anndrra
komentáře u knih
Vzpomínky na něj
Colleen Hoover
Skvělá kniha. Skvělý příběh. Skvělí hlavní hrdinové. Ačkoli Kenna byla možná chvílemi až příliš soucitná, empatická, chápavá a odevzdaná. I tak mě kniha dostala a zhltla jsem ji za pár hodin. Nemohla jsem ji odložit.
Život jedna báseň
Colleen Hoover
Příběh super, ale těch překlepů. V redakci asi někdo hodně spěchal.
Námi to končí
Colleen Hoover
Skvělá kniha. Do poslední kapitoly jsem si nebyla jistá tím, jak asi skončí. Silný příběh o velké lásce a silné ženě
Kosti v srdci
Colleen Hoover
Bylo to hezké, ale poprvé musím u CoHo připustit, že mě to tak úplně nevtáhlo. Nepřesvědčilo mě to, ale pořád to stojí za přečtení.
Ztracená láska
Tess M. Puffrová
To je asi poprvé, kdy píšu k něčemu úplně první komentář :-) A teď už ke knize. Anna mě jako obvykle štvala, ale výrazně méně než dřív. Ovšem Mad, ten mě tentokrát vytáčel místy až k nepříčetnosti. Zvratů bylo v knize opravdu víc než dost a na rovinu říkám, že nálepka 18+ je zcela opodstatněná. Závěr to byl rozhodně famózní a jsem ráda, že mi kniha dorazila tak akorát, abych na ni měla čas, protože každé odložení mě stálo hodně přemlouvání. Mám v hlavě spoustu toho, co bych ještě chtěla napsat, ale nenapadá mě jak to napsat, aniž bych spojlerovala. Knihu a celou sérii rozhodně doporučuji.
Eiffel: Příběh životní lásky slavného stavitele
Nicolas d'Estienne D'Orves
(SPOILER) Jsem z toho trochu rozpačitá, jak se mi líbilo nenásilné seznámení s prací architekta, tak mi moc nesedl ten "příběh osudové lásky". Nějak mi to nepřišlo vždycky úplně dotažené a a samotný styl vyprávění se stával místy až nudným. Nebyl to tedy příběh té lásky, co mě nutil číst dál, ale spíš zájem o věž a její stavbu. To moc oceňuji, donutilo mě to si pak vyhledat další zajímavosti a další stavby Gustava Eiffela.
Co se mi moc líbilo, bylo připojení protestu na konci knihy, který podepsal i Dumas a další umělci té doby.
Za co jsem ovšem musela ubrat hvězdičku byl závěr, protože se mi zdál zcela nelogický. Teď bude následovat spojler!
Pokud Antoine Gustava vydíral tím, že jestli se nevzdá jeho ženy, zařídí mu, aby stavbu věže na radnici stopli, stačilo přece nakrásně počkat, až ji dostaví a pak se k sobě ti dva mohli vrátit. Chápu, že k tomu reálně dojít nesmělo, protože tahle část příběhu byla fikce, ale to zdůvodnění mohlo být trochu jiné.
Pan Romantik
Leisa Rayven
Musím říct, že jsem v šoku. Čekala jsem tuctovou romanci a dostala originální nářez.
Dotkni se hvězd
Lucie Horáková Auzká
Námět by si zasloužil plný počet hvězd. Moc se mi líbilo prostředí i pointa, miluju historii a tohle se odehrává na zámku, páni. Zpočátku jsem byla jenom nadšená. Rozhodně bych nerozporovala chování hrdinů, v tom věku jsem se chovala hodně podobně a ta dramata mi byla povědomá (kdo nikdy nejel v kufru auta, nepoznal to pravé cestování ). Jenže pak mi začala až zbytečně často chybět písmenka. Což prostě zamrzí
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
(SPOILER) Myslím, že když je kniha ze série, mělo by to být napsáno tučným písmem minimálně pod anotací, takhle je to trochu podraz na čtenáře. Tolik k mému rozčarování ze závěru, který je naprosto otevřený. A teď k samotnému obsahu.
