anndrra
komentáře u knih
Krásky
Dhonielle Clayton
„Na počátku světa se bůh nebes zamiloval do bohyně krásy…“
A jak to tak bývá, úplně to těm dvěma nevyšlo. Výsledek? Šedý svět, plný lidí bez barvy s rudýma očima a vlasy v barvě slámy. A k tomu všemu se srdcem plným smutku, který se brzy proměnil v šílenství. Naštěstí však existují Krásky, dívky s magickou schopností vracet lidem barvy i způsoby. Bohužel jen dočasně a tak se z krásy stává velmi žádaný artikl, který se cení zlatem. A Krásek je čím dál míň.
Tolik k úvodnímu představení knihy Krásky od autorky Dhonielle Claytonové.
Nápad
je rozhodně originální. Nevybavuju si, že bych něco podobného zatím četla. Svět, který autorka vytvořila je děsivý, povrchní a téměř bezcitný. Vzhledu se tady podřizuje opravdu skoro všechno a pravda je, že to zatraceně nebezpečně koresponduje s tím, jak svět popisují dnešní módní časopisy a internetové magazíny nebo někteří beauty blogeři. Z krásy a touhy po dokonalosti se opravdu může stát posedlost a představte si, že by existoval způsob, jak se během hodiny změnit z oplácané brunetky ve vnadnou štíhlou blondýnku, asiatku, černošku, hispánku nebo kombinaci toho všeho. Kdo by tomu nepropadl?
Hlavní postava
je rozhodně fajn i přesto, že ze začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Jméno Camellie bylo po dlouhé době navíc příjemnou změnou po všech těch jazykolamech jako Fayre, Tierny, Animanta…
Logika pokulhává
Místama a jenom trošku. Nechci spojlerovat, protože si zakládám na tom, že moje názory na knihy spojlery neobsahují, takže se budu muset omezit jenom na to, že v určité fázi se bude Camille chovat naprosto nepochopitelně a nejen ona, ale i její sestra Amber. Odpustila bych jim to možná v úvodu, ale ve fázi, kdy už za sebou obě mají nějakou tu zkušenost s krutostí princezny Sophie, mi jejich myšlenkové pochody hlava prostě nebere a z mého pohledu se to prostě fakt nepovedlo a zkazilo mi to dojem z celé knihy.
Romantická linka
Nejdřív to vypadalo, že tam bude, a kdyby byla, asi bych to i ocenila, protože by v celém tom příběhu bylo něco hřejivého a milého, ale autorka ji v podstatě dost tvrdě zadupala do země a to bez pořádného vysvětlení. Proběhla jen letmá zmínka, která mě rozhodně neuspokojila.
A to je konec?
Jako vážně? Přejdu fakt, že mi posledních dvacet stran přišlo uspěchaných a nevěrohodných, protože některé vedlejší postavy se chovali ABSOLUTNĚ v rozporu s logikou a zaměřím se rovnou na to, že tam žádný opravdový konec nebyl a to i když vezmu v úvahu, že jde o sérii. Bylo to takové uspěchané divnonic.
K tomu navíc to neustále omílané slovní spojení – krásčí komnaty, krásčí produkty, krásčí drdol, krásčí , krásčí, krásčí… (Autorka byla schopná to na jedné stránce použít třeba desetkrát a nepřišlo jí to zvláštní, mě to trochu rušilo).
Celé bych to rozhodně seškrtala, šatů tam bylo až moc.
Možná ještě bez bez toho slova krásčí, bych byla ochotná přivřít obě oči a dala bych čtyři hvězdy, ale protože je ho tam mraky, dávám jenom *** a to se sakra odřenýma cípama.
Prokletý rok
Kim Liggett
Jen výjimečně se mi po přečtení knihy nedostává slov. Prokletý rok je jednou z těchto výjimečných knih. Je prostě skvělá. Chci plakat, tleskat a jásat zároveň.
Třpytící se město
Lenka Bandurová
"Měl bys vědět, že...
některé návraty nejsou možné.
Že...
prázdná místa vždy někdo zaplní.
Že...
kde bývalo mnoho, nezůstalo nic.
Že...
zaprášené vzpomínky důvěru neobnoví.
Že...
hluché ozvěny srdce, se zpět nevracejí.
A že...
ticho je mou odpovědí."
Asi půjdu trochu proti proudu, ale mně se ta knížka líbila. Nedokážu říct, jestli to je tím, kolik špatných recenzí jsem na ni četla a tedy jsem moc nečekala nebo tím, že je prostě dobře napsaná, byť redaktor svou práci rozhodně mohl zvládnout líp, nicméně určitě bych ji zpátky do knihkupectví vracet z důvodu reklamace nechtěla, jak někdo psal.
První stránky jsem sice četla s mírně povytaženým obočím, ale později jsem se přestala zbytečně soustředit na to, co zapomněl redaktor opravit, kde to korekce nebo sazba moc nezvládla a užívala jsem si jenom ten okouzlující a krásný svět, který Lenka vymyslela a opravdu dobře popsala.
