AnneEyre komentáře u knih
Vydání sice nikdy nevidělo korektora, ale kniha samotná dobrá. Člověk se nezadrhne u jedné části roky, rozumí (většinou) a chápe.
Vděčné čtení. Převážně dějová kniha, snadno pochopitelná a příjemná ke čtení, jedna z těch, které bych doporučila lidem, kteří prostě jen potřebují něco přečíst. Kniha odpočinková. Chvílemi mi připadalo, jako by byl způsob psaní velmi výrazně odlišný, takže zatímco jedna kapitola se četla lehce, u jiné jsem trpěla s každou větou.
Stále jsou pro mě Tři mušketýři knihou hodnou přečtení.
Kniha zhruba do dvou třetin až zoufale nudná a nezajímavá. Člověk má skutečně chuť přestat číst a jen vědomí, že o kus dál přijde zápletka, ho udržuje u knihy, třebaže po ní nesáhne klidně celé dny. Teprve konec je možno bez problémů číst, neprožívala jsem u něho žádná velká muka, jak to zase autor protahuje.
Jde ale také o dílo, ve kterém se skrývá víc než pochybná filozofie lorda Henryho. Pokud člověk hledá, najde si v něm to své, tu svou myšlenku. A proto, ať už mi Obraz připadá jakkoliv zdlouhavý a pro dnešního čtenáře nezajímavý, bych ho ochotně doporučila na čtení. Možná na čtení pomalé, jako občasné proložení té dnešní "literatury". Ale doufám, že po Obrazu každý člověk toužící po určitém přehledu a po něčem víc než dodělání školy, aby jako něco dělal, alespoň sáhne. Možná ho znechuceně odloží, ale je lepší se s ním setkat a nejlépe dočíst, než ho znechuceně odložit hned na začátku. Tak trochu testuje vytrvalost... A zvědavost.
Velmi zajímavá kniha. Ale rozběh velmi pomalý, dlouho trvá, než čtenář začne cokoliv chápat a věřím, že to spoustu lidí odradí. I když se děj později trochu rozběhne a čte se lépe, pořád ještě jde o dílo zdlouhavé a nepředstavitelně nudné. Přesto má něco do sebe a stojí za přečtení, pokud má člověk dost trpělivosti, aby dočetl. Jistě vím, že se k ní nebudu vracet.
Po dokoukání 3. série seriálu se mi konečně podařilo sehnat knihu a začala jsem číst. Musím uznat, že jsem se občas pobavila, četlo se mi to velmi dobře a členění do kapitol podle postav je skvělý nápad. Jenže kapitoly Sansy a Catelyn byly takové uspávací čtení na dobrou noc a překladatelka by zasloužila pár lekcí angličtiny a překladu.
Jsem přesvědčená, že měla překládat, ne přepisovat. "Son in law" bych spíše přeložila jako "zeť" než jako "syn ve sňatku" a pochybuji, že v Sedmi královstvích mají Francii, aby mohl mít rod ve znaku burgundské víno.
Autorovi bych doporučila podívat se někdy na koně, pokud také nešlo o chybu překladu. Rytíř ve zbroji sotva pojede rychlým cvalem na plnokrevníkovi. Nepobízí se koleny ani kopnutím (první nemožné, druhé možná, záleží na koni. Každopádně je to zbytečné rozhození rovnováhy jezdce) a kopnout koně do slabin je kvůli rovnováze a stavbě lidského těla téměř nemožné (ozkoušeno).
Překladatelce povídek bych dala pár lekcí "koňské" angličtiny (chestnut opravdu není hnědák), ale celkově bylo příjemné moci se kdykoliv podívat na český překlad, i když nevím, jestli se potřebuji procvičit zrovna v angličtině trochu starší a formálnější. Jinak jsou v knize povídky tři (Strakatý pás, Inženýrův palec a Dům U Měděných buků), všechny velmi dobře přeložené a velmi zajímavé, i když asi ne tolik známé jako třeba Pes baskervilský.