Jak to jenom říct... Už vím, mohlo by to být klidně o polovinu kratší. Byly tam pasáže, které se táhly jako ranní smog nad Šanghají. Je hezké, že si autorka chce hrát se slovy, ale tady to bylo místy takové hodně na sílu (January a deset tisíc dveří je v tomhle ohledu mnohem lepší). Vztah Roma a Juliett mě úplně nepřesvědčil, což je trochu zásadní nedostatek, pokud to má být převyprávění největší tragické lovestory v dějinách literatury. Stejně tak mám problém s tím, jak se jmenovali členové ruského gangu. Respektive, kromě tři hlavních představitelů byla jména všech ok, ale Roma, Benedikt a dokonce Marshall - co to má společného s Ruskem? Chápu, že jejich jména měla korespondovat s předlohou od W.S., ale tak si měla autorka dát tu práci a vysvětlit to, stejně jako to udělala u Juliett.
Taky mě trochu zarazilo, že hrál Roma s Juliette v patnácti letech kuličky, myslím, že to ani ve dvacátých letech už nebylo v tom věku úplně in, takže mi to vykouzlilo ironické pousmání na tváři a byly tam další věci, které mě nutily kroutit hlavou.
Za mě se žádné nadšení nekoná, jsme zklamaná, dvojku si nejspíš nekoupím (navzdory tomu konci), knihu tudíž pošlu dál přes nějaký bazar.
Celkově by to bylo tak 2,5 hvězdy za to, jak byla atmosféra Šanghaje dokonale vykreslena - to je opravdu pecka, ale za to jak obrovská to byla místy nuda, dávám nakonec jen dvě.
A ještě musím napsat komentář k tomu poděkování - delší jsem ještě neviděla.
Vesmír rozhodl jinak
Theresa Black
Proč to není delší? Já chci víc Vesmíru! A víc Axara.
Pošli svíci po řece
Vlaďka Sacká
Moc se mi to líbilo, nemohla jsem přestat číst, nutně jsem potřebovala vědět, co bude dál. Rozjezd byl trošinku pomalejší, ale tady to tak bylo naprosto v pořádku. Marta mi připomínala paní, kterou dobře znám a s Anetou jsem se dokázala bez potíží ztotožnit. Líbilo se mi i to, že to skončilo právě takhle. A ta pointa se svící? No masakr. Jediné, co mě malilinko zklamalo, byl epilog, ten by si zasloužil možná trošku víc rozvést.
Odvážná a smrtící přísaha
Brigid Kemmerer
(SPOILER) Já už jsem to psala potom, co mě zklamala dvojka, ale tentokrát to myslím vážně. Pokud bude nějaký další díl, číst ho nebudu. Za prvé proto, že jsem tým Rhen a vysloveně nemám ráda Liu Maru. Jako fakt, ta princka je takovej mírotvůrce, až se chce jednomu zvracet, přitom sama zabila vlastní matku. Další věc je, že by si autorka měla nastudovat, jak je to s následnictvím. Levoboček není autonomní dědic. NENÍ! A může být tisíckrát starší. Tudíž ty Greyovy kecy o tom, že on je jediný pravý král, byly jen uzurpátorská hatmatilka. Pořád tam všichni mlátily o hlavu Rhenovi jeho chyby, ale oni sami taky nebyly zdaleka dokonalý. Hlavně Lia Mara nebyla, ač se to snažila sobě, svojí sestře i nám namluvit po celých téměř 400 stran. Za mě je Lia Mara od začátku Mary Sue se sklonem k fňukání a tudíž je největší chybou téhle série. Původně jsem chtěla napsat, že až na moje antipatie k téhle postavě vlastně nemůžu knize nic vytýkat a dám jí tedy čtyři hvězdy, jenže ona ta jediná postava vlastně zabila dobře polovinu knihy, takže dávám dvě.
Rozzlobený bůh
L. J. Shen
Tak tahle knížka už byla skoro na hraně fantasy. Jsou tam prostě věci, co se reálně nedějí... A pak bohužel velmi smutné věci, které se reálně dějí. Za mě by si autorka mohla občas odpustit potřebu šokovat za každou cenu. Výsledný obrázek by byl pak mnohem uvěřitelnější. Co bych ráda vyzdvihla je, že už podruhé nepřišel kýčovitý happy end s potleskem - díky za ty dary.
