knize jsem sáhla kvůli rešerším pro vlastní beletristický počin, trochu jsem se bála, že to bude jako návrat do školy. Že se budu muset do čtení nutit. Opak byl pravdou. Četlo se to samo. Bavila mě politika, osobní příběhy, dokonce i bitevní strategie, kterou obvykle přetrpím ve filmech, protože jí vůbec nerozumím. Rozhodně doporučuji všema deseti.
Kniha je dobrá. Ze začátku se četla sama, ale někde na 150 straně to začalo malinko drhnout, myslím, že to bylo tím, že se začaly hodně řešit mezilidské vztahy, které nebyly úplně dotažené, tam mě to trochu přestávalo bavit. Ale na konci už to bylo zase super. Takže v závěru bych dala 3,5 hvězdy, protože na 4 mi tam něco chybělo. I tak ovšem knihu rozhodně doporučuju. Je povedená.