Rozhodně nápaditá kniha, velmi čtivě psaná a i když byla spousta pasáží zdánlivě zbytečná, nenudila jsem se a příběh pokračoval plynule. Ale je pravda, že až když začalo „jít do tuhého“, dalo se odhadnout, o co jde a kdo je tou osobou, kterou hledají, což je pro mě velké plus, jelikož jsem od této autorky četla i díla od začátku předvídatelná.
Dílko vtipné, snadno pochopitelné, ale pro mě trochu moc protahované v místech, kde je to zbytečné.
I když mi v knize něco málo chybělo, musím uznat, že je velmi čtivá, člověk se u ní zasměje, jindy mu maličko běhá mráz po zádech, neví, co se stane. Ale pořád ještě je to oddechová četba, kterou jsem tolik potřebovala. Po tom, na co jsem zvyklá, možná až moc jednoduchá, ale to knize ani nemohu vyčítat.
Slibovala jsem si o hodně více. Tak nějak ukáže případ, vysvětlí okolnosti. A zbylé dvě třetiny povídky jsou věnované hrdinovi, který vysvětluje, jak to všechno vypátral úplně sám, bez maminky...
Celkem dobré, napínavé, s nečekaným závěrem. Přesto mi v tom chyběla určitá poutavost. Děj není ničím rušen, ale přece jako by něco chybělo.
Promyšlený a napínavý příběh, to ano. Ale jak se to křeslo mohlo pořád obnovovat? Navíc nejde o nijak čtivou knihu a neexistuje jediná sympatická postava. 4 hvězdy, a to přivírám obě oči.
Musím se přiznat, že jsem si od téhle knihy slibovala více. Je prezentována jako válečný román, ale už po několika stránkách zjistíte, že válka slouží jako kulisa, a stejně tak by to šlo umístit do jakéhokoliv konfliktu od dob, kdy americká armáda začala využívat letadla. I když to má být jen sled příhod, nevýrazně provázaných souvislostmi, ve finále vzniká jeden obrovský zmatek, ze kterého si čtenář nemůže vybrat nic víc než neuvěřitelně nepříjemný dojem. I když to byl nejspíš částečně záměr autora, mě si zmatenými a rádoby úsměvnými příhodami rozhodně nezískal. Hlava XXII patří ke knihám, které už nejspíš do ruky nikdy nevezmu.
Od knihy jsem čekala víc. Možná je to tím množstvím teologických a filosofických úvah, ale i když samotný příběh je skvělý, způsob, jakým ho autor podal, mi vůbec nesedí.
Agatha Christie pro mě neztrácí své kouzlo, ale tahle kniha nás až do konce přesvědčuje, že vrahem je A. B. Cust. Závěr, ve kterém Poirot odkrývá pravdu, je možná zbytečně dlouhý, ale člověku pak zůstane opravdu málo otázek. Jenže tady nejde příliš hádat, kdo je vrahem, opravdu jde jen o honbu za šílencem, čímž se pro mě kniha stává trochu nudnou.
Úžasný příběh americké smetánky v meziválečné době. Pro mě vypráví hlavně o snech a honbě za iluzí, která mizí, když ji máte na dosah... A to bude vždy dobré téma ke zpracování.
Kniha, ve které se osudy různých lidí z různých vrstev proplétají, přitom se vše týká jen křesla v obecní radě. Krásná kniha se spoustou veselých situací, ale neuvěřitelně smutným koncem.
Klasika a asi i maturitní četba. Sice mě čtení bavilo, ale zároveň se mi to celé zdálo zdlouhavé a tak trochu "o ničem". 400 stran popis francouzské společnosti, 90 stran nejvýraznější a nejrychlejší děj. Ale prokousat se ke konci mě stálo hodně trpělivosti. V Paříží pořád dokola salon... Pro mě příliš nezáživné, i když stále celkem zábavné.
Úžasná kniha o úžasné ženě. Samozřejmě ji nemohu považovat za učebnici dějepisu, ale pro mě jde o skvělé dílo o nelehkém životě silné ženy se smutným koncem.
Kniha mě zaujala hlavně příběhem, ale ani skvělý styl psaní a plynulé tempo děje nelze zanedbat.