Miluj mě jakkoli
Jennifer Probst
Zpočátku mě to vůbec nebavilo a dokonce jsem uvažovala o tom, že knihu odložím. Obvykle dávám knize 100 stran, tady jsem vydržela o něco víc. Trvalo hrozně dlouho, než mezi postavami vznikla potřebná chemie, což bude tím, kolik jich tam je. Nenechte se totiž mýlit, autorka sice napsala love story o dvou lidech, která funguje i samostatně, ale naházela kolem tolik drobečků, které vedou k dalším postavám, kterým jistě věnuje zbytek série, že na ty hlavní postavy zbývá na začátku až zoufale málo času. Doufám, že s pokračovaním to bude lepší, mám totiž koupený ještě jeden díl.
Nejjasnější soumrak
Aly Martinez
Hezké to bylo, ale strhnu jednu hvězdu za to účelové a zcela nepotřebné rozdělení příběhu na dvě knihy. A pak se mi moc nelíbil popis erotických scén, myslím si, že výraz "péro" se do celkového konceptu vyloženě nehodil a dal se nahradit něčím jiným. Ale za to může spíš česká redakce než autorka, tudíž to nehodnotím.
Nejtemnější úsvit
Aly Martinez
Ještě, že jsem měla u sebe oba díly a mohla jsem v jednu v noci plynule navázat tam, kde jsem skončila. Konec je totiž absolutně otevřený a příběh napínavý, jak kšandy a přestože jsem od začátku tušila, jakým směrem povede, rozhodně mě MOC bavil.
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
Musím dát za pravdu PrincaListicka v tom, že je to vlastně romantický příběh... Ehm, ale romantický příběh plný vtipných, ale zcela vážně míněných sprosťáren, pro někoho možná už šokujících scén a místy explicitně popsaného násilí... Tolik varování pro citlivé duše. A teď doporučení pro všechny milovníky Tarantina - tohle chcete číst, protože je to jako film, který se vám odehrává před očima a je někdy tak bizarní, že nevíte, jestli žasnout nebo se smát, brečet, případně se znechuceně odvracet, protože Ros žádnou z hlavních postav nešetří. A vy je budete mít rádi. Všechny. Protože jsou vlastně všichni ňuňu. Osobně mám nejradši Wintona, který se dost vypracoval a Xenii.
Bez naděje
Colleen Hoover
Dočetla jsem poslední knihu od CoHo, která je u nás přeložená do češtiny a je normálně k sehnání... A teď nevím, co se životem :-( Někdo může tvrdit, že vztah Sky a Deana je toxický... No jako je. Je úplně stejně normálně toxický jako jakýkoli jiný intenzivní vztah dvou vášnivých lidí v prvních několika měsících a oni to mají ještě opepřené o všechny ty špeky, co jim autorka do života nadělila. Za mě to bylo super čtení a moc mě bavilo.
Prázdniny za trest
Petra Langová
Kniha pro mě byla obrovským překvapením. Příliš jsem od ní nečekala. Říkala jsem si, že na dívčí románky už jsem trochu stará a tudíž jsem neměla velká očekávání. Klidně jsem je mít mohla. Bylo to skvělý. Příběh se četl sám, oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila. Všechno dávalo dokonalý smysl a charaktery byly krásně vykreslené. Moc se mi líbilo, že se autorka nebála lehce zabrousit k těžším tématům. Jediné, co mě mrzí, je obálka. Osobně by mě od čtení vyloženě odradila. Evokuje sice starou dobrou Lanczovou, ale tenhle příběh je mnohem svěžejší, než co si pamatuju románky od Lenky, takže to dle mého spoustu mladých, kteří jsou cílovou skupinou může odradit. Což je škoda.
Tma pod srdcem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Musím říct, že mě autorka příjemně překvapila. Samozřejmě jsem z náznaků věděla, že v druhém díle dostaneme mnohem, mnohem víc Nemoje, ale nečekala jsem, že v téhle formě - to zní divně, ale já nechci spojlovat :-D Moc se mi to líbilo. Chemie mezi hrdiny funguje skvěle, ačkoli chvílema jsem se trochu bála, aby z toho Lucka neudělala trojúhelník, to by mě v tomhle případě trošinku mrzelo, přestože je mám vlastně ráda, ale k Leně mi to prostě nesedělo. Kromě Nemoje jsem dostala taky mnohem víc nadpřirozených potvor a taky horu psychologie, Tma totiž není jen fantasy, ale místama taky trochu heavy contemporary (snad to píšu správně, je to děsný slovo), což se mi moc líbilo a knize to dalo další rozměr. Já jsem rozhodně spokojená a knihu rozhodně doporučím dál.