Určitě jsem neměla pocit, že Lea se chová jako dvanáctiletá holka (jednu doma mám) a většinu času jsem se do ní dokázala velmi dobře vžít.
Pořád přemýšlím, proč tolik ošklivé kritiky, když co do příběhu, dostal se mi v posledních letech do ruky nespočet výrazně horších knih a nikdo se po nich tak moc nevozil. ????
Takže za sebe říkám,vybodni se na recenze a udělej si vlastní názor, pokud nestuduješ češtinu na vejšce, nejsi hnidopich a máš ráda romantiku, pohádky a magické světy, lehký a někdy trochu naivní humo,r Lea Honor tě potěší, ale POZOR, je to série a dvojka v nedohlednu ????
Btw, mám pocit, že tam začne později trochu přituhovat a příznivci násilí by se možná konečně mohli dočkat nějakého toho skutečného válečného konfliktu s litry krve a spoustou mrtvých.
Královna ničeho
Holly Black
Skvělé zakončení série a Jude mi konečně přestala pít krev. A Cardan? No mazel.
Zatracená láska
Tess M. Puffrová
Poprvé jsem ohodnotila knížku ještě před poslední tečkou a na svém hodnocení trvám i po dočtení. Tedy upravila bych ho, ale už to nejde.
Proč?
Vysvětlím v závěru.
Jak už tady někdo zmínil, možná by se ty rozdílné pohledy daly uchopit tak, aby se hned za sebou neopakovaly dvě stejné situace, ale ta knížka je tak čtivá, že mi to nakonec ani nevadilo. Navíc Mad mi byl mnohem sympatičtější než Anna, takže na jeho části jsem se fakt těšila a bez jejích pocitů by temnému obrazu Maddoxova vyprávění chyběl ten hezký kytičkový holčičí rámeček, který všechno potřebně odlehčil a podtrhl.
Celou knížku bych zhltla za pár hodin, nebýt jiných povinností a ten konec, páni, čekala jsem někoho jiného, kdybych mohla jen za to dát hvězdu navíc, oproti původním 5 před dočtením, už by tady byla. Doufám, že časem autorka vydá nějakou podobnou pecku. Jsem moc ráda, že jsem do knihy investovala. ????
Zářící ruiny
Vic James
Chtěla jsem dát 5*, konečně jsem si totiž našla cestu nějaké postavě, konkrétně k Abi, celou druhou polovinu knihy jsem se na to těšila. Četla a hltala a dost často mě vývoj příběhu překvapil, za sebe tvrdím, že z celé série je tenhle díl nejlepší. Jenže ten konec... Zůstalo tolik nezodpovězeného. Tohle, že je závěr série? To ani náhodou
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Brečela jsem, takže dávám plnou palbu, prožila jsem v posledních týdnech spoustu času s knihami, které ve mně nic nezanechaly. Nedotkly se mě, to se o téhle rozhodně říct nedá. K přečtení jsem se chystala prakticky od chvíle, kdy se objevila na trhu, teď lituju, že jsem tak dlouho otálela.
Jih proti Severu 1
Margaret Mitchell
Scarlett prostě miluju a na problémy budu myslet až zítra
Válečná smršť
Victoria Aveyard
Kdybych věděla, jak to celý skončí, asi bych ani nezačínala číst. Navzdory tomu, že poslední díl je nejobsáhlejší, je taky nejslabší. S Mare je najednou hrozná nuda a je to obrovská škoda, protože ten příběh jsem měla fakt ráda
Rytmus, já & Malychin
Mariana Zapata
Asi budu sežrána, ale mně se to nelíbilo. A nejen to, nebavilo mě to. Znáte ten pocit, když vyrazíte do kina na filmovej hit a pak hodinu a půl koukáte na hodinky jestli už bude konec? Tak takhle jsem se cítila při čtení Malychina. Přemýšlela jsem proč a tady jsou možné důvody:
1.fekální humor fakt nevyhledávám a tady ho bylo příliš
2.postavám sice bylo mezi 25 a 30, ale chovali se na 14-16let
3.atmosféra koncertů byla nevyužitá
4.chování Gaby někdy absolutně postrádalo logiku
Pro mě tedy byla kniha zklamáním roku, což mě mrzí. Kladně hodnotím nápad a vztah Gaby a Eliho, který mě na knize jediný bavil, romance byla tak rozvleklá, že jsem kýžený první polibek málem přehlídla. Takže ve mně nevzbudilo žádné emoce, když se ti dva dali konečně dohromady. Sorry, ale je to tak.
Btw, kdo normální, plnoletej a příčetnej by komukoliv strkal nasliněnej malíček do ucha? Wtf. Ani ze srandy, blé.
Slíbila jsi, že budeš žít i za mě
Caréne Ponte
(SPOILER) Molly si rozhodně zaslouží Johna nebo Brada, možná i Lukea by jí její kamarádka Marie odpustila, jenže Molly si bude brát Germaina... A Marie umírá na rakovinu.
Milé počtení se smutným začátkem, pomalejším rozjezdem a určitě nečekejte žádnou horskou dráhu. Nicméně hodnotím příběh kladně, ale na plný počet hvězd to není, za měsíc si asi nevybavím, o čem kniha přesně byla, ztracený čas to ovšem rozhodně nebyl :-)
Jiskření
Penelope Douglas
Ale jo. Byla to velmi čtivá oddechovka s prudkym rozjezdem. Jediné, co bych ubrala, byly milostné scény. Fakt. Sex skoro v každé kapitole už od 75 strany je i na mě trochu moc. Proto o * méně.
Ukradený polibek
L. J. Shen
Začátek byl perfektní. Všechno fungovalo, všechno. Od Francesciny averze vůči senátorovi až po její touhu po Angelovi. Asi tak do konce třetí čtvrtiny jsem četla a četla a četla a nemohla přestat a pak se cosi stalo a začalo to být nudné klišé a já jsem sice četla dál, ale jen proto, že jsem doufala v opětovný návrat skvělých a logických emočních přestřelek. Marně. Nechci spojlerovat a tak to nebudu víc rozvádět. Poslední kapitola byla potom úplně marná. Kdyby autorka skočila rovnou na epilog, asi by ani nechyběla, proto dávám o hvězdu míň. Nicméně celkově jde o hezké odpočinkové počtení se spoustou emocí, erotiky. Líbí se mi i nápad. Postavy jsou fajn, žádná mi vysloveně nelezla krkem.
Láska a jiné úkoly
Kasie West
Asi nejsem úplně typická cílovka, ale přesto se mi kniha líbila. Hlavní hrdinové jsou sympaťáci. Je to přesně ten druh knihy, který si nehraje na něco víc. Už od první kapitoly víte, že na konci čeká náklaďák plný salka, ale je to jeden z důvodů, proč po knize sáhnete, takže je to tak správně.
Podlý král
Holly Black
Podlý král je o dvě hvězy lepší než Krutý princ. Hltala jsem jedním dechem a musím říct, že přesně takový konec si po všech rozkazech Jude zasloužila. Nicméně už se těším, až se v dalších dílech ukáže, že Cardan to určitě nedělal, aby jí ublížil. ????
Zmije
Bex Hogan
Nebylo to špatné, ale ani dechberoucí navzdory faktu, že měl příběh zdánlivě všechno. Jenže od všeho jen špetku. Vždycky, když se začalo dít něco napínavého, došlo záhy k rozuzlení. Jiskření mezi ústředními postavami ve mě nebudilo nedočkavost, možná to bylo tím, že k jejich skutečnému sblížení došlo roky před začátkem knihy a já se o něm dozvěděla letmo z Marianniných úvah. Líbilo se mi, že zápletka do sebe přesně zapadla jako západka v zámku, jenom jsem si žádnou postavu neoblíbila dost na to, abych jej chtěla s dalšími díly znovu odemykat - tedy jednu ano, ale ta je bohužel mrtvá . Všichni byli tak nějak fádně neutrálně dobří nebo absolutně špatní, jejich motivace pochybná, ale možná jsem tak kritická jen proto, že jsem po propagaci knihy redaktory z CooBoo čekala víc. Dávám ***
Sen, který se naplnil
Luca Di Fulvio
Nemůžu dát plný počet, protože navzdory poutavému příběhu, který byl skoro dokonale domyšlen do poslední tečky za větou. Příběhu, který drásal nervy a odhaloval praktiky obchodu s bílým masem od "nákupu zboží" v Evropě, přes "zajetí zboží" na vlnách Atlantiku, až k doručení "zboží" v Buenos Aires. Příběhu, který navzdory ztrátám vytrvale trval na tom, že člověk s opravdu silným charakterem se nedá zlomit mafií ani nepřízní osudu. Proč? Protože třináctiletá Ruská židovka se naučila plynule a sama číst i mluvit španělsky během tří měsíců, tak dobře, že mohla psát do novin. Protože tahle malá Ruska byla údajně tak ošklivá, že nebyla použitelná ani jako velmi laciná matrace-taková dívka neexistuje, stačí se podívat pod dálničními podjezdy na obvyklá místa. Protože jsem se občas špatně orientovala v čase. Např. Black Cat byla vypálena v listopadu. Raquel se dlouho loudala po Baires, Nový rok už slavila s Roccem v jeho skladu a potom střih a ocitáme se zpět v hořící Black Cat u Francése, který popálený utíká z vlastního podniku za Rossetou. Jasný je jen fakt, že bordel určitě nehořel celý ten měsíc, ale když Rosseta slavila v Barracas Nový rok, Francés tam nebyl. Takové nesmyslné drobnosti, které zbytečně kazí výsledný dojem... Škoda. Dávám ****
Zlatá klec
Vic James
Žádná z postav mi není blízká dost na to, abych se s ní dokázala sžít. Jsem z toho mírně rozpačitá, ale nápad je fajn. Dobře se to čte. Má to hlubší myšlenku. Jen doufám, že to nebude mít 10 dílů ????